6.kapitola
8. 4. 2012
Cedrik Harryho za těch čtrnáct dní do jejich schůzky moc často nevídal, ale za to na něj hodně myslel. Dělal si o mladšího chlapce starosti. Jestli Harry nedal své jméno do poháru, znamená to, že to byl někdo jiný, ale proč by to dělal? Harry byl mladší než ostatní závodníci, měl míň zkušeností a zdálo se, že to Cedrika dost rozčilovalo.
Na škole se začaly objevovat odznaky, Potter smrdí, Potter je lotr… Cedrik už řekl svým přátelům, aby je nenosili, bylo to opravdu odporné a zajímal se, jak se cítí Harry, když celá škola stojí proti němu. To ho přimělo si vzpomenout na to, jak před pár lety považovali Harryho za dědice Zmijozelu. Cedrik se rozhodl, že to s Harrym musí na jejich rande probrat a pokusit se odvést Harryho mysl od těch nehezkých věcí.
Nebyla to jen Harryho překvapivá účast na turnaji, ale také Brumbálův útok, při kterém Harryho téměř udusil a Cedrik si přál, aby ho tenkrát přesvědčil k návštěvě madam Pomfreyové. Proč Harry tak prudce reagoval, když se Cedrik pokoušel uvolnit jeho knoflíčky na košili? Chtěl jen vidět ty modřiny na Harryho krku, ale možná si Harry myslel, že si na něj chtěl dovolovat (pozn. překladatelky: Vím, zní to divně, ale prostě je to fráze, osahávat by asi bylo lepší). Cedrik by to neudělal, Harry byl na tyhle věci ještě mladý, možná jen pár polibků. Harry by se určitě nebránil pár pusám nebo ano? Cedrik se zasnil o tom, jaké by bylo se s Harrym líbat.
V sobotu, v den jejich rande se vzbudil s ulepenými kalhotami a úsměvem, byl rád, že je primus a má své vlastní pokoje. Zdálo se mu o Harrym, nedávno už několik snů měl, ale dokázal svou touhu udržet.
***
Harry se v den jeho rande se Cedrikem vzbudil s pocitem, že je ještě míň vyspaný, než večer, kdy šel do postele. Stále častěji měl noční můry a také nedůvěra zbytku školy udělala své. Kdyby nebylo Hermiony a Cedrika, nevěděl by, co dělat. Myslela na své rande se Cedrikem, srdce mu zběsile bušilo. Ron s ním ještě nemluvil a Harry věděl, že by dokázal zvládat líp nenávist ostatních, kdyby mu Ron věřil.
Ron byl jeho první přítel a Harryho bolelo, že si jeho přítel o něm myslí, že hledá pozornost a lže. Fred, George a Giny s Harrym sice mluvili, ale měl dojem, že si nejsou sto procentně jistí, jestli lže nebo ne.
Obrátil se, Ronova postel byla prázdná. Držel si od Harryho odstup tak, jak jen to bylo možné. Harry si povzdechl, jak vstával. Hledal ve svém kufru mýdlo. Bylo ještě brzo, slunce sotva vyšlo, Dean, Seamus a Neville ještě spali a Harry si myslel, že by si mohl dát sprchu, ještě než se vzbudí, aby měl nějaké soukromí.
Bylo obtížné ve škole pro sebe najít čas, bylo pořád kolem plno lidí, ve třídě, v jídelně, dokonce i v ložnici a Harry chtěl být chvilku sám. Nebylo to jen proto, že se někdy potřeboval uspokojit, ačkoliv to bylo fajn, ale potřeboval být sám, jen on. Jen Harry. Ne Potter, ne chlapec, který přežil a tak dál. Jen Harry. A jestli byl ve sprše sám, nepotřeboval používat kouzlo krásy. A to bralo jeho energii.
Zpanikařil, když se Cedrik ten den pokoušel uvolnit pár knoflíčků, ale ne proto, že by si dělal starosti s tím, co Cedrik mohl udělat, ale spíš co mohl vidět. Od té doby, co začal chodit do Bradavic, tak se pokoušel vyhnout ostatním, když nebyl oblečený. Za to ho ostatní škádlili a vyptávali se, proč se schovával. Když byl o prvních Vánocích v knihovně s omezeným přístupem a hledal něco o kameni mudrců, objevil jinou knihu, kde bylo kouzlo krásy. Používal ho, když se šel sprchovat nebo když se převlékal, ale ne během dne a když mu Cedrik chtěl rozepnout knoflíčky, tak ho neměl.
Harry popadl župan a vydal se ke koupelně. Jak doufal, nikdo tu nebyl. Harry pustil vodu tak horkou, jak jen to šlo, ale nebyla tak horká, jak by chtěl. Byla kouzlem upravená, aby se studenti neopařili.
Harry nechal chvíli sprchu puštěnou, aby se zrcadla v koupelně zamlžila. Netoužil po to, vidět v nich svůj odraz, vidět jak měl ošklivě tělo, jak ho zohavili. Přemýšlel radši o Cedrikovi, jejich první rande se blížilo.
Normálně mu umývání nezabralo tolik času, ale nechtěl dnes nic zanedbat. Potřeboval vypadat co nejlépe, kvůli Cedrikovi. Dvakrát si umyl vlasy, přemýšlejíce jestli by se takhle daly trochu zkrotit. Horká voda mu stékala po těle a on přemýšlel o Cedrikovi. To probudilo jednu jeho část těla a Harry se rozhodnul, že se jí podvolí. Normálně to ve sprše nedělal, obvykle tu bylo příliš lidí, ale dneska tu byl sám. Proto svýma rukama putoval na svůj penis a začal ho velmi pomalu zpracovávat. Jednou rukou se opřel o kachličky, ta druhá třela jeho erekci. Představoval si, že je to Cedrik, kdo se ho dotýká. Jeho dlaň stále rychleji a rychleji přejížděla po jeho chloubě. Na špičce se objevila trocha bílé tekutiny, kterou rozetřel. Stále víc se blížil vyvrcholení. „Cedrik,“ zašeptal, když se udělal do ruky. Opřel se čelem proti zdi, byl udýchaný a doufal, že ho jeho roztřesené nohy udrží. Zdálo se, že jsou skoro z gumy.
O chvíli později se s úsměvem opláchl. Po snídani se se Cedrikem chystají do Prasinek.
***
Severus nenáviděl, když musel doprovázet studenty do Prasinek a Albus to věděl, což byl patrně důvod, proč to udělal. Byla tu také skutečnost, že Harry Potter je jedním ze studentů, kteří mohou jít, a Albus mu připomněl, že by ho Severus neměl spouštět z očí. Potterovi příbuzní mu sice nedali povolení k návštěvě, ale Sirius Black mu ho ve třetím ročníku dal. Severus si myslel, že to byla chyba, bylo zřejmé, že někdo chce dostat chlapce, ale oni ho klidně s dalšími studenty pustí ven, z dosahu ochrany Bradavic.
Ovšem, pomyšlení na to, že vždycky toho spratka zahlédne, jak se usmívá na Cedrika Diggoryho, mu moc nepomáhá.
Podle ředitelových instrukcí ho Severus nepouštěl z očí. Severus se uměl dobře skrývat ve stínech a Potter se zdálo, že zapomíná. Severus si všiml tmavých kruhů pod chlapcovýma očima, zpozoroval jeho lhostejný výraz, když celá škola nosila ty hrozné odznaky a posmívala se mu.
Kupodivu i Ron Weasley si myslel, že Potter své jméno do poháru hodil sám, Severus o tom pochyboval. Možná v minulosti nařkl toho spratka, že hledá pozornost a slávu, ale uvnitř v srdci Severus věděl, že to není pravda. V těch smaragdových očích bylo tolik tajemného smutku, navzdory odvaze, kterou ukázal světu.
Uměl to skrýt lépe než Severus. Chlapec byl zničení, tak moc jako Severus, možná i víc a Severus doufal, že Cedrik Diggory není ten druh osoby, která to ještě zhorší.
Byl odhodlaný z nich nespustit oči.
***
„Madam Pudinožková?“ ptal se Harry, jak odbočili do ulice, kdy nikdy nebyl. „ Co to je?“
„Je to čajovna, ale mají tam i kávu nebo čokoládu, cokoliv co budeš chtít.“
„Oh, dobře“ řekl Harry usmívaje se na Cedrika. Dnes se usmíval už tak moc, až ho z toho začínaly bolet sanice. Harry si nemohl vzpomenout, kdy byl naposledy tak šťastný jako teď. Cedrik otevřel dveře, zvoneček zacinkal a oni vstoupili dovnitř. Byli uvedeni k stolku blízko okna a Harry předpokládal, že je o paní Pudinožková osobně, měla šaty ze stejné látky, jako byly ubrusy a záclony na oknech.
Harry přelétl nápojový lístek a mírně se začervenal. Ceny tu byly vyšší, než očekával.
„Ehm, Cedriku, nemám u sebe moc peněz.“
„Nedělej si starosti, Harry, zvu tě. Objednej si cokoliv, co máš rád.“
Harry přikývl, ale řekl si, že si objedná co nejlevněji a příště to zaplatí on. Příště? Opravdu si myslí, že bude nějaké příště? Harry se usmál, doufal v to.
„Tak, co si přejete?“ ptala se madam Pudinožková, když se vrátila k jejich stolu.
„Horkou čokoládu a kousek čokoládového dortu.“ řekl Cedrik. „Harry?“
„To samé, prosím.“ řekl Harry, nevěděl, co by si měl objednat.
O několik minut později k nim levitovala jejich objednávka. Horká čokoláda byla ve velkém hrnečku a byla na ní čerstvá smetana. Harry nevěděl, jestli by to měl jíst nebo pít. Cedrik právě zvednul hrneček k ústům, když zacinkal zvoneček a oni oba vzhlédli směrem k němu. Harry téměř upadl ze židle.
„Snape!“ zasyčel Harry šeptem. „Co tady u všech všudy dělá?“
„Dneska je jeden z členů dozoru.“ řekl Cedrik.
„Já vím, ale my dva jsme tu jediní Bradavičtí studenti, tak proč je zrovna tak?“
Cedrik zariskoval jeden rychlý pohled za své rameno, ale rychle se otočil zpět, když viděl, jak je Snape pozoruje. „Harry, všiml sis na Snapeovi něčeho zvláštního nedávno?“ šeptal Cedrik. „Jako to, že si tě všímá víc než před tím?“
„Co tím myslíš?“ Harryho srdce zběsile tlouklo.
„Harry, ty si nemyslíš- ty nemyslíš, že to byl on?“
„Cože?“
„Že on dal tvoje jméno do poháru.“