21. Překazená svatba
Harry, tak dělej, je to poslední den, co jsi svobodný, tak si to pořádně užijeme,“ volal na něj Ron ze vstupní haly, kde bylo plno Harryho přátel ještě ze školy. Samozřejmě to byla pánská jízda, tak se tam nenacházela žádná žena, ale i ty si udělaly vlastní párty a to v domě.
Párty se protáhla až do ranních hodin a Harry dobře věděl, že si ráno musí sehnat lektvar proti opici, která ho určitě potká.
Den svatby byl tu a všichni se přesunuli do kostela v Godrikově dole, odkud měl průvod začínat. Dnešní noc se měl slavit Silvestr, ale naši oslavenci se chystali slavit dvě svatby, ale to ještě nevěděli, co se všechno pokazí. I když o sobě Smrtijedi nedali vědět, Harry věděl, že se něco chystá, ale netušil co. Od rána ho pobolívala hlava, ale to dával za vinu mírné nervozitě, která prohrávala boj s jeho odhodláním.
„Harry, chceš pomoci?“ ozval se Draco zpoza dveří a hned v dalším okamžiku stál vedle Harryho.
„Proč už nejsi v obleku? Vždyť tam máme být za půl hodiny,“ hleděl na něj udiveně Draco a kroutil nechápavě hlavou.
„Něco se děje,“ hlesl Harry a dál se díval do zrcadla, přesněji se díval na odraz svého čela v místech, kde měl kdysi jizvu tvaru blesku. Před chvílí, než Draco vstoupil do pokoje, se mu zdálo, že se mu tam jizva znovu objevila.
„Co by se asi tak dělo? Vždyť se dneska ženíme a ty se tu díváš na svůj ksichtík. Tak už pojď, pomůžu ti obléct se,“ řekl Draco, Harry jen kývnul hlavou a shodil ze sebe všechno oblečení, kromě spodního prádla.
Harry na sebe hodil bílé kalhoty, světle modrou košili, bílé sako a stříbrného motýlka. Draco mu pár kouzli, upravil vlasy, aby vypadal k světu a povedlo se. Harryho vždy neposlušné vlasy byly nyní učesané na strany.
„Kolik nám zbývá ještě času?“ optal se Harry a Draco vytáhnul zlaté hodinky.
„Asi patnáct minut, proč se ptáš?“ optal se Draco a Harry se jen usmál, dal si svojí křišťálovou hůlku za opasek a zavolal Kráturu.
„Co si pán Harry přeje?“ optal se Krátura a poklonil se mu.
„Chtěl bych tě pozvat na mojí svatbu jako čestného hosta a pokud znáš i další domácí skřítky, kteří by mohli přijít, tak je také pozvi. Dnešní den, si budeme všichni rovni,“ pronesl Harry a Kráturovi štěstím zablýskli oči.
„Jistě, Krátura přijde včas i s dalšími domácími skřítky,“ pronesl a s pufnutím byl pryč.
„Harry, ty jsi blázen, ale v dobrém slova smyslu,“ zasmál se Draco, poupravil mu motýlka a oba se přemístili na kopeček, kde už čekal kněz, který je měl oddávat. Už zde bylo i dost hostů, ale plno jich stále přicházelo.
Harry přemýšlel, jestli na něco nezapomněl, ale nemohl na nic přijít. Možná to byla doopravdy jen nervozita, nebo se z něj stává paranoik. Draco stál vedle něj a nedal na sobě vůbec nic znát.
Odbyla třetí hodina a všude kolem zazněla orchestrální hudba. Nikdo nevěděl, odkud se to bere, ale Harry a Draco se sami pro sebe usmáli, protože to bylo jejich malé dílko. Oba stáli a čekali na své nevěsty a také se dočkali. Mezi židle hostů vstoupily obě dívky a nebyl zde nikdo, kdo by nezalapal po dechu, nad tou krásou.
Ginny na sobě měla sněhově bílé šaty, takže se hodila k Dracovi, který byl celý v černém. K oltáři ji vedl Artur a byl snad nejšťastnějším otcem na světě, protože jeho jediná dcera se vdávala a to za velmi dobrého kouzelníka.
Eleonora na sobě měla tmavě modré šaty, na kterých se blýskalo desítky malých hvězdiček. Vypadala naprosto úžasně a Harry totálně přestal vnímat okolí a sledoval jen ji. Eleonora neměla žádného rodiče, stejně jako Harry a tak ji k oltáři vedl sám Aberforth Brumbál, jakožto i svědek.
Harry i Draco si převzali své budoucí ženy a přistoupili k oltáři, kde na ně čekal usmívající se kněz.
„Takže přistupme k obřadu. Jste všichni připraveni?“ optal se kněz a přejel všechny hosty pohledem. Nikdo nic nenamítal, tak se rozhodnul začít.
„Dneska jsme se tu sešli u téhle slavnostní chvíle, kdy se dva milující lidé rozhodli spojit své životy svazkem manželským. Protože k tomu není co více říci, přistupme tedy k obřadu, kdo první?“ optal se kněz a díval se na Harryho, který popotáhnul Eleonoru kousek zpátky a dal tak přednost Ginny s Dracem. Draco mu děkovně kývnul a předstoupil ještě blíže ke knězi.
„Ptám se všech. Jestli má někdo jakýkoliv důvod, aby se tihle dva lidé vzali, ať jej vysloví,“ pronesl kněz, ale nikdo ani nedutal a on se usmál.
„Dobře tedy. Ginny Weasleyová, bereš si zde přítomného Draca Luciuse Malfoye za svého manžela a to ze své svobodné vůle a nikým nenucena? Budeš ho ctít, pečovat o dům, děti i o něj samotného?“ optal se kněz a díval se Ginny do očí.
„Ano,“ pronesla šťastná Ginny a v očích ji to jiskřilo. Kněz jen kývnul souhlasně hlavou a otočil se na Draca.
„Draco Luciusi Malfoyi, bereš si zde přítomnou za svojí manželku a to ze své svobodné vůle a nikým nenucen? Budeš ji ctít, živit, pomáhat při výchově dětí a starat se o ni, jak jen bude v tvých silách?“
„Ano,“ prohlásil hrdě Draco.
„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu. Své sliby zpečeťte polibkem,“ pronesl kněz a Draco vášnivě políbil Ginny. Obecenstvem se rozlétnul potlesk a plno starších žen smrkalo do kapesníčků. Kněz vytáhnul hůlku a ještě kolem jejich spojených rukou ovázal červenou stuhu.
Když se kněz dotknul stuhy hůlkou, Harrymu prolétnul hlavou doslova blesk. Klesnul na jedno koleno a držel se za hlavu, jako by se snažil zabránit jejímu prasknutí.
Davem to zahučelo a Eleonora se k němu okamžitě sehnula.
„Harry, není ti nic?“ optala se ho a Harry se postavil zpátky na nohy.
„Ne, jsem v pořádku. Jen chvilková bolest hlavy,“ odpověděl ji, jemně ji políbil na tvář a oba přistoupili na před kněze, kde před chvíli stál Draco a Ginny.
„Ptám se i u tohoto páru, jestli je někdo proti jejich sňatku, ať se ozve,“ pronesl kněz. Nikdo nic neříkal a všude bylo ticho, ale to bylo přerušeno něčím přemístěním, které vydalo zvuk, jako když ze zbraně střelí.
„Já jsem proti. A důvod? Je mi z tebe na zvracení, Harry Pottere,“ ozval se syčivý hlas a Harry tentokrát klesnul na obě kolena, protože zažil zatím ten nejsilnější útok na svojí mysl, ale po chvilce ho překonal a znovu se postavil na nohy. Byl stále otočený zády k narušiteli, ale věděl přesně, kdo to je.
„Přišel jsi sem už potřetí umřít, Tome?“ optal se Harry a otočil se na něj.
„Ne, přišel jsem ti způsobit bolest. Bolest, na kterou nikdy nezapomeneš,“ pronesl Lord Voldemort a vedle něj se zčista jasna objevila jeho žena a zástup Smrtijedů. Harry se jen usmál, ale v dalším okamžiku letěl na Eleonoru zelený paprsek, který znamenal jedině smrt. Harry na nic nečekal a strčil ji stranou a sám se paprsku postavil do cesty.
„Zemři, ty bastarde,“ zakřičel Voldemort a vyslal po něm ještě jeden zelený paprsek. První smrtelné kouzlo narazilo Harrymu do hrudi a Harry zmizel. Nebylo po něm ani památky. Druhý zelený paprsek stále mířil na místo, kde stál Harry, ale ten najednou zmizel v ústech zlato-rudého fénixe, který se tam objevil.
Nikdo ani nedutal, ani Voldemort se na nic nezmohl. Fénix se nadechnul a z úst mu vyšel zelený paprsek a kolem něj letěly další dva zlaté paprsky. Ve vzduchu byla cítit magie tak mocná, že některým až vstávaly vlasy a někteří ten tlak nevydrželi a omdleli.
Voldemort kolem sebe máchal hůlkou, jako by chtěl paprsky zastavit, ale nic se nedělo. Nedokázal tomu kouzlu vzdorovat a tak proti němu vyslal další smrtící paprsek. Obě kouzla se střetla, ale Voldemortovo bylo pohlceno a zvýšilo sílu kouzla, které na něj fénix vyslal. Voldemort na poslední chvíli chytil svojí ženu a přemístil se, nicméně jeho sluhové to štěstí neměli a paprsek prolétl jejich řadami a všichni do jednoho se sesuli k zemi mrtvý.
Každý, kdo byl ještě při vědomí, se nyní díval na fénixe, který se vznášel stále na stejném místě, ale pak vzplanul modrými plameny. Jeho popel dopadnu na zem a všichni otevřeli ústa úžasem, když se na zemi objevil zcela nahý Harry. Byl pokrytý popelem fénixe a jen pár lidí pochopilo, co se právě stalo.
„Harry, jsi v pořádku?“ optala se Eleonora, když si k němu kleknula. Harry se zhluboka nadechnul a pomalu otevřel oči.
„Hrozný to pocit, když jsem shořel na prach,“ hlesl Harry a posadil se.
„Pane Harry, tady máte šaty, ať tu nesedíte nahý,“ ozval se mu za zády Krátura a přehodil přes něj dlouhý bílý hábit.
„Děkuji ti, Kráturo,“ řekl Harry a pomalu se postavil. Nikdo z něj nespustil oči. Hnalo se k němu hned několik lidí a mezi nimi i Lucius Malfoy.
„Pottere, neříkal jsi, že ten jeho příbuzný je bezpečně ukrytý? Teďka Pán Zla půjde po mojí rodině a já nebudu schopen se mu postavit, když je tak mocný!“ rozkřičel se na něj Lucius a všichni se zastavili na svých místech. Jediný Draco byl stále v pohybu, ale ne k Harrymu, ale k otci. Když k němu došel, zadíval se mu do očí a pak mu vrazil facku. Lucius zalapal po dechu a nechápavě se na Draca podíval.
„Za co to sakra bylo?“ optal se ho naštvaně.
„Za to, že jsi nedokázal zachovat chladnou hlavu a hned si všechnu vinu svalil na jediného člověka, který toho bastarda už dvakrát zabil. Myslíš si, že když Harry nebo kdokoliv tady není z naší rodiny, nepomůže nám? Všichni jsme v tom společně, na jedné lodi a záleží jen na nás, jestli na té lodi naděje zůstaneme, nebo se potopíme, protože uvnitř vzniknou díry a mezi nás pronikne temnota. Navíc sis asi vůbec nevšimnul, že právě Harry vstřebal obě smrtelné kletby a pak je v podobě fénixe obrátil proti Voldemortovi. Kdyby se tak nestalo, bůh ví, kolik by nás teďka nežilo,“ vpálil mu přímo do tváře Draco a Lucius sklopil hlavu.
„Omlouvám se za své chování, ale zvyknul jsem si na mír a teďka jdeme znovu do války a to jen po pár letech,“ pronesl Lucius a poklonil se Harrymu.
„Nemusíte se mi klanět, stejně jako se nehodlám klanět komukoliv jinému. Pokud jde o válku, tak ta nikdy neskončila. Dění se přeneslo do Evropy, Asie a Ameriky, ale tam vše za chvíli skončí ve prospěch Smrtijedů a Anglie bude poslední zemí, která bude vzdorovat, ostatně jako vždy,“ pronesl Harry, přitisknul si k sobě Eleonoru a rozhlédnul se kolem sebe.
„Harry, co obřad? Dokončíte jej?“ optal se Aberforth a Harry se podíval na kněze, který byl v bezvědomí.
„Myslím, že dneska toho bylo na všechny už dost. Obřad nemusí být dokončen, stačí podepsat dokumenty, obřad je zvyk. Navíc, každý bude chtít rychle domů za svojí rodinou, aby je varoval a zabezpečil svůj dům,“ odpověděl Harry.
„Jistě, tak kde jsou ty papíry, ať to můžu podepsat a rychle se vrátit do Bradavic, vytvořit další řadu ochranných kouzel, než se tam studenti za pár dní vrátí,“ řekl Aberforth a Harry mu podal dva pergameny. Aberforth je oba podepsal, pak je podepsala i Eleonora a po ní i Harry. Nyní byli oficiálně manželé Harry a Eleonora Potterovi.
„Aberforthe, chtěl bych ti ještě něco prozradit. Můžeš se s námi přemístit?“ optal se Harry a natáhnul k němu ruku. Aberforth se ho chytil a všichni tři záhy zmizeli z paloučku, ale nepřemístili se nijak daleko.
„Zde budeme bydlet,“ řekl Harry a kývnul hlavou na dům svých rodičů, který zrekonstruoval.
„Čekal jsem něco podobného. Co bude s domem na Grimmauldově náměstí?“
„Bude dál sloužit jako hlavní štáb Fénixova řádu. Pro výchovu dítěte je tam moc hluku a hrozí tam daleko větší prozrazení než tady. Jsi jediný, kdo to ví. Řekneme to ještě pár lidem, ale až později. Dneska se už na štáb nevrátíme, ale zítra se tam stavím.“
„Dobře, jinak blahopřeji a užijte si dnešní noc,“ mrknul na ně a přemístil se pryč.
„Harry, co tě trápí? Teda kromě návratu Voldemorta,“ optala se Eleonora.
„To, že jsem před ním použil svojí formu zvěromága a ukázal mu, jak mocnou magii dokážu ovládnout. Teďka bude zkoumat dál a dál, až najde tak hroznou černou magii, že povolá i démony z horoucích pekel a já se jim pak nevyrovnám. Jsou věci, které ani já nedokážu. Každá moje chyba teďka bude znamenat mnoho mrtvých. Už vím, jak se cítil Albus, když ještě žil,“ odpověděl Harry a vykročil ke dveřím jejich nového domu.
„Na nic nejsi nikdy sám. Dobře víš, že tu máš mě, Draca i ostatní z Fénixova řádu, ale nejen oni stojí při tobě. I všichni ostatní kouzelníci a mudlové, kteří si zažili peklo před pár lety, se k tobě přidají a budou bojovat po tvém boku,“ pronesla Eleonora a políbila jej.
„Máš pravdu, ale asi se zastavím na Odboru záhad, jestli tam není nějaká další věštba,“ dodal Harry, ale pak vzal Eleonoru do náruče a vyběhnul s ní schody do jejich ložnice.