16.kapitola
8. 4. 2012
Bylo to několik týdnů po Vánocích. Harry zrovna dokončil úklid ve třídě, když Snape vyšel ze svého skladu. On sám trávil svůj čas úklidem svého soukromého skladu. Zeptal se i Harryho, jestli by mu nepomohl.
Harryho nabídka překvapila. Nikdy by neřekl, že Snape dovolí byť se jen přiblížit k jeho skladu, kde bylo tolik drahých a vzácných věcí. Vzpomněl si, jak odsud Hermiona v druhém ročníku odnesla bez dovolení kůži z Hřímala.
Když Harry vstoupil do skladu, pochopil, proč tu Snape tráví tolik času. Už na první pohled to bylo prostě složité. Věci tu nebyly jen seřazeně abecedně. Byly tu oddíly. Například zvíře, kde se vše třídilo podle toho, jestli to byl savec, ryba, hmyz a tak dále. Pak rostliny, byliny, keře a jiné. Samozřejmě i nerosty, různé minerály a kovy. Vše tu mělo svoje místo. Nemohli jste tu dvě různé věci jen tak postavit vedle sebe. Stejný řád, který vládl tady, platil i u vaření lektvarů. Dvě ingredience nesprávně přidané by mohli mít nepěkné účinky. Stejně tak se to týkalo i uskladnění ingrediencí.
Nejednou mu Snape strhl body za podobně zmařené pokusy.
Polovinu z věcí Harry ani neznal a tak se pořád ptal Snapea, i když se cítil trochu nesvůj. Trochu se obával, že z tolika otázek profesorovi dojde trpělivost a seřve ho. Vypadalo to ale, že mu Harryho nevědomost nevadí. Zřejmě to bylo lepší, než kdyby následně udělal chybu a něco vyhodil do povětří.
Harry už přicházel do učebny lektvarů jistější. Už se naučil, jak zacházet s látkami a i lektvary, teď chápal lépe.
Zrovna držel v ruce sklenici a snažil se rozluštit Snapeův rukopis. Bylo to zelené a slizké, vypadalo to jako krysí ocas nebo něco takového.
„Ehm, pane?“ řekl Harry. „Žaberník. Je to rostlina nebo zvíře?“
Snape se na něj upřeně zadíval, s elegantně pozvednutým obočím. „Z názvu je to myslím dosti patrně, ne, Pottere?“
Harryho nabídka překvapila. Nikdy by neřekl, že Snape dovolí byť se jen přiblížit k jeho skladu, kde bylo tolik drahých a vzácných věcí. Vzpomněl si, jak odsud Hermiona v druhém ročníku odnesla bez dovolení kůži z Hřímala.
Když Harry vstoupil do skladu, pochopil, proč tu Snape tráví tolik času. Už na první pohled to bylo prostě složité. Věci tu nebyly jen seřazeně abecedně. Byly tu oddíly. Například zvíře, kde se vše třídilo podle toho, jestli to byl savec, ryba, hmyz a tak dále. Pak rostliny, byliny, keře a jiné. Samozřejmě i nerosty, různé minerály a kovy. Vše tu mělo svoje místo. Nemohli jste tu dvě různé věci jen tak postavit vedle sebe. Stejný řád, který vládl tady, platil i u vaření lektvarů. Dvě ingredience nesprávně přidané by mohli mít nepěkné účinky. Stejně tak se to týkalo i uskladnění ingrediencí.
Nejednou mu Snape strhl body za podobně zmařené pokusy.
Polovinu z věcí Harry ani neznal a tak se pořád ptal Snapea, i když se cítil trochu nesvůj. Trochu se obával, že z tolika otázek profesorovi dojde trpělivost a seřve ho. Vypadalo to ale, že mu Harryho nevědomost nevadí. Zřejmě to bylo lepší, než kdyby následně udělal chybu a něco vyhodil do povětří.
Harry už přicházel do učebny lektvarů jistější. Už se naučil, jak zacházet s látkami a i lektvary, teď chápal lépe.
Zrovna držel v ruce sklenici a snažil se rozluštit Snapeův rukopis. Bylo to zelené a slizké, vypadalo to jako krysí ocas nebo něco takového.
„Ehm, pane?“ řekl Harry. „Žaberník. Je to rostlina nebo zvíře?“
Snape se na něj upřeně zadíval, s elegantně pozvednutým obočím. „Z názvu je to myslím dosti patrně, ne, Pottere?“
„No, plevel, asi nějaký druh květiny?“
„Správně. Tak proč ho tam nezatřídíte?“
„No, vypadá tak trochu, jakoby se svíjel,“ řekl a znovu se zahleděl na sklenici.
„Svíjel?“ zopakoval Snape a zamířil za Harrym. „To by rozhodně dělat neměl. Může se maximálně nechat unášet proudem vody, ale rozhodně by se neměl pohybovat zcela sám od sebe.“ Snape se natáhl po sklenici a Harry byl víc než ochotný mu ji vydat. Jakmile se sklenice dotkla Snapeovi ruky, muž zbledl a obrátil se k Harrymu.
„Harry, u krbu je letaxový prášek, jdi přímo do ředitelovy kanceláře.“
„Pane, co se děje?“ zeptal se Harry.
„Jste hluchý, chlapče? Jsi do ředitelovy kanceláře, hned!“
Harry udělal, co mu bylo nařízeno, ale nedalo mu to. Pořád mu znělo v hlavě, jak mu Snape řekl Harry… a chlapče.
***
K výbuchu došlo téměř okamžitě, jakmile Harry vstoupil do krbu. Výbuch ho vymrštil na perský koberec v kanceláři profesora Brumbála.
Harry se s pomocí profesora Brumbála a profesorky McGonagallové postavil na nohy a otočil se ke krbu.
Harry se s pomocí profesora Brumbála a profesorky McGonagallové postavil na nohy a otočil se ke krbu.
Snape! Snape byl na druhém konci, když to vybuchlo.
„Harry, co se stalo?“ zeptala se profesorka a vedla Harryho ke křeslu.
„Harry, co se stalo?“ zeptala se profesorka a vedla Harryho ke křeslu.
„Já nevím. Profesor Snape mě poslal pryč. Pořád je tam dole!“ Harry věděl, že zní hystericky. „Něco explodovalo. Myslím, že profesor Snape byl ve své kanceláři. Ach, bože, co když… Co když-?“
„No tak, Pottere, jen klid,“ řekla profesorka a podala mu šálek s velmi sladkým čajem. Všimla si tak střepů zarytých v Harryho rukách. „Je třeba navštívit madam Pomfreyovou.“ Harry ale zavrtěl hlavou.
„Ne, musíme se ujistit, že je profesor Snape v pořádku.“
„Ředitel to zařídí, Pottere, nebojte. Co jste vlastně dělala v kanceláři profesora Snapea? Šlo o nějaký trest? Profesor by mi měl dát vědět o každém trestu, jako vedoucí vaší koleje.“
„Ne, madam, já jsem tam pomáhal s úklidem a taky tříděním v jeho skladě. Řekl mi, že mi to později pomůže při shánění práce a tak.“
„To určitě ano, Pottere, ale jsem překvapena, že vám člověk jako on dovolí vstup do svého skladu.“ Profesorka začala přecházet po místě. „Žaberník říkáte? Ten není výbušný, pokud vím. Pijte čaj, pane Pottere, bude Vám lépe.“
Harry se napil horké, sladké tekutiny, ale rozhodně se necítil líp. Ředitel se ještě nevrátil a on se začínal opravdu bát. Uvědomil si, proč ho Snape poslal pryč. Zachránil ho. Oba by to jistě nestihli. Kdo ale zachrání Snapea? Nikdo. Harry potlačil slzy. Ruka se mu třásla, že čaj vylil z šálku na talířek.
„Ach bože,“ zavzlykal Harry, pohár mu vypadl z ruky a roztříštil se o zem. „Neměl jsem ho opustit! Neměl jsem ho tam nechat!
„Harry, to je v pořádku. Není to tvoje chyba. Profesor Snape je dospělý muž, umí se o sebe postarat.“ Zamávala hůlkou a opravila rozbitý šálek a talířek.
„On ale vzal veškeré riziko na sebe, aby mě zachránil a -…- teď může -…- být… kvůli mně!“
„Samozřejmě, že tě chránil, Harry. I přes svoje vlastní nebezpečí. Přísahal, že tě ochrání za jakoukoliv cenu.“
Harry se zadíval na profesorku. Snape přísahal?
Fawkes mezitím sletěl na Harryho ruce a svými slzami alespoň trochu zmírnil bolest a pomohl kůži na ruce, aby se zahojila. Jak plynuly minuty, Harry nevěděl, jestli slzy na jeho rukou jsou Fawksovi nebo jeho vlastní.
Fawkes mezitím sletěl na Harryho ruce a svými slzami alespoň trochu zmírnil bolest a pomohl kůži na ruce, aby se zahojila. Jak plynuly minuty, Harry nevěděl, jestli slzy na jeho rukou jsou Fawksovi nebo jeho vlastní.
Dveře se konečně otevřely a on uviděl madam Pomfreyovou a profesora Brumbála.
„Profesor Snape?“ vydechl Harry.
„Odpočívá v nemocnici,“ řekla madam Pomfreyová. „Je v léčebném spánku a návštěvy se nepřipouští. Je mi líto, Harry. Chtěl ale vědět a ujistit se, že jsi v pořádku.“
Snape měl o něj strach? „Jsem v pořádku, madam Pomfreyová. Nebyl jsem v centru výbuchu.“
„Ne, a Severus naštěstí taky ne. Podařilo se mu zmírnit výbuch kouzlem, mohlo to být mnohem horší. Nyní se podíváme na vás, mladý muži,“ řekla vrchní sestra. Zkontrolovala Harrymu části těla, která mohla být postižená výbuchem, jeho reflexy a pak jeho dříve poraněné ruce. Fawkes zaskřehotal, jakoby chtěl dát najevo, že je vše v pořádku.
„Prosím, madam Pomfreyová, můžu se jít podívat na profesora Snapea? Budu mít klid, když uvidím, že je v pořádku.“
„Už jsem říkala, že návštěvy teď nejsou dovoleny, Harry.“
„Nebudu ho rušit, slibuji.“
„Pane řediteli? Minervo?“
„Pokud bude chlapec potichu, myslím, že by to šlo,“ řekla profesorka McGonagallová. Ředitel souhlasně kývl.
„Dobře, Harry, pojď se mnou,“ řekla madam Pomfreyová. Museli projít celou školu, protože výbuchem se poškodila letaxová síť ve škole."
„Byl někdo zraněn?“
„Ne, zlatíčko, jen ty a Severus. Jeho kancelář, sklad a polovina třídy lektvarů byly zničeny a myslím, že z toho zrovna nebude nadšen, až se to dozví.“ Mírně se zasmála a Harrymu se trochu ulevilo. Zřejmě není zraněn nijak vážně.
Madam otevřela dveře ošetřovny. Nemocniční křídlo bylo téměř ve tmě. Snape ležel na jednom lůžku na konci řady. Vlastně byl jediný pacient.
„Tak běž, ale potichu.“
„Tak běž, ale potichu.“
Harry kývl. Sice nevěděl, co přesně tu dělá, ale věděl, že se mu bude lépe spát, když bude vědět, že je Snape v pořádku. Bylo to zvláštní, vědět, že by i zemřel, jen aby ho zachránil. Jeho rodiče ho zachránili i za cenu svých životů. Od rodičů se očekává, že budou své dítě chránit, ale Snape? Snape složil slib, že ho ochrání. Na to se nedá jen tak zapomenout.
Snape byl oblečený v bílé nemocniční košili a jeho pleť bylo téměř stejně bledá, s výjimkou červených jizev na jeho tváři. Kolem hlavy měl obvaz, z kterého na Harryho křičel květ rudé růže od prosakující krve. Harry byl stále ještě dost daleko od jeho lůžka, takže ho neviděl celého. Ale jedno viděl. Bylo to na jeho levém předloktí.
Harry se zapotácel. Ne, to nemohlo být ono. To, co už viděl při famfrpálovém turnaji na obloze. Lebka s hadem vycházejícím z jejích úst. Nemohlo to být znamení zla.
Bylo to Znamení Zla.
Snape byl Smrtijed