kapitola 16
Severus se konečně zcela vyčerpaný přemístil přímo do ochranných bariér na Grimmauldově náměstí. Předtím se nejprve stavil v Bradavicích. Potřeboval si ve svých komnatách něco vzít. Nepřesunul se letaxem, nechtěl se ocitnout rovnou v kuchyni. Chvilku si odpočinul, aby se dal dohromady, a aby poděkoval všem bohům osudu, že ten výlet vůbec přežil. K domovu se přibližoval daleko rychleji. Byl Štědrý večer, podvečer asi osm hodin, a byl již tak unavený. Ze zvyku se letmo porozhlédl, ale vše bylo v pořádku. Povzdychl si, a pak se rozhodl prostě vejít.
Už v hale se začal ušklíbat nad výzdobou. Dokonce i závěsy zakrývající paní Blackovou byly ozdobené věncem. Severus vystoupal po schodech a uslyšel rozhovor mnoha lidí, někteří se smáli. Zarazil se, v mysli si představoval nezdravě sladkou scénu slavnostního veselí mezi nebelvíry. To by pro něj bylo příliš, takže se odebral do přijímací místnosti. V rohu uviděl malý stolek, skleničky a karafu s jantarovou tekutinou. Nalil si drink, přemýšlel, jestli patří Lupinovi nebo Blackovi, pravděpodobně tomu prvnímu. Black vypadal spíše jako typ na ohnivou whisky a tohle byla brandy. Ne, že by byla Severusova oblíbená, ale hodil ji do sebe naráz. Z nějakého důvodu, který ani sám nepoznával, to potřeboval. Nalil si další skleničku a usadil se na pohovku vlevo od ohniště.
Nebyl si jistý, jak dlouho čekal, asi více než čtyřicet minut, když uslyšel na schodech kroky a hlasy se staly hlasitějšími.
„A pak to prostě vybuchlo!“ rozesmál se Sirius, když vstupoval do místnosti. Nakrátko ustrnul, když si Severuse všiml. Zamračení zohyzdilo jeho tvář. Severus ladně vstal za svého sedadla právě ve chvíli, kdy za Blackem dorazili i další lidé. Ale Severus měl oči jen pro jedinou osobu.
Jak si právě uvědomil, tak se na to setkání vůbec nepřipravil. Harry následoval Blacka, jeho oči překypovaly veselím z kmotrova příběhu, a to mimo jiné Severusovi vzalo dech. Měsíce tvrdého tréninku, ducha i těla, plnohodnotná strava, většinou z rukou Moly Weasleyové, jistě dopomohli tomu rozdílu. A ke všemu Harry vyrostl. Mnoho studentů si navzájem říkalo, jak moc se za prázdniny změnili, Severus to slýchával během let nesčetněkrát, ale oni se více proměnili během celého roku. Jen si toho nevšimli, protože se viděli každý den.
Harry vyrostl, takže byl nyní asi jen o hlavu nižší než Severus a zaoblil se. Jeho tvář měla dospělejší výraz, lépe mu ladila k očím, které byly vždy naplněné většími uvědoměním, než by měly být. Byl jedním slovem krásný. Nádherný, dokonalý, ohromující a pohledný byla další slova, která se objevila v Severusově mysli.
Uplynula jen asi vteřina, než si Severus uvědomil, že má před sebou ohromně přitažlivého mladíka. Harryho oči se na něj přesunuly a Severus očekával, že z nich radost okamžitě vymizí, ale nestalo se tak. Harryho oči se dokonce ještě více rozzářily a Severusovo srdce se skoro zastavilo. Harry přišel blíž, ty jemné červené rty ozdobil úsměv. Severus věděl, že Harry nikdy nebude robustní a udrží si svou postavu chytače. Ale to ho nedělalo mladším, hlavně díky způsobu, jakým se nyní pohyboval, bezpochyby kvůli soubojům.
„Profesore Snape! Nevěděl jsem, že se tu stavíte,“ řekl Harry, když se přibližoval. Severusova tvář zůstala úplně prázdná, ale v očích se mu objevil náznak hřejivého tepla, když nakláněl hlavu na pozdrav.
„Nebyla to plánovaná návštěva. Měl jsem poslat zprávu.“
„Jo, to´s měl,“ utnul ho Black. Harry k němu přes rameno vyslal zlobný pohled, což zahřálo Severuse u srdce skoro stejně jako chlapcův úsměv, protože byl zaměřen na toho moulu. „Co? Ten bídák hodlá zničit naše Vánoce,“ zafňukal Black.
„No tak, Siriusi, nebuď neomalený,“ vyhuboval mu Lupin a položil mu svou ruku na rameno. Severus vytušil, že jsou milenci.
„Jsi velice vítaný, Severusi,“ řekla Moly a také k němu přistoupila. Než si to Severus uvědomil, už ho svírala v náručí. Jeho překvapení muselo být znát, protože Harry se na něj ušklíbl, a Severusův žaludek se zvláštně zatřepotal. Moly se odtáhla. „Proč ses s námi nepřišel najíst?“ kývla k prázdné sklenici.
„Nechtěl jsem rušit.“
„Pozdě,“ zamumlal Black. Obdržel za to šťouchanec do žeber. Severus se přivítal i s ostatními a Moly trvala na tom, že si všichni půjdou sednout dolů na čaj a cukroví. Severus byl donucen si sednout mezi Arthura a Lupina, zatímco Harry se uvelebil s Dracem a Grangerovou na gauči. Black trčel nevrle na židli. Severus by s tím mužem mohl soucítit, kdyby jím tak nepohrdal. Sám by raději seděl s Harrym.
Severus přikývl ve správném okamžiku, poděkoval Moly za čaj a odmítl cukroví, zatímco koutkem oka neustále sledoval Harryho. Přezkoumal své pocity k tomu chlapci a zjistil, že se nesmírně změnily a asi ne k lepšímu. Jeho pokus o odstavení Scios Totalus vedl k nepředvídatelným důsledkům. Kdyby Harryho pozvolna sledoval během posledních měsíců, mohl by si udržet svůj otcovský náhled na celou situaci, ale on mu jen měsíce naslouchal, občas i jeho velmi hříšným myšlenkám, a pak musel najednou čelit tomuto nádhernému čaroději. Kdo by mohl Severuse obviňovat? On sám, samozřejmě, protože to nebylo správné.
Harry si tiše povídal s přáteli a nezáleželo na tom, že nebyli ve stejném věku. Byl jen chlapcem vtipkujícím s přáteli… Jen chlapcem… Kdy byl Harry Potter jen chlapcem? Severus by se cítil uražen v zástupu za Harryho, kdyby někdo použil takovýto termín. Ty zelené oči, na vteřinu na tebe upřené, ti řekli, cos potřeboval vědět. Harry byl sotva dítětem. Byl v mnoha směrech starší a jen Severus to věděl. Dokonce ani Black nevypadal obeznámen s Harryho životními zkušenostmi. Severus vyslechl většinu z jejich rozhovorů. Harry si často v duchu stěžoval, že nikdo netuší, jak mu je. Jaké to je být Vyvoleným.
Náhle jakoby Harry vycítil, že je pozorován, otočil hlavu a zadíval se Severusovi do očí. Usmál se, tentokrát nějak plaše, a Severus ucítil naléhavou potřebu vědět, co se mu honí hlavou. Povolal svou magii, uzamkl ji v sobě a byl vděčný, že to není kouzlo, které by potřebovalo nějaký vnější projev. Nikdy to nezkoušel bezhůlkově, ale po chvilce nervózního ticha se jasně rozezvučely Harryho myšlenky.
Bože, stále je ztělesněním sexu. Ty jeho oči, nejsou nějak tmavší? Kruci, proč se na mě pořád dívá? Přivádí mě to k šílenství!
„Profesore?“ Severusovi chvilku trvalo, než si uvědomil, že Harry promluvil nahlas. Jeho duhovky se rozšířily a čekaly na odpověď.
„Ano?“ odpověděl Severus chladně. Black přimhouřil oči, jako by se Severus odvážil Harryho urazit.
„Já… Eh… Mám pro vás dárek,“ řekl Harry a veškerá konverzace utichla. Harry lehce zrůžověl. „Abych vám poděkoval za…,“ za to, že jste mi minulý rok pomohl. Zarazil se a zadíval se dolů na své ruce. Teplota v místnosti jako by se ochladila, protože všichni si připomněli toho Weasleyovic kluka, zatímco ta Severusova naopak vyletěla vzhůru. Harry pro něj měl dárek? Už jen ta představa vypadala tak neskutečně, že na něj chvilku jen civěl. Pouze Brumbál mu někdy něco dal a vždy to byla nějaká strašná mudlovská tretka, která Severuse jen podráždila.
„No, máte v plánu mi to dát?“ zeptal se Severus, když si odkašlal.
„Jo, no, mám to nahoře v pokoji.“ Harry se zvedl z gauče. „Šel byste se mnou?“ Severusovo obočí se překvapeně zvedlo a Harry znovu zčervenal. „Chtěl bych vidět, jak se budete tvářit, až to otevřete, ale nechci, aby…,“ to viděli ostatní.
„Jen jdi, Pottere,“ promluvil Malfoy. „Vysvětlím to ostatním.“ Harry se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. A očima prosil Severuse, aby si pospíšil, než se někteří rozhodnou protestovat. A vskutku, Black už vypadal, že vyletí, ale přísný pohled od Lupina ho utišil. Severus se spěšně zvedl.
„Tak mě veďte.“
Chůze nahoru trvala snad věčnost. Cesta chodbou byla jako procházka uličkou smrti. Nakonec se ocitli v Harryho ložnici, v rohu tu přibyla druhá postel pro Draca. Chlapci trvalo roky, než zabezpečil a zamknul dveře, ale Severus to nekomentoval. Nikdy si sebou nebyl tak nejistý. Už to byly snad desetiletí, kdy se cítil být někým tak přitahován, a tak mu ten pocit byl cizí. Proč byl Harry tak jedinečný, vezmeme-li v úvahu, že tu byli i další kouzelníci, které Severus poznal a kteří byli stejně hezcí. Tak proč?
„Do-doufám, že vy… No, prostě doufám, že to nehodíte do koše,“ zamumlal Harry. Určitě se mu to nebude líbit. Proč si vlastně takhle ubližuju? Harry držel kus pergamenu a Severus si náhle uvědomil, co bude jeho dárkem. Harry mu něco nekreslil. Srdce se mu při tom pomyšlení sevřelo. Harry věnoval svůj čas, aby mu, JEMU, něco vyrobil. Natáhl se a převzal si pergamen, byl si jistý, že ho nezmačká. Harry se díval na své boty. „Děkuji vám za všechno, co jste pro mě udělal minulý rok na ministerstvu a… předtím… u Dursleyových.“ Severus skoro zaťal pěsti, když se vzpomněl na to bičování, ale nemohl, protože držel svitek.
„Za to mi nemusíte děkovat,“ řekl měkce. Harry trhnul rameny, ale nepodíval se na něj.
„Byl jste ke mně tak… hodný, chtěl jsem vám poděkovat. A neřekl jste nikomu o těch mých… jizvách.“
„Nikdy bych to neřekl,“ řekl Severus trochu tvrdě. Harry sebou cukl.
„Já vím,“ řekl Harry rychle. „Já…,“ Harry si povzdechl, prohrábl si vlasy a podíval se do zdi na pravé straně. Tak jste mi pomohl a chápal jste mě. Věděl jste přesně, co říct a udělat. Jen jsem nechtěl, abyste s tím přestal. Jestli mě znovu začnete nenávidět, nakopnul bych se.
„To je v pořádku,“ řekl Severus a Harry k němu vzhlédl. „Rozumím.“ Harry zamrkal, a pak se jemně usmál. A pro lásku Boží Severus nemohl přijít na důvod, proč by se neusmál zpět. A tak to udělal. Páni, má krásný úsměv.
„Otevřete to,“ naléhal Harry, kývl směrem ke svitku. Severus ho málem ani nepostřehl, protože byl tak ohromen tím tichým komplimentem. Nebral ho v úvahu, protože se myslel, že se musel přeslechnout, a pečlivě rozvinul svitek. Zadržel dech, když to uviděl. Nevěděl, co má čekat, ale rozhodně ne toto. Nebylo pochyb, kdo je tam zobrazen. Čtyři lidé, dva kouzelníci a dvě čarodějky, stojící před hradem, vypadali jakoby ovlivněni vánoční náladou. Salazar Zmijozel stál uprostřed vedle Nebelvíra, jejich oči se na sebe upíraly a jiskřily emocemi, které Severus nemohl rozluštit. Zmijozelův hábit byl z té nejčistší zeleně a měl hada stočeného kolem krku. Byl rozhodně tou nejvýznačnější postavou ze všech čtyř. Celý obrázek byl barevný, ale ten zelený hábit jako by přitahoval vaše oči, přesně jako ty Harryho.
„Nebyl jsem si jistý, co mám kreslit,“ slyšel Harryho ze vzdálenosti hovořit. „Tak jsem si vyhledal jejich popis. Je to strašný dárek, já vím.“ Nelíbí se mu. Proč jsem se jen zatěžoval? Chci se jen schoulit do klubíčka a umřít.
„Ne,“ přerušil ho Severus, jeho oči vzhlédly od obrazu a zapřely se do Harryho. „Je to překrásné. Jednoduše překrásné. Malujete velmi dobře.“ Harry zčervenal ještě víc než Nebelvírovy šaty, a odvrátil se. A v ten moment si to Severus uvědomil. Konečně věděl, co k Harrymu cítí. A čím byl Harry tak odlišný od jeho předchozích milenců. Láskou. Nechtěl nic víc, než přitáhnou si nebelvíra blíž a nenechat ho nikdy odejít. Bylo to strašné zjištění. Byl to stále chlapec! Nelítostně si to připomínal. Zamiloval se do chlapce. Znal Harryho tak dobře a chtěl ho poznat ještě více. Náhle mu v hlavě zcela jasně zaznělo varování z deníku. Udělalo se mu špatně, ale stále dokázal udržet svou vyrovnanost. „Děkuji vám,“ zašeptal. Jeho slova jakoby vyjadřovala, že Harrymu děkoval za mnohem víc, než jen za obraz. „Nepřinesl jsem vám zrovna dárek, ale něco pro vás mám.“ Harry vypadal velmi zvědavě, a tak Severus odložil pergamen a vyndal z kapsy lahvičku.
„Co je to?“ zamračil se Harry zmateně, když ji přebíral ze Severusovy napřažené dlaně.
„Jistá mast,“ odpověděl jemně. Harry se nejprve napjal, ale pak k Severusovi vzhlédl a trochu hořkosladce se usmál.
„To bylo vážně promyšlené,“ poznamenal.
„To těžko,“ odpověděl Severus. „Měl jsem vám ji dát už před měsíci. Je mi líto, že jsem se tak opozdil.“
„Není za co. Rád se jich zbavím.“ Natáhl k němu bledou dlaň. „Pomůžete mi s tím?“ Prosím, řeknete ano. Ta otázka, ač nevinná a přesto by se mohla lehce vykládat špatným způsobem, mu přivodila přeběhnutí nechtěného mrazení po zádech. Nemohl riskovat, aby Harry odhalil jeho pocity a už vůbec ne jeho zájem. Harry ho ve svých fantaziích chtěl, ale sny a realita bývají jen sotva stejné.
„Možná by bylo lepší, kdybyste požádal svého kmotra,“ odpověděl Severus, jen aby se vyplašil ze síly Harryho myšlenek.
Ne, ach Bože, ne! Tohle Siriusovi nemohu říct. Jen vy víte o mých jizvách. „Prosím.“ Nenuťte mě, aby ho žádal. Severus nebyl schopný odmítnout.
„Dobře.“ Harry se úlevně usmál a vrátil mu mast. Otočil se a přešel k posteli.
Harry si sundal tričko a zhluboka se nadechl. Málem se mu zastavilo srdce, když mu Snape řekl, aby požádal Siriuse. Nikdo kromě Snapea nikdy jeho jizvy neviděl. Lehl si na břicho na postel a čekal. Pokusil se uvolnit, ale myšlenka na ty ruce ho donutila zachvět se. Ucítil, jak si Snape sedl vedle něj a zadržel dech.
„Musíte odstranit to kouzlo,“ zašeptal hluboký hlas. Harry zavřel oči a soustředil se, zaměřil se na Finite incantatem. Ucítil zachvění magie a uslyšel, že si Snape lehce povzdechl. Musí si myslet, že jsem tak ohavný. Sevřel polštář a zanořil do něj tvář. Jsem taková zrůda.
„Až to dodělám, nezbude po vašich jizvách už nic,“ zamumlal Snape a Harryho srdce zachvělo. Měl pravdu. Budou pryč a jeho kůže už nebude vypadat tak odporně. Náhle vyjekl, něco chladného se dotklo jeho zad. „Omlouvám se, zakouzlím ohřívací kouzlo.“ Další záchvěv magie a Harry si oddechl. Už se mohl uvolnit, protože Snape roztíral mast přes jeho jizvy. Bylo to překvapivě asexuální. Snape se pohyboval s klinickou přesností.
„Funguje to,“ komentoval Snape věcně. Harry se pro sebe usmál, jen aby se zamračil, když Snape vypadal, že váhá. Jeho ruce byly na jeho kříži. Představil si, jak Snape polknul. „Jak daleko až jdou?“ zeptal se, jeho prsty se dotýkaly dlouhého znaménka, které se táhlo od levého boku přes záda až pod kalhoty. Harry se pokusil vzpomenout, ale často si své jizvy neprohlížel.
„Myslím, že končí až nad mým…,“ zadkem. Harry zrudnul a nemohl pokračovat. Snape se ho dotkl oběma rukama a velmi jemně odtáhl okraj kalhot. Zastavil se až nad jeho štěrbinou. Harry byl teď červený jako Weasleyovi, ale jeho srdce mu tlouklo a malá část v něm chtěla, aby Snape pokračoval ještě níž. Snape avšak na špičce jizvy rychle odvedl svou práci, a pak mu vytáhl kalhoty zpět.
„Otočte se,“ nařídil mu Snape a Harry mu vyhověl. Díval se, jak se Snape stará i o jizvy na hrudníku a pažích. Bylo jich daleko méně. Mužovy černé oči byly tak intenzivní, jak se soustředil na svůj úkol. Kéž by se na mě takhle díval i za jiný okolností. Zatraceně, vážně bych ho chtěl i ve skutečném životě, ne jen ve své fantazii. Jeho doteky jsou tak něžné, ale vsadím se, že stejně tak dokáže být vášnivý. Snapeovy oči se najednou upřely do jeho a Harry se ostře nadechl.
„Hotovo,“ řekl Snape, přerušil oční kontakt a zvedl se z postele. „Děkuji vám za vaši kresbu,“ řekl. Otočil se ke dveřím a vypadalo to, že zaváhal. „Veselé Vánoce,“ pronesl jemně, a pak byl pryč. Harry se sesunul na postel. Merlin mě podrž. Mohly by tyhle oči být ještě intenzivnější? Harry se zachvěl a ruce mu sklouzly po jeho vyléčeném hrudníku. Páni, Snape vážně věděl, co dělá, ale to ho nepřekvapilo. Zajímavé bylo, že to připravil pro něj. Harryho to zahřálo u srdce.
Náhle se vymrštil. Vyskočil na nohy, zapomněl se obléct a vyběhl pro svůj skicář. Vyškubnul kousek pergamenu a našel uhel. Začal črtat ve zběsilém tempu.
Právě byl před dokončením velmi temného obrázku, který zachycoval jen Snapeovy oči a zbytek tváře byl ve stínu, že si ani nevšiml otevření dveří, natož že někdo věšel a zastavil se až u něj.
„Prr.“ Tichý hlas ho probudil z omámení a on vzhlédl a spatřil Siriuse zírajícího na kresbu. Mužovy oči pomalu potemněly a jeho čelo se zachmuřilo. Harry poznal ten přesný moment, kdy mu došlo, kdo je tam zobrazen. Ostře se na Harryho zadíval. „Kde máš tričko, Harry?“ zeptal se, jeho hlas byl zvláštně klidný. Harry polknul. Ups.
ooOoo
Severus se zhroutil na pohovku ve chvíli, kdy se dostal do svých pokojů. Poslal Brumbálovi zprávu, ve které v krátkosti vysvětlil, že je v pořádku a že by se s ním potřeboval zítra setkat. Právě teď by se tomu muži neodvážil podívat do očí. Nanášení masti na tu mladou kůži pro něj bylo utrpením. A ještě horší byly Harryho myšlenky o svém těle. Jak si mohl myslet, že je ohavný? Dokonce i s těmi jizvami by Harry nemohl být ošklivý. Jeho kůže vypadala, jakoby zářila. Severus by si rád myslel, že to bylo chlapcovou silnou magií.
Byl zamilovaná do Harryho Pottera. A nebyl jen zamilovaný. Zbožňoval každou Harryho částečku, zjizvenou či ne, celým svým srdcem. A jeho cit nikdy nebude opětovaný. Severus si přál dostat se zpět do Kyjeva a spálit ten proklatý deník.