3. Kouzlení bez hůlek
Pane Weasley, jak je možné kouzlit bez hůlky? Vždyť by to nemělo vůbec fungovat, aspoň se o tom nikde v knihách nepíše,“ zajímala se o celou věc Hermiona.
„Schválně, kdo mi řekne skupinu lidí, která při jednom kouzlu nepotřebuje vůbec hůlku?“ optal se pan Weasley svým tajemným hlasem a všichni přemýšleli koho tím myslí.
„Zvěromágové,“ odpověděl hned Harry a všichni na něj upřeli své zraky.
„Ano Harry. Zvěromágové jsou nadaní kouzelníci, kteří dokáží kouzlo přeměny bez použití hůlky a proto je to i tak náročné. Když se čaroděj změní pomocí kouzla, tak ho pak musí někdo proměnit zpátky, ale zvěromág se může změnit bez hůlky do podoby zvířete a pak zase zpátky na člověka. Kdo ještě umí nebo uměl kouzlit bez hůlky?“ optal se dál pan Weasley a všichni se dívali na Harryho, jestli zase pohotově odpoví.
„Vím o dvou lidech, ale oba jsou mrtví. Jeden si svojí smrt zvolil v rukou přítele a druhého jsem zabil osobně,“ odpověděl Harry podle očekávání a pan Weasley se usmál, protože to byla zase správná odpověď.
„Harry, to že ovládáš kouzla bez hůlky nebude tajné dlouho. Kde kdo se prořekne nebo stačí v sebeobraně použít kouzlo bez hůlky a během dne to bude v novinách a celý kouzelnický svět na tebe stočí své pohledy, protože všichni kouzelníci schopní kouzlit bez hůlky se stali mocnými lidmi. Jsem si jistý, že kdybys požádal Brumbála, vysvětlil by ti to, ale taky třeba ne a to pak budeš muset hledat v knihách. Jen podotknu, že zakladatelé Bradavic ze začátku také nepoužívali hůlky,“ vysvětlil pan Weasley a jeho děti s Hermionou na něj překvapeně koukali.
„Máš pravdu Arture, i mě je tohle známo a musím souhlasit. Je plno dalších kouzelných tvorů, kteří dokáží kouzlit a nepoužívají hůlku, jednoho z nich tu máme a je jím Krátura. Pokud jde o další lidi, tak by ti možná pomohl Brumbálův mladší bratr Aberforth, ale s ním je to taky těžký,“ prohodil Hagrid a napil se z vědra, které se před ním objevilo plné nějaké tekutiny podobající se ležáku.
„Tak mě napadá, že jsi ještě nedostal dárky, co?“ optal se pan Weasley s úsměvem a se všemi kromě Hagrida, dvojčat a Ginny zmizel do domu.
„Ještě je jeden člověk, který umí kouzlit bez hůlky, ale nikdo kromě mě to neví,“ pronesl Harry a Ginny se na něj tázavě podívala. Harry zakroutil hlavou, že toho člověka neprozradí a jeho pohled říkal, ať se na to ani neptá.
Chvíli seděl ještě venku a popíjel s ostatními ležák. Zbytek Weasleyových se vyřítil ven z domu a nesli Harrymu dárky k narozeninám. Od paní Weasleyové dostal několik ručně pletených svetrů. Ron mu do rukou vrazil nějakou knihu, ale pošeptal mu, aby ji rozbalil až v soukromí. Od pan Weasleyho dostal očarovaný kompas, který měl sever vždy tam, kam se Harry nutně potřeboval dostat. Hermiona mu dala objemnou knihu Obrany proti černé magii a její nejtemnější i nejsvětlejší stránky.
Začalo se slavit, jíst a pít. Pomalu se stmívalo a pan Weasley nechal kolem stolu rozsvítit magické lucerničky. I přes všechen halas Harry uslyšel šum křídel. Podíval se k obloze a spatřil velkou sovu. Sedla si na stůl přímo před něj a do klína mu hodila dopis. Zobákem zašátrala v několika miskách s jídlem, pak se napila z Harryho sklenice a obletěla. Harry poznal jak sovu, tak i styl písma v dopise.
Ahoj Harry,
chtěl jsem ti poblahopřát k narozeninám, ale doma jsem tě nenašel. Proto ti přeji tímhle způsobem a dárek jsem ti nechal u tebe doma. Myslel jsem si, že najdu aspoň Kráturu, ale ten v domě také nebyl.
Až budeš mít čas, zastav se u mě. Mám pro tebe nějaké informace, o kterých nemá zdání ani Ministerstvo.
S pozdravem,
tvůj přítel.
Harry se rozhlédl jestli není poblíž sova, ale žádnou neviděl. Pohledem zavadil o Kráturu a dostal šílený nápad, který ho může připravit o nejbližší přátele.
„Pane Weasley, nevadilo by kdyby se zde zastavil jeden můj přítel? Má pro mě nějaké informace a podle všeho dost důležité.“ zeptal se Harry a pan Weasley souhlasně přikývnul. Harry něco pošeptal Kráturovi a když domluvil, rozlil se mu po obličeji úsměv a s ním i zmizel.
„Kdo se tu má zastavit?“ ptal se Ron.
„Někdo, koho by jsi zde nikdy nepřivítal a při prvním pohledu ho odtud budeš chtít vyhodit,“ odpověděl Harry a šel k brance, která vedla ze zahrady na pole. Ozvalo se prásknutí a za brankou se zjevila postava v bílém plášti s kapuci přes hlavu, takže jí nebylo vidět do tváře a u jejího boku stál Krátura.
„Harry, jsi čím dál divnější. Kdo by si pomyslel, že oblékneš domácího skřítka jako kouzelníka,“ řekla postava.
„Rád tě zase vidím. Jsem šťastný, že se ti nic nestalo, když jsem nedostal zprávu přes půl roku,“ odpověděl Harry.
„Hej Harry, dotáhni toho týpka sem, ať vidím koho bych prý rád vyhodil z našeho pozemku,“ křikl po něm Ron a Harry se usmál.
„Co máš v plánu?“
„Nic, jen jsem zvědaví na jejich reakce, ale tuším jaké budou. Nesmíš ale použít kouzla, kdyby ti něco hrozilo, zvládnu je,“ odpověděl tiše Harry a vydali se k ostatním.
„Nechceš si sundat tu kápy, když jsi přišel do společnosti?“ optal se Fred.
„Vidím, že si Fred Weasley myslí, že bych se jeho společnosti těšil, ale není tomu tak,“ pronesl a Ron s Hermionou po něm střelily pohledy.
„Draco Malfoy. To je teďka vrstva lidí, se kterými se kamarádíš Harry?“ optal se Ron a vytáhnul hůlku. Hermiona ho následovala a po nich i dvojčata.
„Mladý Weasley drzý jako vždy. Grangerová u sebe nemá žádnou knihu, jaké překvapení. Myslím, že jsi mě sem neměl zvát, Harry. Budeš mít problémy se svými kamarády,“ řekl Draco a poslední slovo zdůraznil.
„Rone, Frede, Georgei, uklidněte se a schovejte hůlky nebo to budu já, kdo vám je z rukou vyrazí,“ řekl pan Weasley a ti tři se po něm nedůvěřivě podívali.
„Tati, vždyť je to Malfoy. Jeho rodina je plná Smrtijedů a on je jedním z nich,“ zaprotestoval Ron a Draco si sundal kápy z hlavy. Všechny překvapil jeho vzhled. Na čele měl jizvu, která se táhla od kořene nosu až k pravému spánku. Nebyla moc vidět, protože měl přes ní spuštěné vlasy, které nenesly žádné stopy po gelu. Jeho rovné vlasy vlály ve večerním větříku a Hermioně poklesla brada. Ron ji stáhnul na židli a schoval hůlku, protože ho vyděsil pohled jeho mamky.
„Draco, posaď se a pobuď u nás chvíli. Prý máš nějaké informace pro Harryho, ale doufám, že nebudou tak tajné, abych si je nemohl poslechnout také,“ pronesl pan Weasley a dvojčata byla přinucena si sednout. Draco poděkoval, čímž všechny uzemnil a sednul si vedle Harryho.
„Nějaké informace mám, ale nemohu říci všechny, protože některé se týkají jenom mě a Harryho,“ řekl na začátek Draco a pan Weasley souhlasně kývnul hlavou.
„Harry, tím druhým je on?“ optala se ho šeptem Ginny. Harry neodpověděl a nesadil neutrální výraz, ze kterého nemohla nic vyčíst.
„Abych vysvětlil o co nám s Harrym šlo, začnu v době před půl rokem. Věděli jsme, že několik Smrtijedů uteklo, ať díky konexím na Ministerstvu nebo zavražděním svých pronásledovatelů a podobně. Po smrti Voldemorta se všichni Smrtijedi dozvěděli jakou moc má Brumbál i po své smrti prostřednictvím Harryho a ostatních, šli hledat sílu, která by se mu aspoň trochu vyrovnala. Gellert Grindelwald se v jiných zemích proslavil stejně jako Voldemort u nás a tak šli hledat jeho stoupence. Trvalo mi dva měsíce než jsem našel pár Smrtijedů, kteří byli ve spojení s Grindelwaldovými stoupenci. Snažili se a stále se snaží vybudovat novou armádu, která by mohla převzít vládu nad kouzelnickým i mudlovským světem,“ vysvětloval Draco, ale pan Weasley ho přerušil. „Kde se teďka nacházejí? Ministerstvo má plno Bystrozorů, kteří je mohou v nejbližší době zlikvidovat.“
„Pokud se Bystrozorové vyznají v Rusku a neztratí se v zemi, která je několikrát větší než ta naše a přežijí tu jejich zimu, tak klidně,“ pronesl s úsměvem Draco, protože věděl, že do Ruska žádný Bystrozor nikdy nepůjde.
„Měli bychom dát aspoň vědět Ministerstvu, že poslední Smrtijedi jsou v Rusku a budují tam novou armádu. Kdo jim ale velí?“ optal se pan Weasley.
„To je jedná z věcí, kterou nemohu říci, protože jeho jméno ani neznám a nikdo o něm nemluví, jen poslouchají jeho rozkazy. Ale vím, že pod své velení verbuje i Ruské mudly, kteří v horách něco dolují.“
„Viktor mi vyprávěl, že se traduje legenda, podle které je pod horami v Rusku ukryto několik desítek koster pradávných příšer a jsou odčarovány tak, aby je mohl ovládat ten, kdo zná jedno starodávné kouzlo,“ řekla Hermiona poprvé za dobu co přišel Draco.
„Hermiono, to je jen legenda a vypráví se dětem, aby nechodily do hor,“ řekla paní Weasleyová a Hagrid jen přikývnul, protože on byl ten, který znal všemožné kouzelné tvory. Draco se na Hermionu usmál a z hábitu vytáhnul kouzelnou fotku, kterou jí podal. Hermioně se rozšířily zorničky zděšením a podala fotku paní Weasleyové.
„Oni už mají jednoho vykopaného?“ ptala se tiše Draca.
„Ano, tohle jsem našel u jednoho Smrtijeda, kterého jsem dostal,“ odpověděl Draco a přejel si prstem po jizvě. Harry mu na čelo položil ruku a zavřel oči. Draco byl zmatený, ale Harrymu věřil a nic nedělal. Už jednou mu zachránil život, tak mu byl vděčný a stál by po jeho boku, i kdyby se měl postavit samotnému Ministerstvu kouzel. Harryho ruka modrozeleně zazářila a on cítil jen jemné šimrání v okolí jizvy. Po minutě Harry ruku oddělal a všichni užasle strnuly pohledem na Dracovo čelo, kde nebyla po jizvě ani stopa.
„Jak si to udělal?“ optal se hlas nově příchozího, kterým byl Percy.
„Taky tě rád vidím, Percy. Sice bych tě rád uhranul, za to že jsi mě nepustil ke zkouškám na Bystrozora, ale takhle mám aspoň více volného času pro své záležitosti,“ odpověděl mu na otázku úplně jinak než by si nový pan Ministr přál. Pan Weasley mu spěšně vysvětlil o čem byla řeč a Percy okamžitě poslal několik dopisů na Ministerstvo.
Ozvalo se veselé zpívání a všichni se dívali po zdroji toho zvuku. Po chvíli si uvědomili, že zpěvákem je Krátura, který se válí u nohy stolu s flaškou máslového ležáku. Dvojčata se začala smát a přidala se k jeho zpěvu. Krátura, který byl ještě více veselejší zvýšil hlas a dvojčata ho doplňovala. Ron byl mrtvý smíchy, protože Fred začal předvádět divadélko a George se k němu přidal. Tahle komická dvojka rozesmála i paní Weasleyovou a když se smála ona nikdo jiný taky nebyl ušetřen. Jediný kdo si udržel normální masku byl Harry s Dracem, kterým se hlavou honilo plno myšlenek.
Harry se se všemi rozloučil. Letmo políbil Ginny a nenápadně dal Hermioně do ruky lístek. Kývnul na Draca a ten se přenesl pryč. Harry se podíval na Kráturu, který byl ve velmi dobrém rozpoložení a tak ho nechal s ostatními. Harry se podíval na pana Weasleyho a když se připravoval k přemístění, řekl mu ať Kráturu pošlou ráno domů a zmizel.
Hermiona se podívala na lístek, který ji Harry dal a přečetla si názvy několika knih. Zarazil jí název poslední knihy. Nebyl v žádném ji známém jazyku a i když zkoušela přehazovat písmena, na nic nepřišla. Kniha se jmenovala Nedro solasieg gorte