Baxin povídky

Uběhnul týden od Harryho narozenin a Hermiona se zastavila u Harryho na Grimmauldově náměstí dvanáct. Když vstoupila hlavními dveřmi, všimla si hned několika změn. Obraz paní Blackové byl pryč, vystavené hlavy skřítků u schodiště také a nikde nebyla ani jediná známka, že by dům patřil příznivcům lorda Voldemorta. Otevřely se dveře od kuchyně a Harry jí šel naproti.
„Ahoj,“ řekl Harry s úsměvem na tváři. „Jaká byla cesta?“
„Ahoj. Cesta byla výborná, ale co jsi to tu udělal za změny?“ optala se udiveně Hermiona.
„Budeš se divit, ale neudělal jsem skoro nic; většinu toho udělal Krátura a to stačilo odstranit obraz paní Blackové,“ zasmál se Harry a pozval Hermionu do kuchyně. Ještě před tím, ji ale sundal cestovní plášť a pověsil jej na věšák.
Vešli do kuchyně a Hermiona si nevšimla ještě třetího člověka a začala vybalovat knihy, které po ní Harry chtěl. „Mám je všechny, až na jednu. Bylo mi řečeno, že kniha s tím podivným názvem se v žádné knihovně nenachází a naposledy ji prý měl Nicolas Flamel,“ pronesla Hermiona trochu zklamaně, ale Harry ji poděkoval za tu námahu a několik knih kouzlem posunul k druhému konci stolu. Hermiona se tím směrem podívala a spatřila Draca Malfoye.
„C… co tu dělá?“ optala se překvapená Hermiona.
„Divila by jsi se, ale studuji a máme s Harrym stejný cíl. Jinak taky děkuji za ty knihy, většinu jsem potřeboval já,“ pronesl Draco aniž by zvedl pohled od knihy, kterou právě otevřel. Hermiona k němu přistoupila a zavřela mu knihu v rukách.
„Jestli Harrymu něco uděláš,“ začala výhružně Hermiona a Draco se jen usmál. „To bych se mu odvděčil, když mi zachránil život a to za poslední tři roky hned několikrát,“ řekl ji do očí Draco a zase si otevřel knihu, přičemž dodal „a navíc přátele nezrazuji, nejsem jako otec.“
Hermiona na něj hleděla s otevřenou pusou, ale hned ji zavřela, protože si uvědomila jak asi vypadala. Podívala se po Harrym, ale ten už také listoval v jedné k knih.
„Pokud chcete pomoci, tak vám můžu říci v jaké knize co najdete. Než jsem se sem dostala, tak jsem si je přečetla.“ Draco i Harry se po sobě podívali a pak stočili pohledy na Hermionu.
„Přečetla jsi všechny knihy co tu leží nebo si některým nerozuměla?“ optal se Harry a vytáhnul knihu, o které si byl jistý, že ji dokáže přečíst jen několik lidí.
„Všechny ne. Jsou tu asi tři knihy, které jsou napsány jazykem, který neexistuje,“ řekla Hermiona a označila všechny tři knihy, které nedokázala přečíst. Draco i Harry si vzali každý jednu a začali něco horečně hledat.
„Našel jsem o tom zmínku, ale nic konkrétního. Celý text i kniha se odkazují na Nedro solasieg gorte,“ pronesl zklamaně Draco a sáhl po třetí knize. Harry přikývnul a dodal, že narazil na to samé a vrátil se zpátky k původní knize.
„Vůbec netuším, kde by Nedro solasieg gorte mohla být. Flamel žil tak dlouho a byl na tolika místech, že by mohla být kdekoliv na světě ukrytá,“ pronesl Draco a dal k sobě všechny tři dříve Hermionou označené knihy.
„Nicolas Flamel byl přítelem Albuse Brumbála, se kterým vytvořili Kámen mudrců a později jej i zničili. Je to prý kouzelník s nejdelším životem a před devíti lety se i se svou ženou vydal na odpočinek. Vím toho o něm daleko víc, ale nevím co vás zajímá,“ pronesla Hermiona a Harry zpozorněl.
„Brumbál se znal s Flamelem dost dlouho, aby mu Flamel mohl tu knihu ukázat. Navíc Brumbál musel tomu textu rozumět, takže je možné, že ji má on.“ Draco se na Harryho podíval a obou problesklo hlavou, kde se kniha může ukrývat.
„Vypadá to, že se vracíme do Bradavic,“ prohodil Draco a odložil knihu.
„Přes prázdniny je tam jen pár učitelů a není možné, abychom se tam teďka dostali a měli úplně volný přístup po celém hradu. Budeme muset počkat do prvního září,“ odpověděl Harry a Hermiona házela pohledem z jednoho na druhého, jak se v myšlenkách doplňovali. Když skončili, Hermiona si oddechla, protože na tohle doopravdy nebyla zvyklá.
„Jste jak Weasleyovic dvojčata, taky se tak doplňují v mluvení,“ prohodila Hermiona a oba mladíci se zasmáli. Harry se podíval na hodiny a zjistil, že je tak akorát čas na oběd. Zavolal Kráturu a požádal ho o tři porce polévky a pak i druhého. Hermiona ze začátku nechtěla u Harryho jíst, ale nakonec ji přemluvil a s chutí se pustili do bramboračky. Na druhé jídlo jim Krátura donesl kynuté knedlíky s jahodami a borůvkami. Hermiona zase žasla, kde se Krátura naučil tak vařit a zjistila, že je Krátura šťastný. Viděla ho šťastného jen jednou a to když dostal zpátky přívěšek od Reguluse. Oběd zapili máslovým ležákem a ještě si nějakou dobu povídali o starých časech. K večeru Harry vyprovodil Hermionu, která trvala, že musí domů. Mezi dveřmi ji dal dopis pro Ginny a než se přemístila, stihnul kývnout hlavou na rozloučenou. Ron pro ní měl mít nějaké překvapení, tak se u nich chtěla ještě stavit. Harry přišel do kuchyně, kde Draco psal nějaký dopis.
„Tady to podepiš, pošlu to po Hedvice, ať nás McGonagallová prvního čeká,“ řekl Draco, podal Harrymu dopsaný dopis a on jej podepsal.
„Jak se tam vlastně chceš dostat? Pojedeme vlakem?“ optal se Draco.
„Ne, po obědě se tam přeneseme pomocí letaxové sítě. Můj krb je napojený na krb ve sborovně, takže se tam dostaneme rychleji než studenti a budeme mít čas si projít prostory školy dřív než po nás budou všichni házet své zvědavé pohledy,“ odpověděl Harry.
„Dobře, takže prvního pokračujeme v Bradavicích. Nevíš jestli tam bude někdo ze starých známých?“ optal se Draco.
„Nevím jistě, ale možná někdo z famfrpálového družstva co jsem před čtyřmi lety měl, z učitelů by tam měla být většina. Proč se ptáš?“ optal se zase Harry.
„Jen tak. Jinak vím, kdo je učitelem Obrany proti černé magii,“ řekl Draco jako by nic a čekal na Harryho reakci. Když se Harry neozval ani o tom nijak nemluvil, ujal se zase řeči on. „Stal se jím Brumbálův bratr Aberforth a zajímavé je, že to bude už druhý rok co bude tento předmět učit.“
„Takže Voldemortova kletba zmizela a už nebudou hledat učitele každý rok?“
„Je to možné, nebo Aberforth přišel na to, jak tu kletbu zlomit,“ odpověděl Draco.
Draco i Harry studovali knihy co jim Hermiona donesla pozdě do noci nebo spíše do brzkého rána. Oba šli spát v pět ráno a v osm je Krátura budil, že mají v kuchyni snídani.
Ještě týden četli knihy, které jim Hermiona donesla a pokračovali by tak dál, kdyby se v domě neukázala Ginny na Harryho pozvání a nezatrhla jim čtení do ranních hodin. Pomáhala Kráturovi udržovat většinu domu v čistotě, ale udržet v čistotě celý dům se jevilo jako nemožné. Další týden tam tak spolu všichni čtyři žili, když přiletělo několik sov. Jedna byla z Doupěte od Hermiony, že ji Ron požádal o ruku. Hermiona samozřejmě přijala a napsala, že už plánují datum svatby. Druhá sova přišla Harrymu z Bradavic a přinesla potvrzení o jejich návštěvě v Bradavicích a že jsou očekáváni. Třetí a poslední sova donesla Dracovi zprávu z Ruska od jednoho špeha. Poslední zpráva byla velmi znepokojivá, protože se Smrtijedům povedlo naleznout další tři prahistorická monstra.
Draco o tom řekl Harrymu a ten rozhodnul, že naplánují do Ruska cestu hned po tom, jak navštíví Bradavice a zjistí něco více o své síle a budou mít čas opustit Anglii. Do konce prázdnin zbýval už jen týden a Draco začal opouštět dům brzo ráno a vracel se až pozdě odpoledne. Ginny byla ráda, že je pryč, aspoň měla Harryho sama pro sebe. Harry se jí příliš nevěnoval, protože každou chvíli mizel v zelených plamenech a vracel se s náručí plnou knih. Ginny to už štvalo a tak si jedno odpoledne zašla za Harrym do knihovny s tím, že si s ním pořádně promluví.
„Harry, máš chviličku?“ otázala se ho a vstoupila do knihovny, aniž by čekala na odpověď.
„Pro tebe vždy, co potřebuješ?“ optal se jí Harry se zdviženým obočím.
„Co potřebuju?“ optala se ho výbušně. „Proč si mě sem vůbec pozval? Abych pomáhala Kráturovi nebo abych byla v noci po tvém boku v posteli? Proč pořád sedíš v knihách a nezajímáš se o své přátele? Ani jsi nepogratuloval Hermioně s Ronem a Hermionu to mrzelo. Taťka říká, že jsi se hodně změnil a má pravdu. Už ani mamka o tobě nemluví nejlépe a tobě je to jedno. Tolik se toho od tebe očekávalo a očekává a ty nic neděláš, jen tu sedíš a čteš si nějaké přihlouplé knihy.“
Harryho to docela vyvedlo z míry, ale nedal na sobě nic znát. Ze stolku vzal záložku a vložil ji mezi stránky, kde právě četl. Knihu zavřel, položil ji na stůl a zadíval se Ginny do očí, kde spatřil maličké slzy a velkou starost.
„Promiň,“ řekl upřímně Harry. „Promiň? Myslíš, že ti můžu neustále promíjet všechny chyby a dělat že se nic neděje?“ křikla na něj hned Ginny.
„Doufal jsem, že za tu dobu, kterou jsi tu strávila, pochopíš co se děje. Dej mi tedy minutku a já ti vše vysvětlím,“ začal klidně Harry, ale Ginny byla úplně vzteklá z toho, jak je Harry klidný a nic si z jejího rozčílení nedělá.
„Nic mi vysvětlovat nemusíš, protože to bude snůška lží. Jak můžeš být vůbec tak klidný? To už v sobě nemáš ani kousek citu?“ křičela na něj stále, když se otevřeli dveře.
„Slyšel jsem nějaký křik, tak jsem se bál, jestli se něco nestalo,“ ozval se Draco a Ginny by ho mohla usmažit pohledem, jak ji z očí sršely blesky.
„Nic se neděje, jen musím Ginny vysvětlit nějaké věci, aby byla zase klidná,“ odpověděl Harry. „Nic se neděje? Harry Pottere, jsi ten největší hlupák, kterého na tomhle světě znám.“ křikla na něj, na místě se otočila rychlostí, jako by se chtěla přemístit a vyletěla dveřmi ven. Draco se na Harryho nevěřícně podíval, ale nijak to nekomentoval. Věděl, že se Harrymu z jejím odchodem přitíží a měl zprávy, které ho nepotěší už vůbec.
„Máš nějaké zprávy od našeho špeha?“ optal se Harry vyrovnaným hlasem, ale vyrovnaně vypadal jen navenek. Uvnitř Harryho hrudi zuřila obrovská bouře vzteku a strachu, který nepoznal od Voldemortova konce.
„Nedostavil se na místo setkání. Šel jsem ho hledat k němu domů a na minulé místo setkání a našel jsem jen jeho mrtvé tělo,“ řekl sklesle Draco a Harry vyskočil z křesla. Musel to udělat teďka a dřív než Smrtijedi najdou i jejich posledního člověka v terénu.

Bradavická sborovna byla plná učitelů, kteří čekali na největšího kouzelníka nového století. V krbu zaplály zelené plameny a vystoupili z nich dvě mužské postavy.
„Harry, dlouho jsme se neviděli. Vítejte zpátky,“ křikl Horacio a přátelsky ho objal.
„No tak Horacio, přece jste ho mohl navštívit u něj doma a není tu přece sám, kdo se vrátil,“ pronesla přísným tónem ředitelka Bradavic. „Minervo, vždyť se před světem tak uzamknul a skryl, že se k němu mohou dostat jen jeho nejbližší přátelé a podle toho co vím, tak ani ti ho dlouhou dobu neviděli,“ odpověděl ji Horacio.
„Harry oprav mě, ale nepřivedl jsi sebou náhodou Draca Malfoye, který byl zodpovědný za napadení Bradavic Smrtijedy před čtyřmi lety?“ optal se Horacio a nepřátelsky se na Draca díval.
„Všem bude muset stačit vysvětlení, že já Dracovi naprosto důvěřuji a pokud vy věříte mě, tak nevidím důvod, proč se na něj tak nepřátelsky dívat, pane profesore,“ řekl Harry a několik učitelů si vzpomnělo na podobná slova, která Brumbál pronášel k obhajobě Severuse Snapea. Harry jim stručně řekl, proč přišli a že zde asi pár dní zůstanou. Horacio je ještě stihnul při odchodu ze sborovny pozvat na zítřejší malou večeři u něj v kabinetu. McGonagallová jim nechala připravit ložnice v jejich bývalých kolejích a pustila je ze sborovny. Oba hned zamířili do knihovny.
V knihovně našli několik knihovnic, jak dělají inventuru knih a dodávají do nových polic i nové knihy.
„Co si budete přát pánové?“ optala se Irma Pinceová, která dělala knihovnici už od dob co si Harry pamatoval.
„Potřebovali bychom všechny knihy, které jsou na tomhle seznamu. Některé jsou v sekci s omezeným přístupem a tady je povolení od ředitelky, že si je můžeme všechny vypůjčit,“ řekl Harry a podal ji dva kousky pergamenu. Madame Pinceová se na seznam knih podívala a v očích se jí objevila hrůza.
„D… do…. do… opravdy chcete t… ty dvě p… poslední knihy?“ optala se koktavě. „Pokud vás ty knihy tak děsí, můžeme si pro ně zajít samy, ale nevíme, kde přesně hledat,“ řekl Draco a madame Pinceová vypadala, že na jeho návrh přistoupí, ale když si vzpomněla na inventuru, zakázala jim vstoupit dál do knihovny a po deseti minutách jim knihy donesla. Rozloučila se s nimi a Harry s Dracem zamířili do Velké síně. Oba si sedli ke stolu Nebelvíru. Začali nejtenčími knihami a ty nejděsivější si nechali nakonec. Po pár hodinách se do Velké síně začali chodit dívat učitelé a kontrolovali jestli je všechno připravené. Hagrid tam s nimi chvíli byl a vyprávěl jim, co věděl o založení Bradavic a vypadal velmi šťastný, že vidí ty dva jako přátele.
Zbývala jim už poslední kniha a to kniha povídající o první válce kouzelníků. Podle všech knih to byla ta nejstrašidelnější kniha, která kdy byla sepsána. Harry s Dracem ji otevřeli zároveň a to ve chvíli, kdy do Velké síně vstoupil Horacio Křiklan.
Celá Velká síň zmizela a všichni tři se objevili na pozemcích Bradavic, před rozestavěným hradem.
„Chlapci, co se to děje?“ optal se Horacio zjevně vyděšený tím co viděl.
„Tohle je jen projekční kouzlo jedné knihy, vypovídající o první válce a historii Bradavic v té době. Hledáme tu několik určitých kouzelníků a pak se vydáme po jejich rodové linii až do dnešní doby,“ vysvětlil Harry a viděl, jak se k nim po příjezdové cestě blíží čtyři největší kouzelníci tehdejší doby.
„Godriku, stále jsi mi neodpověděl, proč chceš přijímat do školy i kouzelníky s nečistou krví. Vše by mělo být zachováno v čistých kouzelnických rodech. Takhle nám ti půlmudlové ukradnou všechna tajemství a náš svět bude vyzrazen mezi mudly.“ Slyšeli z dálky hlas Salazara Zmijozela.
„Salazare, všichni víme, že pokud by se zachovávalo umění magie jen v čistokrevných rodech, do několika století by nás bylo jen pár a hrozil by nám zánik. Nemyslím si to jen já, Helga s Rowenou mají stejný názor a zase jsi to ty, kdo jediný je proti nám. Nikdy jsem tě nepochopil.“
„Všichni tři jednou zjistíte, že jsem měl pravdu, ale pak už bude pozdě. Musím ti také říci, že v tom boji ti ten tvůj řád nepomůže, protože myslet si, že jste tak dobří, aby jste se mi vyrovnali v síle magie je pošetilé,“ řekl Salazar a v jeho tváři se objevil výraz naprostého opovržení.
„To ty jsi pošetilec, když si myslíš, že se můžeš vzepřít moci tří. Navíc my také vládneme magii starobylých mágů, která pochází z hlouby této země,“ řekla Helga z Mrzimoru. Čtveřice pokračovala dál v rozhovoru, ale ten už nikdo neslyšel ani neviděl, protože McGonagallová vstoupila do Velké síně a knihu zavřela.
„Za chvíli se tu přižene plno studentů a nerada bych jim vysvětlovala, že je Velká síň využita jako projekce knihy a budou muset večeřet někde jinde,“ pronesla svým normálním hlasem a Harry s Dracem omlouvavě přikývli.
„Už tehdy to tedy začalo. Řád byl založen Godrikem a Zmijozel v něm nebyl. Proč nám to Brumbál tajil a co tím sledoval?“ ptal se sám sebe Horacio nahlas a nevšimnul si, že ho všichni tři přítomní slyší.
„Asi jsem neměl mluvit nahlas,“ hlesl ještě a zmizel jim z očí. Harry nechal knihy odnést do svého pokoje jedním z Bradavických domácích skřítků a na pozvání si šli s Dracem sednout k učitelskému stolu. Harry seděl mezi Hagridem a profesorem Křiklanem a Draco seděl z druhé strany Hagrida na okraji profesorského stolu. Ten večer proběhlo všechno hladce a oba dva si šli po výborné večeři lehnout, protože ráno je čekalo pár milých i nemilých překvapení.