23. Ovládnutí ministerstva
Tak pohněte,“ řekl Harry a mávnul rukou. Všem Smrtijedům zmizela pouta a z domku vyšli tři Smrtijedi, které tam Harry umístil už dříve.
„Nečekali jsme vás tak brzo, pane,“ řekli všichni tři sborově a kleknuli si před ním.
„Přede mnou si klekat nemusíte, stačí, když se budete slušně chovat. Všichni jsme si rovni a rád bych, kdybyste vysvětlili pravidla pobytu vašim kolegům. Teďka mě na chvíli omluvte, musím vám tu postavit ubytovnu,“ řekl Harry, vytáhnul hůlku a začal čarovat. Jeho magie rozvlnila vzduch a nový dům začal růst všem před očima.
Trvalo to deset minut, než Harry postavil ubytovnu pro patnáct lidí. Také rovnou vytvořil společnou jídelnu a venkovní posezení.
„Jak jsem řekl i těmhle třem. Když se budete chovat slušně a nebudete dělat problémy, bude vám přibývat vybavení v pokojích. Budete dostávat lepší jídla i více druhů pití. Hranicí pozemků je ta nízká kamenná zídka. Pokud ji překročíte, už se na tohle místo nebudete moci vrátit. Ti, kteří si myslí, že dokážou zavolat Voldemorta pomocí znamení zla, budou zklamáni, protože zde je vaše znamení naprosto k ničemu,“ pronesl Harry do davu a několik Smrtijedů si zhnuseně odplivlo na zem.
„Pane, mohl bych s vámi mluvit?“ optal se Malkin.
„Jistě. Jak se vám tu zatím líbí?“
„Je to tu skvělé, jen se bojíme o naše rodiny. Teďka, když se Pán Zla vrátil, čekáme, že se pomstí našim blízkým za naše selhání. Také se tu objevila jeho žena, letěla vzduchem a zmizela někde nahoře ve skalní stěně a pak odlétla i s další osobou,“ pronesl Malkin a Harry se zamyslel.
„Tak blízko jsem měl jeho příbuzného a já ho nenašel. Kdybych ho našel, nikdy by se nevrátil mezi živé,“ zašeptal Harry a sednul si na lavečku, kterou před chvílí vykouzlil. „Co se týče vašich rodin, mohu je sem přemístit, ale musíte mi dát vaše adresy. Řekni to i všem ostatním a za deset minut tu chci mít seznam adres, kam se mám zastavit. Také budu potřebovat jednu Smrtijedskou masku s pláštěm, pochybuji, že by mi vaše rodiny věřily,“ řekl Harry a Malkin byl hned pryč.
Harry čekal deset minut a během té doby sledoval, jak Malkin běhá mezi Smrtijedy a bere si od nich adresy. Přičaroval si láhev máslového ležáku a s ní i několik sklenic. Taylor a Scott se k němu přidali. Harry jim nalil do skleniček a chvíli si s nimi povídal.
„Víte něco nového od Smrtijedů, které jsem dovedl?“ optal se Harry a Taylor kývnul hlavou.
„Prý se chystá něco velkého. Pán Zla shromažďuje co nejvíce svých stoupenců v Anglii. Nejspíše napadne přímo Ministerstvo kouzel, nebo se vrhne na mudlovskou vládu, více nevíme,“ pronesl Taylor a Harry se pořádně napil.
„Tohle mě už unavuje. Celý svět tomu grázlovi leží u nohou, jen Anglie je stále svobodná, pokud se to tak dá říci. Musíme rychle vybudovat armádu, ale nevím, kde seženu tolik kouzelníků,“ hlesl Harry a Scott si odkašlal.
„Pán Zla vždy řešil podobný problém, proto se uchyloval ke spojenectví s upíry, mozkomory, vlkodlaky a dalšími bytostmi temnoty. Pán Zla prý přišel i na to, jak zvrátit přeměnu na vlkodlaka, kdyby jej nějaký pokousal a to samé i proti přeměně v upíra. Takže, pokud chceš armádu, obklop se bytostmi světla,“ řekl Scott a Harry kývnul, že chápe, ale byl zamyšlený nad něčím jiným.
„Kolik je pravdy na tom léku proti vlkodlakům a upírům?“ optal se Harry po chvíli.
„Nevíme, jen se o tom mezi Smrtijedy šeptalo. O tom by věděl někdo, kdo mu byl nejblíže,“ pronesl Malkin, který podal Harrymu pergamen s deseti adresami a Smrtijedský oblek s maskou.
„Budu se muset zeptat Severuse nebo Luciuse. Díky za ty adresy a tenhle oblek, doufám, že mi budou věřit, jinak je budu muset omráčit a přemístit je sem osobně, místo přenášedla,“ řekl Harry, obleknul si plášť, hodil si přes hlavu kapuci a nasadil si masku.
„Jak vypadám?“ optal se ještě Harry a trochu si pozměnil hlas.
„Jako bys byl jeden z nás,“ hlesl Malkin a Harry se přemístil na první adresu. Byl to dům Malkinových a Harry bez klepání vešel do domu.
„Kdo to je?“ ozvalo se z vedlejší místnosti a Harry prošel chodbou až ke dveřím, kde celá rodina obědvala.
„Omlouvám se, že ruším, ale jsem tu kvůli slibu vašemu muži. Mám vás odvést do bezpečí, které vám hrozí ze strany Pána Zla,“ pronesl Harry a paní Malkinová a její desetiletý syn se na něj dívali jako na zjevení.
„Cože?“ optala se překvapená paní Malkinová a vytáhla si hůlku. Harry mávnul rukou a její hůlka zmizela a všechny další hůlky v domě také.
„Věřte mi, bude to tak lepší. Pán Zla se chce mstít rodinám Smrtijedů, kteří selhali ve svých úkolech, a pan Malkin byl jedním z nich, proto vás musím dostat do bezpečí,“ řekl Harry a sundal si masku i kápi. Shodil ze sebe i Smrtijedský plášť a přivolal si z kredence hrníček. Hrníček se rozzářil a pak se pomalu snesl na stůl.
„Tohle je přenášedlo do bezpečného úkrytu. Věřte mi, když vám řeknu, že váš muž žije a poslal mě, abych vás dostal do bezpečí,“ řekl Harry a paní Malkinová přikývla.
„Smrtijedům jsem nikdy nevěřila,“ hlesla, chytla se přenášedla a dítě ji napodobilo. Harry se usmál a aktivoval přenášedlo. Vytáhnul pergamen s adresami a první z nich škrtnul.
Trvalo mu to další dvě hodiny, než škrtnul i devátou z deseti adres a on se mohl přemístit k rodině Taylorových. Přistoupil až ke dveřím a uslyšel několik naštvaných hlasů.
„Kde je tvůj manžel? Víme, že jeho znamení zla je stále aktivní, ale nikde ho nemůžeme najít,“ pronesl Smrtijed a mířil hůlkou na malé děvčátko, které brečelo matce v náručí.
„Já o tom nic nevím. Měl mít hlídku u toho domu Fénixova řádu a pak se psalo, že je mrtev, nic víc nevím,“ odpověděla žena a bylo poznat, že už byla párkrát mučena.
„Třeba ti jazyk rozváže pohled na to, jak mučíme tvojí dceru,“ zasmál se Smrtijed a napřáhnul proti ní hůlku.
„Avada Kedavra,“ ozvalo se zašeptání a zelený paprsek ozářil celý dům. Paní Taylorová vyděšeně vyjekla a hned kontrolovala své dítě, ale když před ní dopadl mrtvý Smrtijed, vzhlédla na svého zachránce. Dneska už po několikáté se zhrozila, před ní stál Harry Potter, který byl znám zabíjením Smrtijedů na potkání.
„Jste v pořádku?“ optal se a schoval hůlku.
„C-c-co, … cože?“ dostala ze sebe paní Taylorová.
„Ptal jsem se, jestli vám nic není,“ odpověděl Harry, mávnutím ruky prověřil, jestli v domě není ještě někdo.
„Co po nás chceš?“
„Já? Jen vás chci dostat do bezpečí před Voldemortem. Váš muž je stále živý a bezpečně ukrytý v jednom z mých domů. Omlouvám se, ale budu vás muset požádat o vaši hůlku, chci si být jistý, že bezpečnost i dalších rodin domu nebude narušena,“ pronesl Harry a pomohl ji na nohy. Jako odpověď ukázala jen na Smrtijeda, který držel v ruce o dvě hůlky více. Harry zase mávnul rukou, jako vždy a všechny tři hůlky zmizely.
„Jak se dostaneme do toho úkrytu?“
„Přemístíme se tam, jen dojdu pro vaše druhé dítě a napřed pošlu vybavení, které bude potřeba,“ řekl Harry a vydal se po schodech do druhého patra. Šel na jistotu, dětský pokoj poznal hlavně podle dětského pláče. Když do pokojíku vešel, spatřil jednoleté dítě.
„Jen klid maličký, všechno je už v pořádku,“ zašeptal Harry a dítě se doopravdy uklidnilo. Vzal si jej do náruče a jediným kouzel všechno z pokoje zmizelo a objevilo se v úkrytu.
„Můžeme?“ optal se Harry a podal paní Taylorové ruku. Ta ji pevně stisknula a v náruči držela svojí dceru. Harry se nadechnul a všechny čtyři přenesl k ostatním Smrtijedům, které se rozhodnul schovat a později možná i využít.
„Lásko, už jsem se nemohl dočkat, až tě znovu uvidím,“ křikl Taylor a rozběhnul se ke své ženě, kterou objal. Dceru pohladil a dal jí pusu na čelo. Pak se teprve otočil na Harryho a vzal si od něj dítě.
„Pane, pět Smrtijedů nám vzalo tu speciální hůlku a pak utekli někam na sever,“ vyhrkl Malkin, když se k Harrymu dostal. Harry se jen usmál a vytáhnul z kapsy dalších pět hůlek.
„Hůlky mají stejná omezení jako ta předešlá, ale je tam jedno omezení navíc. Ani jedna z hůlek nebude fungovat při očarování jiné hůlky. O naše uprchlíky se postarám, hůlka, kterou ukradli, se rozpadla při překročení hranic pozemku,“ řekl Harry a z kapsy vytáhnul zmenšený Kulový blesk, který si zvětšil a rozlétnul se na sever, aby našel uprchlé Smrtijedy a následně je zabil. Dal jim možnost výběru a oni si zvolili smrt.
Harry neletěl ani tři minuty, když je v dálce zahlédl. Nejtišeji jak jen mohl, snesl se jim za záda a odkašlal si.
„Chystáte se někam?“ optal se hlasem, který říkal, že to s nimi přišel skoncovat.
„My svého pána nezradíme a ještě dneska večer se k němu připojíme při útoku na Ministerstvo kouzel,“ vysmíval se mu nějaký Smrtijed.
„Děkuji za doplnění informací, nicméně se vás budu muset zbavit,“ řekl Harry a vytáhnul hůlku.
„To se ti machruje, když máš hůlku a tvoji soupeři ji nemají, co Pottere?“ optala se ho Smrtijedka.
„Ale jistě, ale vy už nikdy magii nepoužijete,“ pronesl Harry, udělal složité kouzlo a ze všech vysál veškerou magickou moc. Všechna ta energie se před ním vznášela a Harry přemýšlel, co s ní udělá, pak ho napadlo něco zajímavého. Všechnu magii, kterou jim vzal, vložil do Kulového blesku.
„Takže útok na Ministerstvo kouzel je dneska večer? Tak to bude jen další nepodařený útok,“ řekl Harry, zamával Smrtijedům a odletěl neuvěřitelnou rychlostí pryč.
Kulový blesk letěl tak rychle, že se nebyl schopen ani nadechnout, jak by mu to nejspíše roztrhalo ústa. Musel rychle zastavit, ale když to udělal, sletěl z koštěte na zem do kukuřičného pole.
„Doufám, že se ta magie z toho koštěte dá ještě celá vytáhnout, tohle je neřiditelné,“ pomyslel si a stále to rozdýchával.
Harry vtrhnul na Ministerstvo kouzel jako velká voda a koho potkal, okamžitě poslal domů do bezpečí. Hned po něm se na Ministerstvo dostavili všichni členové Fénixova řádu a všichni Bystrozorové, kteří měli volno.
„Co se to tu děje?“ optal se Percy, když Harry vtrhnul i k němu do kanceláře.
„Od několika Smrtijedů jsem se dozvěděl, že Voldemort chce zaútočit na Ministerstvo a to dnešního večera, což znamená asi za dvě hodiny,“ vysvětlil okamžitě Harry a Percy na něj dobrou minutu civěl jak na zjevení.
„Musíme to tu okamžitě evakuovat!“ křikl a rozběhl se ke krbu, ale Harry jej zastavil.
„Fénixův řád a Bystrozorové už na tom pracují. Také jsem před Ministerstvo rozestavil hlídky, které nám dají vědět předem,“ řekl Harry, posadil se do křesla a v ruce se mu objevila citrónová zmrzlina. Percy se na něj díval dost divně a Harry si toho všimnul, pak se podíval na svoji zmrzlinu a následně na Percyho pohled.
„Dáš si taky?“ optal se Harry a v druhé ruce se mu objevil další kornout se zmrzlinou.
„Ne, ne díky. Jen mě udivuje, že jsi tak klidný,“ hlesl Percy a sednul si na svojí židli za stolem.
„Není čeho se obávat, doopravdy si nedáš?“ odpověděl Harry a poslal druhou zmrzlinu Percymu přímo pod nos. Percy se s ním už nebavil a pustil se do své zmrzliny. Musel uznat, že se celkem uklidnil a zmrzlina ho skvěle osvěžila, takže mohl myslet úplně s čistou a svěží myslí.
„Nevíš, jak se sem chtějí dostat? Nebo co přesněji je jejich cílem?“ optal se teď už klidný Percy.
„Jako vždy to bude Odbor záhad, ale tentokrát až sekundární cíl. Primární cíl je přímo Ministerstvo, nebo spíše jeho fungování. Jsme poslední zemí, která vzdoruje plnou silou. Plánuji vyčištění ostrovů od Smrtijedů, ale až odrazíme tenhle útok a vytvoříme silnou armádu. Bystrozorové musí dál dělat svojí práci, proto s nimi nemůžu počítat a většina Fénixova řádu také, takže musíme najít velmi silné spojence. Měl bych jedno velmi lehké řešení, ale vadí mi použití tolika černé magie,“ odpověděl Harry a v ruce se mu objevil další kornout se zmrzlinou. Do Percyho pracovny vtrhl Severus a Draco.
„Vyřadili jsme výtahy a dveře na Odbor záhad jsme zazdili a vytvořili jsme fiktivní dveře, které vedou do vzduchu nad Azkabanem,“ hlásil Severus a Draco si utíral pot z čela.
„Tak složité kouzlo, kdo to sakra vymyslel? Ohnout časoprostor a propojit jím dvě místa a ještě tak daleko, příště si to jdi dělat sám,“ zavrčel na něj vyčerpaný Draco a Harry mu podal kornout se zmrzlinou a Severusovi taky. Oba na něj civěli jak na vola a Percy se začal smát.
„Jen si vezměte, osvěží vás to, také jsem byl překvapen,“ řekl Percy, když se přestal smát a Draco ochutnal. Hned se cítil lépe. Severus zakroutil hlavou a vytáhnul nějakou lahvičku s lektvarem. Celou ji do sebe vyklopil a také se cítil lépe.
„Co teďka?“ optal se Percy.
„Budeme čekat, ale asi na sebe hodím lepší oděv, přece je tohle slavnostní chvíle, ne?“ optal se Harry. Když si všimnul třech pohledů, ve kterých byly samé blesky, začal se smát.
„Dělal jsem si srandu,“ hlesl a lusknutím prstů se na všech čtyřech objevila bojová výstroj. Každý měl na bocích dvě pouzdra na hůlku. Obě byly náhradní, protože na kalhotách byla ještě jedna speciální kapsa, ve které byla hlavní hůlka.
Percyho krb zapraskal zelenými plameny, ze kterých vyběhl Fred. Všichni se na něj překvapeně dívali, protože jeho hábit byl na cucky a jeho čelo krvácelo.
„Co se stalo?“ vyhrkl ze sebe Percy a běžel mu pomoci. Chytl ho pod paží a pomohl mu do křesla, ze kterého Harry před chvílí vyskočil a něco šeptem říkal Severusovi a Dracovi. Ti oba jen kývnuli, že chápou a Draco se přemístil. Severus se chtěl také přemístit, ale Harry ho ještě zastavil. Vytáhnul z kapsy Kulový blesk a kouzlem z něj vytáhnul magii, kterou do něj vložil. Pak na Severuse mrknul a všechnu magii vložil do něj. Severus klesnul na kolena a snažil se ten příval magie ustát.
„Nevím, jak dlouho ti ta magie vydrží, ale je to magie pěti Smrtijedů, kteří utekli,“ hlesl tiše Harry a Severus nyní plný energie se také přemístil.
„Sakra, Harry, nemůžeš každému dávat moc, aby se pak mohl přemisťovat i tam, kde my ostatní nemůžeme přemístění použít,“ začal se rozčilovat Percy.
„Oba se museli přemístit do paláce, aby zabránili fingovanému útoku na parlament nebo královskou rodinu. Jak jsem řekl, pravým cílem je Ministerstvo kouzel,“ hlesl Harry. Vytáhnul hůlku, namířil ji na Freda a několika kouzly jej zcela vyléčil.
„Frede, pokud budeš moci, vrať se do paláce a pomož těm dvěma, Percy, ty jdi s nimi, bude to vypadat, že Ministerstvo během chvíle pošle vše co má, ale my počkáme tady. Kdyby se tu do pěti minut neukázal ani jeden Smrtijed, pošlu vám tam úplně všechny. Brumbálova armáda je již na místě,“ řekl Harry a Percy i s Fredem proběhli krbem do paláce, kde měl dneska zasedat parlament.
„Tak z toho bude ještě pořádný problém. Doufejme, že krycí verze s teroristickým útokem bude úspěšná, jen jestli uvěří tomu, že teroristé používají laserové zbraně,“ pomyslel si Harry a přemístil se do vstupní místnosti. Všude, kam pohlednul, byli připraveni členové Fénixova řádu i Bystrozorové. Jejich rozmístění bylo takticky výhodné. Stáli schovaní vedle krbů a hůlkami mířili na protější krby, takže kdokoliv se tam objeví, dostane se do křížové palby.
„Kde je Ministr kouzel?“ optalo se pár Bystrozorů.
„Šel pomoci do parlamentu, Smrtijedi útočí i tam, ale podle všeho je to jen útok na odvrácení pozornosti,“ hlesl Harry a postavil se pod zlatem zdobenou bránu. Harry dostal šílený nápad, jak by mohl Smrtijedy okamžitě znehybnit a rozhodnul se ho rychle připravit. Na takovou past nikdo připraven nebude. Z hůlky mu začaly létat provazy a metr nad podlahou vytvořily síť. Kdokoliv se do ní přemístí, nebude moci nikam jít. Fénixův řád se posměšně začal smát, protože tohle by nikoho nenapadlo. Vše bylo připraveno, ale nikdo stále nepřicházel. Harry se podíval na hodinky a to ve chvíli, kdy vypršel limit pěti minut.
„Všichni se okamžitě přemístěte před parlament. Pomožte tam potlačit útok a co nejdříve se vraťte!“ rozkázal Harry a z jeho hlasu vyplynulo, že žádné námitky nebere. On sám tam zůstal stát pod branou a přemýšlel. Jeden provaz natáhnul až za bránu a celý jej napustil hořlavým olejem. Přešel za bránu, vytvořil v ní silný štít a připraven s hůlkou čekal, až se Smrtijedi chytí do jeho pasti. Prvně je hodlal jen zdržet, aby je ostatní mohli přesně zasáhnout kouzly, ale teďka, když tu byl sám, hodlal je upálit, tak jak se to dělávalo ve středověku. Netrvalo to ani dvě minuty a ve vstupní hale se objevilo přes padesát Smrtijedů. Harry klepnul hůlkou do provazu a celá síť během pěti sekund vzplála rudými plameny a celé Ministerstvo bylo ozvučeno křikem Smrtijedů, kteří zde uhořívali zaživa. Harry provazy i plamen očaroval tak, že ho jen tak nějaké vodní kouzlo neuhasí.
Ozvalo se prásknutí a v plamenech se objevily další dvě postavy. Harry se pousmál, Voldemort a jeho žena osobně. Voldemort něco zasyčel a všechny provazy se rozlétly k němu. Oheň přestal zraňovat Smrtijedy, protože Voldemort z provazů vytvořil obrovského hada. Past byla pryč, ale účinkovala dokonale. Z padesáti Smrtijedů přežilo asi jen deset a ani jeden z těch deseti nebyl schopen pohybu, protože jejich popáleniny byly vážné.
„Tohle bych od tebe nikdy nečekal, můj milý Harry,“ pronesl nahlas Voldemort a zabil všechny přeživší Smrtijedy.
„Trest za neúspěch, taky tak trestáš mé stoupence, nebo ne?“ optal se ho Voldemort a Jassica si Harryho měřila zkoumavým pohledem.
„Nikoho z našich dneska nezabiješ. Všechny jsem poslal do paláce, ještě než jste přišli,“ pronesl Harry a prošel skrz bariéru, kterou vytvořil.
„Mýlíš se, dneska zemřeš a to mojí rukou,“ pronesl Voldemort a vyslal na něj hada z provazů. Harry se usmál a nechal provazy zmizet. On je vyčaroval a on byl jejich absolutním pánem. Nicméně oheň nezmizel a ten nyní letěl na Harryho, který se přemístil na druhou stranu haly.
„Ale copak, Pottřík nedokáže zastavit ani tak slabounký ohýnek?“ zasmála se Jassica a vyslal na Harryho oheň, který vyšlehnul ze všech krbů v hale. Harry mocně máchnul hůlkou a z fontány se všechna voda přenesla před něj a vytvořila obrovskou bariéru. Harrymu z hůlky tryskala další voda a pak bariéru poslal proti ohni. Oba živly se střetly a celou halu zaplnila pára a syčivý zvuk vypařující se vody.
„To bylo velmi chytré, Harry. Teďka nikdo nikoho nevidí, co?“ optal se Voldemort.
„Pleteš se, Tome, ale já vím přesně, kde jsi,“ odpověděl mu Harry přímo za jeho zády a vyslal na něj protipřemisťovací provazy. Voldemort nestihnu zareagovat, ale Jassica provazy nechala zmizet a vyslala na Harryho několik kouzel. Harry se přemísti se zasvištěním pláště, který na sobě měl a z rohu haly vyslal do jejího středu několik zlatých paprsků, pak se zase přemístil na druhou stranu.
„Nás neporazíš. Nesmrtelní nemohou zemřít,“ křikl Voldemort a začal se na celé kolo.
„Tebe možná ještě neporazím, protože si získal moc, kterou jsi nikdy neměl, ale tvoje žena je mrtvá,“ zašeptal mu do ucha Harry. Než se Voldemort stihnul otočit, celá hala byla osvícena jedovatě zeleným světlem a pak byl slyšet jen náraz něčího těla do podlahy.
„Jassico?“ optal se Voldemort zmateně, ale odpovědí mu byl jen další zelený paprsek, který na něj letěl. Nedokázal se už ovládat a proti Harrymu kouzlu poslal vlastní a odklonil jej bokem.
„Ty malý zatracený bastarde. Já tě za živa povařím v kotli plném nějakého odporného slizu a pak tě stáhnu z kůže a to před celým světem,“ zasyčel Voldemort, pronesl několik neznámých slov a vodní pára začala mizet, ale to nebylo cílem jeho kouzla. Všude, kam se Harry podíval, byl samí jedovatý had. Sám Voldemort se změnil na jednoho obrovského a všichni se vrhli na Harryho.
„Had nemá křídla a nikdy nebude moci létat,“ pronesl si spíše sám pro sebe a změnil se ve zlato-rudého fénixe. Voldemort roztáhl čelisti a z nich vylétlo několik zelených paprsků. Harry zase ze zobáku vypustil zlaté paprsky a nejenže ničil smrtící kletby, ničil postupně i všechny hady, které tam Voldemort přivolal. Jeden zlatý paprsek zasáhnul i Jassičino mrtvé tělo a zbyla po něm jen mastná skvrna na podlaze.
„A teďka ji už ani nepohřbíš,“ rýpnul si Harry, když se letmo změnil zpátky, aby jediným kouzlem zabil většinu hadů a v dalším okamžiku zase létal u stropu a vyměňoval si s Voldemortem přátelské pozdravy v podobě různobarevných paprsků.
Většina krbů vzplála zelenými plameny a většina členů Fénixova řádu vpadla do haly. Nikdo nestál na místě a okamžitě se přitiskli ke stěnám, aby nezavazeli v duelu, na který nikdo z nich neměl. Draco a Severus společně zničili všechny hady a sledovali souboj, stejně jako ostatní.
„Sám ho nedostanu, změň se do svojí zvěromágské formy a pomoz mi,“ ozvalo se Dracovi v hlavě a on se začal soustředit. Představil si svojí formu a okamžitě se změnil. Klesnul na všechny čtyři, na zádech mu začaly růst stříbrná křídla. Jeho hlava se protáhla, krk se taky protáhnul a narostl mu dlouhý ocas. Celé jeho tělo se pokrylo stříbrnými šupinami a z úst vypustil bílý oheň.
Všichni nyní sledovali, jak se vedle fénixe objevil stříbrný dráček a chrlí na velkého hada bílé plameny. Harry do plamenů ještě vpálil vlastním zlatým paprskem a přebili Voldemortovo kouzlo. Nyní už zlatý plamen plnou silou narazil do Voldemorta, který odletěl na druhý konec haly. Za letu se změnil zpátky do lidské podoby a pomalu se postavil na nohy.
„Tohle není konec!“ zavrčel na všechny přítomné a přemístil se dříve, než mu v tom kdokoliv mohl zabránit. Harry i Draco se změnili zpátky do lidských podob a Harry se vyčerpaně sesunul podél zdi. Draco si sednul vedle něj a vytáhnul kornout s citrónovou zmrzlinou.
„Dáš si? Prý to osvěžuje,“ hlesl Draco a Harry se začal smát. Draco se k němu hned připojil, ale nikdo jiný se nesmál. Nikdo totiž nechápal co se děje.