Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. Lodě u Bradavic

30. 4. 2012

Harry seděl v ředitelně společně s Dracem a čekali až se ředitelka vrátí z ministerstva. Oba hleděli do rudých až žlutých plamenů v krbu, které se právě změnily na smaragdově zelené. Z plamenů vyšla Minerva a s ní i několik starých lidí z Fénixova řádu a jako poslední stávající ministr kouzel, Percy Weasley.
„Všechny vás zdravím a jsem rád, že jste přišli,“ pronesl Harry klidně a všichni ho a Draca pozdravili. Minerva se posadila do svého křesla a nechala slovo Harrymu.
„Jak všichni víte,“ začal Harry a hovor utichnul. „po tom co jsme porazili Toma Raddla coby Lorda Voldemorta, snažíme se najít a pochytat všechny jeho stoupence. Některé se nám podařilo chytit, ale většina utekla do zahraničí, kde se schovávají a plánují svůj nový nástup.
V Rusku se spojili se stoupenci Grindelwalda a snaží se pomocí staré magie postavit armádu z vykopávek ještě starších tvorů, kteří tu byli dávno před lidmi.
V Albánii zase našli tajný úkryt Lorda Voldemorta, který byl podle všeho vybudován už Salazarem Zmijozelem a Voldemort jej vylepšil o kouzla, která sám vynaleznul a tudíž skoro nemožné ten úkryt najít. Nicméně v obou zemích máme své informátory, kteří mi včera poslali zprávy o vývoji situace.“
„Co bylo v těch dopisech?“ optal se Percy, který se nemohl dočkat další informací.
„Tady máte oba dva dopisy, jak z Ruska, tak i z Albánie,“ řekl Draco a podal jim je.
Percy si je přečetl a podal je svému otci, který je poslal dál. Bylo zde plno lidí, ale nejvíce snad Weasleyů. Byla tu dvojčata, pan a paní Weasleyovi, Ginny, Percy coby Ministr, Ron s Hermionou, Bill s Fleur a Charlie. Pak několik lidí z Ministerstva kouzel a plno lidí z Brumbálovi armády. Dopisy kolovaly celou pracovnou.
„Běžím rychle na Ministerstvo, ať pošlou do Kruválu pomoc,“ řekl Percy a chystal se skočit do krbu, ale byl zastaven.
„Je pozdě pane Ministře. Právě jsem se vrátil z Kruválu a celá škola je skoro evakuována. Paní ředitelko, ředitel Kruválu Alfréd Karkarov prosí o povolení k vylodění na našem jezeře,“ ozval se portrét Dextera Fortescuea.
„Jistě, vyřiďte mu, že je zde se svými studenty vítán,“ odpověděla Minerva a Percy zůstal stát u krbu.
„Nevěděl jsem, že Igor Karkarov má příbuzného,“ ozval se Horacio.
„Je to jeho syn, který se dostal k ředitelování po tom, co jeho otec utekl a byl následně zabit Smrtijedy,“ ozval se pro změnu obraz Albuse Brumbála.
„Co o něm víme? Není taky Smrtijed nebo něco na ten způsob?“ optal se Fred.
„Ne, přísahal pomstu Smrtijedům za smrt jeho otce a mimochodem děkuje za povolení,“ ozval se zase obraz Dextera.
„Takže, jaký je plán? Přece nenecháme Smrtijedy dlouho dělat si co chtějí. Harry, pokud mohu hádat, máš nějaký plán ne?“ vyhrkl George a tázavě hleděl na Harryho. Nebyl jediný, kdo se na něj díval, všichni v pracovně na něj upírali pohledy a to i obrazy bývalých ředitelů.
„Řešení se najde hned několik, ale pak záleží, které je to správné, nebo které je to účinné pro daný problém. Nebude dlouho trvat a budu se muset vypravit do Rusku a Albánie za informátory, kteří čekali na začátek své práce od založení Bradavic.“
„Jak to myslíš, že čekali od založení Bradavic?“ optal se Ron.
„Dlouhá historie jedné knihy, někdo z profesorů vám to může vysvětlit. Do Ruska odcestuji do konce týdne, jen co zajistíme bezpečnost Kruválských studentů a vyslechneme Karkarova co se přesně stalo. Než za chvíli opustím tuhle pracovnu, musím požádat, aby Ministerstvo poslalo varování do všech kouzelnických škol, že možná budou také napadeni, jak tomu bylo u Kruválu. Stále nevíme co mají Smrtijedi v plánu a neznáme ani jejich nového vůdce. Kdo bude chtít, může se zapojit. Pokud to profesorovi Brumbálovi nebude vadit, rád bych obnovil Fénixův řád a nadále našel mladé kouzelníky s nadáním pro Řád starobylých mágů,“ řekl Harry a poslední větu směřoval na obraz Albuse Brumbála.
„Nijak mi to nevadí, jen vám bude chybět Fawkes, který rozesílal zprávy mezi členy řádu,“ pronesl Albus.
„Pomocí patronů dokážeme taky efektivně rozesílat zprávy,“ namítl Fred.
„Patroni nejsou moc bezpeční, proto využijeme mocných kouzel domácích skřítků,“ pronesl Harry a všichni se na něj podívali.
„Pokud vím, tak ti moc spolehlivý nejsou,“ ozval se George a rád by dodal, že zná minimálně jednoho, který pomohl ke smrti Siriuse.
„Pokud zrovna myslíš na Kráturu, který plnil rozkazy dalšího z rodu Blacků, tak ti musím říci, že za tu dobu co u mě pracuje, se změnil a není přání, které by mi nesplnil a to i přání obyvatel mého domu,“ hlesl Harry a George se stáhnul sám do sebe, aby popřemýšlel, jak mohl Harry přijít, kterého skřítka měl zrovna namysli.
„Musím zajít ještě na jedno dlouho nikým nenavštívené místo. Štábem Fénixova řádu se stává Grimmauldovo náměstí dvanáct. Nevím jestli mě tam dnes večer najdete, ale Krátura vás pohostí a připraví vám pokoj na spaní. Stejně nejsou k užitku a potřebuje to tam oživit,“ řekl Harry a zvednul se ze židle. Draco ho následoval, ale Harry se ke krbu ani ke dveřím nevydal.
„Pane profesore, už vím jak jste se odtud dokázal přemístit. Ten trik s Fawksem byl jen zástěrka, že?“ optal se Harry s pohledem zapíchnutým v očích Albuse.
„Nevím o čem to mluvíš, chlapče,“ pronesl vyrovnaně Albus a nepatrně mrknul. Harry se usmál, chytnul Draca a oba zmizeli se zeleným zablesknutím.
„Sakra, to chci taky umět. Přemístit se z Bradavic nikdy nikdo nedokázal,“ hlesl Ron a plno lidí se k němu přidalo.
„Mýlíš se. Albus se také dokázal přemístit z Bradavic, ale jeho barva byla rudá. Každý má svojí barvu při přemisťování pod kouzlem na jeho rušení. Takovouhle zelenou jsem viděl naposledy za dob Čtyř zakladatelů a přesněji se tak přemisťoval Godrik Nebelvír. Helga měla žlutý záblesk a Rowena stříbrný. Pokud jde o Salazara, tak toho jsem nikdy neviděl, protože byl ze školy vyhnán krátce po jejím založení,“ ozval se muž, který seděl v křesle a jeho obraz byl až u úplného stropu pracovny.
„Poprvé za dvě stě let, co k nám promluvil obraz třetího ředitele Bradavic, Gideon Peverell.“ Představila jej Minerva.
Poté se všichni dohodli, kdo se přidá do Fénixova řádu, dostaví se v pátek večer do Harryho domu. Percy zmizel jako první a okamžitě se dal do psaní varovných dopisů pro všechny kouzelnické školy. Weasleyovi se vrátili do Doupěte, kde se dali do další diskuse. Fred s Georgem pak odešli do svého bytu na Příčné ulici a v dílně se dali do přípravy několika ochranných plášťů pro Fénixův řád.

„Jak jsi to sakra dokázal? Z Bradavic se přemisťovat nedá nebo už jo?“ ptal se zmateně Draco.
„Když jsem říkal, že na mě Nebelvír přenesl své schopnosti, tohle byla jedna z nich a jsem si jistý, že dlouho čekat také nebudeš,“ odpověděl mu Harry a šli cestou uprostřed neznámého lesa.
„Kde to vůbec jsme?“ optal se Draco, když se rozhlédl kolem a nic kolem nepoznal.
„Jsme na území dnešního Slovenska. Pochybuji, že tu dnes bude někdo z našich, ale kdysi tu měl Nebelvír tajnou základnu v odboji proti Zmijozelovi. Hlavní sídlo Řádu starobylých mágů je na skrytém místě v tomhle lese.“
„Další věc co jsi od Nebelvíra dostal? Asi nemyslel na tvé spolubojovníky, co?“
„Že by tu někdo žárlil na moc, kterou jsem dostal? To mi na tebe moc nesedí, Draco, ikdyž pamatuji dobu, kdy tomu tak bylo docela často.“ Zasmál se Harry a zastavil se na místě. Draco se na něj podíval s úšklebkem na tváři a také zastavil. Harry se rozhlédl kolem sebe a vstoupil do pole působnosti Fideliova zaklínadla. Harry pocítil zvláštní magickou auru kolem sebe a v hlavě se mu ozval hlas: „Nyní jsi Strážcem tajemství ty. Buď opatrný, koho si tu sebou přivedeš.“
„Harry, kde jsi? Kam jsi se ztratil?“ křikl Draco zmateně do prostoru před ním. Harry se náhle objevil vedle něj a Draco leknutím uskočil.
„Kam jsi sakra zmizel?“ vyhrkl na něj naštvaně.
„Fideliovo zaklínadlo. Nyní jsem strážcem tajemství, takže se mě chytni a pojď se mnou,“ řekl Harry. chytnul Draca za rameno a oba vstoupili do pole působnosti zaklínadla.
Před nimi se objevila starobyle vypadající budova. Vypadala jako sídlo Malfoyových, ale daleko honosnější.
„Tak tomu říkám styl. Asi si nežili zrovna špatně co?“ optal se Draco s úžasem v očích.
„Když myslíš. Jdeme dovnitř? Možná tam pro tebe najdeme nějakou schovanou sílu, která se té mé vyrovná,“ popíchnul ho Harry a vydal se k hlavním dveřím obrovského sídla a Draco ho následoval.

„Paní ředitelko, přišel dopis. Studenti Kruválu tu budou každým okamžikem,“ řekla Pomona Prýtová a zároveň podala Minervě dopis.
„Ať ředitelé všech kolejí shromáždí všechny žáky u vstupu do školy. Ostatní učitelé se vydají k jezeru se mnou,“ pronesla Minerva a vyšla ze své pracovny. Sešla po točitých schodech na chodbu a vydala se vstupní síní z hradu ven.
Cestou potkala Hagrida s Drápem, kteří se k ní přidali a šli k jezeru. Ostatní učitelé se k nim přidali o něco později. Nemuseli čekat dlouho a Hagrid v dálce zahlédnul z vody vyčnívající stožár. Po něm další, pak ještě jeden až jich celkem napočítal pět. Než stihnul něco říci nahlas, lodě se vynořily na vodní hladinu a učitelé jen žasnuli nad důmyslností podvodního cestování.
Minerva si upravila hábit a vyčkala, dokud hlavní loď nedopluje až ke břehu. Hagrid ještě ráno stavěl molo, kde by mohly lodě zakotvit. Sice nečekal, že jich bude pět a připravil molo jen pro tři lodě, ale než zakotvila první z lodí, běžel s Drápem k lesu.
„Kam Hagrid běží?“ optal se Horacio udiveně.
„Zřejmě pro další materiál na rozšíření mola pro další dvě lodě,“ odpověděl mu Kratiknot.
„To nebylo potřeba, stačilo by, kdybychom trochu zakouzlili a ukázali co v nás je, přece nemůže být tak těžké vykouzlit pár kusů dřeva a dát z něj dohromady takovéhle molo,“ namítl Horacio, ale Kratiknot zakroutil hlavou.
„Zde v Bradavicích by to takhle nefungovalo. Použitím kouzel, která by zasáhla změnami do jezera by proti nám poštvala jezerní lid, který je proti tomuhle dosti vysazený,“ vysvětlil mu a Horacio překvapeně povytáhnul obočí se slovy, „To jsem nevěděl.“
„Je tu stále mnoho věcí, které ani ti nejdéle žijící obyvatelé hradu neví a my tomu nejsme výjimkou,“ řekl Kratiknot a všichni se na něj podívali.
„Už přicházejí,“ řekla Minerva a vyšla řediteli Karkarovovi naproti.
„Vítejte v Bradavicích,“ řekla přátelsky a podala mu ruku.
„Děkujeme za přijetí. Nevím kde bychom se tak rychle mohli schovat před Smrtijedy a stoupenci Grindelwalda,“ řekl Karkarov a za jeho zády se objevil celý učitelský sbor Kruválu. Vyměnili si pozdravy s ředitelkou a ostatními učiteli.
„Bradavická Velká síň byla přizpůsobena pro celou vaši školu, takže snídaně, obědy a večeře budete trávit na hradě. Myslím, že to vaši žáci přijmou s nadšením. Právě se rekonstruuje desítka dalších učeben, které jsou nevyužívané. Více můžeme probrat v hradu, nyní prosím pojďte všichni za mnou,“ pronesla Minerva a učitelé Kruválu se jen překvapeně dívali. Nikdo nečekal, že Bradavice budou ochotné zásobovat jídlem Kruvál natož, aby jim poskytli učebny a plno dalšího. Jejich mínění o Bradavicích se zvedlo do výšin, protože s tímhle se zatím nikde nesetkali.
Po zbytek dne byla zrušena výuka a všichni se měli pohybovat ve svých kolejních věžích, aby nepřekáželi dokončování příprav pro potřeby šesti set žáků Kruválu.
Večer měla být speciální seznamovací se večeře. Ve Velké síni přibyly další tři dlouhé stoly, kde se Kruválští rozdělili do třech skupin. Učitelský stůl byl rozšířen o celý profesorský sbor Kruválu. Uprostřed seděli oba ředitelé škol. Na pravé straně seděli učitelé Kruválu a na levé zase učitelé Bradavic. Některým se to moc nezamlouvalo, ale nic neřekli nahlas.
Všichni seděli na svých místech, když si ředitelka vzala slovo a vedla dlouhý proslov o nových pravidlech ve škole. Když si chtěla sednout a předat slovo Karkarovovi, ozvalo se několik dotazů ohledně famfrpálu.
„Famfrpálové týmy zůstanou zachovány, pokud Kruvál má své týmy, můžeme je začlenit do našeho každoročního turnaje o nejlepší tým, který vyhrává putovní pohár,“ pronesla Minerva a někteří Kruválští studenti radostně zavýskali.
„Děkujeme za tuhle nabídku, kolegyně. Máme tři týmy, které rády změří síly s těmi Bradavickými,“ pronesl Karkarov, který si stoupnul a celá Velká síň utichla. Stejně jako Minerva, tak i on před všemi pronesl svůj proslov, ale nebyl tak dlouhý jako ten její. Bylo vidět, že je to ředitel, který jde přímo k věci a s nikým nebo s ničím se moc nemazlí.
„Nyní se můžete pustit do jídla,“ pronesla Minerva na celou školu a na všech stolech se objevila všechny možná i nemožná jídla.
„Profesorko, slyšel jsem, že jste k nám chtěli vyslat pomoc, ale nevím kdo vám o tom útoku řekl,“ pronesl tiše Alfréd k Minervě.
„Omlouvám se. Informaci o možném útoku nám podal Harry Potter s Dracem Malfoyem, ale než jsme stihli jednat, obdrželi jsme informaci, že jsme hotovi s evakuací. Nechci vás nijak urazit, ale myslela jsem, že by bylo ve vašich silách se bránit několika Smrtijedům, ne?“
„Neurazím se, protože k tomu nemám důvod. Pokud hrstce Smrtijedů říkáte stovce kouzelníků, kteří znají jen jedno kouzlo a používají jej častěji než cokoliv jiného, také byste se rychle rozhodovala jestli ohrozit žáky nebo je všechny bezpečně dostat pryč. Navíc nevím jak, ale na vlastní oči jsem viděl, jak po obloze létá kostra draka s černými plameny v očích a po celém těle. Lesy kolem školy byly podpáleny jediným náletem tohoto monstra a žádné kouzlo našeho profesorského sboru se jej ani nedotklo a to známe i tu jejich černou magii.“ Odpověděl ji vážně Alfréd. Minerva se na něj zděšeně dívala a hned by ráda mluvila s Harrym. Bude k tomu mít za chvíli příležitost, protože setkání Fénixova řádu se má konat dneska v osm hodin, což je za hodinu.
Minerva všechno důležité kolem další organizace přenechala na Pomoně a s několika dalšími učiteli se vydala do své pracovny, kde měli krbem odejít na Grimmauldovo náměstí dvanáct