21.kapitola
8. 4. 2012
Harry si vědomě nevzpomínal, jak ho Cedric zachránil z jeho vlastní mysli, ale trochu o tom snil a z těchto snů se probouzel s úsměvem na rtech. Ani jeden z nich nezmiňoval Snapeovy vzpomínky, ale věděl, že kdyby potřeboval, může si o nich s Cedrikem promluvit. Byl velmi překvapen, že Snape se rozhodl sdílet s Cedrikem stejné, strašné vzpomínky a byl za to rád. Fyzicky se Harry cítil v pořádku a chtěl odejít z nemocničního křídla, ale madam Pomfreyová o tom přesvědčená nebyla a nechala si ho tam ještě pár dní, jen pro jistotu. Nicméně ve středu večer se usmívala, když mu podávala večeři; pečené kuře, šťouchané brambory a výhonky.
„Dobrá, Harry, právě jsem dostala výsledky testů a rád uslyšíte, že zítra můžete opustit ošetřovnu. Oznámím vašim vyučujícím, že se vrátíte do třídy až v pondělí, stále ještě potřebujete odpočívat.“
„Dobrá, Harry, právě jsem dostala výsledky testů a rád uslyšíte, že zítra můžete opustit ošetřovnu. Oznámím vašim vyučujícím, že se vrátíte do třídy až v pondělí, stále ještě potřebujete odpočívat.“
Harry se snažil neprotočit oči. Potřebuje odpočívat? Už přes týden byl přilepený v posteli, více odpočinku a byl by mrtvý! Poklepala Harryho po ramenou a položila mu tác s večeří na stolek vedle postele. Jakmile odešla, Harry vytáhl hůlku a nechal výhonky zmizet. Objevil, že je ošetřovatelka na něj mnohem milejší, když to vypadá, jako že snědl všechno na talíři, bylo v tom mnohem méně povyku a nespokojeného pomlaskávání, když jeho talíř byl prázdný.
Od té doby Harry nikdy nesnědl celou porci, vždy nechal zmizet nějaké jídlo, když se žena nedívala a spořádal, co mohl, pak stejně tak nechal zmizet zbytky. Měl z toho trochu provinilý pocit, ale chtěl odejít, a kdyby si myslela, že nejí pořádně, pak by na něj dohlížela, dokud by ho nedonutila sníst tolik, že by mu z toho bylo špatně. A zvracení by ho rozhodně v brzké době z ošetřovny nedostalo.
Jakmile byla jeho večeře snědena - zbytky nechal zmizet malým švihnutím hůlky - přišli ho navštívit Ron s Hermionou. Mluvili o vyučování, a jak Harry pokročil s klíčem na jeho druhý úkol, ale ani jeden z nich se nezeptal proč je tentokrát na ošetřovně a Harry se necítil na to, aby jim dobrovolně tu informaci poskytl. Ron a Hermiona se udobřili, vypadalo to, že už se dostali přes to, co se stalo na plese a v těchto dnech bylo Hermionu možno častěji vidět v Ronově společnosti než společnosti Viktora Kruma. Harry se cítil od nich obou trochu oddělený znalostí toho, co se stalo jeho matce a co se stalo Snapeovi. Svým způsobem měl pocit, že je víc dospělý než oni, jejich život byl naplněn školou, vyučováním, randěním spolu v Prasinkách.
Harryho svět se rozšířil příliš daleko a příliš rychle a občas si přál, aby se nikdy nedozvěděl to, co objevil od té noci, kdy mu madam Pomfreyová řekla o utrpení jeho matky.
Hermionin krk zdobil malý zlatý náhrdelník, který Harry předtím neviděl. „To je krásný,“ řekl Harry a natáhnul se, aby se ho jemně dotkl. Hermiona s Ronem zrudli.
„Ron mi ho daroval na Svatého Valentina,“ usmála se Hermiona na Rona, který z toho zrudl ještě víc.
„Valentýn?“ dotazoval se Harry. „Kdy byl?“
„Je dneska, hlupáčku,“ řekla Hermiona.
„Oh.“ Harry se cítil hloupě, že mu nikdo nic neřekl. Neměl ani ponětí, jak dlouho byl mimo realitu a měl špatný pocit z toho, že nebude schopný sehnat Cedrikovi dárek. Po tom všem, co pro něj Cedrik udělal, věděl, že mu chce dát něco, aby ukázal, že si ho velmi váží, ale co? „Hermiono, mohla bys mi přinést pergamen a brk?“
Hermiona ožila. „Oh, Harry, cítíš se natolik dobře, aby ses pokusil dohnat svoje domácí úkoly?“
„Ehm,“ řekl Harry, nechtěl jí lhát, ale Hermiona už byla na nohou a pryč, aby mu získala požadované položky. Harry neměl v úmyslu psát domácí úkoly, alespoň teď ne.
***
Cedric stál venku před ošetřovnou, měl pocit, jakoby krabička v kapse jeho hábitu vážila nejméně tunu. Cítil, jak mu tlačí na stehno a chtěl vědět, jestli má vážně odvahu to udělat. Madam Pomfreyová ho uviděla stát přede dveřmi a uvítala ho úsměvem. Pokaždé, když ho poslední dobou viděla, se žena úplně rozzářila, byla velmi ráda, že byl schopen pomoci Harrymu zpět.
„Pojď dál, Cedriku, ostatní Harryho návštěvníci už odešli.“
„Děkuji,“ Cedric si otřel vlhké ruce do hábitu a zamířil k Harryho posteli. Závěsy kolem postele nebyly nikde v dohledu, a jakmile ho Harry spatřil, na jeho tváři se rozlil ten nejširší a nejšťastnější úsměv, který kdy Cedric viděl. Jeho oči téměř žhnuly radostí. „Cedriku!“ zvolal a Cedric cítil, že se mu málem zastavilo srdce v hrudi z toho, jak byl Harry rád, že ho vidí.
„Obávám se, že jsem se nemohl dostat ven, abych ti koupil něco na Valentýna, tak jsem ti zkusil místo toho něco nakreslit. Není to tak hezký jako ty, stejně si nemyslím, že ze mě někdy bude umělec.“ Harry zrudl, když mu podával zmačkaný kus pergamenu, který pevně svíral v ruce. Cedrik ho vyrovnal a upřeně se zadíval na obrázek sebe, jak byl v Harryho mysli. Zobrazen jako princ, připraven zachránit Harryho. Cedric se usmál.
„Děkuju ti, Harry. Je to úžasné!“
Náhle se krabička v jeho kapse zdála o tolik lehčí. Mohl to udělat, chtěl to udělat. Cedric krátce políbil Harryho na rty, poté si klekl vedle postele a sáhl si do kapsy.
Podal Harrymu malou sametovou krabičku. „Harry Jamesi Pottere, prokážeš mi tu čest a staneš se mým manželem?“ zeptal se Cedrik, měl pocit, jakoby se jeho srdce dusilo. Ticho se protahovalo a protahovalo a Cedrikova první myšlenka byla, že se zmýlil, že možná Harry byl příliš mladý na to, co po něm žádal. Ale v příštím okamžiku byl převrácen na podlahu, jak se Harry vrhl do jeho náruče a pak to uslyšel. Znovu a znovu opakované slovo. „Ano! Ano! Ano!“
Cedrik ležel rozplácnutý na zádech, sametovou krabičku stále svíral v ruce, na něm ležel Harry, který mu pokrýval tvář drobnými polibky. „Ještě jsi ani neviděl prsten, Harry,“ smál se Cedric, zatímco se na něj sypaly Harryho polibky.
„Oh, správně,“ zčervenal Harry a posadil se, takže seděl obkročmo Cedrikovi na stehnech. Tato pozice byla jednou z těch, které se nejčastěji objevovaly v Cedrikových snech a představách o Harrym a Cedrik se musel potýkat se svou rostoucí erekcí. Tohle nebylo o sexu, ačkoli doufal, že určitě v budoucnu některé z nich vyzkouší. Harry otevřel krabičku a nejdřív nahlédl dovnitř, pak vytáhl zlatý kroužek.
Dvě ruce ve středu prstenu objímaly srdce s korunou nad ním. „Je nádherný,“ vydechl Harry.
„To je Claddagh,“ řekl Cedric. „Je to tradiční, mudlovský, irský svatební prsten, ale někdy je stejně tak používán pro přátelství. Když jsi volný, nosíš srdce odvrácené od tvého těla, když jsi zadaný, nosíš srdce směrem k tělu.“
Harry si navlékl prsten na prst, srdce směřující k tělu. „Cedriku, jsem rozhodně zadaný,“ usmál se Harry, než se sklonil a dlouze a hluboce políbil Cedrika na ústa.
„Myslím, že bychom se mohli vzít, hned jak dokončíš školu,“ řekl Cedrik bez dechu, jakmile se odtrhnul od Harryho rtů. Oba byli tvrdí z polibku, ale vědomi si toho, kde se nacházejí, Cedric ze sebe sundal Harryho a dovedl ho zpátky k posteli, kde ho posadil. „Nicméně potřebujeme minimálně dvě osoby jako svědky našich zásnub,“ pokračoval. „Jinak, když se vezmeme, nebude to považováno za platné. Jestli souhlasíš, myslel jsem na madam Pomfreyovou a profesora Snapea.“
Harry přikývl.
„Nevím o žádných dvou vhodnějších lidech,“ řekl a stiskl Cedrikovu ruku ve své.
***
Severus nikdy předtím nebyl požádán, aby byl svědkem tak radostné události jako je zásnubní obřad. On, madam Pomfreyová, Hermiona Grangerová a Ron Weasley byli jediní lidé, kteří se, kromě samotných snoubenců – Harryho Pottera a Cedrika Diggoryho - zásnub účastnili. Bradavická ošetřovna jistě nebyla to nejromantičtější místo na světě, kde jste se mohli zasnoubit, ale vzhledem k množství času, které zde Harry Potter strávil, to Severus shledával poněkud zábavným a nemohl se přestat šklebit. Cítil, jak ho bodlo něco pod hrudní kostí, když viděl způsob, jakým se ti dva na sebe dívají. Byli velmi zamilovaní a bylo by neomalené odmítnout být svědkem jejich zásnub a Severus se divil, proč ho myšlenka na to, že by byl neomalený, štve, když mu to nikdy předtím nevadilo.
Madam Pomfreyová řídila celý obřad, Severus nikdy předtím nesvědčil zásnubám, tak se tedy nechal vést jejími pokyny. Weasley vypadal docela šokován, že jeho kamarád se zasnubuje tak mladý, ale slečna Grangerová to shledávala příšerně romantickým a zatím nepřestávala plakat do svého kapesníku. Nechtěl si ani představit, co ta holka bude dělat, až bude za pár let samotná svatba.
Diggory a Potter se postavili před Poppy, modrou a bílou stuhu obtočenou kolem jejich levých rukou, které měli spojené a dotýkali se dlaněmi a prsty. „Já, Poppy Imelda Pomfreyová se tímto stávám svědkem slibu, kterým tito dva kouzelníci, Harry James Potter a Cedric Amos Diggory, přede mnou stvrzují svůj svazek. Výše jmenovaní slibují bez kouzel či donucení, že si přejí být spolu sezdáni v kouzelnickém manželství. Slibují, že od dnešního dne budou věrní sobě a všem slibům, které si dali v soukromí. Já, Poppy Imelda Pomfreyová, stvrzuji, že tito dva kouzelníci jsou zasnoubeni.“ Poppy potom kolem jejich spojených rukou ovinula stužku, kterou vykouzlila ze vzduchu, zelenou jako barva léčitelství.
Madam Pomfreyová ustoupila a kývla na Severuse, že teď by měl udělat to samé.
„Já, Severus Tobias Snape se tímto stávám svědkem slibu, kterým tito dva kouzelníci, Harry James Potter a Cedric Amos Diggory, přede mnou stvrzují svůj svazek. Výše jmenovaní slibují bez kouzel či donucení, že si přejí být spolu sezdáni v kouzelnickém manželství. Slibují, že od dnešního dne budou věrní sobě a všem slibům, které si dali v soukromí. Já, Severus Tobias Snape, stvrzuji, že tito dva kouzelníci jsou zasnoubeni.“ Severus vykouzlil tmavě šedou stužku, barva lektvarů, a zavázal ji kolem rukou dvou mladých mužů před ním.
Jejich ruce a stužky, které je obalovaly, se na chvíli zlatě rozzářily, než stuhy zcela zmizely a na nejbližší postel dopadly čtyři svitky pergamenu. Severus jeden pozvedl, další podal Poppy a zbylé dva každému ze zasnoubených čarodějů před ním. Rozložil pergamen, byla to potvrzená kopie zásnubního certifikátu, který teď byl uložen v archívu na Ministerstvu kouzel.
Diggory a Potter zírali na certifikáty s všeříkajícími úsměvy, Hermiona Grangerová znovu popotahovala do svého kapesníku.
„Oh, to byla nádhera! Děkuji, že jste nás pozvali, Harry a Cedriku.“
„Bylo nám potěšením,“ řekl Harry. On a Cedrik si všimli Severuse, jak se nejkratší cestou snaží utéct ke dveřím.
„Děkuji vám, pane,“ podával mu Potter ruku. Severus nikdy předtím nepotřásl studentovi rukou, ale co jiného mohl dělat? Přijal nabízenou ruku a pokývnul hlavou. Když s ním Potter skončil, Cedrik mu potřásl rukou, ale pak, k Severusovu ponížení, si ho přitáhl k sobě do objetí a poplácal ho po zádech, jako kdyby byli nejlepší přátelé.
Když se konečně vyvlékl z Cedrikova objetí, který se s Potterem vracel k ostatním třem, Severus si nemohl pomoct a hleděl za jejich vzdalujícími se zády trochu déle. Tito dva studenti o něm věděli více než kdokoliv jiný na světě, snad s výjimkou Poppy a Albuse. Byla to pravda?
Byli tito dva studenti ze všech nejblíže k tomu, co znamenalo mít přátele.