11.kapitola
Diggory, po hodině tu počkejte,“ štěkl na něj Snape v hodině pokročilých lektvarů. Cedrik se na něj zmateně podíval. Jeho lektvar vypadal v pořádku a ani nepřišel pozdě, i když byl předtím s Harrym. Možná by se mohl víc soustředit, nedalo mu ale a musel pořád myslet na Harryho reakci ohledně důvěrností.
Cedrik uklidil svoje přísady, umyl kotlík, položil svůj lektvar před Snape na stůl a v tichosti čekal, až ostatní studenti opustí třídu. Snape stále něco škrtal v nějaké eseji a nevypadalo to, že by zaregistroval čekajícího Cedrika.
,,Kolují tu zvěsti,“ ušklíbl se Snape, stoupl si a začal přecházet po místnosti, jako kdyby tu věc, kterou mu chce sdělit, nemohl říct z židle. ,,Zvěsti o vás a panu Potterovi.“
,,Zvěsti, pane? Jaký druh zvěstí to má být?“
,,Že vy ten Potterovic kluk udržujete intimní vztah.“ Cedirk zůstal jako přikovaný. ,,Je Vám doufám jasné, že pan Potter není plnoletý. Doufám, že na to dbáte!“ Snape na něj téměř vrčel. ,,A jako takový je pod ochranou nejen ministerstva kouzel, ale i této školy. Hádám, že tušíte, jaké jsou tresty za odnětí kouzelníkova panenství hrubou silou, pane Diggory?!“
,,Jak se opovažujete obvinit mě z takových věcí?!“ vyštěkl Cedrik. Vřdyť ten člověk ho v podstatě obviňoval z Harryho znásilnění, nebo snad jakoby se k tomu teprve chystal. ,,Nedělali jsme nic špatného!“
,,Já jsem vás viděl, pane Diggory, včera v noci za hradním brněním. Předpokládám, že takhle se nelíbáte s každým koho potkáte, že ne?“
,,No, tak jsme se líbali,“ přiznal Cedrik. ,,Ale tak to dělá každý pár!“
,,Víte moc dobře, že moc kouzelnice není nijak spojena s ztrátou jejího panenství, u čaroděje je to jinak, pane Diggory. Řekněte, budete vy ten vyvolený, který naplní Potterův potenciál?“ (pozn. Ve smyslu, zda to bude on, kdo ho zbaví nevinnosti, čímž by Harry dovršil moci)
Cedrik zrudl až po kořínky vlasů.
,,Nemyslím si, že tohle by vás mělo zajímat, pane,“ zdůraznil mu. Byl sice jeho profesor, ale do jeho soukromého života neměl, co strkat nos.
,,Naopak, pane Diggory, je to moje věc, když vidím staršího studenta sápat se po mladším. On vás obdivuje, vzhlíží k vám, prakticky vás zbožňuje, určitě to pro vás nebude žádný problém, ne?“
,,Ne! Ne dokud…“
,,Dokud co?“ Cedrik chtěl tenhle směšný rozhovor ukončit. Nejen proto, že mu to začalo být nepříjemné, ale spěchal na další hodinu. Možná když mu všechno vyklopí, propustí ho.
,,Slíbil jsem to, dobře? Že nebudu s nikým… dokud jsem svázaný.“
,,Chcete říct, že jste pořád pa-„
,,Ano,“ přerušil ho Cedrik, dřív než to Snape stačil doříct celé. Nepotřeboval to hláskovat. Už tak měl plné zuby svých přátel, kteří si ho dobírali, že je ještě v sedmnácti panic. Dost, že to musel říct zrovna profesoru Snapeovi.
Cedrik byl dobrý čaroděj, pořád ale neměl svoji plnou moc, jak si proboha mohl myslet, že by bažil po té Harryho.
,,Pak se omlouvám za nedorozumění,“ řekl Snape. Cedrik myslel, že snad špatně slyšel. Snape se omlouvil? A navíc ještě studentovi? ,,Moje zdroje byly ne zrovna dobře informované. Ale vy jistě chápete, že jsem si to musel ověřit.“
,,Ano, pane. Dáváte pozor na Harryho.“
,,Jako na všechny studenty,“ řekl Snape, ale Cedrik mu nevěřil ani na okamžik. Snape byl jemu a Harrymu téměř v patách, vzpomeneme-li si na jejich první randě. Ale proč? Byl snad jeho osobní strážce? Bylo zřejmě, že po Harrym někdo jde. Cedrik něvěřil, navzdory vlivu jeho Mzrzimorských spolužáků, že by Harry vhodil svoje jméno do poháru sám.
Cedrik se nemohl dočkat, až celá tahle věc s Turnajem bude za nimi.
***
Dveře učebny lektvarů byly zavřeny, normálně by šel Harry dál, ale teď raději zaklepal.
Dveře se otevřeli sami od sebe, třída však byla prázdná. Harry však zahlédl stín a předpokládal, že je to Snape přecházející v laboratoři. Jakmile Harry vstoupil do třídy, Snape vyšel ven s čímsi v ruce. Vypadalo to odporně, jakýsi zelený sliz, který vypadal, že za chvíli sám odpochoduje ze třídy.Odporný pohled.
,,Ach, Potter, dobře,“ řekl Snape a posadil se ke stolu. ,,Váš trest pro tento týden bude, aby jste uklidil ve třídě. Lavice, kotle, podlahu a nádobí. Vše samozřejmě bez magie.“
,,Ano, pane,“ řekl Harry. Normálně dostával za úkol krájet ingredience, které Harry k smrti nesnášel. Samozřejmě to nikdy neudělal dobře a Snapeovi neunikla sebemenší chybička. A teď úklid? Mudlovská činnost. To zvládne, má dost praxe od svého strýce.
Jediná pozitivní věc na tom šíleném úklidu byla, že držela jeho mysl od Turnaje a prvního úkolu. Každý večer Harry cídil kotle, kartáčoval podlahy, čistil stoly, vše bez magie. Vždy po práci, padl Harry do postele a usnul během vteřiny. I noční můry ho opustily. Týden trestu s Snapeem, byl týden, kdy se nejlíp vyspal za poslední měsíc.
Harry vídal Cedrika každý den, na obědě, jednou si dokonce znovu udělali piknik. Každý den si povídali víc a víc a většinou zakončili společný čas několika polibky. Cedrik nechtěl zajít dál a zbytečně tak Harryho rozrušit. Pověstí se po škole šířilo už dost. Co ale Cedrika překvapilo, bylo, že Snape chtěl s Harrym mluvit.
Snape požádal Harryho, aby se posadil, zatímco on něco hledal v skladu. Harry se snažil marně přijít na něco, co udělal špatně. Piknikem s Cedrikem přece neporušoval žádná pravidla. Neměl dokonce ani svůj neviditelný plášť nebo Pobertův plánek.
Snape konečně dokončil svou práci a posadil se naproti Harrymu.
,,Potter, jsem rád, že jste během svého trestu pracoval tak pilně a to bez stížností. Myslím, že jsem třídu nezažil čistší.“ Harry naprázdno otevřel ústa. Snape ho právě pochválil? ,,Pane?
,,Tohle není trest, spíš dobrovolná činnost, ale rád bych, abyste v tom pokračovali, pane Potter. Bez magie, která by mohla poškodit některé pomůcky, je to občas těžké.“ Harry na něj nemohl přestat zírat. ,,Já… myslel jsem, že můj trest je uklidit zde po mudlovském způsobu. Bez magie. Neuvědomil jsem si, že kouzla se nesmějí použít z takových důvodů. To je…“ Harry se zarazil. S Cedrikem o svých trestech u Dursleyových už mluvil, ale Snape?
,,Jistě chápete, proč tomu tak je. Koneckonců máte dost zkušeností s tím, když se pokazí lektvar.“
,,Ano, pane,“ řekl Harry.
,,Takže, co říkáte na můj návrh, Pottere? M0co času vám to nezabere a jistě se to bude hodit z univerzitního hlediska.“ (pozn. Co se týče univerzit v Británii a Americe, dobrovolné činnosti a kroužky jsou na přihlášce hodně důležité)
,,Aha.“ To Harryho nenapadlo. ,,Jak často?“ Harry rozhodně nechtěl trávit každou noc v lektvarech, i když by mu to pomohl lépe spát.
,,Dvakrát do týdne by mělo stačit. Nebojte, i tak budete mít dost času na svého… na Cedrika Diggoriho.“
,,Vy o tom víte, pane?“ Harry maličko zrudnul.
,,Pottere, pochybuji, že je na této škole někdo, kdo o vašem románku neví. Nicméně jsem povinen vás upozornit, že je Diggoriho povinností složit v červenci OVCE. Doufám tedy, že vaše romance nebude příliš zasahovat do jeho studia.“
,,Ano, pane, já…“ řekl Harry. ,,Ehm… ten úklid. Udělám to, pane.“
,,Dobře, budu vás čekat v pondělí v osm hodin.“
,,Děkuji, pane,“ řekl Harry, vstal a chystal se odejít.
,,Pottere?“
,,Ano, pane?“
,,Navzdory tomu, co k panu Diggorymu cítíte, nenechte ho dělat něco, co sám nechcete. Nenechte se nuti pod nátlakem.“
,,To by Cedrik nikdy neudělal!“ zasyčel Harry. Co se o to Snape stará? Nic mu do toho není. ,,Nejste můj otec!“
,,A děkuji za to Merlinovi. Ne, váš otec vskutku nejsem. Ale jako profesor jsem zodpovědný za každého studenta tady. Dal jsem vám radu, zda ji uposlechnete, je jen na vás. Neočekávám, že byste si vy mladí vzali z těchto rad nějaké ponaučení nebo je snad uposlechli. Přesto je zde fakt, že učitele mají více zkušeností, jak v magii, tak v životě. Nemám pravdu?“ Snape vypadal, že ho řeč vyčerpala.
,,Promiňte, pane, že jsem na vás křičel,“ omluvil se Harry tiše. Bylo to zřejmě poprvé, co se takhle Snapeovi omlouval. ,,Jen jsem chtěl říct, že Cedrik takový není.“
,,Věřím, že máte pravdu, pane Pottere,“ řekl Snape a díval se přitom Harrymu zpříma do očí. Bylo to znepokojující a Harry musel odvrátit pohled. ,,Náš pan Diggory je příliš čestný, nemyslíte?“
,,Ano,“ souhlasil Harry.
***
Harry sám z toho nadšený nebyl, ale nálada se mu hned zlepšila, když uviděl Cedrika.
Ještě před focením jim byly zkontrolovány hůlky, zda je s nimi vše v pořádku.
Harryho překvapila informace o hůlce Fleur, která v ní měla vlas z víly. Bylo jasné, že je sama aspoň z části víla. Harry se nemohl dočkat až to poví Ronovi, pak si uvědomil, že spolu nemluví. Škoda.
Pak přišlo na řadu focení. Fleur sedící na židli a ostatní stojící za ní.
,,Rita Holoubsková,“ představila se jim žena v odporně zelených šatech s blond vlasy. ,,Tak kdo půjde jako první?“ zauvažovala. ,,Ať zjistím, co se skrývá za těmi kadeřemi,“ řekla a čechrala přitom Cedrikovi vlasy, jako malému klukovi. Harry se neubránil úsměvu. Cedrik mu úsměv oplatil. Harry cítil, že ten úsměv patří jenom jemu.
,,Co takhle začít od nejmladšího?“ navrhla Rita, než chňapla po Harrym a odtáhla ho pryč.