5.kapitola B
8. 4. 2012
„Promiň mi,“ říkal Harry a zajímal se, jestli si Cedrik myslí, že je nechutný.
„Tady, sedni si,“ přinutil ho Cedrik a vedl ho k podušce, kterou pro Harryho vyčaroval. Jakmile se posadil, vyčaroval žínku a namočil ji ve studené vodě. Vykroutil ji a dal Harrymu na čelo. „Lepší?“ ptal se s úsměvem.
„Ano, děkuji. Cedriku-já jsem do poháru svoje jméno nedal. Přísahám.“
„Nemusíš mi to říkat, Harry. Já to vím.“ Cedrik se posadil vedle Harryho, jednou rukou stále držel žínku na Harryho čele a další se pokoušel uvolnit vrchní knoflík Harryho košile. „Podívám se na ty modřiny.“
„Ne!“ řekl Harry, snažil se vstát, ale ještě se mu točila hlava, takže si znova sedl. Nemohl nechat Cedrika vidět, nemohl Cedrika nechat, aby věděl, jak velký šílenec byl. „Ne, prosím, ne.“
Cedrik zvedl obě ruky. „Dobře, Harry, jak chceš. Ale možná bys mohl jít za paní Pomfreyovou, možná by ti mohla pomoct. Nikdy jsem neviděl ředitele tak zuřit. Jsi si jistý, Harry, že jsi v pořádku?“
„Jsem v pořádku,“ řekl Harry, doufajíc, že to znělo přesvědčivě. „Jsem rád, že mi věříš, Cedriku.“
„Hej, od čeho jsou přátelé?“
„Jen přátelé?“ ptal se Harry, zajímajíc se, kde sebral odvahu,
„Dobře. Vlastně, Harry, chtěl jsem s tebou o tom mluvit.“
„Vážně?“ Harry nevěděl, jestli ten svíravý pocit pocházel ze vzrušení nebo zklamání.
„První Prasinkový víkend je za čtrnáct dní a já jsem chtěl vědět-dobře, chtěl jsem vědět, jestli půjdeš se mnou?“ Cedrik se červenal a Harry si byl jistý, že není ve tvářích o nic míň červený.
„Myslíš-myslíš jako přátelé nebo na rande?“ ptal se Harry doufaje.
„Předpokládám, že jako rande. Rád bych věděl, co bys raději, Harry. Ale jestli nechceš, můžeme jít jako přátelé.“
„Rád s tebou půjdu, Cedriku,“ řekl Harry nadšeně. „Na rande, jestli chceš.“
„Skvělé!“ řekl Cedrik a zněl potěšeně, že Harry cítil, jako by byl nejdůležitější osobou na světě.
„Nevadí ti, co na to budou ostatní říkat?“ ptal se zkusmo Harry.
„Na co? Každý ví, že jsem gay, Harry.“
„Ne, tak jsem to nemyslel. Myslel jsem mě. Nejsem moc populární“
„Co je nám do nich? Jsi-ó, Bože, tohle pro ně bude šok. Ale tak rád si s tebou vyjdu.“
„Věkový rozdíl ti nevadí?“ Harry se náhle cítil tak mladý. Co když Cedrik chtěl-dělat věci? Ne, že by si byl Harry docela jistý, co ty věci mohli být.
Cedrik se smál:
„To není svatba, Harry. Je to jen rande, abychom se jím poznali. A já slibuji, že se budu chovat, jak nejlépe dovedu, nemusíš si dělat starosti s bloudícíma rukama.
„Ó!“ Harry se červenal, uvolněný, že Cedrik chápal jeho problém.
„Ale právě teď, předpokládám, že bys opravdu měl jít do své ložnice, před tím, než nás někdo chytí.“
„Jsi primus,“ usmíval se Harry. „Mohl bys říct, že jsi mě chytil a odvádíš mě do ložnice, abys měl jistotu, že se tam vrátím.“
„Radši bych věděl, že tam dojdeš v pořádku,“ odsouhlasil Cedrik. „ Neomdlíš už, můžeme jít?“
„Ne,“ odpověděl Harry se širokým úsměvem. Cítil se o dost líp.
Cedrik ho doprovodil k portrétu Buclaté dámy a dal mu na tvář pusu. „Dobrou noc, Harry.“
„Dobrou noc, Cedriku,“ odpověděl Harry. Harry se ještě držel za tvář a byl rozšklebený jak idiot, když vstoupil do společenské místnosti. Byla prázdná s výjimkou Hermiony a Rona, kteří na něho čekali.
„Oh, Harry! Vzlykala Hermiona, jak ho objala. „Co budeš dělat?“
„To je přeci zřejmý, ne?“ řekl Ron mrzutě. „Chystá se vyhrát, dostat všechny ty peníze a věčnou slávu. Mohl bys nám přinejmenším říct, jak jsi to udělal. Mohl jsem to taky zkusit. Jak jsi se dostal přes věkovou hranici?“
„Já jsem to neudělal! Rone, nedal jsem své jméno do poháru!“
„Ano, to říkáš ty,“ řekl Ron, jak stoupal po schodech k chlapecké ložnici bez dalšího slova.
Harry ještě dlouho zíral na místo, kde stál jeho kamarád s pocitem, že jeho srdce se roztříštilo.
Byl si tak jistí, že mu Ron bude věřit.