18.kapitola
8. 4. 2012
Harry vešel do Snapeovi kanceláře, kde na stole ležela malá kamenná mísa. Harry se díval na vířící stříbrnou tekutinu, která naplnila misku až téměř po okraj.
Brumbál seděl na Snapeovi židli a Harry měl pocit, že je tu něco špatně. Nejen, že nutil Snapea, aby mu ukázal své soukromé vzpomínky, ale vypadalo to, že se snaží i zmocnit jeho místa. Harry z toho byl zmatený a to bylo slabé slovo. Pořád byl v šoku z odhalení svého původu a uvnitř stále vůči tomu muži světlé pleti cítil nenávist, ale pamatoval taky, jak ho zachránil.
Snape byl Smrtijed? Už nevěděl, co si má myslet. Chtěl vidět Cedrika. Potřeboval vidět Cedrika. Potřeboval si o tom s někým promluvit.
Dokázal si živě představit reakci Rona a Hermiony, kdyby jím řekl o muži, který ho zplodil. Hermiona by ho poplácala po zádech a řekla by mu, aby se nebál. Ron by pravděpodobně pobíhal po místnosti jak řízená střela.
Ne, nemohl jim o tom říct.
Brumbál seděl na Snapeovi židli a Harry měl pocit, že je tu něco špatně. Nejen, že nutil Snapea, aby mu ukázal své soukromé vzpomínky, ale vypadalo to, že se snaží i zmocnit jeho místa. Harry z toho byl zmatený a to bylo slabé slovo. Pořád byl v šoku z odhalení svého původu a uvnitř stále vůči tomu muži světlé pleti cítil nenávist, ale pamatoval taky, jak ho zachránil.
Snape byl Smrtijed? Už nevěděl, co si má myslet. Chtěl vidět Cedrika. Potřeboval vidět Cedrika. Potřeboval si o tom s někým promluvit.
Dokázal si živě představit reakci Rona a Hermiony, kdyby jím řekl o muži, který ho zplodil. Hermiona by ho poplácala po zádech a řekla by mu, aby se nebál. Ron by pravděpodobně pobíhal po místnosti jak řízená střela.
Ne, nemohl jim o tom říct.
Odstín šedé?
Spíš odstín temné.
Spíš odstín temné.
Chvíli trvalo, než do místnosti vstoupil Snape. S sebou nesl misku totožnou s tou, co ležela na stole. Jen miska Madam Pomfreyové byla měkce šedá a Snapeova byla černá. Snape položil mísu na stůl. Kývl na Harryho a pak se obrátil k Brumbálovi.
„Chlapec ať si je projde, ale já nemám v úmyslu tu zůstat a znovu si tím projít.“ S tím Snape odešel z pokoje a zabouchl za sebou dveře svého bytu.
„Pane, co přesně je myslánka?“ zadíval se Harry na misky na stole.
„Znáš mudlovské nahrávací zařízení?“
„Něco jako video.“
„Myslánka funguje podobně, ale zaznamenává osobní myšlenky, vzpomínky a emoce.“
„Takže toto jsou myšlenky Madam Pomfreyové a profesora Snapea?“
„Ano, chlapče. Poppy, myslím, že Harry by měl vidět nejdříve tvé vzpomínky, aby pak lépe pochopil, co se stalo později."
„Samozřejmě, pane řediteli,“ kývla Poppy a přešla k Harrymu. „Vezmi mě za ruku a až se začnu naklánět, udělej to samé.“
Harry natáhl k sestře ruku, důvěřoval jí, už tolikrát mu pomohla. Sotva si stačil vzpomenout na to, jak často ležel v nemocničním křídle, když ucítil, jak padá, když se oba sklonili nad stříbrnou páru v misce. Stihl jen vykřiknout a najednou stál na ošetřovně.
„Jen se dívej a poslouchej, Harry,“ zašeptala k němu žena. Harry zalapal po dechu, když uviděl mladší verzi Madam Pomfreyové, jak se sklání nad jednu postel. Opravdu byl v jejích vzpomínkách.
„Chlapec ať si je projde, ale já nemám v úmyslu tu zůstat a znovu si tím projít.“ S tím Snape odešel z pokoje a zabouchl za sebou dveře svého bytu.
„Pane, co přesně je myslánka?“ zadíval se Harry na misky na stole.
„Znáš mudlovské nahrávací zařízení?“
„Něco jako video.“
„Myslánka funguje podobně, ale zaznamenává osobní myšlenky, vzpomínky a emoce.“
„Takže toto jsou myšlenky Madam Pomfreyové a profesora Snapea?“
„Ano, chlapče. Poppy, myslím, že Harry by měl vidět nejdříve tvé vzpomínky, aby pak lépe pochopil, co se stalo později."
„Samozřejmě, pane řediteli,“ kývla Poppy a přešla k Harrymu. „Vezmi mě za ruku a až se začnu naklánět, udělej to samé.“
Harry natáhl k sestře ruku, důvěřoval jí, už tolikrát mu pomohla. Sotva si stačil vzpomenout na to, jak často ležel v nemocničním křídle, když ucítil, jak padá, když se oba sklonili nad stříbrnou páru v misce. Stihl jen vykřiknout a najednou stál na ošetřovně.
„Jen se dívej a poslouchej, Harry,“ zašeptala k němu žena. Harry zalapal po dechu, když uviděl mladší verzi Madam Pomfreyové, jak se sklání nad jednu postel. Opravdu byl v jejích vzpomínkách.
***
Poppy se protáhla. Byl téměř úsvit a ona byla celou noc vzhůru, protože pečovala o svého nejnovějšího pacienta.
Chlapec ležel na posteli, černé vlasy zplihlé, kontrastující s bílou barvou nemocničního povlečení. Většinu jeho zranění dokázala vyřešit, ale s jeho nosem, nic dělat nemohla. Ten byl zlomený nejméně čtyřikrát a musí se spravit sám, i když bude trvale křivý.
„Poppy, jak mu je?“
Poppy se otočila a spatřila Albuse Brumbála stát ve dveřích ošetřovny.
„Jak asi myslíte? Byl malý kousek od smrti. M2l zlomená žebra, klíční kost, nohy, ruce, poškozenou ledvinu, roztrženou slezinu, otřes mozku… mám pokračovat?“
„Raději ne,“ povzdechl si Brumbál.
„Je to úmyslné zneužívání, Albusi, a už to trvá několik let. Nemohu tomu chlapci dovolit vrátit se domů.“
„Poppy, nemůžeme chlapce držet dál od rodičů, nemáme na to žádné právo.“
„Žádné právo? Půjdu s tím klidně na ministerstvo, když budu muset. Nesmí se tam vrátit. Nesmí se vrátit k tomu monstru.“
„Poppy, Tobias Snape je chlapcův otec, nemůžeme od něj Severuse jen tak odvést. Je to mudla. Ministerstvo v tomhle případě nezakročí.“
„Ach, ale ano, zakročí,“ řekla Poppy. „Jen počkej.“
Chlapec ležel na posteli, černé vlasy zplihlé, kontrastující s bílou barvou nemocničního povlečení. Většinu jeho zranění dokázala vyřešit, ale s jeho nosem, nic dělat nemohla. Ten byl zlomený nejméně čtyřikrát a musí se spravit sám, i když bude trvale křivý.
„Poppy, jak mu je?“
Poppy se otočila a spatřila Albuse Brumbála stát ve dveřích ošetřovny.
„Jak asi myslíte? Byl malý kousek od smrti. M2l zlomená žebra, klíční kost, nohy, ruce, poškozenou ledvinu, roztrženou slezinu, otřes mozku… mám pokračovat?“
„Raději ne,“ povzdechl si Brumbál.
„Je to úmyslné zneužívání, Albusi, a už to trvá několik let. Nemohu tomu chlapci dovolit vrátit se domů.“
„Poppy, nemůžeme chlapce držet dál od rodičů, nemáme na to žádné právo.“
„Žádné právo? Půjdu s tím klidně na ministerstvo, když budu muset. Nesmí se tam vrátit. Nesmí se vrátit k tomu monstru.“
„Poppy, Tobias Snape je chlapcův otec, nemůžeme od něj Severuse jen tak odvést. Je to mudla. Ministerstvo v tomhle případě nezakročí.“
„Ach, ale ano, zakročí,“ řekla Poppy. „Jen počkej.“
Harry sebou trhl, když se vzpomínka změnila na jiný den.
Místnost byla kruhová plná lidí ve fialových šatech. Madam Pomfreyová a malý chlapec, které Harry odhadl na mladého Snapea stáli uprostřed místnosti.
Harry si pozorně prohlížel mladého Severuse Snapea. Byl oblečený v školním hábitu s erbem Zmijozelu. Harryho ale překvapil strach v jeho očích, a jak se pevně drží ruky Madam Pomfreyové. Harry si nikdy nedokázala představit, že by mohl být Snape zneužit svými příbuznými, stejně jako Harry.
Harry se modlil, aby se Brumbál mýlil a doufal, že ministerstvo zasáhne a chlapec se nebude muset vracet k svému otci.
Chlapec se podíval nahoru do veřejné galerie a zbledl. Harry se otočil a uviděl muže v mudlovském obleku. To musel být Tobias Snape.
Jeden ze starších si odkašlal a místnost ztichla.
„Žádost Madam Pomfreyové týkající se péče Severuse Snapea byla odmítnuta.“
„Ne!“ vykřikl Harry a Severus zároveň. Severus se držel Madam Pomfreyové kolem pasu a nechtěl se jí pustit. Jeden muž z ostrahy ho chytl za ruku a násilím ho od ní tahal. Severus křičel a plakal a Harry téměř cítil, jak jeho srdce puká. Viděl, jak se Tobias Snape dívá na svého syna a hádal, že Severus dostane pořádný výprask, jen co se dostanou domů.
„Ach bože, proč něco takového udělali?“ zuřil Harry. Severus byl odveden ven z místnosti a předán do rukou svých rodičů. Jeho matka byla bledá, útlá žena, která vypadala velmi křehce, že by ji vítr rozprášil na prach. Jeho otec byl větší váhy, ne ovšem tolik jako Vernon. Harry spatřil fialovou modřinu na ženině krku. Uvědomil si, že ani ona nedokáže Severuse chránit. Tobias Snape chytl Severuse za rameno, táhl ho ven a křičel na něj něco, co Harry neslyšel.
Harry na svém rameni ucítil cizí dotek. Vzpomněl si, že je tu s Madam Pomfreyovou.
„Musíme jít, Harry,“ řekla a téměř okamžitě Harry cítil, jak ho cosi táhne nahoru. Narazil na tvrdou zem.
Bylo to, jakoby se díval na svůj život u Dursleyových. Kdo by tušil, že on a Snape mají tolik společného.
„Ach bože,“ zasténal Harry. „Jeho vlastní otec. Proč to Kouzelnická rada nechala jen tak? Vždyť byl tak krutý. I oni a vy… dali jste mu naději a pak nic!“
„Harry, věř mi, že jsem se snažila. Doufala jsem, že když na vlastní oči uvidí, že ho týrají, vezmou mu ho z péče. Mýlila jsem se. Nikdy jsem mu nechtěla ublížit, věř mi.“
„Proč jste mi to ukázala? Bylo to hrozné!“
„Ano, ale bylo nutné, abys viděl, co Severus prožil, abys ho víc pochopil,“ řekla Madam Pomfreyová, která Harryho vedla k druhé misce. „Severus byl outsider od chvíle, kdy vstoupil do této školy. Byl dvojí krve a přesto zařazen v Zmijozelu . Jeho spolubydlící ho nepřijali, kvůli jeho původu a stejně tak i ostatní koleje, protože byl Zmijozel. Nikdy neměl přátele. Trávil hodně času v knihovně i v sekci s omezeným přístupem. Chtěl najít něco, co by mohlo zastavit jeho otce. V dvanácti letech, Harry, byl proklet jedním svým starším spolužákem. Bude lepší, když si ty vzpomínky prohlédneš sám.“ Madam Pomfreyová postrčila černou myslánku k němu.
Harry věděl, že tam uvidí Snapeovi vzpomínky. Vzpomínky, které muž skrýval. Nebyl si zrovna moc jistý, jestli to chce udělat.
„Já-já nevím, Madam Pomfreyová, profesor Snape opravdu nechce, abych jeho vzpomínky viděl.“
„Možná by ti pomohlo, kdyby sis s ním sám promluvil…“ navrhla Madam Pomfreyová. „Bude mít lepší kontrolu nad tím, co odhalit a co ne.“
„Ne, Poppy,“ řekl ředitel. „Severus by Harrymu nikdy neodhalil vše, co potřebuje vědět. Harry je v nebezpečí a nejlepší informace se získají od toho, kdo kdysi byl na Jeho straně. Trvám na tom, Harry.“
„Ne, já odmítám porušit jeho soukromí. Ne takhle!“ Už to, co viděl doteď, bylo dost zlé. Jak by se on sám cítil, kdyby Snape viděl každou věc, kterou mu Dursleyovi kdy udělali. Nenáviděl by ho.
„Harry, nemáš na vybranou. Ani Severus. Ty informace jsou důležité, proto jsou drženy v tajnosti. Jdi, Harry!“
Harry cítil, jak se naklání nad misku, aniž by to sám chtěl. Věděl, že za to může ředitel a nějaké kouzlo.
Byl donucen vidět, co nechtěl.
Harry si pozorně prohlížel mladého Severuse Snapea. Byl oblečený v školním hábitu s erbem Zmijozelu. Harryho ale překvapil strach v jeho očích, a jak se pevně drží ruky Madam Pomfreyové. Harry si nikdy nedokázala představit, že by mohl být Snape zneužit svými příbuznými, stejně jako Harry.
Harry se modlil, aby se Brumbál mýlil a doufal, že ministerstvo zasáhne a chlapec se nebude muset vracet k svému otci.
Chlapec se podíval nahoru do veřejné galerie a zbledl. Harry se otočil a uviděl muže v mudlovském obleku. To musel být Tobias Snape.
Jeden ze starších si odkašlal a místnost ztichla.
„Žádost Madam Pomfreyové týkající se péče Severuse Snapea byla odmítnuta.“
„Ne!“ vykřikl Harry a Severus zároveň. Severus se držel Madam Pomfreyové kolem pasu a nechtěl se jí pustit. Jeden muž z ostrahy ho chytl za ruku a násilím ho od ní tahal. Severus křičel a plakal a Harry téměř cítil, jak jeho srdce puká. Viděl, jak se Tobias Snape dívá na svého syna a hádal, že Severus dostane pořádný výprask, jen co se dostanou domů.
„Ach bože, proč něco takového udělali?“ zuřil Harry. Severus byl odveden ven z místnosti a předán do rukou svých rodičů. Jeho matka byla bledá, útlá žena, která vypadala velmi křehce, že by ji vítr rozprášil na prach. Jeho otec byl větší váhy, ne ovšem tolik jako Vernon. Harry spatřil fialovou modřinu na ženině krku. Uvědomil si, že ani ona nedokáže Severuse chránit. Tobias Snape chytl Severuse za rameno, táhl ho ven a křičel na něj něco, co Harry neslyšel.
Harry na svém rameni ucítil cizí dotek. Vzpomněl si, že je tu s Madam Pomfreyovou.
„Musíme jít, Harry,“ řekla a téměř okamžitě Harry cítil, jak ho cosi táhne nahoru. Narazil na tvrdou zem.
Bylo to, jakoby se díval na svůj život u Dursleyových. Kdo by tušil, že on a Snape mají tolik společného.
„Ach bože,“ zasténal Harry. „Jeho vlastní otec. Proč to Kouzelnická rada nechala jen tak? Vždyť byl tak krutý. I oni a vy… dali jste mu naději a pak nic!“
„Harry, věř mi, že jsem se snažila. Doufala jsem, že když na vlastní oči uvidí, že ho týrají, vezmou mu ho z péče. Mýlila jsem se. Nikdy jsem mu nechtěla ublížit, věř mi.“
„Proč jste mi to ukázala? Bylo to hrozné!“
„Ano, ale bylo nutné, abys viděl, co Severus prožil, abys ho víc pochopil,“ řekla Madam Pomfreyová, která Harryho vedla k druhé misce. „Severus byl outsider od chvíle, kdy vstoupil do této školy. Byl dvojí krve a přesto zařazen v Zmijozelu . Jeho spolubydlící ho nepřijali, kvůli jeho původu a stejně tak i ostatní koleje, protože byl Zmijozel. Nikdy neměl přátele. Trávil hodně času v knihovně i v sekci s omezeným přístupem. Chtěl najít něco, co by mohlo zastavit jeho otce. V dvanácti letech, Harry, byl proklet jedním svým starším spolužákem. Bude lepší, když si ty vzpomínky prohlédneš sám.“ Madam Pomfreyová postrčila černou myslánku k němu.
Harry věděl, že tam uvidí Snapeovi vzpomínky. Vzpomínky, které muž skrýval. Nebyl si zrovna moc jistý, jestli to chce udělat.
„Já-já nevím, Madam Pomfreyová, profesor Snape opravdu nechce, abych jeho vzpomínky viděl.“
„Možná by ti pomohlo, kdyby sis s ním sám promluvil…“ navrhla Madam Pomfreyová. „Bude mít lepší kontrolu nad tím, co odhalit a co ne.“
„Ne, Poppy,“ řekl ředitel. „Severus by Harrymu nikdy neodhalil vše, co potřebuje vědět. Harry je v nebezpečí a nejlepší informace se získají od toho, kdo kdysi byl na Jeho straně. Trvám na tom, Harry.“
„Ne, já odmítám porušit jeho soukromí. Ne takhle!“ Už to, co viděl doteď, bylo dost zlé. Jak by se on sám cítil, kdyby Snape viděl každou věc, kterou mu Dursleyovi kdy udělali. Nenáviděl by ho.
„Harry, nemáš na vybranou. Ani Severus. Ty informace jsou důležité, proto jsou drženy v tajnosti. Jdi, Harry!“
Harry cítil, jak se naklání nad misku, aniž by to sám chtěl. Věděl, že za to může ředitel a nějaké kouzlo.
Byl donucen vidět, co nechtěl.