kapitola 21
Harry pocítil nervozitu i vzrušení, když sobotního rána snídal. Pokusil se zapamatovat si kletby, o kterých Snape uvažoval, ale následné aktivity, které viděl, mu jeho vzpomínky znatelně zamlžily. Sirius trochu reptal, že musel tak brzy vstávat, ale Harry věděl, že byl jen smutný z toho, že Remus včerejšího dne vyrazil na misi. Harrymu také scházel.
Ani ne vteřinku po tom, co Harry polknul své poslední sousto, plameny vzplály a do kuchyně vstoupil Snape. Věnoval těm dvěma znechucený pohled a odešel přímo do tréninkové místnosti, kterou Harry a Sirius používali. Harry si přál, aby tu mohl být i Draco a utkat se společně s nimi všemi. Byla by to zábava. Ale pochyboval, že by Snape chtěl pozvednout hůlku proti Siriusovi. Byl by to bez debat příliš velký risk, kdyby toho muže tak otevřeně zabil.
Harry a Sirius ho rychle následovali. Kmotr bez ustání reptal. Harry se přel sám se sebou, jestli má nebo nemá aktivovat naslouchací kouzlo Scios Totalus. Rozhodl se, že raději ne, spíše by ho to rozptylovalo, než pomohlo. Uvnitř místnosti stál Snape už připravený s kyselým výrazem na tváři, ačkoliv Harry už nyní věděl, že tím jen zakrývá svou nervozitu. Tím vědomím mu Snape připadal lidštější a Harry pocítil větší sebejistotu. Postavil se do pozice čelem k němu, zatímco Sirius procházel podél zdi, s varovným pohledem stále upřeným na Snapea. Harry se podíval na profesora a dostal šílený nápad, že by ten muž měl zkusit nějaké mudlovské oblečení. Opravdu by mu slušelo. Dokonce by mohl vypadat i více sexy než teď.
„Confringo!“ zaječel náhle Snape a jen díky Harryho vynikajícím chytačským reflexům dokázat alepoň včas vytvořit chabý štít, který se ovšem vytratil okamžitě po tom, co ho kouzlo zasáhlo. Naštěstí i se Snapeovou kletbou.
„Mohl jste mě varovat!“ zakřičel Harry, ale ten už opětovně mávnul hůlkou a Harry se jen stačil přikrčit a otočit, aby se dostal z dosahu purpurové střely.
„Smrtijedi se vás nebudou ptát, jestli jste připravený, Pottere!“ odpovídal mu Snape mezi vysílanými kletbami. Harry uskočil a chránil se magií, zatímco se snažil Snapea zasáhnout, ale profesor byl tak rychlý, že měl Harry sotva čas zjistit, co na něj sesílá a krýt se, než přišel další úder. Většina kleteb byla kouzlena neverbálně a to vždycky bývala Harryho slabina. Přesto si Harry myslel, že se drží docela dobře, zvážíme-li všechno, co se mu stalo. Žádný vyloučený student by se jistě nebyl schopen utkat se svým bývalým učitelem a možná, že by toho nebyl schopen ani žádný ze současných studentů. Harry dokonce pochyboval, že by se našel jediný bystrozor, který by mohl tomuto muži konkurovat v jeho umění. A Harry sám pocítil všechny důkazy o jeho schopnostech na vlastní kůži. Jediným problémem bylo, že ještě dlouho nebude pánem této situace, to bylo jisté. Stále se měl co učit a porážka byla nevyhnutelná. Nakonec ho dostala výbušná kletba. Ne tak silná, jakou ho trefila Belatrix, protože Snape se jasně držel zpátky.
Harry to napálil do poměrně tvrdé zdi. Zhroutil se na podlahu a před očima se mu na okamžik setmělo. V další vteřině už u něj byl Sirius a Snape se nad oběma tyčil, když mu kmotr jemně pomáhal posadit se.
„Tohle bylo standardní soubojové kouzlo, Pottere, měl byste ho být schopen vykrýt i ve spánku,“ vyplivnul. Harry k němu vzhlédnul a Sirius vyskočil na nohy a vypadal, že je schopen toho muže okamžitě zaškrtit. Snape se na Harryho ušklíbnul, ale mladík mohl vidět (a viděl to teď jasně jako denní světlo, když věděl, co hledat), že ho Snape miloval a bál se, že jej zranil.
„Sklapni, Srabusi, Harry si vedl dobře! Šel jsi na něj napoprvé moc tvrdě a dokonce jsi ani náležitě nezačal. Prostě jsi po něm skočil!“ Harry by se možná začervenal při Siriových bezděčně dvojsmyslných slovech, ale byl příliš zaujatý Snapeovýma očima. Dívali se na sebe a vůbec Siriuse nevnímali. Pak se ovšem Snapeova ústa rozhodla odpovědět.
„Musí být připraven, Blacku. Pán zla si nedá při souboji přestávku jen proto, že si Potter kecnul na zadek. Jen kvůli tomu, že je to náš první duel, dávám Potterovi tuto shovívavou pauzu. Příště už očekávám, že se sebere.“ Harry v těch slovech slyšel rozkaz dokonce, i když to Snapeův tón nenavrhoval. Postavil se, nohy se mu trochu chvěly, ale nebyl si jistý, jestli to způsobila předchozí kletba. Snape okamžitě ustoupil, jako by se bál zůstat Harrymu nablízku, což tak pravděpodobně i bylo. Sirius se na toho muže zlostně podíval, ale nic neodseknul. Všichni věděli, že byla Snapeova slova pravdivá.
„Znovu,“ pronesl Harry odhodlaně. Obstával ve famfrpálových zápasech, které trvaly daleko déle než toto. Musí Snapea unavit, jiná možnost nebyla.
Souboj opětovně započal. Sirius obcházel kolem, jako by byl ve psí podobě. Snape vytrvale zvyšoval magickou sílu použitou při sesílání kleteb a vrhal na něj ty nepříjemné, ale Harry využíval také svou fyzickou přípravu, a když mu nefungoval štít, prostě odskočil. Na konci procházel kolem profesora, když Snape švihnul hůlkou jeho směrem. Bylo by to směšné, kdyby nebylo toho napjatého výrazu ve Snapeově tváři. Vypadal, že je odhodlaný Harryho dostat.
„Protego!“ zakřičel Harry. Stál na nohách a doufal, že štít proti tomu, co na něj profesor hodil, vydrží. K jeho překvapení a nevíře ale balónek jen o trošku větší než zlatonka opustil Snapeovu hůlku a uháněl přímo k němu. Pronikl štítem, jako by ani neexistoval a těsně před tím, než by Harryho zasáhl do obličeje, vybuchl. Harry začal kašlat a pevně stiskl oční víčka, aby čelil oblaku pálivého červeného dýmu, který mu obklopil hlavu. Sotva si všiml, že mu hůlka vyklouzla z prstů. O chvilku později byl rudý oblak pryč. Snape stál a držel Harryho hůlku a Sirius zamračeně zamířil k Harrymu.
„V pohodě?“ zeptal se. Jeho tvář se trochu zjemnila, když Harryho obhlížel, jestli není zraněný. Sirius nemohl vidět, jak se Snapeova tvář zkřivila emocí, kterou Harry neočekávaně rozeznal jako žárlivost. Měl vztek na Siriuse, že si mohl dovolit ukázat svou starost o Harryho.
„Jo, dobrý. Co to bylo za kouzlo?“ zeptal se Snapea. Muž si to mašíroval k nim a podal Harrymu zpět hůlku. V jeho hlase pak Harry slyšel, že se opravdu snaží neznít výsměšně.
„Ještě se potřebujete hodně učit o technikách útoku. Nedokážu si představit, jak jste si vedl v ostatních předmětech…“
„Držím krok se všemi předměty kromě Dějin čar a kouzel, Věštění a Péče o kouzelné tvory,“ informoval ho Harry. Kvůli tomu poslednímu se cítil trochu provinile. Snape prohrál svou bitvu s posmíváním.
„To nejsou moc důležité předměty. Sotva na nich záleží. Během Velikonočních prázdnin mám v plánu s vámi pracovat, a pak o všech sobotách až do konce roku. Pochybuji ovšem, že se do té doby nějak výrazně zlepšíte, ale váš rozvrh na léto si probereme až později. Budu vás prověřovat i v ostatních předmětem, včetně Lektvarů,“ Snapeův hlas byl nízko položený a hrozivý a Harry si v duchu poznamenal, že si musí znovu projít učebnici lektvarů pro šestý ročník. „Teď už nemám čas. Vrátím se v pondělí, abychom mohli začít.“ A bez jakéhokoliv sbohem či letmého pohledu na Siriuse odešel z místnosti.
Sirius pod fousy trousil opravdu ošklivé poznámky. Byly tak hrozné, že se k nim Harry ani nechtěl hlásit. V mladíkově mysli zůstala jen jedna myšlenka: Snape se mnou chce trávit čas, takže mi pomůže. Harry cítil vděčnost i vřelost a to ani nezmiňujeme dychtivost po mužových znalostech černé magie a dalších předmětů. Netěšil se na lektvary, ale počítal s tím, že je přežije.
„Harry?“ mladý kouzelník zdvihl pohled v odpověď na Siriův hlas. „Jsi si jistý, že tě netrefil do hlavy?“
„Jsem v pořádku. Jen myslím, že potřebuji sprchu.“ Sirius v porozumění přikývnul a Harry vyšel do patra. Počítal s tím, že bude po tom všem nutná opravdu dlouhá sprcha.
ooOoo
V pondělí se Snape vrátil a podrobil Harryho důkladnému výslechu ohledně všeho, co by měl znát student šestého ročníku. Ten muž byl ve svých otázkách neústupný, ale Harry zodpověděl všechno správně a na půl vteřiny si dokonce myslel, že zahlédl ve Snapeových očích záchvěv uznání.
Když nastal čas na lektvary, Sirius to vzdal a odešel. Kuchyň byla rychle proměněna na přesnou kopii učebny Lektvarů. Velký stůl byl zaplněn až po okraj různými přísadami. Snape si přinesl speciální kouzelný kufřík, ve kterém měl všechno uložené. Velký kotlík byl umístěn uprostřed a plápolal pod ním modrý plamen. Harry rozechvěle vstoupil, když mu Snape posunkem ukázal, aby tak učinil. Vypadal dokonce i trochu pobaveně, což Harry považoval za vcelku dobré znamení.
„Uklidněte se, pane Pottere. Tentokrát vám žádné kolejní body nestrhnu,“ pronesl líně, když si stoupl vedle Harryho.
Bez varování jím přešla vlna hořkosti. „To proto, že do žádné koleje nepatřím,“ zamručel Harry a svůj pohled zaměřoval na kotlík.
„Vyrozuměl jsem správně, že jste měl několik lekcí s Lupinem?“ zeptal se Snape a úplně ignoroval Harryho komentář.
„Jo, ale pročetl jsem učebnici alespoň čtyřikrát.“
„Teorie vám bude stačit, pane Potter,“ pronesl Snape tiše. Harry si pobaveně uvědomil, že zněl skoro jako obyčejný učitel. „Vždy jsem byl přesvědčen, že umění přípravy lektvarů leží zejména ve správných rukách.“ Harry sledoval, jak se Snapeovy dlouhé prsty před ním napjaly a přidržely protáhlý ostrý nůž, o dost větší než ten, který používali na hodinách.
„V rukách?“ zeptal se Harry. Jeho oči se zaměřily na druhou ruku, když se Snape natáhl pro přísadu.
Snape odpověděl, zatímco začínal zvolna krájet. „Jistě. Ruce si pamatují, na co mozek třeba ani nepomyslí. Jak připravovat přísady, jak míchat a jak přidat to správné množství. Tohle všechno se stane vaší druhou přirozeností. To všechno jsou předpoklady mistra lektvarů.“
Harry se díval, jak Snape řeže dokonalé plátky jakékoliv přísady, kterou právě připravoval, ale nevěděl či spíše nevěnoval pozornost tomu, jaká to byla. Mistr lektvarů, Harry si nikdy doopravdy neuvědomil, co ten titul znamená. Byla McGonagallová mistryní v přeměňování? Nikdy takový termín neslyšel a také věděl, že Remus nebyl mistr v obraně proti černé magii. Usoudil, že Snape byl tudíž někdo opravdu výjimečný. Ten muž měl pro Voldemorta kvůli svým schopnostem velkou hodnotu. Lektvary byly odděleným uměním od ostatních odvětví magie. Harry pocítil vůči tomu muži nový respekt, který se začal šířit jeho tělem. Byl opravdu úžasný ve všem, co dělal. Harry se cítil trochu ponížený, když tam tak vedle něho stál.
„Samozřejmě,“ pokračoval Snape, když vzal svou hůlku a přidal do kotlíku vodu, čímž jej do poloviny doplnil. Uchopil další přísadu a začal ji opracovávat. Rozsekal ji na jemnou drť. „Neočekávám od svých studentů, že se dostanou kamkoliv na tuto úroveň. Jen požaduji, aby se jim podařilo soustředit se, což je nezbytné.“ V kotlíku to náhle začalo vřít a Harry uvažoval o tom, co je to za typ plamenů. Snape lehce ztlumil žár a přidal určité množství z každé přísady, kterou si připravil. Zamíchal jednou tak a podruhé jinak. Harry přestal počítat. Lektvar se zbarvil do modra, pak fialova, než skočil u indigové. Snape se natáhl přes stůl a uchopil keramickou misku, kterou naplnil semínky, jež byla podobná pepři. Trochu je podrtil a přidal špetku. Lektvar zasyčel a vyletěl z něj barevný kouř. Snape ho odstranil švihnutím hůlky, zatímco míchal.
„Možná si nemyslíte, že jsou lektvary v časech války nějak užitečné,“ poznamenal Snape, když ze sklenice vyndával ošklivého slizkého červa. Stále se svíjel a bez pochyby byl ve sklenici zakonzervován magií. Harry pocítil dobře známý odpor, ale stále ještě zvládl oponovat Snapeovu tvrzení.
„Vím, že jsou lektvary užitečné. Zejména nyní. Třeba pro léčení a… vůbec.“ Snape rozsekával červa rournatce, až z něj vytvořil hustou zelenou kaši. Občas tuhle přísadu v hodinách používali, ale většinou ji tam dávali v celku nebo ji rozmačkali paličkou a nemuseli se jí tak dotýkat. Snape nevypadal znepokojený tímhle nechutným tvorem, protože prostě pokračoval v práci, i když Harrymu odpovídal.
„Jsem rád, že to slyším, ale odkazoval jsem na situace v boji. Dovedu si představit, že může mít nebelvír problém pochopit, jak by si někdo vprostřed bitvy mohl najít čas na lektvar.“ Harry pokrčil rameny, a pak si uvědomil, že to Snape nevidí. Další červí hmota se převalila přes Snapeovy prsty. Harry si uvědomil, že se Snape do červa dobývá kvůli tomu, aby uvnitř něj něco našel. Prsty bez zaváhání vytlačil potřebnou část, jako kdyby prostě vytahoval cukrátko z misky.
„Jo, odhaduji, že si opravdu nedokážu představit, jak bych uvažoval nad něčím takovým jako třeba lektvary v boji.“ Harry se zarazil, když další červ prakticky vyprsknul svůj obsah po celé Snapeově ruce, ale muž sebou ani necuknul, jen pokračoval dál. Jak tak pracoval, Harrymu došlo, že také čas od času přidává trochu pepři podobných semínek do kotlíku a několikrát v něm zamíchá, než se vrátí k červům. Jak vůbec může vědět, kdy to všechno udělat? Harryho opět ohromilo, jakou zručností byl ten muž obdařen.
„A co byste pak řekl, kdybych vám sdělil, že to poslední kouzlo, kterým jsem vás předevčírem dostal, vlastně ani nebylo kouzlo, ale lektvar?“ Harryho obočí vylétlo nedůvěřivě vzhůru a Snape vhodil do kotlíku poslední červí přísadu. Odstranil zbytek tvorů, a pak se zaměřil už jen na občasné míchání. Poctivě počítal, takže si Harry nebyl jistý, jestli smí odpovědět, než mu Snape naznačil, že může, tak to Harry učinil.
„Máte na mysli ten balónek, který se dostal skrz moje štíty?“ zeptal se Harry.
„Přesně. Důvodem toho, že prošel skrz, bylo mimochodem ponoření v jiném lektvaru. Uvnitř byl vysušený lektvar, který vytvořil mrak. Oboje jsem sám vynalezl.“ Harry zůstal oněmělý. Nedokázal si takový magický vynález ani představit a byl ohromený, že to Snape vytvořil a zmínil to jen tak mezi řečí, jako kdyby to nebylo nic zvláštního. Harryho pozornost opět upoutaly Snapeovy ruce, když muž uchopil další přísadu. Byl docela rozčarovaný, když to byl tentokrát tlustočerv používaný k zahušťování lektvarů, pokud si dobře vzpomínal. Snape nad kotlíkem podržel jednoho po druhém a vymačkal sliz do lektvaru. Použil jen tři. Další přísadou byla tekutina z třaskavce označená štítkem, takže byl Harry opět zklamaný, ačkoliv nechápal proč. Snape už přidal skoro polovinu obsahu lahve a Harryho opravdu zajímalo, jak vlastně může vědět, kolik přestat odlévat. Ve stejnou chvíli zamíchal, občasně změnil směry a stále počítal, zatímco mluvil.
„Lektvary mohou být v boji opravdu účinné, protože váš protivník od vás neočekává, že ovládáte takové schopnosti. Samozřejmě se obtížně používají, musíte si je s sebou přinést, ale z mého pohledu je to jen malé břímě, pokud to srovnáme s výhodami, které nám to přinese.“ Harry ho pozoroval s nedůvěrou. Když Snape zakončil svou řeč a přestal počítat, dolil poslední kapky třaskavcové tekutiny, než švihnul hůlkou nad plamenem. Lektvar měl nyní temně černou barvu a Snape jej opatrně přelil, čímž lahvička také zčernala. Zadělal ji korkovou zátkou, a pak znovu mávnul nad zbytkem lektvaru. Všechna ta zdlouhavá práce zmizela jediným zábleskem. Harry zvolna zvedl pohled od kotlíku a setkal se se Snapeovýma černýma očima, které přesně ladily s lahvičkou v jeho ruce.
„Páni,“ vydechl Harry naprosto ohromeně. Vlastně si nemyslel, že by ho kdy nějaký čaroděj předtím tak ohromil. Snape byl jedním slovem geniální. Profesor zvedl obočí a byl jasně zmatený. Harry ucítil, že se mu na tváři začíná tvořit ruměnec, ale snadno se ho zbavil. „Nikdy jsem neviděl něco takového, jako jste tu předvedl,“ pronesl upřímně. Snapeovy líce tou chválou trochu zrůžověly a Harry pocítil chuť projevit trochu ze své škodolibé povahy. „Nikdy předtím jsem si neuvědomil, co to vlastně znamená být mistrem lektvarů, ale vy jste mi to teď náležitě předvedl. Řekl jsem o lektvarech tolik hloupých věcí a teď se ta to stydím. Vy jste… vážně úžasný.“ Harry potlačil vlastní úšklebek, když Snape zčervenal. Muž si odkašlal a odvrátil se.
„To stačí, Pottere,“ prohlásil chraplavě. „Tohle,“ řekl a přidržel kulatou lahvičku ve vzduchu, „je výbušná kapalina. Kdybyste se ocitl bez hůlky, hodíte ji a zneschopníte svého protivníka. Naučím vás ji uvařit a stejně tak i další lektvary pro podobné použití.“ Harry si převzal lahvičku, prohlížel si ji a otáčel v rukách. Pak vzhlédl.
„Naučíte mě také ten balónek s červeným kouřem, co jste použil? A jak jej prohodil štítem?“ Snape naklonil hlavu.
„No, ale takové lektvary jsou složité. Začneme s těmito a projdeme až k mým výtvorům. Nebuďte překvapený, když se vám je nikdy nepovede připravit správně.“ Snape nezněl posměšně, jen poukazoval na zřejmý fakt.
„Jsou všechny vaše lektvary tak složité?“ zeptal se Harry zvědavě.
„Neobtěžoval jsem se je nějak ulehčovat,“ pokrčil rameny Snape. „Mnoho mistrů lektvarů se o to pokouší, aby mohly mít jejich vynálezy širší využití a vydělali na nich peníze. Já v tom nevidím smysl. Jen bych ztrácel výzkumem více času, než je nezbytné.“ Harry se usmál. Takové myšlení bylo pro Snapea tak typické. Proč by se jen zatěžoval s tím, aby to někomu ulehčil? O peníze se jistě nestaral.
Harry si začínal uvědomovat, že strávili v provizorní lektvarové laboratoři více než hodinu, aniž by se nějak poškorpili. Snape vypadal, že mu to došlo ve stejnou chvíli a náhle se mezi nimi rozhostilo nepříjemné ticho. Dívali se na sebe. Harry byl svým způsobem umělec, a i když o sobě takto nikdy neuvažoval, nemohl si pomoci, aby chvilku nestudoval mužovu tvář. Toužil mu stáhnout vlasy dozadu, aby ho viděl lépe, ale pak se s prásknutím otevřely dveře a dovnitř se vřítil Sirius.
„Dojde k útoku. Brumbál mi právě poslal zprávu. Začnu svolávat lidi.“ Rychle přešel místnost a poklekl před krb. Harry cítil, jak se jeho svaly náhle napjaly. V duchu se připravoval na bitvu. Bezmyšlenkovitě si vložil lahvičku do kapsy. Snape už pomocí kouzel balil všechny přísady. Snadno se mu vešly do kufříku, dokonce i kotlík. Jakmile byl stůl uklizený, Snape se k Harrymu otočil.
„Doneste to do tréninkové místnosti. Nepokoušejte se nic zkoušet bez mojí nebo Lupinovy přítomnosti.“ Harry převzal kufřík trochu omámeně. Došlo mu, že mu Snape právě podal přenosnou lektvarovou laboratoř. Snape hlavou trhnul směrem ke dveřím a Harry opustil kuchyň, jak mu bylo řečeno.
Jakmile to uložil do rohu místnosti, vrátil se do kuchyně. Už byla zaplněná lidmi. Vášnivě mezi sebou diskutovali, ale vzplanutí ohně v krbu je umlčelo. Brumbál promluvil, ačkoliv ho Harry přes všechen ten dav nemohl vidět.
„Prosím, procházejte. Je to jen přechodné spojení, které bude trvat asi deset minut. Buďte tišší.“ O chvilku později už se kouzelníci začali po dvojicích letaxem přemisťovat a Harry vstoupil do místnosti. Brzy tam zůstali jen Sirius a Snape.
Kmotr se na něj otočil. „Zůstaň tady a ať se bude dít cokoliv, neopouštěj dům,“ řekl mu Sirius příkře.
„Jdu s tebou,“ trval na svém okamžitě Harry.
„Harry, ne.“
„Nemůžu tu prostě sedět a nic nedělat! Tohle je taky moje válka, Siriusi!“ Kmotr mu položil ruce na ramena a zadíval se mu prosebně do očí.
„Zůstáváš tady, Harry. Je ti jenom šestnáct…“
„Už nejsem žádné dítě! Chci bojovat!“ zaječel Harry.
„Nedovolím ti tam jít, dokud nebudu muset!“ křičel na něj Sirius zpátky. Což Harryho jen ještě více rozlítilo.
„Nemůžeš mě zastavit udělat to, co je správné!“
„Blacku, dovol mi,“ pronesl náhle Snape. Vykročil vpřed a popadl Harryho za levé rameno, čímž chlapce vytrhl ze Siriova sevření a otočil si Harryho místo toho k sobě. Černé oči se zavrtávaly snad až do Harryho duše.
„Pokud bys v téhle bitvě zemřel, všechno je ztraceno. Všechno. Tvoji přátelé a rodina budou mrtví. Až nadejde čas, zabiješ ho, ale ne dřív, než budeš připravený a dostatečně silný na to, abys ho zničil. Ten den brzy přijde, o tom nepochybuji, ale do té doby tu zůstaneš. Je to jasné?“ Harry mohl pouze bezeslovně přikývnout, uvnitř se cítil vykolejený. Snape ho najednou pustil a sebral trochu prášku. Náhlé zelené vzplanutí Harryho vyděsilo natolik, že poposkočil. Sirius mu věnoval poslední napůl znepokojený, napůl zmatený pohled, než ho následoval.
V tichu, které nastalo, si Harry uvědomil, že Snape přesně věděl, co má říct, aby ho donutil zůstat a nejen to, Harry se ani necítil špatně, že se všemu vyhne. Jednoho dne Voldemorta zabije, Snape to věděl a Harrymu poprvé v životě začalo docházet, že už to ví také.
ooOoo
Další kapitola bude v úterý 17. 7. 2012 v 12h.