39. groteska
Kapitola 39. - Groteska
Následující tři měsíce byly… jiné.
Pro Severuse hodně jiné. Snad ještě nikdy s nikým nežil, tedy pokud se dalo říci, že spolu s Alison žili. Kartáček měl stále jen jeden, oficiálně zůstával ve svém/Brumbálově domě. Téměř všechny volné chvíle a i většinu nocí však trávil u Alison. Zvláštní, jen málokdy se rozhodli přespávat u něho. Možná to bylo tím, že tam často pobýval Potter se svými úšklebky a poznámkami, nebo možná proto, že Jessica byla doma zvyklá. Nebo prostě proto, že Alison se po práci ztěžka dotáhla domů a Severus tam na ni rád čekal. Rozhodně to bylo lepší, než kdyby se musela ještě přesouvat k němu. A když na sebe prostě neměli náladu, nesešli se. Prostě nádherný vztah, až to Severuse překvapilo. Nebyl na to zvyklý a popravdě se toho dost obával, ale zatím…
Zatím jim to klapalo a když se vyhýbali nebezpečeným tématům, tak se to obešlo i bez hádek. Tedy až na tu jednu, která zastřela všechny jejich dosavadní hádky.
A téma?
Alisonin manžel, samozřejmě. Tedy přesněji pozvánka, která Alison doputovala. Jeden z oficiálních otravných plesů, které pan XY pořádal a Alison, jako věrná a poslušná manželka, musela být při tom.
Severus řekl, že samozřejmě nikam nepůjde.
Alison mu oznámila, že nemá na vybranou, a tak samozřejmě půjde.
Zvláštní, že se ani jeden nechtěl svého názoru vzdát. Tuhle noc strávila Jessica schovaná v pokojíčku, zatímco Riky se přemístil z postýlky rovnou do Bradavic za druhým otcem. Nejenže tím Harrymu překazil jeho první pokus o milostné hrátky, ale také tím dost vyděsil Brumbála, kterému zdi bradavického hradu sdělily, že se k nim někdo beztrestně přemístil. I když to samozřejmě nemělo být možné.
A Harry neměl v plánu to řediteli příliš vysvětlovat, nechat Brumbála na chvíli tápat byla neskutečně sladká hra.
Severus byl v následujících dnech na zabití. Tedy ještě více než obvykle. Metal kolem sebe blesky, takže se od něho všichni raději držel dál. K jeho ještě většímu vzteky i Riky. Ten od něho utíkal, jak to jen šlo a ač se Harry většinou snažil synovi vysvětlit, že se takhle prostě přemisťovat nesmí, tentokrát mu to ani nemohl vyčítat.
Večer, kdy Alison odešla na ples, se za ní ani nestavil. Hlídání obou dětí obstarával Harry a Severus se snažil tvářit, že s tím nemá vůbec nic společného. Ani s ní, ani s nimi, ani s jejich problémy, ani…
„Severusi?“ ozvalo se uprostřed noci do ticha pokoje. Podle toho, jak sebou rychle trhl, si byl Harry stoprocentně jistý, že nespal. Určitě se celou noc užíral, aby mohl mít další den ještě horší náladu. To mu zrovna do karet nehrálo.
„Co je?“ otočil se na mladíka, jehož siluetu viděl ve dveřích. Pokud se k němu Potter odvážil vkročit takhle pozdě v noci, určitě muselo být něco špatně.
„Mohl bys na chvíli? Víš, Alison…“ Harry ani nepostřehl, jak rychle se k němu Severus dostal. Prostě najednou stál přímo před ním a vypadal… ano, vyděšeně.
„Co?!“ mračil se. „Stalo se jí něco?“
„Ne,“ snažil se ho Harry klidnit. Poslední, co potřeboval, bylo, aby Severus začal bláznit. Už takhle to s ním bude k nevydržení. „Je v pořádku, jen…“
Čekal. „Jen co?!“
„Vrátila se z toho plesu a…“ Slyšel, jak si Severus odfrkl. „Já vím, že jsi s tím nesouhlasil, ale… nemohl bys jít za ní? Vypadala dost… já nevím… rozrušeně.“
Severus měl chvíli skutečně chuť zavrčet něco ve smyslu, že to přeci není jeho problém a že má, co chtěla, ale nakonec mu to nějaký červíček vzadu v hlavě nedovolil. Jen přikývl. „Kde je Riky?“
„V postýlce. Jessicu už si převzala Alis.“
Znovu přikývl, než na sebe natáhl košili a odletaxoval se k Alison domů. Všude bylo ticho, v jednu chvíli ho dokonce napadlo, že Potter jen přeháněl, aby ho sem vyhnal, a v tom případě byl rozhodnutý ho přetrhnout, jakmile se dostane domů. Nebo možná to nebylo celé tak žhavé a ona už šla prostě spát. Nakonec jeho citlivý sluch zaslechl slabé cinknutí z kuchyně.
Alison přecházela sem a tam v slabě osvětlené kuchyni, v pohybech i výrazu neskutečný vztek, ale v jejích očích náběh na slzy. A rozhodně ne první tento večer, jak mohl soudit podle zarudlých kruhů okolo očí. „Alis?“ ozval se tiše.
Trhla sebou, neslyšela ho. V první chvíli to vypadalo, jako kdyby vůbec nebyla ráda, že tu je. Skoro se nadechovala k tomu, aby ho vyhodila, ale nakonec se jen otočila a snažila se setřít slzy, které se jí draly z očí.
„Co se stalo?“ Měl v tom být zájem, ale Severus nedokázal potlačit ten já ti to říkal podtón.
Zavrtěla hlavou, ale neodpověděla.
„Co se…,“ začal znovu, když k ní přistoupil, ale ona mu nedovolila pokračovat. Jen mu položila ruku přes pusu, aby mu zabránila v dalších otázkách. Jeden hluboký pohled do očí, s prosbou, aby se neptal. Věděla, že ať by řekla cokoliv, stejně by se pohádali a ona tolik potřebovala obejmout.
Naštěstí zrovna tohle už Severus pochopil, když obtočil ruce okolo ženina pasu a přitiskl si ji k sobě. Taky se dneska v noci nechtěl hádat.
***
Od té chvíli však už byl skálopevně rozhodnutý ji z toho šíleného manželství dostat. Její manžel ji sice fyzicky neubližoval, ale zacházení jako s hadrem a vydírání se taky nesmělo podceňovat. A rozhodně s tím něco udělá, i kdyby to mělo být celé za ženinými zády. Nedalo se proto čemu divit, že jeho první cesty vedly do Bradavic.
Zrovna teď však seděl v ředitelně, už na druhé návštěvě, a ani náhodou nedostával uspokojivé zprávy. „Albusi, snad mi nechcete říci, že se s tím manželstvím nedá nic dělat?“
„Neříkám, že nic,“ odvětil ředitel, „věřím, že vždycky je cesta, ale… i její nalezení bude velmi složité. Obřad, kterým byla Alison spojena se svým manželem, se již desítky let nepoužívá, právě z důvodů, že je v podstatě nemožné ho rozloučit. Používal se u starých královských rodů, aby se zajistila kontinuita rodu a pokud možno nedělení majetku.“
„Musela z toho přeci být nějaká cesta ven,“ rozčiloval se. „Nějaká klička, jak se ženy zbavit, když omrzela.“
„Samozřejmě, že byla.“
Zvedl obočí.
„Většina omrzených žen byla vyhozena z balkónu, většinou tak ze čtvrtého patra. Občas byl použit i jed, ale ten nevypadal tolik jako nehoda.“
Severus při té představě jen semkl oči, než dlouze vydechl. „Fajn, tak ho prostě otrávím. Tohle jako nehoda vypadat bude.“
„Zadrž, Severusi,“ zastavil ho ředitel. „Ani to bych ti nedoporučoval, mohl bys tím Alison spíš přitížit.“
„To jde?“ divil se.
„V tomto případě obávám, že ano. Podle této smlouvy, se žena stává součástí dědictví. Pokud bys jejího manžela… zcela bez mého vědomí… jakkoliv odstranil, byla by Alison přidělena dalšímu žijícímu dědici. A pokud vím, v rodině Gordonů se nachází několik… nejspíše bratranců, jejichž trestní záznamy jsou povětšinou delší, než osnovy lektvarů pro sedmý ročník.“
Skvěle. Prostě skvěle! Ona prostě musela vlézt do vztahu, ve kterém je považována za kus matrace a bude přesouvána z postele do postele. Severus si v tu chvíli uvědomil, že tou téměř ignorací jí její manžel vlastně prokazoval službu. Tahle myšlenka však byla stejně nesnesitelná jako celá tahle situace.
Povzdechl si. „Co mám dělat, Albusi. Ničí mě vidět… jak ji to ničí.“
„To bohužel netuším, chlapče, tohle není příjemná situace a bohužel já nejsem osoba, která by se v tomto právu nějak výrazněji vyznala.“
„A víte snad o někom, kdo by se vyznal?“ odfrkl si.
Nastalo ticho.
Severus sebou trhl, tohle mlčení znal. Brumbál ho používal vždycky, když se mu nechtělo něco říkat. „Brumbále!“ zamračil se na něho. „Co mi tajíte?!“
„Možná bych o jedné osobě věděl, ale…“
„Ale?“
„Nejsem si jistý, jestli ti pomůže.“ Lezlo z něho. „Říká ti něco jméno Edward Fagan?“
Severus se zamyslel. „Vůbec. Kdo to je?“
„Právník. Jeden z nejuznávanějších, co kouzelnických svět má.“
„Tak v čem je problém?“
„Už je v důchodu. I když mu je asi jen… padesát. Problém však je, že je nejlepší.“
Severus nechápal.
„Říká se o něm, že v životě neprohrál žádný případ. Při nejhorším skončil smířením. Což mu přineslo slávu, peníze a nechutné sebevědomí. Pokud vím, tak už si tak dvacet let vybírá případy jen podle toho, co mu mohou přinést. Slávu, moc, výhody…“ Nechal vyznít do ztracena. „Získat ho pro tento případ bude… obtížné.“
„Jsem si jistý, že vám by šel na ruku. Jste největší kouzelník současné soby, od koho by mohl získat víc…“
Albus se smutně usmál. „Já jsem právě ten, komu rozhodně na ruku nepůjde. Už jsme se před lety setkali a ne zrovna v dobrém. Moje jméno by ti spíše uškodilo.“
Severus zaúpěl. Jedna z možností byla na dosah a jemu chybělo zpropadených pět centimetrů. Nepřekonatelných centimetrů. „Skvěle!“ odsekl. „A nějakou jinou možnost nemáte? Třeba v druhém rukávu?“
„Budu se snažit něco nalézt, Severusi, ale bohužel… nemohu ti nic slíbit. Zatím ale rozhodně neházej lexikon do žita.“
Mladší z mužů si mohl jen odfrknout. Doufal ve víc. „Tak vám pěkně děkuji.“
„No nemáš zač, chlapče. A ještě jenom, než odejdeš,“ zarazil ho ředitel, když se zvedal. „Víš, Horacio mi před několika dny oznámil, že letos už učí lektvary naposledy. Prý ho ten rok nějak zmohl a on už chce odejít skutečně na odpočinek. Budu tedy muset najít nového učitele lektvarů a jako první myšlenka jsi mě samozřejmě napadl ty.“
Severus zamrkal. „Vy mi nabízíte zpět moje místo?“
„Vím, že podle zákona máš mít ještě téměř 3 roky právo na mateřskou dovolenou, ale popravdě… nepřijde mi, že bys… no, zkrátka mi nepřijde, že je to to, po čem toužíš.“
Už by si měl zvyknout, že Brumbál mu vidí až do žaludku. Severus sám musel přiznat, že už mu to mateřství začíná lézt na mozek. Těhotenství a porod, to byla jedna věc… napumpovaný hormony dělal soustu věcí, které už nejspíš nikdy nepřizná, ale v tuhle chvíli už se na přebytek estrogenu zkrátka vymlouvat nemohl. A přesto se před několika dny přistihl, jak celý nadšený míří do vedlejšího pokoje, aby se Potterovi pochlubil, že jejich syn udělal první pevný bobek.
Naštěstí si příšernost celé té situace uvědomil už v půlce cesty a vrátil se dřív, než ze sebe udělal absolutního vola. Zrůdnost té situace ho však pronásledovala ještě několik následujících dní. A i když svého syna miloval, začínal si uvědomovat, že změna by mu jenom prospěla. A návrat do školy mezi ta nemehla, na kterých by si mohl chladit žáhu, to by byla skutečně vítaná.
„A to by… šlo?“ zeptal se Severus zvědavě. Nikdy se o administrativu příliš nezajímal a neměl tedy tušení, zda může v půlce mateřské prostě otočit a vrátit se do práce. A ke všemu, co by bylo s Rikym?
„Právně? Samozřejmě. A co se týče tvého syna, tak i to by se jistě dalo zařídit. Mohl by se o něho starat Harry, třeba jen na rok, než půjde Riky do jesliček. Nebo Alison by mohla přejít na mateřskou, pokud by měla zájem. To už záleží jen na tvém rozhodnutí.“
Severusovi se chtě-nechtěl rozzářil obličej. Ta představa se mu líbila. On zase chodící do práce, on zase produktivní, vracející se do vyhřátého domova provoněného večeří. S ženou a dítětem, která by na něho čekala.
A kterou by mohl živit. To taky. Severus totiž zjišťoval, že se mu naprosto příčí myšlenka, že by ho Alison živila. A v současné době to bohužel byla ona, kdo chodil do práce a vydělával. Severus si od ní sice odmítal brát jakékoliv peníze, nebo aby snad dokonce platila nějaké útraty… tss, nikdy! Severus však věděl, že tenhle stav nemůže trvat navěky. Dřív nebo později, pokud spolu stále budou, jemu úspory dojdou a Alison bude ta, kdo bude plnit rodinnou kasu. Rodinnou? Ta myšlenka byla zvláštní, ale rozhodně se mu líbila. Jen by byl raději, kdyby se mohl považovat za onu hlavu rodiny. Živitele. A ne příživníka.
V další chvíli se dovnitř přihnala zástupkyně.
„Albusi, mohl bys prosím tě… Oh, Severusi, nevěděla jsem, že tu jsi. Ráda tě vidím.“ Usmála se na něho, až se jí prohloubily vrásky okolo očí. „Dlouho jsi tu nebyl. A kdepak máš malého?“
„Rikyho? Hlídá ho přítelkyně.“
„Přítelkyně?“ zvedla Minerva obočí.
„Ano, Minervo,“ odvětil Severus jako malému dítěti. „Ač se ti to možná zdá zcela nereálné, i já mohu mít přítelkyni.“
„Ale no, tak Severusi,“ plácla ho lehce po rameni. „Přede mnou přeci nic skrývat nemusíš.“
Mladší muž jí věnoval pohled vyjadřující pochybnosti, jestli se někde nepraštila do hlavy. Silně nepraštila do hlavy. „Nemusím skrývat co?“
„Nic se neboj, Harry mi všechno vysvětlil. A ač ti můžu připadat staromódní, nemusíš mít strach, že bych vás nějak odsuzovala. Jsem a vždycky jsem byla tolerantní a i když bych do tebe nikdy neřekla, že si za partnera vybereš někoho jako pana Pottera, tvoje rozhodnutí plně schvaluji a… respektuji. Ano, respektuji,“ dodala s plně vztyčenou hlavou, jako kdyby chtěla sama sebe pochválit, jak jí to respektování pěkně jde.
Severus nevěděl, jestli to není on, kdo dostal ránu do hlavy. Tohle totiž určitě byla halucinace. „Ehm… děkuji za tvoje… respektování, velmi si toho cením,“ začal pomalu a přemítal, jak to zaobalit, aby nemusel ženu šupem poslat k šípku. To by totiž udělal u kohokoliv, koho by si navážil. A bohužel, své kolegyně si vážil podobně jako ředitele. „Ale ať už ti ten zmetek mrňavej napovídal cokoliv, ujišťuji tě, že naše vztahy jsou čistě platonické. Ano, sice jsme společně počali syna, ale ujišťuji tě, že to bylo oboustranně proti naší vůli a ujišťuji tě ještě silněji, že stále dávám přednost prsům přes penisy.“
Na Minervě bylo úplně vidět, jak jí to za očima šrotuje. Albus seděl za svým stolem a očividně se skvěle bavil. Jako vždy.
„Takže vy dva spolu…?“
„Není žádné my dva spolu,“ přerušil ji. „Jsem jen já a jen pan Potter. I když podle toho, co ti nakukal, to asi zredukuju jen na já a to-co-zbylo-z-pana-Pottera.“
Zástupkyně ho ještě chvíli pozorovala, než se otočila jako na obrtlíku. „Já mu dám si ze mě utahovat!“ bylo to poslední, co zaslechli, než s prásknutím zmizela za dveřmi.
„Albusi, mohl byste mi…,“ otočil se zpět na ředitele a v další chvíli se zarazil. „Vy se bavíte!“
Starý muž se pokoušel udržet vážnou tvář, ale moc mu to nešlo. „Ale Merlin to vzal, ano bavím se jako už dlouho ne. Do podobného stavu se mi nepodařilo dostat Minervu už dobrých deset let.“
„Co jí ten zmetek nakecal?! Že spolu máme vztah?!“
„Severusi, mohu tě ujistit, že Harry jí nic neříkal, jen… Řekněme, že ji jen nevyvedl z omylu.“
„To jste vážně změna! Doma se div neosype jen z narážky na náš vztah a tady si na něj bude hrát? Nepřeskočilo mu?“
„Řekl bych, že měl své důvody.“
Odfrkl si. „Důvody?“
„Víš… silně pochybuji, že by mu Minerva dovolila pozdní návštěvy slečna Weasleyové, kdyby…“
Severus slyšel dost. „Přetrhnu ho!“ vyrazil z ředitelny.
„Vezmi to zkratkou, ať tě Minerva nepředběhne!“
***
Blbeček.
Harry si byl jistý, že jiný výraz teď rozhodně nemá. Se slovem šťastný idiot , které měl vepsané do tváře, se posadil na postel a začal si zapínat košili. I když mu to šlo trochu ztěžka, jako kdyby mu přes noc vyrostla hruď. Asi ji moc vypínal. A měl taky důvod… rozhodně se v milostných praktikách začínal lepšit.
Zaposlouchal se do zvuků sprchy z vedlejší místnosti a jeho úsměv se ještě roztáhl.
„Začínám věřit, že cvik dělá mistra,“ culil se.
V další chvíli se však rozrazili dveře a kdosi vpadl dovnitř. A Ginny ze sprchy to nebyla.
„Ty ses… ty ses snad úplně pomátl, ne?“ vyjel na něho udýchaný Severus.
„Co tu děláš?“
„Co tu dělám? Co JÁ tu dělám? Já se tu třeba pokouším McGonagallový vysvětlit, že my dva nejsme přihřátý páreček na dovolený. To tu dělám!“ rozčiloval se starší. „Můžeš mi říct, co ti v tý tvý kebuli běhalo, kdyžs jí to vykládal…? A vůbec co… Ty máš moji košili!“ uvědomil si Severus najednou a zamračil se ještě víc.
Harry se podíval na svoji temně vínovou košili a zpět na Severuse, který měl totožnou. Oba ji dostali od Alison, prý že bude oběma slušet. Jediný rozdíl byl v tom, že Harry vlastnil o číslo větší, protože jeho ramena byla přeci jenom širší, než si Severusova šlachovitá postava mohla dopřát.
„Ne ta je moje…“
„No to teda není, vypadáš v ní, jako když jsi ji ukradl mladšímu bratrovi. Kdes ji vzal?“
„Na poličce v koupelně.“
„A dával sis svoji na poličku v koupelně?“ odsekl Severus jízlivě. „Nedával! Tak ji koukej sundat! Musím odpoledne na úřady a nehodlám tam jít v tomhle pytli,“ začal si sám rozepínat knoflíky.
„Nemůžu za to, že jsou obě stejný!“
„A to ti to nebylo divný, když sis ji bral? U Merlina, ty neumíš rozepnout knoflíky?!“
„Kdybys mě tak neznervózňoval!“
„Morgano, ty seš horší, než to malý dítě. Prostě to přetáhni přes hlavu a…“
„Au, Severusi, mám tam uši!“
„Ty si nech, já chci z tebe stáhnout jen tu košili!“
„Harry, neviděl jsi moje…“ ozvala se náhle vedle nich Ginny, která vylezla z koupelny s ručníkem sušícím si vlasy a druhým omotaným okolo těla. Ten však zakrýval jen to skutečně nejnutnější a… ne, vlastně ani to ne. Vykřikla, jakmile si všimla, že tam její přítel není sám. Ručníkem v rukou se pokusila se zakrýt, ale dosáhla akorát toho, že jí ten omotaný okolo jejího těla sklouzl a poroučel se k zemi. Najednou jí přišlo, že dvě ruce a jeden ručník je k zakrytí sakra málo.
A právě tuhle chvíli si vybrala McGonagallová na svoji nenadálou inspekci.
„Pane Pottere, tak tohle…“
Její zrak sklouzl po polonahém Severusovi, který ze svého mladého společníka strhává košili, a polonahé studentce stojící opodál a skutečně marně se snažící zakrýt svoji nahotu.
V první chvíli chtěla začít řvát, v další jí došla slova. Ne, tohle určitě nebylo možné… ne, tohle ne… určitě tohle ne… snažila se přesvědčit sama sebe.
Korunu tomu nasadil Harry, který ve snaze vše zachránit, vyžbleptl první věc, která ho napadla. „Jé, paní profesorko, vy jste se k nám připojila taky? To je dobře.“
Možná to i měl být milý pokus o přivítání na kus řeči, v celé situaci to však vyznělo jako prachsprostá sexuální nabídka. Od mladíka, kterému by mohla být prababičkou.
Severus v duchu zaúpěl, Ginny se snažila tvářit, že tam není… a Minerva? Ta raději vycouvala z místnosti jak nejrychleji to šlo.
„… moc, tohle už je i na mě moc.“