kapitola 5.
Kapitola 5
„Severusi, musím si pospíšit,“ řekla Brumbálova hlava. Modré oči byly upřené do těch černých. Severus, který se nikdy předtím ve svém životě necítil tak rozrušený jako právě před minutkou, se pokusil dát co nejlépe dohromady, aby neměl druhý čaroděj jakékoliv podezření. Nikdy by nepřiznal, že našel Scios Totalus, či dokonce, že ho používá na Pottera.
„Kde jsi byl?“ Severusův hlas byl hrubší, než by možná chtěl, a tak se snažil spěšně ovládnout svůj temperament i další emoce. Brumbál nicméně vždy vycítil, když bylo něco v nepořádku.
„Co se stalo?“ zeptal se.
„Potter byl vyloučen, to se stalo!“ vykřikl Severus, než to mohl zastavit. Zněla v tom větší panika než kdy jindy. Zhluboka se nadechl, když se Brumbál zamračil.
„Bože můj, to jsem neočekával…“ odmlčel se, aby si utřídil své myšlenky. Severus se zaobíral představou, že tu hlavu vytáhne z plamenů a oddělí ji tak od těla, kdekoliv se právě nacházelo. Tím se trochu uklidnil. „Na základě jakých obvinění přesně, Severusi?“
„Umbridgeová a členové školní rady snížili množství trestů, které studenti mohou obdržet, aby byli připuštěni ke zkouškám. Dále tvrdila, že se Potter popral s dalšími studenty,“ Severus pevně sevřel rty.
„To je všechno?“ zatlačil na něj Brumbál, uměl tak snadno číst ve svém nyní bývalém kolegovi. Severus cítil, jak se mu asi poprvé za celá desetiletí žene krev do tváře.
„Exhibicionismus,“ odpověděl upjatě. Brumbálovo obočí se údivem nadzdvihlo.
„Předpokládám, že ta tvrzení jsou falešná?“ řekl to jako otázku, ale myslel to jako fakt. Nečekal na Severusovu odpověď. „Vzali mu hůlku? Je zlomená?“
„Ano, nemohl jsem být přítomen jako svědek, ale Umbridgeová tomu zcela jistě přihlížela. Nepochybuji o tom, že s nadšením. Potter je zpátky na své mudlovské adrese.“ Severus musel využít všechnu svou sílu vůle, aby nezavrčel slovo příbuzní, ale vyřešil to použitím slova mudlovský. Snad by mohl být jeho nepřátelský tón připsán na vrub jeho obecnému pohrdání mudly. Brumbál si ještě jednou ponechal nějaký čas na zamyšlení. Severuse svrběla ruka. Z nějakého důvodu se chtěl chopit brku, jakoby zoufale toužil dopsat ten dopis. Ale potlačil ten impulz a čekal.
„To je velmi znepokojivé,“ zamumlal Brumbál. „Jestli je jeho hůlka opravdu zlomená, pak je ve větším nebezpečí než kdy dřív. Voldemort byl mohl zjistit, že může použít při střetu s Harrym svou vlastní hůlku. Musí zůstat doma, dokud mu neseženeme nějakou jinou. Ale to bude obtížné. Zejména, když má na sobě do svých sedmnácti ministerský hlídáček. Stále zůstává magickým dítětem, takže nezmizel.“ Během toho, kdy Brumbál přemýšlel nahlas, se Severus musel kousat do tváře, aby se zdržel jakýchkoliv komentářů k proslovu toho starého hlupáka. Harry zůstane doma, vskutku. Severus věděl nejlépe, kde to Harry považoval za svůj domov. Ale tomuto místu dal své sbohem chlapec již včera.
„A co s jeho vzděláním?“ promluvil Severus, když se Brumbál odmlčel. „Nemůžeme prostě počkat, až mu bude sedmnáct, strčit mu do ruky hůlku, kterou nikdy předtím nedržel, natož použil, a poslat ho zabít Temného pána.“
„Ne, to jistě ne, Severusi,“ řekl Brumbál měkce a díval se na zmijozela skrz své poloměsíčité brýle. Severus okamžitě uhnul pohledem, než by jeho mocný Legillimens mohl něco odhalit. Nikdy neměl v nitrobraně proti Brumbálovi takový úspěch jako proti Pánovi zla.
„Musím si to promyslet a trochu naplánovat, ale teď na to nemám čas. Harry bude muset zůstat se svou rodinou jako dosud.“ Něco ve způsobu, jakým řekl Brumbál slovo muset, donutilo Severuse přimhouřit oči. Věděl ředitel něco o tom, jak Dursleyovi zacházeli s Harrym? „Ještě než odejdu, musím ti něco říct. Budu teď potřebovat nějaké tvé vylepšené Veritasérum.“ Severus se ani nezeptal, na co, a místo toho odešel do skladu. Část polic vypadala jako v nějakém lékárenském obchodě. Malinké šuplíčky ukrývali přísady, které bylo nutné udržet v suchu a bezpečí, ale ne ve sklenicích, protože zároveň potřebovaly být na vzduchu. Zamumlal sérii odemykacích zaklínadel a vytáhl jednu zásuvku. O chvilku později už se vracel k řediteli i s malou ampulkou v ruce. Poklekl k plamenům.
„Pamatuj, jen jednu kapku. Ještě stále jsem nevyloučil všechny vedlejší účinky, takže doufám, že se nenecháš přistihnout při čemkoliv, co s tím chceš zkoušet.“
„Obávám se, že je to nezbytné. Nemám žádné pochybnosti.“ Severus přikývl, více se nemusel ptát a umístil ampulku do Brumbálových vousů. Tuhle techniku používali, protože Severus se nemohl přinutit dávat řediteli cokoliv do úst, nezáleželo na tom, jak to bylo naléhavé. Lehká lahvička dobře držela v bílých kudrlinkách a po spěšném Sbohem, byl ředitel pryč.
Severus se postavil a unaveně si povzdechl. Přešel ke stolu a shlížel na dopis. Mělo nějaký smysl to teď psát? Black nemůže udělat nic. A mimoto, Severus zatím v domě neviděl žádné násilí. Trocha domácích povinností chlapce nezabije. Je to přeci nesnesitelně statečný a silný nebelvír, ne? Vytrvá. Ale dokonce, i když nad tím jen přemýšlel, mohl Severus slyšet v uších Harryho tlumené vzlyky. Zatřásl hlavou, aby ten zvuk odehnal. Podle všeho, co věděl, Potter v myšlenkách mohl celou situaci jen zveličit! Zamračil se sám na sebe, že reagoval tak přemrštěně, a rychlým kouzlem spálil nedokončený dopis. Už si sedal a chtěl zapnout Scios Totalus, aniž by si uvědomoval proč, když někdo zaťukal na dveře.
„Vstupte,“ vyštěkl Severus podrážděně. Dveře se otevřely a v nich se zjevila Pansy Parkinsonová, jedna z jeho zmijozelských studentek. Úplně se jí štítil, zejména od té doby, co si na ní právě jemu Draco začal stěžovat, jako kdyby se Severus staral o Dracovy soukromé problémy. Nepřestával přemýšlet nad tím, proč toho chlapce většinou vyslechl.
„Profesore, pane, musím s vámi mluvit,“ Pansy zněla napůl hystericky, takže Severus odolal pokušení ji vyhodit ven. Místo toho mávl rukou, takže se alespoň mohla odlepit ode dveří, kde stála jako nějaká hloupá mrzimorka.
„Co máte tak naléhavého, že to nemohlo počkat do pondělí?“ vyptával se.
„Jde o Draca, pane! Odešel ze školy!“ zakvílela Pansy. „Řekl, že ho vyzvedl jeho otec, a pak mě prostě opustil!“ Severus protočil panenky nad souslovím „opustil mě“, ale Pansy byla příliš rozrušená, než aby si toho všimla. Rychle zapomněl na její afektované vystupování, když mu došel význam její stížnosti. Lucius vyzvedl Draca ze školy před koncem roku? Bylo by samo o sobě zvláštní, kdyby Malfoy přišel do školy a nenavštívil svého kamaráda smrtijeda. A to ho znepokojilo.
„Zmínil se Draco o důvodu svého odchodu, aniž by mě o tom informoval?“ zeptal se, ačkoliv i s tím by si Lucius lehce poradil jakožto člen Školní rady. Ale bez ohledu na to si myslel, že Draco by ho o tom uvědomil.
„Neřekl nic!“ bědovala Pansy, vytáhla si z kapsy kapesník a hlučně se vysmrkala. Severus se zarazil.
„Jsem si jistý, že příští rok bude zpět, slečno Parkinsonová,“ ujistil ji Severus s náznakem varování v hlase. „Jeho otec by jistě nedopustil, aby mladý Malfoy opustil školu po pouhých pěti letech.“
„Tím to není!“ vykřikla Pansy, jakoby to bylo ta nejhloupější věc, kterou kdy slyšela. Byla velmi blízko k tomu stát se terčem osobitého smrtijedského zaklínadla, mimochodem jednoho Severusem osobně vytvořeným. „On mě s sebou nevzal! Kdo ví, co s ním jeho otec bude dělat!“ Severusovi netrvalo ani půl vteřiny, aby pochopil, že Pansy ve skutečnosti nemluvila o Dracově otci. Obávala se, že se Draco přidá ke smrtijedům, setká se s Temným pánem, nebo udělá něco stejně bláznivého či nebezpečného.
„Domnívám se, že byste se měla vrátit do své ložnice a připravit se na závěrečné zkoušky, slečno Parkinsonová. Uvidíte, že se Draco vrátí, aby je také složil.“ Vstal, aby se nemohla splést, a dal jí tak najevo, že ji propouští. Otevřela ústa, jakoby chtěla ještě dál bědovat, ale zavřela je, jakmile Severus přimhouřil oči. Jeho zmijozelové přesně věděli, kdy si mají přestat stěžovat. Vždy byli vítáni, když si potřebovali promluvit o svých problémech se školou či jiných, ale Severus jim vymezil určité hranice. Milostné pletky byly mezi hlavními a právě si přidal ještě další. Stížnosti na jiné studenty, kteří by se mohli stát mladými smrtijedy. Nejhorší částí toho všeho ale bylo, že se nerozpakovala podat svou stížnost jemněji, protože se domnívala, že s tím Severus bude jednoduše souhlasit, nebo ještě lépe, že ji vezme s sebou na příští setkání.
Když se za ní dveře nadobro uzavřely, Severus zavřel oči. Přemýšlel, jaké další vyrušení přijde. A obratem také přišlo ve formě dopisu. Vyklouzl otvorem ve zdi v jeho kabinetu. Nesnášel, když mu sovy nosily dopisy, takže je přinutil, aby mu poštu spouštěli skrz otvor přímo do sklepení. Brumbál měl také vlastní způsob zasílání vzkazů skrz podobný otvor na Grimmauldovo náměstí i v dalších zabezpečených domech. A zajistil, aby se Severusovi doručovaly až v příhodný okamžik. V případě, že by byl systém narušen, Brumbál vždy psal raději v hádankách.
Dopis pomocí kouzla doplachtil na stůl a Severus uviděl, jak černý inkoust na přední straně světlá do zelené barvy. Pospíšil si. Zkontroloval pro případ kódové jméno vpředu a trhnutím jej otevřel.
Během našeho posledního setkání jsem na něco zapomněl. Neříkej o posledních událostech Čmuchalovi. Nic dobrého by z toho nevzešlo. Na své nynější adrese nemůže přijímat sovy, ale uvědomím Gryfa, aby se o to případně ani nepokoušel.
A ještě ti dám jednu radu: nevyptávej se členů Rady. Jen by sis tím zničil kariéru.
Severus byl muž, který většinou ocenil nic neříkající dopisy jako tento. Ale Brumbálovy listy, které potřebovaly být z nějakého důvodu matoucí, mu vždy způsobily bolest hlavy. Hlavní příčina by mohla vězet v kódovém jméně Gryf. Samozřejmě tak pojmenoval Blacka. Severus se hlasitě uchechtl, a pak si vynadal do bezduchých idiotů, protože si to naprosto zasloužil. Brumbál to vymyslel samozřejmě jasně a vhodně a tím to bylo. Severusi, tohle můžeš snadno uhodnout. A také měl potíže se jménem Čmuchal. Možná, že jeho větším problémem bylo, že Black nebyl z nějakého nepochopitelného důvodu tím označením v rozpacích. Myslel si zkrátka, že je to zábavné. Což mimo jiné znamenalo, že si ho tím Severus nemohl dobírat a to pro něj bylo zklamání.
První část dopisu bylo jednoduché vyložit. Black by odhodil všechny zábrany a pokusil by se dostat Pottera na Grimmauldovo náměstí. Ta poslední část byla zajímavá. Brumbál byl očividně stále ve spojení s Bradavickými ochrannými štíty, to ho ale mohlo těžko překvapit, když se Umbridgeová stále ještě nemohla dostat do ředitelny, a tak věděl, kdo vešel a kdo odešel ze školy. Nechtěl, aby se Severus ptal Luciuse na Dracovo náhlé zmizení, protože by to Luciusovi mohlo přijít podezřelé. Proč by měl mít Severus nějaké námitky proti tomu, aby se Draco připojil ke smrtijedům? Vypadalo to, že si o něj Brumbál stále dělá starosti. Severus byl naprosto schopný přijít na takový závěr sám. Vlastně ani nepomyslel na to, že by se Luciuse ptal.
Dopis shořel a popel nechal kouzlem zmizet. Rozmýšlel nad tím, že by měl opravit písemky z lektvarů čtvrtých nebo šestých ročníků. Snažil se ignorovat svrbění ve své ruce, která toužila použít hůlku. Nehodlá strávit celou sobotu tím, že bude sledovat Pottera při uklízení domu svých příbuzných. Potom tedy šesté ročníky. Už složily OVCE, ta třída pro něj bude více než výzvou. Ne že by se potřeboval nechat rozptýlit. Vůbec neměl problém se soustředěním.
Není to zajímavé, že si ta nejsarkastičtější osoba na světě vůbec neuvědomuje, jak je k němu jeho vlastní podvědomí jízlivé?
ooOoo
Harry se snažil neběžet dolů po schodech, když ho jeho teta zavolala. Ale její hlas ho zasáhl stejně, jako by mu bylo znovu deset. Bude se s tím muset potýkat každý den, dokud mu nebude osmnáct, protože teprve tehdy jste v mudlovském světě dospělý. A ten den ho bez pochyby kopnou do zadku. To mu jistě nebude vadit, jen doufal, že přistane přinejmenším na trávníku.
Jak se den vlekl, pociťoval přesný opak předvánočního období. Bylo to, jako by mělo brzy přijít peklo, nebo jakoby tam měl být brzy vyhnán, ale tentokrát bez možnosti návratu. No, očividně to nebude navždy, ale teď to tak vypadalo. Nejprve uklidil kuchyň, od shora dolů, a pak šel pracovat ven na zahradu, počasí bylo krásné. To byla zdaleka nejlepší část dne. Potom musel připravit oběd a zmizel nahoru, než by ho zahlédl Vernon. Nedostal najíst, dokud neměl všechno hotové.
Zavolali ho dolů, jistě aby umyl nádobí a posloužil jim, zatímco musel poslouchat, jak se ty dvě velryby smějí v obýváku u televize. Petunie ho pak poslala vyleštit stříbrné nádobí a příbory, které, pokud Harry mohl říct, už se jen leskly. Petunie mu několikrát kousavě připomněla, že si všechny kusy předem spočítala.
Poté Harry musel sledovat Vernona a Dudleyho, kteří z jeho knih a školního oblečení udělali malý táborák. Spolu s nejrůznějšími drobnostmi a potřebami, jež Harry sbíral celé roky. Díval se na to chladně. Ani nevěděl, proč se o to víc nezajímal, ale prostě nemohl. Tyto předměty náležely k Bradavicím a on už se tam nikdy nevrátí.
Byla už půlnoc, když se konečně dostal nahoru do postele. Otevřel okno a prohledával nedaleké stromy v naději, že by rozeznal Hedviku. Jistě by už měla přiletět. Jak dlouho může kouzelnické sově trvat doletět ze Skotska do Surrey? Avšak namísto Hedviky se k němu snesla velká sova pálena, původně usazená na pouliční lampě. Byla to sova z Bradavic, jak si Harry uvědomil, a nesla mu dopis. Netrpělivě ho od sovy převzal, a pak se ji snažil umlčet, když zahoukala. Asi chtěla nějakou soví pochoutku. Harry omluvně pokrčil rameny a sova rozzlobeně odletěla, ale naštěstí neudělala žádný větší hluk. Harry otevřel obálku a zběžně prohlédl zadní stranu, aby zjistil odesílatele. Ukázalo se, že je od Hermiony, u které Harry nevěděl, jak se má cítit. Dokud si nepřečte uvedený dopis.
Drahý Harry!
Nevím, co mám říct, Harry. Nikdy jsem si nebyla tak nejistá sama sebou, ale chci, abys věděl, že je mi to líto! Nemohu uvěřit, že tě vyloučili! Snažila jsem se zorganizovat petici, ale obávám se, že to nejde dobře. A jelikož se nemůžeš odvolat, což je na rovinu nespravedlivé, nevím, co dál dělat!
Vytáhla jsem z Rona pravdu. Tu skutečnou pravdu! Nevím, proč jsem reagovala tak špatně na vidinu tebe s Malfoyem. Mám na mysli, jak jsem něčemu tak směšnému mohla vůbec uvěřit? Když se teď podívám zpátky, jako bych byla úplně jiná osoba. Domnívám se, že každý má někdy své hloupé okamžiky.
Chci, abys věděl, že mi vůbec nevadí, že jsi gay. Tam, kde bydlím, žije jeden můj mudlovský přítel, který vlastně docela nedávno přišel na to, že je gay. Jmenuje se Edward a známe se už tři roky. Je to vážně zvláštní, že mudlové už se přenesli přes minulost (alespoň částečně) a předsudky vůči homosexuálům, zatímco kouzelníci ne. Obvykle to bývá naopak. Zajímalo by mě, jestli jsou tu další společenské aspekty podobné tomuto. Teď bych si vážně přála, abych ve škole nevypustila Studia mudlů! Mohla jsem na tohle téma napsat esej.
Oh, promiň, já si tu stěžuji, zatímco se můj nejlepší přítel cítí strašně. Neboj se, Harry. Jsem si jistá, že Brumbál něco vymyslí. Možná bys mohl žít na Grimmauldově náměstí? Sirius tě toho může spoustu naučit a stále si můžeš koupit učebnice!
Budu se snažit psát často, abys byl o všem informovaný. Ron je pako, takže už o něm nepřemýšlej. Představ si, že měl nervy se mě zeptat, jestli bych s ním nešla minulý víkend do Prasinek. A to poté, co jsem zjistila, že se ti vyhýbal, protože jsi gay. Skoro jsem mu dala facku! A také jsem si promluvila se Seamusem a Deanem. Dean snad přišel k rozumu. Myslím si, že je to díky tomu, že je mudlorozený.
Stále je s tebou hodně lidí, Harry! Mnozí začali obviňovat Rona a ostatní kluky, že se zrušila BA. Neboj, nikdo jiný neví o tvé orientaci. Vím, že bys nechtěl, aby to bylo známé.
A to je asi vše, na co mám teď čas, omlouvám se. Mám tě ráda, Harry. Jsi můj nejlepší přítel a vždycky budeš. Je mi líto, že nemohu udělat nic, čím bych tě rozveselila.
Přála bych si, abys tu byl.
Hermiona
Harry si ten dopis přečetl třikrát, příjemné teplo se začalo šířit z žaludku až po konečky prstů. Hermioně to zřejmě ani v nejmenším nevadilo! Nevěděla o tom bití, to bylo nad slunce jasnější. A Harry ji s tím nebude zatěžovat. Bylo hezké vědět, že se k němu nebude chovat jinak, jestli tedy na jejím kázání o mudlovských a kouzelnických pohledech na věc něco bylo.
Pečlivě vložil dopis do svého skicáře a ukryl ho jako obvykle do prostoru pod uvolněné prkno na podlaze. Chystal se zavřít okno, aby mu nebyla zima, když slétla druhá sova. Tato nesla dopis v pařátech a pouze ho za letu upustila, ani nepřistála. Harry se zamračil a rozvinul svitek.
Mrzí mě, že tento dopis musí být krátký a k věci. Zůstaň, kde jsi. Nepokoušej se spojit s Čmuchalem. Budeme v kontaktu.
AD
PS: Tento dopis se za deset vteřin spálí.
Harry zmačkal dopis v ruce, zatnul zuby, nosní dírky se mu rozšířily. Tak takhle ho Brumbál zkontaktuje? S příkazem zůstat zde a nespojovat se se Siriusem? Harry se k tomu nechystal, ale na tom sotva záleželo. Vyjekl, když dopis vzplanul a v šoku ho upustil. Byl to magický oheň, a tak nebyl popálený. Doufal, že se ministerstvo o tomto kousku nedozví.
Cítil se z celého dne příliš vyčerpaný a naštvaný. Zhroutil se na postel úplně zbavený jakýchkoliv pocitů. Nemohl ani odčarovat ten popel. Opravdu zvláštní, jak se v tak krátkém čase stal závislým na magii.
Pouze doufal, že mu příště Brumbál poskytne o trochu víc informací. Ale přinejmenším už věděl, že není úplně opuštěný. A to pro něj něco znamenalo. Brumbál už neměl žádný důvod Harrymu pomáhat, že? Harry si byl docela jistý, že ředitel nezachraňuje všechny vyloučené studenty. No, byl tu vlastně Hagrid. Takže možná, že se zajímal jen o ty ukřivděné? Harry se zamračil a snažil se pročistit si myšlenky. Jemu se nestalo příkoří. On byl slaboch. Nikdo by ho stejně nechtěl. Hermiona byla jen sama sebou a snažila se pomoci obhájit předem prohraný případ, něco jako s domácími skřítky.
Harry nenáviděl ten pocit, že je ztracený případ. Raději bude jen prostě ztracený.