Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 20

27. 8. 2012

Ve čtyři hodiny se Harry v kuchyni rozloučil se Siriusem a Remusem, než se letaxem přesunul přímo do ředitelny. Vypadl z krbu jako obvykle a trochu rozpačitě se vyškrábal na nohy. Tentokráte měl štěstí a žaludek se mu nezvedl. Neměl moc příležitostí cestovat krbem, jelikož Grimmauldovo náměstí bylo propojeno jen s Bradavicemi a několika málo dalšími místy.

„Harry, tady jsi! Posaď se. Dáš si čaj? Citrónový drops?“ Harry se usadil před velký stůl a poděkoval Brumbálovi za čaj, ale sladké nepřijal. Oči starého čaroděje byly laskavé, ale pod tím vším leželo něco, co Harry nedokázal dešifrovat. Nenašel žádný třpyt, ale za brýlemi něco zářilo.

„Proč jsem tu, pane?“ zeptal se Harry Brumbála, když ředitel okamžitě nezačal s běžnou konverzací.

„No, jedním slovem? Kvůli tomuhle.“ Ředitel sáhl do svého hábitu a pozvedl srpkovitě tvarované Scios Totalus, které odcizil Lucius Malfoy. Položil jej mezi ně na stůl. Harry na ten předmět chvilku zíral a uvažoval, zda to druhé zařízení, které na něj umístil Snape, vypadá stejně. A kde také bylo? Harry netušil, jak to může fungovat.

„Harry?“ Brumbálův hlas ho vytrhl ze zasnění. Byl úplně ztracený v myšlenkách točících se kolem Snapea, a to jak ho sleduje. Když se jeho oči upřely do Brumbálových sytě modrých panenek, pocítil Harry na chvilku, jako by byla jeho duše prohledávaná. Brumbálovy oči se na chviličku rozšířily, a pak se objevil známý třpyt. Harry odvrátil pohled a znovu se zaměřil na předmět před sebou. Doufal, že muž doopravdy nečetl jeho myšlenky. „Věřím, že nám tento artefakt poskytne klíč k Voldemortovu pádu,“ pokračoval Brumbál vážným tónem.

„Neříkal jste, že potřebujeme oba?“ zeptal se Harry a vzhlédl k řediteli se zmateným výrazem.

„Správně. Zatímco hovoříme, bude to druhé zařízení lokalizováno.“ Harry si málem odfrkl či zaklel nahlas. Nebyl si jistý, zda má křičet nebo se smát. Druhé Scios Totalus se nacházelo na hradě a Brumbál to věděl, ale nehodlal to Harrymu sdělit. Ano, křik by byl vhodnější, ale Harry zůstával zticha. „Avšak než se tak stane, chtěl bych po tobě, abys použil tohle.“

„Co? Proč?“ zeptal se Harry popleteně.

„Musíš tomu porozumět. Vědět, jak to pracuje, protože předpokládám, že to budeš právě ty, kdo užije spojená Scios Totalus, až přijde čas.“ Skvělé, pomyslel si Harry. Přesně to jsem potřeboval. Trávit čas sledováním někoho a stát se na tom závislým jako Snape! Samozřejmě nemohl nic namítat, protože se všeobecně nevědělo, že je ta věc návyková. A jestli mu to Brumbál nehodlá říct, pak on to jistě nepoví jemu.

„Jak to aktivuji? A koho mám sledovat?“ zeptal se Harry odevzdaně. Brumbálovy oči na vteřinku zběsile zazářily a Harry se napjal. Uvažoval. Doufal, že to nebude…

„Vlastně jsem přemýšlel o profesoru Snapeovi.“ Kruci!

„Proč bych, pro všechno svaté, měl sledovat Snapea!“ zvolal Harry. Usoudil, že by právě takhle měl zareagovat.

„Profesora Snapea, Harry,“ plísnil ho Brumbál jemně. Harry zíral na muže před sebou, jako by se u něj konečně projevila jeho duševní choroba. „Celý čas pobývá na hradě a neúčastní se Řádových úkolů.“

„A proč je to tak důležité?“

„Je to jen opatření pro případ, že by se Voldemort rozhodl znovu obnovit vaše spojení. Právě teď mu moc nedůvěřuje po tom neúspěšném pokusu dostat tě na ministerstvo. Více se obává, aby ses od něj něco nedozvěděl ty, než aby vyzvídal sám. Severus je ideálním terčem.“

„Ale… ale není to nemorální?“ pokusil se Harry. „Nemůžu takhle prostě špehovat svého bývalého učitele!“ Ne, že by jeho nějaké morální zábrany zastavily, pomyslel si Harry mrzutě.

„Je to pro dobrou věc, Harry. Severus tomu porozumí. A teď ti vysvětlím, jak to připevnit…“ Brumbál mu objasnil podrobnosti fungování kouzel a jak zařízení napojit na osobu profesora Snapea. Když skončil, Harryho něco napadlo.

„Počkat. Říkáte, že se musím dostat do profesorovy blízkosti? Myslím, aby ta věc fungovala?“ Brumbál jen přikývl a Harry zasténal. „To nemůžu! Ten muž byl celá léta špionem! Všimne si toho!“

„Jsem si zcela jistý, že dokážeš odvézt jeho pozornost, zatímco to budeš umisťovat,“ odpověděl Brumbál nevzrušeně, ale jiskřičky v jeho očích donutily Harryho náhle zrudnout. Ten stařík přece nemohl naznačovat… „Proč nesejdeš dolů a nepožádáš ho o lekce v soubojích? Myslím, že bys z toho měl jen prospěch, kdyby ses naučil bojovat i s jiným protivníkem. Ničeho se neobávej, už jsem o tom s profesorem Snapem hovořil a on souhlasil. Zatímco mluvíme, je dole ve své laboratoři. Požádám nějaký portrét, aby tě tam doprovodil.“ Než se Harry mohl zmoct na protest, či si to ještě promyslet, byl prakticky vytlačen ze dveří se Scios Totalus v ruce.

Dlouhou dobu zíral na chrlič, než se zaměřil na magický artefakt ve své dlani. Jak měl, krucinál, tohle dokázat? Je zřejmé, že se z toho nevykroutí. Brumbál vypadal zcela rozhodnutý. Takže Harry dal předmět do kapsy a vyrazil směrem do sklepení.

„No ták, následuj mě!“ Harry vzhlédl a uviděl jednoho z ředitelů pohybovat se z rámu na rám. Šel za ním, sotva si všiml, kam přesně jde. Na chodbě nebyli skoro žádní studenti a Harry se každému z nich vyhnul tím, že se schoval třeba za brnění. Nechtěl, aby kdokoliv věděl, že je zde. Až příliš brzy stál u dveří v nejhlubších prostorách sklepení nacházejících se až pod samotným jezerem. Harry zamumlal portrétu díky, zatímco ten mu dal své sbohem. Upřeně hleděl na dveře, všímal si vyřezávaných hadů po celé délce. Nikdo se nemohl mýlit o tom, který vedoucí koleje tu přebýval. Harry dal ruku do kapsy a dotkl se Scios Totalus. Zhluboka se nadechl, než zaťukal.

O dvě vteřiny později se dveře otevřely a na Harryho zírala postava vedoucího Zmijozelu, která vyplňovala celý prostor. Harryho napadlo, že se cestou do podzemí musel scvrknout, protože Snape vypadal vyšší než dřív (Harry na sebe byl pyšný, jak letos vyrostl, a že už vlastně vypadal jako normální šestnáctiletý kluk). Mužův výraz se změnil z překvapeného na nerozeznatelný, skoro prázdný, než do něj znovu zabodl svůj pohled.

„Co tady děláte, Pottere?“ vyštěkl. Harry uskočil, jako by dostal facku. Snape na něj tímhle tónem nepromluvil od toho incidentu s myslánkou. Snape vypadal, jako by ho jeho vlastní slova zasáhla velmi obdobným způsobem, a raději ustoupil ze dveří. „Pojďte.“ Harry vstoupil do místnosti váhavě. Rozhlédl se kolem, zatímco za ním Snape zavíral dveře. Pokoj byl vyzdoben překvapivě světlými barvami. Před krbem stála tmavá kožená pohovka a křeslo. Oboje vypadalo pohodlně a draze. Na stěnách bylo umístěno několik knihoven a na druhé straně místnosti, v docela prostorném výklenku, stál jídelní stůl a židle. Z pokoje vedly troje dveře, kromě těch vstupních, všechny pokryté řezbami, ovšem už ne tak složitými, jako ty první. Harry si všiml, jak málo je tu zelenébarvy.

„Domnívám se, že jste přišel, abyste probral své budoucí lekce,“ zamumlal, když se prohnal kolem Harryho. „Nemám právě náladu na to někoho bavit,“ řekl o něco hlasitěji. „Ale myslím, že bych zvládl udělat čaj.“ Poklepal na stůl svou hůlkou a o chvilku později se objevil podnos s čajem a sušenkami. Když Snape vzhlédl, Harry ještě stále postával u dveří. „No? Tak se posaďte, Pottere.“ Harry se přinutil k akci kvůli tomu hrubému tónu. Snape se posadil na pohovku a Harry se přesunul, aby si sedl vedle něj. Snape ho propaloval pohledem, ale Harry předstíral, že si toho nevšiml. Brzy měl ve svých rukách další šálek čaje. Zvažoval, že si vezme sušenku, protože byl docela hladový, ale nechtěl, aby se mu Snape posmíval. Ten muž vypadal, jako by měl vážně hrozný den.

„Takže, kolik vás toho ten váš moula naučil? Překvapuje mě, že si pamatuje jediné kouzlo,“ poznamenal Snape jízlivě a v Harryho těle se okamžitě začala vařit krev. Položil svůj hrneček dolů o něco prudčeji, než zamýšlel, a zlostně se na Snapea zadíval.

„Co máte za problém? Měl jsem za to, že už jsme tohle překonali?“

Snape se Harryho podráždění a ohromení posmíval. „Co přesně předpokládáte, že jsme už překonali, Pottere? Nemám naprosto žádný problém. Není moje chyba, že je váš psotr* trochu mimo.“

Harry vyskočil na nohy a zaťal pěsti. Tento muž nemůže být ten stejný člověk, který mu pomohl ve chvíli nouze a poskytl návod na odstranění jizev, které utržil v dětství. Jak mohl tento muž říkat Brumbálovi, že Harryho miluje, když se stále chová jako totální parchant!

„Do posledka byl náš vztah v pořádku!“ vyjel na něj Harry. „Ale očividně vám od té doby něco vlezlo do zadku a chcíplo tam!“ Harry obvykle nepoužíval takového hrubé výrazy, ale už žil se Siriusem skoro rok. No, řekl toho až příliš. Snape se okamžitě vymrštil, bez pochyby, aby mohl nad Harrym více vyčnívat. Jeho pohled byl vražedný.

„Možná už nejsem vaším profesorem, Pottere, ale takhle se mnou mluvit nebudete! Jsem v pokušení vás proklít až do Antarktidy!“ Dobrý Bože, Harry to nemohl vydržet. Ten způsob, jakým Snape vyplivl jeho jméno, jako by všechno, co se odehrálo, byl jen sen… Krásný sen, uvědomil si Harry. Mohl by se od toho čaroděje tolik naučit, jen kdyby s tím už přestal!

„Proč to děláte!“ zakřičel Harry skoro prosebně. „Proč nemůžete být prostě jako předtím? Vlastně jsem vás měl rád, když jste na mě každou druhou vteřinu neútočil!“ Harry si náhle uvědomil, že stojí opravdu blízko sebe. Nechtěl se vzdálit a místo toho se ještě přiblížil. Zíral na nasupeného mistra lektvarů. „Potřebuji, abyste mě učil. Sirius už mi předal všechno, co znal, ale já vím, že jste lepší než on. Víte, jak Smrtijedi bojují a já se to potřebuji dozvědět také.“ Harry netušil, odkud se ta slova vzala, ale ve chvíli, kdy je vyslovil, si byl jistý, že má pravdu. Snape dýchal ztěžka a Harry potlačil pocit viny, který se v něm vzedmul a ještě více se přiblížil, až se jejich hrudníky skoro dotýkaly.

„Pottere…“ Snape se zarazil, když Harry položil ruku na jeho hruď. Pod oblečením mohl mladý kouzelník cítit pevné svalstvo, což bylo na míle vzdálené jeho představě, že je Snape jen kost a kůže. Svým kresbám totiž vždy dodával trochu té umělecké invence. Pocit, kdy tomu snad nejprohnilejšímu člověku na světě zírá do černých očí a jejich tváře jsou tak blízko, nebyl vzrušující, ale přímo děsivý. Snape vypadal, že je okouzlen, což bylo přesně to, v co Harry doufal.

„Prosím, dovolte nám spolu pracovat a chovat se přitom jako lidské bytosti,“ zašeptal Harry. Druhou rukou už držel Scios Totalus a přesouval jej nahoru za Snapeovými zády. Pustil jej, když dosáhl mužova ramene, a pak nechal svou prázdnou ruku tajuplně přejet přes Snapeův límec a hrudník, aby se dostala k druhé. Cítil, jak staršímu kouzelníkovi buší srdce. Běželo o závod a Harryho vlastní srdce s ním náhle dychtivě sladilo rytmus. Koutkem oka Harry zahlédl, že se artefakt na chviličku zatřepotal nad Snapeovou hlavou, a pak zmizel, když našel svůj cíl. Harry pocítil tak strašné znechucení, že musel o krok ustoupit a nedokázal se tomu muži podívat do očí. Snape několikrát zamrkal, než přišel nadobro k sobě.

„No dobře. V sobotu brzy ráno přijdu na Grimmauldovo náměstí. A teď, kdybyste mě omluvil.“ Snape ani nečekal na Harryho odpověď, otočil se a vyřítil se z místnosti někam, co byla podle všeho jeho ložnice. Harry, který se teď cítil jako totální mizera, potichu odešel z pokoje. Nadával si, jak jen mohl Snapeovi city využít ve svůj prospěch? Na druhou stranu už věděl, jak muž z jeho fantazií reaguje na jeho lehký dotek. Tohle zjištění bylo Harrymu prozatím cizí. Pokusil se o tom všem nepřemýšlet. Když se dostal do ředitelny, Brumbál ho hned zpovídal, jak to šlo.

„Aktivoval jsem Scios Totalus,“ řekl Harry, ale nezněl nijak nadšeně.

„Báječné,“ odpověděl Brumbál s úsměvem. „Navrhuji, abys jej použil kdykoliv si budeš myslet, že to potřebuješ. Jen aby sis uvědomil, jak to zařízení funguje.“ Harry byl odveden ke krbu, a ačkoliv měl na jazyku mnoho otázek, a také vážné pochybnosti, prostě si nabral letaxový prášek a odešel domů.

ooOoo

Severus vykřikl v extázi, když mohutně vyvrcholil do své dlaně. Ležel na své posteli a dýchal ztěžka, v ruce stále svíral svůj nyní už změknutý penis. Nepocítil takovou potřebu od svých školník let. Ten spratek, Harry, ho prakticky láskyplně pohladil. To bylo pro Severuse příliš. Ve spěchu opustil místnost pro případ, že by Harry odhalil, jak jeho tělo reaguje na jeho blízkost.

A pak tu byla Harryho slova. Měl Severuse rád, když na něj neútočil. Jak by to mohlo být možné? Stál tak blízko, dotknul se ho, bez náznaku znechucení v těch jasných očích. Zelené duhovky odrážely jen potěšení. Severus si v okamžiku, kdy Harry vstoupil do jeho komnat, zoufale přál, aby mohl každé to nenávistné slovo vzít zpět.

V podstatě to vážně nebyla Severusova chyba! Měl hroznou náladu od té doby, co Brumbálovi slíbil, že už Scios Totalus nepoužije (a to uplynuly jen dva dny). Dodržel své slovo, ale za jakou cenu. Cítil se podrážděný a neustále po Harrym toužil. A když se ten chlapec ukázal u jeho dveří, urychleně se rozhodl, že nedovolí, aby to Harry zjistil. Takže nasadil masku zlostného mistra lektvarů, jen aby překonal ta muka. A pak tak velkolepě selhal, když se ho Harry dotknul. Severus byl doslova milimetry od toho, aby chlapce políbil.

A teď se bude s Harrym muset v sobotu utkat. Jestli Black skutečně chlapce naučil všemu, co umí, pak Severus věděl, že musí být v boji dobrý. Black byl jeden z nejlepších bystrozorů v ročníku, jestli ne vůbec ten nejlepší. Největším problémem avšak nebyly Harryho vědomosti, ale jak bude Severus reagovat, kdyby snad, nedej Bože, chlapce zranil. Mohl by jen přihlížet a ušklíbat se, zatímco ho ten moula bude obskakovat? Doufal, že ano, a část z něj, doufala, že ne.

ooOoo

Harry se posadil na posteli. Znovu nervózně překontroloval ochranná kouzla, která mu případně prozradí, kdyby se někdo přiblížil ke dveřím. Brzy po večeři se omluvil. Takhle nesvůj se necítil od té doby, co se posledně střetl s Voldemortem, ačkoliv tentokrát nebyl tak vystrašený, jen měl nutkání to vyzkoušet. Vyzkoušet a zjistit, kvůli čemu je celý ten povyk?

Mávnul hůlkou nad prostěradlem. Snape se okamžitě objevil ve výhledu v jakémsi otvoru, kterým se Harry díval. Muž seděl za svým stolem, škrábal červeným inkoustem. Nebylo pochyb, že známkoval práce nějakých nešťastných studentů. Podle napjatého držení jeho těla Harry poznal, že je podrážděný. Vypadalo to, že zamračení na jeho tváři zůstane natrvalo. Harry se pokusil odehnat svou touhu vidět toho muže znovu se usmát a mávnul opět hůlkou, aby mohl i slyšet.

Vaše zdůvodnění je naprosto nesmyslné, vpadl do Harryho hlavy Snapeův myšlenkový hlas. Harry poslouchal, jak Snape stále více škrtá a jeho komentáře se přiostřují. Pokoušel se soucítit se studenty a být spravedlivě rozhořčený, ale některé věci, které Snape vymyslel, byly vlastně docela vtipné. Teď, když už měl za sebou teorii a občasně s Remusem i vařil, většinou věděl, o čem by ti žáci měli psát. A měli by byl právě ten klíčový výraz. Harrymu začalo být takových učitelů vlastně líto, ačkoliv Snape to studentům sám docela ztěžoval.

Nakonec Snape dolů umístil poslední urážku, kterou následovalo velké T jako Trol. Opřel se do křesla a unaveně si protřel oči. Harry byl jeho chování okamžitě fascinovaný, naklonil se blíž a hleděl skrz magické okno. Nikdy předtím Snapea neviděl takto otevřeného, nebo že by vypadal evidentně vyčerpaně. Snape si zhluboka povzdechl.

Dnes večer už víc nezvládnu. Naštěstí jsou za pár dnů Velikonoce. V pondělí… V pondělí, které následuje po sobotě, kdy budu muset jít do toho nepříjemného domu a utkat se s Harrym… Slyšet své jméno vyslovené tím láskyplným tónem donutilo Harryho srdce bít o něco rychleji, ačkoliv nerozuměl tomu, proč se tak stalo. Snape zíral do ohniště, ale jeho oči plameny nevnímaly. Co když budu odhalen? Mohu to riskovat? Možná by bylo jednodušší, kdybych Albusovi prostě řekl… O čem to přemýšlím? Ten muž žádné NE jako odpověď nepřijme. Merline, ochraňuj mě, potřebuji se napít. Snape vstal ze svého křesla a odhodlaně vyrazil přes celou místnost a ven ze dveří, až dorazil do obývacího pokoje. Našel skleničku a lahev nějakého alkoholu a posadil se na pohovku. Znovu si povzdechl, když si nakonec pořádně zavdal ze svého nápoje. Harry ho stále sledoval a divil se tomu, jak byly mužovy črty příjemné, když byl uvolněný.

Jak moc může člověk litovat, než se úplně zblázní nebo si sáhne na život? Uvažoval náhle Snape, čímž Harryho donutil k zamračení. Jen kdyby… ale ne, to je nepatřičné. A mimoto, jak bych mohl litovat toho, že jsem se do Harryho zamiloval? Do Harryho, který si nezaslouží nic jiného než lásku. Och, pro samotného Salazara! Poslouchej se, starochu! Už zníš jako Mrzimor! Harry se zahihňal tomu ztrhanému výrazu ve Snapeově tváři, ale nemohl si pomoci, aby ho nezahřály mužovy myšlenky. Nebylo žádných pochyb. Opravdu Harryho miloval. Někdo měl rád Harryho Pottera. To byla neobvyklá myšlenka!

Stařík… Ano. Starý, odporný a sám. Snape měl na tváři znechucený výraz, než se sklonil se ke zbytku pití. Harry pochopil, že je Snape znechucený sám ze sebe kvůli té sebelítostivé chvilce. To byla také jasně mrzimorská vlastnost. Snapeovy myšlenky přeskakovaly k dalším věcem. Jako třeba ke kouzlům, které by měl v sobotu proti Harrymu použít. Harry se cítil trochu provinile, protože tím, že je vyslechl, prakticky podváděl, ale také objevil, že je na vyzvědačství něco pozitivního. Nakonec Snape vstal a odešel do koupelny. Harry si pomyslel, že je to trochu brzy, dokud si neuvědomil, že se Snape hodlá koupat.

Ztuhl. Měl by se dívat? Nemohl vědět, jestli ho Snape pozoroval celou tu dobu. Avšak jak Harry zůstával nerozhodnutý, Snape si už sundával svůj hábit, nechal jej sklouznout ze svých zad, aby skončil u nohou. Harry si nemohl pomoci, aby nezíral. Jeho hrudník nebyl kostnatý, ani bohatě osvalený, spíše něco mezi tím. Harrymu okamžitě naskočilo slovo štíhlý. Na těle měl několik starých jizev, ale nic takového jako Harryho předchozí zohyzdění. Kůže byla bledá, s tmavými, velmi tmavými chloupky, které se táhly od pupku dolů do černých boxerek. Boxerek, které byly v tomto okamžiku jediným rychlým pohybem odstraněny.

Harry polknul. Jeho oči jakoby se přilepily k mužovu přirození, které mu viselo mezi nohama. Cítil, jak mu tváře začínají hořet vzrušením, studem a rozpaky. Harry vlastně ještě nikdy neviděl mužské přirození. Jistě, díval se na kluky ve sprše, ale raději si je nikdy moc neprohlížel v případě, že by nějak reagoval. A také jim v té době bylo patnáct. Harry usuzoval, že Snape musel být dobře obdařen. Alespoň jemu to tak připadalo.

Snape vstoupil do sprchy a pustil magicky ohřátou vodu. Harry si navlhčil ústa stejně jako Snape smáčel své tělo a pocítil, jak lehce tvrdne. A pak, ke své hrůze i potěšení, se Snapeova ruka natáhla dolů a on natočil svou tvář do proudu vody. Pod pevným stiskem jeho penis tuhl a Harry zasténal spolu s ním. Cítil se úplně zahanbený tím, co dělal, ale nemohl se donutit to zastavit. Tohle musela být ta nejohavnější věc, co kdy učinil, ale nemohl přestat přes kalhoty třít sám sebe.

Snape se laskal, nakláněl hlavu a nechával vodu, aby masírovala jeho krk a záda. Jeho myšlenky, které Harry dosud sotva slyšel, se slili do jediného slova: Harry… och, Harry… Když Harry slyšel své jméno šeptané s takovou vášní a smyslností, musel si rozepnout kalhoty. Jakmile byl od pasu nahý, znovu si sedl a začal napodobovat Snapeův rytmus. Bylo to tak neuvěřitelně nemravné, že Harryho pokožka zrudla jako nebelvírská červeň.

Přišlo to na něj chvilku před Snapem, vystříkl na své prostěradlo skrz okno, kterým se díval. Takže to vypadalo, jako by se trefil do Snapea, kdyby jeho semeno neprošlo skrz. Harry zalapal po dechu, když uviděl, jak Snape zaúpěl a vyvrcholil. Voda spláchla všechny důkazy o jeho činu. Harry už nesnesl ani vteřinu a rychle dvakrát máchl hůlkou nad postelí a ukončil obě kouzla. Svalil se dozadu a jen tak zíral do stropu.

Snape byl… zatraceně. Všechno na Harryho kresbách byla pravda a ještě mnohem víc. Měl by do obrázků přikreslit ty jizvy, které si pamatuje. Bude to chvíli trvat, ale to Harrymu nevadilo. Vždycky Snapea obdivoval, ale Scios Totalus mu dalo možnost přímého spojení se svým cílem. Stejně tak jako byste narkomanovi dali jeho drogu, kterou užíval celý život. Jedna věc byla jistá. Harry se nechystal téhle své závislost v dohledné době vzdát.

ooOoo

PP: *psotr je můj překlad slova dogfather, kde Snape posměšně označuje Siriuse (je to taková slovní hříčka gotfather- dogfather).

Další kapitola bude v úterý 10. 7. 2012 v 12h.