5.kapitola A
8. 4. 2012
Cedrik, Fleur a Viktor si povídali, ale jejich hlasy utichly, jakmile uviděli Harryho. Dívali se na něj s nechápavým výrazem.
„Harry, co se stalo?“ zeptal se Cedrik. Jak mu mohl Harry odpovědět? Jak mohl vysvětlit to, co se stalo Cedrikovi a ostatním? Hlasitá diskuze mu napovídala, že všichni jdou sem. Bouřlivá diskuze byla v plném proudu, ale mluvilo tolik lidí, že Harry nemohl rozluštit jednotlivá slova.
Brumbál přišel k němu a zatřásl s Harrym, v jeho očích se zračilo rozzlobení: „Dal jsi své jméno do ohnivého požáru?“
„Ne, pane.“ Lapal po dechu Harry. Téměř usiloval o vzduch, protože Brumbálovy ruce zrovna byly kolem jeho hrdla.
„Poprosil jsi někoho ze starších studentů, aby to pro tebe udělal?“ Brumbálovy ruce se sevřely dokonce ještě pevněji kolem Harryho hrdla a tomu se nedostávalo dechu na odpověď. Pokoušel se dýchat, pokoušel se dostat nějaký vzduch do plic, ale bylo to téměř nemožné. Drápal se po mužských rukách, ale Brumbál byl silnější. To bylo příliš podobné tomu, co znal ze Zobí ulice. On nemohl omdlít. Nemohl.
„Albusi!“ obořil se na něj Snape a pokoušel se s McGonagallovou násilně odvést ředitele pryč.
„Řediteli, přestaňte!“ zakřičela McGonagallová a pokoušela se oddělat jeho ruce pryč. „Zraňujete ho!“
McGonagallová byla odstrčená a spadla na zem. Pak Moody a Cedrik pomáhali Snapeovi odtrhnout ředitele od Harryho. Pan Skrk v hrůze přihlížel, jak Harry hlesl k zemi, kašlal a mumlal:
„Já jsem to neudělal, přísahám, že jsem to neudělal!“ ale Brumbál se na něj jen zlostně díval, jako by mu nevěřil.
„Lže!“ protestovala madam Maxime. „Ovšem, že to popře!“
Harry bojoval, aby se mohl postavit, opíral se o zeď a popadal dech. Opravdu by si chtěl jít jen lehnout a pak se vzbudit a zjisti, že to všechno byla jen noční můra.
„Chci vědět, co to má znamenat, Brumbále!“ syčel Karkarov. „Jak se dostalo chlapcovo jméno do poháru? Podváděl si, že ano, chlapče?“ ušklíbl se Karkarov, jak se přiblížil k Harrymu, s rukama nataženýma, jako by ho chtěl také dusit.
„Dost!“ zařval Moody a stoupl si mezi Harryho a ostatní lidi. „ Nebuďte směšní! Harry je jen ve čtvrtém ročníku, opravdu si myslíte, že je schopný splést takový magický předmět, jako je ohnivý pohár?“ Moody střídavě na každého civěl.
„Nevěřím, že by na to Potterovy schopnosti stačily.“ Řekl Snape zamračeně na Harryho a poprvé tyhle Snapeovy urážky a nedostatek důvěry v něho jako kouzelníka uvítal. „ Ale jsem nesmírně zvědavý, kdo Potterovo jméno hodil do poháru.
„Tak jako my všichni, Snape,“ odsouhlasil Moody s kývnutím na Brumbála, který teď vypadal trochu zmatený. Konečně si uvědomil, co udělal? Na kolik mohl zranit Harryho?
„Nemůžete to přejít!“ protestovala madam Maxim. „To není fér.“
„Barty, co bychom měli dělat?“
„Je to vzácný magický artefakt, Albusi. Pan Potter nemá na výběr, od teď je čtvrtým účastníkem turnaje.“
***
Jednání se zdálo, že trvá několik hodin, nebo to tak přišlo jen Harrymu. Cítil se tak špatně, byl hladový a jeho krk ho dost bolel, v hlavě mu tepala tupá bolest a měl trochu závrať. Cedrik na něj nepromluvil, od doby, co se dozvěděl, že jeho jméno bylo v poháru. Taky si myslel, že je podvodník? Harry nevěděl, jestli by to zvládl, kdyby ho Cedrik nenáviděl.
„Harry? Harry?“ Cedrik opakoval, jako by na Harryho mluvil už delší dobu a ten ho neslyšel. „Jsi v pořádku?“
„Ne moc dobře,“ připustil Harry. „ Cítím se trochu nemocně.“
„Profesorko McGonagallová,“ Cedrikův jasný hlas přehlušil halas. McGonagallová se na něj upřeně podívala přes své brýle. „Smíme už být omluvení, madam?“
„Ovšem! Ovšem, měli byste už být všichni ve svých postelích!“ Jak se čtyři šampioni připravovali odejít, McGonagallová položila ruku na Harryho paži a tím ho zastavila: „Pottere, pokud si budete o všem potřebovat promluvit, prosím přijďte za mnou po snídani.“
„Děkuji, profesorko,“ řekl Harry, ale Harryho žaludek se při pomyšlení na jídlo zvedl. Doufal, že bude schopný dojít do koupelny včas před tím, než všechno vyzvrací, ale díky víření v jeho vnitřnostech, v to moc nedoufal.
Viktor a Fleur šli k jejich vozidlu a lodi, Cedrik vzal Harryho paži a vedl ho do koupelny nejblíže aule. Harry se přiřítil k jednomu záchodu a vyzvracel všechno, co měl na večeři. Byl si vědom, že Cedrik stojí za ním a tře jeho záda v malých kruzích.
Jeho žaludek se ještě úplně neuklidnil, ale už si nemyslel, že mu tam něco zůstalo. Harry se opatrně postavil na vratké nohy a došel k umyvadlu, kde si vypláchnul ústa a umyl studenou vodou obličej.