20. Vezmeš si mě
Ginny se omluvila, že musí na chvíli odejít a v závěsu se z jídelny vytratil i Draco. Harry se usmál a oba dva sledoval při jejich cestě do Ginnina pokoje, kde jim vrátil soukromí, které v domě bylo značně oslabeno, když sledoval každý kout domu, kromě pokojů, toalet a koupelen.
„Harry, proč se odtud nemůže nikdo přemístit ani jinak odejít z domu?“ optal se pan Weasley.
„Před domem byli Smrtijedi a já nechtěl, aby vás sledovali a popřípadě z vás dostali informace o mém návratu, ale jak je zřejmé z Věštce, už o mě ví celé kouzelnické společenství. Nicméně nikdo z vás neodejde hlavními dveřmi. Ve sklepě udělám průchod do jednoho ze sousedních domů a z jejich sklepa se budete přemisťovat. Ten sklep zabezpečím Fideliovým kouzlem a budou se tam moci přemístit jen členové Fénixova řádu a ti, kteří budou znát tajemství,“ odpověděl Harry a dále vysvětloval co má v plánu.
„Draco, co jsi chtěl, tak důležitého?“ optala se Ginny, když se posadila na postel. Draco stál u dveří a poslouchal, jestli někdo nejde kolem.
„No, víš …..,“ začal Draco, ale nějak mu ta slova nešla z úst, jak by si přál.
„Co mám vědět?“ optala se Ginny nedočkavě.
„No, možná to bude znít šíleně a bude to příliš rychlé, ale …… nevzala by sis mě?“ optal se Draco, když si před ní v mžiku kleknul a natáhnul před sebe otevřenou krabičku se zásnubním prstýnkem. Ginny se na něj překvapeně dívala a nezmohla se na jediné slovo. Draco čekal a byl ochoten čekat klidně celý den.
„Draco Malfoyi, jak mi vysvětlíš tu náhlou změnu v chování vůči mě a mé rodině?“ optala se Ginny. Chtěla si ho vyzkoušet a plně ověřit, než se rozhodne. Draco nebyl vůbec špatně vypadající muž, měl dost peněz, byl velmi mocný a měl i styl.
„Jak to myslíš?“ optal se Draco, ale věděl, že určitě naráží na jeho chování ve škole.
„Myslím tvé chování ve škole. Vždy jsi mě, mé bratry i Harryho a jeho přátele urážel. Nikdy si k nám neprojevil ani kousíček přátelských vztahů, teď nepočítám tvé chování po porážce toho slizkého hada,“ odpověděla mu Ginny.
„Bylo by jednoduché vše svést na svoji rodinu a Pána Zla, který v té době byl i nebyl. Byl jsem vychováván v určité ideologii a ano, s Harrym jsme byli soupeři už od první chvíle, co odmítnul moje přátelství. Pak jsi do školy přišla ty a měla oči jen pro něj. Skrytě jsem litoval, že jsi nepřišla do Zmijozelu, protože bych k tobě měl daleko blíže, ale když jsi byla neustále po boku Harryho přátel, nemohl jsem se ani přiblížit a když jo, musel jsem to nějak zamaskovat a tak jsem vás urážel, ale tebe jsem nikdy neurážel, aspoň ne přímo.
Když mi Pán Zla přikázal zabít Brumbála, nepohrozil mi, že zabije moje rodiče, nebo že je bude mučit. Řekl mi, že osobně zabije tebe, protože v mojí mysli vyčetl co k tobě cítím. Byl jsem naprosto zoufalý a tak jsem dělal vše, jen abych tě neměl na svědomí.
Pokud mi nevěříš, použij kouzlo Legilimens a můžeš se podívat na všechny moje vzpomínky, pocity i myšlenky. Prostě ti ukážu vše, jen abys mi věřila, že jsem se změnil, nebo aspoň, že mé city k tobě se nikdy nezměnily a jsou jen silnější, než byly kdysi,“ vysvětlil ji Draco a Ginny jen přikývnula hlavou.
Natáhla ruku, uchopila do ní prstýnek a nasadila si jej. Dracovi se rozzářili oči štěstím a než byl čehokoliv schopen, měl Ginny zavěšenou kolem krku. Když si to uvědomil, už se líbali a hned na to oba leželi v posteli. Ani jeden nevěděl jak, ale nějak se tam prostě ocitli.
Harry vstoupil do sklepení a jediným kouzlem propojil svůj dům s domem sousedním. Vešel do jejich sklepa a přesunul všechen nábytek o nějaký kus do středu. Vyčaroval stěnu, kterou rozdělil pro něj nepotřebný prostor sklepu a zbytek sklepu, kam se měli všichni přemisťovat začal zabezpečovat všemi kouzly, které se naučil. Netrvalo mu to ani pět minut a vše bylo hotovo, proto se vrátil do jídelny ovšem oznámil, že se mohou přemístit domů z místa, které připravil.
Harry stál zase u dveří ve sklepě společně s Eleonorou a sledoval jak jeho návštěvníci mizí jeden za druhým. V domě zůstal jen Severus, který tam nyní bydlel, protože jeho vlastní dům byl srovnaný se zemí a to samotným Ministerstvem kouzel, což Harry nechápal.
„Zlatíčko, je třeba začít plánovat svatbu a to hned dvojitou. Draco mi řekl, že se bude s Ginny brát ve stejný den jako my dva,“ řekl Harry, když vycházeli ze sklepení.
„Kde se budete brát? Tady, nebo v Bradavicích?“ optal se Severus.
„Překvapí tě, když řeknu, že bych svojí svatbu chtěl uskutečnit v Godrikově dole?“ optal se s úsměvem Harry a Severus se zarazil.
„Ty se chceš brát ve vesnici, kde zemřela Lily?“ optal se Severus.
„Zemřelo tam mnoho lidí, ale ne zas tolik jako na jiných místech. Navíc, je to místo, kde jsem s matčinou obětí porazil Voldemorta. Narodil jsem se tam a tak bych se tam chtěl i brát,“ odpověděl mu Harry a Severus kývnul, že chápe.
Jak ubíhal den za dnem, obě svatby se blížily a s tím přicházela i nervozita, chaos, neklidné spaní i plno problémů. Harry se do ničeho nemíchal, aby Eleonoře, Ginny a Hermioně, která nemohla u příprav chybět, nezavazel a tak se i s Dracem vydali do Godrikova dolu, kde zařizovali místo pro konání dvojité svatby.
„Harry, Severus mi říkal, že mám prý sílu, o které nevím a mohl bych se ti klidně rovnat. Je to pravda?“ optal se Draco, když stoupali na kopeček, kde měl končit svatební průvod a čekat kněz, který je oddá. Byl prosinec a jím to stejně nevadilo. Harry mávnul rukou a cesta vedoucí na kopeček byla beze sněhu.
„Ano je. Vždy jsi ji měl v sobě ukrytou, ale najít ji musíš sám. Já ti dal část své síly, aby sis zvyknul na velikost a moc magie,“ odpověděl Harry.
„Tu magii, kterou jsi do mě vložil, cítím jak mizí. Je to normální?“
„Čekal jsem, kdy se mě na to zeptáš. Tvoje vlastní magie tu moji slabší magii, kterou jsem ti dal, vypuzuje. Proto, ikdyž cítíš, že moje magie mizí, jsi stejně silný, nebo ještě silnější a to z důvodu, že tvoje vlastní magie nahradí tu moji a v konečném stádiu ji dvojnásobně a třínásobně převýší,“ vysvětlil mu Harry.
„To samé se děje i Eleonoře?“ optal se Draco, ale až po tom, co si vše urovnal a srovnal v hlavě.
„Ne. Fawkes se stal její součástí a tím ji dal svojí a část mojí magie natrvalo. Nevím jak bych to vysvětlil jinak, ale prostě moje a Fawkesova magie se změnila a zvýšila hodnotu té její.“
„Kde jsi včera vůbec byl?“ optal se Draco, když hovor po pár minutách váznul.
„V Rusku a Albánii, pozvat vzdálenou rodinu,“ odpověděl Harry, mávnul rukou a celá plocha na vrchu kopečku se zazelenala.
„Co takhle vykouzlit oltář, židle a nějaké další věci, pro pohodlí hostů?“ optal se Harry Draca a mrknul na něj. Draco nechal hůlku hůlkou a začal kouzlit bez ní. Harry ho chvíli sledoval, jak se kolem Draca objevuje jedna židle za druhou a všechny se řadí do několika řad, přičemž v první řadě byly dvě dlouhé lavice.
Harry nechal Draca Dracem a sám se pustil do složitějších kouzel, které měly tohle místo zabezpečit před zimou a sněhem. Když se mu to povedlo, musel ze sebe shodit zimní kabát, protože v místech, kde byla vidět zelená tráva, bylo velmi teplo.
Následně se Harry pustil do vyznačení hranic. Všude, kde končila tráva a začínal sníh, vytvořil bílý železný oblouk a nechal ho porůst břečťanem. Oblouků vykouzlil hned několik desítek a Draco mu pomáhal, protože svojí práci měl už hotovou.
„Chceš ty hranice vyznačit až do vesnice?“ optal se Draco a díval se, jak Harry jde cestou zpátky a do dva metry vytváří po jednom oblouku na každé straně.
„Jistě, ty oblouky jsou začarované tak, aby v místech, kde je zelená tráva, bylo stále teplo a tráva neusychala,“ odpověděl Harry. Draco se na něj zaraženě podíval a na oblouky nechával vyrůst břečťan, tak jak to Harry udělal na kopci. Dolů do vesnice jim cesta trvala ještě déle než z vesnice na kopec, ale ani jeden to nevnímal. Když měli práci hotovou, zašli si do místní putyky, která byla čistě kouzelnická, jako celý Godrikův Důl.
Harry vešel dovnitř s Dracem v závěsu a sklepal ze sebe několik sněhových vloček, protože venku zrovna začalo sněžit. Oba si objednali máslový ležák a během chviličky neseděli u stolu jen sami dva, ale přihrnulo se k nim plno dalších hostů, kteří si chtěli promluvit s Harrym Potterem, který zde vlastnil dům po rodičích a také byl nejznámějším kouzelníkem světa.
Draco si připadal trochu odstrčený, ale Harry ho zatáhnul do diskuse a to velice účinně, protože nyní se všichni bavili s Dracem a Harry si vychutnával klid od nepřeberného množství otázek.
„Jsem ráda, že jsem tě tu zastihla, Harry,“ ozval se ženský hlas a Harry poznal Doreu Blackovou.
„Paní Blacková, rád vás vidím. Jaká byla cesta z Albánie?“ optal se Harry. Byl překvapen, že Doreu vidí tak brzy, protože měla přijet až den před svatbou.
„No, musela jsem odcestovat velmi rychle, protože po mě šli Smrtijedi, ale s tím si nedělej starosti. A říkej mi prosím Doreo,“ odpověděla mu Dorea a Harry se zarazil. Tohle byla další akce Smrtijedů, o které nevěděl. Normálně Fénixův řád věděl o všech jejich akcích, ale tohle jim uniklo a nebylo to poprvé za posledních několik dní.
„Jistě jsi po cestě unavena. Rychle dopiji a vezmu vás do sídla starodávné rodiny Blacků, nebo si tu také něco dáte?“ optal se Harry a byl připraven objednat další nápoj, ale Dorea jen zakroutila hlavou. Harry pochopil a otočil se na Draca. Bylo vidět, že se dobře baví, tak jej nechtěl vyrušovat, ale svůj odchod mu oznámit musel. Draco nevypadal moc potěšeně, že už odcházejí, ale když ho Harry ujistil, že nikam chodit nemusí, usmál se a zůstal sedět u stolu.
Harry chytil Doreu za předloktí a oba se přemístili na Grimmauldovo náměstí dvanáct a to do přemisťovací místnosti, kterou Harry vybudoval. Dorea se kolem sebe rozhlížela a nemohla si nepovšimnout výzdoby v domě, která se značně lišila od té, která tu za dob Blacků panovala.
„Harry, konečně jsi dorazil. Máme zprávy, že Dorea Blacková byla napadena a nyní je nezvěstná,“ vyvalil na něj Severus a vůbec si nevšimnul osoby, která za Harrym stála.
„Že jsem nezvěstná? Tak to je super, aspoň mě nikdo nebude otravovat, co myslíš Harry?“ optala se Dorea a Severus se zarazil.
„Severusi, zruš poplach a dej prosím vědět Isle Peverellové, že po ní možná půjdou, ať klidně přijede hned,“ pronesl Harry a pokynul Doree, aby jej následovala. Harry zamířil do druhého patra, kde bylo plno volných pokojů a jeden ji dal. Dorea mu vděčně poděkovala a během chvilky prohledala každý kout místnosti. Harry ji nechal být, jen ji řekl, že ho najde v kuchyni, která je v přízemí a odešel.
V domě byl nějaký klid a Harry si toho všimnul. Byl zvyklí, že tu každou chvíli někdo poletoval a zařizoval něco kolem dvojité svatby, ale teďka tu prostě nikdo nebyl.
„Kráturo,“ zvolal Harry a skřítek se vedle něj objevil.
„Kráturo, kde jsou všichni, že je tu takový klid?“ optal se Harry skřítka a ten se dal hned do vysvětlování.
„Všichni odešli něco zařizovat mimo dům. Většina na Příčnou ulici a pár lidí se přemístilo k vašim přátelům a známým, aby předali pozvánky osobně. V domě zůstala jen paní Eleonora a pan Severus se má vrátit každým okamžikem.“
„Děkuji ti, jinak máme hosta v pátém pokoji v druhém patře. Je to Dorea Blacková, tak se jí jdi optat, jestli něco nepotřebuje a buď ji nápomocen,“ pronesl Harry. Krátura se na něj překvapeně podíval a v dalším okamžiku zmizel, aby mohl posloužit poslednímu žijícímu členovi rodiny Blacků.
Harry sešel do kuchyně, kde seděla Eleonora a potichu se k zezadu přikradl. Nevěděla o něm, nebo to na sobě aspoň nedala znát a on ji zakryl oči dlaněmi. Eleonora sebou mírně trhla, ale pak se za sebe natáhla a přitáhla si Harryho hlavu vedle sebe, kde ho políbila.
„Všechno zařízené?“ optala se ho a on jen kývnul.
„Víš, možná pro tebe budu mít překvapení. Co by jsi řekla na to, že bychom se přestěhovali na venkov a tenhle dům využívali jen jako ústředí Fénixova řádu? Přece jen je tu mnoho ruchu a pro výchovu dítěte to tu není ideální,“ zašeptal Harry a Eleonora se na něj překvapeně podívala.
„A kam by jsi se chtěl přestěhovat?“
„Do domu mých rodičů,“ odpověděl a Eleonora se na moment zarazila, ale pak se usmála.
„Pokud nás tam nepotká stejný osud, jako tebe a tvé rodiče, proč ne?“ odpověděla a Harry se usmál.
„Nepotká. Dům bude připraven v den svatby, pokud mi do toho nevleze něco jiného. Ostatním to oznámíme až na svatbě, ano? Bude to naše malé tajemství,“ řekl Harry a políbil ji. Byl šťastný, že se vrátí do svého domova, kde bydlel jen první rok svého života