Baxin povídky

Harry mávnutím ruky pustil gramofon, ze kterého se linula příjemná bluesová hudba. Díval se, jak všichni jí a popíjejí a nikdo nevypadal nešťastně, teda až na jednu osobu.
Ginny se tvářila nešťastně od chvíle, co se Harry zmínil o zasnoubení s Eleonorou. Nedivil se ji. Spíše ji litoval. Věděl, že ona k němu určitě někde v hlouby něco cítí a on k ní, ale Eleonoru miloval. Navíc i kdyby chtěl, nemohl Eleonoru opustit, ne když čekala dítě a on měl být jeho otcem.
Všechny talíře zmizely, protože se už nikdo neměl k jídlu a místo nich se na stolech objevily talíře s dezerty, koláčky a vším možným, co se dalo později zakousnout.
„Teďka, když jsme všichni po jídle, můžete se mě ptát na všechno, co vás napadne,“ řekl Harry.
„Harry, co se s tebou stalo, když tě Eleonora zabila?“ optal se Ron. Eleonora sebou trochu cukla, ale Harry ji něco zašeptal do ucha a ona byla zase plně klidná.
„Rone, El mě nezabila, nebo ne tak jak si všichni myslíte. Kouzlo, které použila jsem ji naučil a jeho cílem bylo odeslání duše i osobnosti jako takové k ostatním členům Řádu starobylých mágů, kteří měli a stále mají moc poslat kouzelníky zpátky mezi živé. Abych odpověděl na tvojí otázku, objevil jsem se v městě, které je známo jako Ztracené město, ale v knihách a legendách ho najdete pod jménem Atlantida,“ odpověděl Harry. Nemohl si nevšimnout překvapených výrazů všech, až na Draca, který o tomhle způsobu už dávno četl.
„Potkal jsi se tam s někým známým?“ optal se Horacio, který tam byl jako člen Fénixova řádu.
„No podle toho jak to vezmete. Nějakou dobu jsem strávil učením se Nitrobrany s Albusem. Pak jsem potkal i Toma Raddla, který byl v Radě, která rozhodovala co se semnou stane, nicméně mu to asi nevyšlo, ať plánoval cokoliv. Z historie byste mohli znát Merlina a mám dojem, že tam byli i tři zakladatelé Bradavic bez Salazara, ale nesetkal jsem se s nimi. Bylo tam mnoho kouzelníků, které naleznete v knihách, ale moc jsem se s nimi nebavil. Svůj čas jsem tam věnoval učení podstaty magie.“
„Voldemort, že byl ve Ztraceném městě?“ optal se zděšeně Draco.
„Ano. Albus říkal, že se tam jednoho dne objevil skoro nahý a podle výslechu prošel peklem, aby se tam dostal a to doslova. Stále nechápu jak mohl projít peklem, ale jisté je, že zpátky mezi živé ho nikdo nepustí,“ ujistil všechny.
„Harry, řekl jsi mi, že jsi měl na výběr jestli se vrátit nebo pokračovat dál v cestě, jaké byly ty možnosti?“ optal se Severus a zahleděl se mu do očí.
„Rád ti odpovím, ale nejdříve bych upozornil. Nedělejte si o mě předčasné názory, dokud nebudete znát celou pravdu. Ale teďka k mému návratu.
Kvůli mému návratu byla svolána Rada Řádu starobylých mágů, kteří se dohodli na třech možnostech. První možnost byla, že se nevrátím mezi živé a vydám se cestou dál k ostatním mrtvým. Druhá možnost mi nabízela návrat mezi živé se ztrátou vlastních magických sil, ale za velkou cenu. Tou cenou byl život nenarozeného dítěte, které se za pár měsíců narodí. Třetí možnost byla podobná, ale s tím rozdílem, že bych se vrátil s plnými magickými silami, ale za cenu života dítěte, jeho matky a třech mých nejbližších přátel.
Když jsem zjistil, jaké jsou poslední dvě možnosti nelidské, rozhodl jsem se jít první cestou, která vedla dál mezi mrtvé. Prošel jsem bílými dveřmi a ocitl se na místě, kde jsem se ocitl už jednou předtím. Poprvé jsem se tam setkal s Albusem a to bylo za okolností, kdy jsem se Voldemortovi vzdal a nechal v sobě zničit jednu z částí jeho duše.
Tentokrát jsem tam ale potkal své rodiče, kmotra i Lupina s Tonksovou a George. Mohl jsem si přát, aby se tam objevil kdokoliv, kdo už byl mrtvý, protože jsem v tu chvíli vládl smrti, tak jako kdysi. Chvíli jsme hovořili a já byl připraven pokračovat dál s nimi do říše mrtvých, ale objevily se tam zase ty bílé dveře a matka mě do nich hodila. Kolem mě pohltila bílá záře, věděl jsem, že se vracím zpátky mezi živé a pak když záře ustoupila, stál jsem na Grimmauldově náměstí. Z tama jsem se přemístil na Příčnou ulici, kde jsem nakoupil všechny dárky. Několik jsem jich rozeslal po sovách. Než jsem se vrátil zde, navštívil se sídlo Malfoyových a předal dárky osobně, stejně jako v Doupěti, ale tam jsem se nesetkal s přátelským chováním, ale není se čemu divit, když žijeme v takovéto době. Nakonec jsem se objevil tady a od rána tu jsem.“ Harry se napil vína, aby dopřál trochu oddychu hlasivkám a vyschnutému krku.
„Takže kdyby sis zvolil jinou cestu, než jsi zvolil, neseděli bychom tu a nebavili se s tebou?“ optala se Hermiona.
„Myslel jsem, že mě znáš dost dobře, za těch sedm let ve škole a další roky mimo ní. Ale ještě to jednou řeknu, těm kteří mě nechápou, stejně jako jsem to dneska vysvětlil Severusovi.
Nikdy bych si nezvolil cestu, která by znamenala obětování života někoho z mých přátel nebo příbuzných jen proto, abych já sám mohl přežít. A ano, kdybych zvolil jinou cestu, obětoval bych vaše životy, ale stejně bych se dostal jen do pekla, nebo podsvětí, záleží jak to nazvete,“ odpověděl Harry a Severus souhlasně přikývnul. Nyní ho plně chápal a i ty poslední pochyby padly jako dřevěné budky na pláži pod silou vlny tsunami.
„Nyní chápu, proč za tebou Albus stál, ať si udělal cokoliv. Vždy to mělo další malou, ale ne méně důležitou dohru. Nastudoval jsi tam nějaká nová a mocná kouzla?“ optal se Severus.
„Mocná kouzla jsou všechna, jen záleží jak se použijí a v jaké situaci. Nicméně několik kouzel jsem studoval a pochopil jejich podstatu, abych je mohl odvrátit a úplně zrušit,“ odpověděl Harry.
„Mohu-li se ptát, o kterých kouzlech mluvíme?“ optal se Lucius.
„No, pochopil jsem a zcela analyzoval kletbu Morsmordre ve všech jejích podobách,“ odpověděl Harry. Severus, Lucius i Narcisa si pravou dlaní sevřeli levé předloktí.
„Ano, o tom mluvím. Prosím, všichni se postavte do volného prostoru mezi stoly,“ dodal Harry, když si všimnul jejich reakcí.
„Co chceš dělat?“ optala se ho tentokrát Narcisa.
„Trochu důvěry by neuškodilo,“ odpověděl ji Harry a stál ve volném prostoru, který byl obklopen stoly. Stál před stolem, kde ještě před chvílí seděl. Všichni tři se před něj postavili.
„Kdo chce být první, ať si vyhrne levé předloktí,“ poručil Harry. Nikdo nevěděl, co zamýšlí, ale překvapivě byla první Narcisa.
„Tady, zbav nás té odporné věci,“ hlesla prosebně a přistoupila k němu ještě o jeden krok. Harry se usmál, vytáhnul hůlku a začal kouzlit. Nejenže dělal nejrůznější pohyby hůlkou, on si při tom polohlasně zpíval. Nebyl to zpěv, který jde slyšet u člověka, byl to zpět fénixe, který zněl Bradavicemi při Brumbálově smrti.
Narcisa se zachvěla, když se jí dotkla Harryho magie, ale neucukla. Znamení zla zlatě zazářilo a pak nadobro zmizelo. Narcisa si prohlédla svoje předloktí, prozkoumala jej i svojí magií a nenašla po Znamení zla jedinou stopu, jako by tam nikdy nebylo. Harry syknul, ale nikdo si toho nevšimnul, teda až na Eleonoru. Každý byl unešený z odstranění toho znamení, že Harrymu nevěnovali příliš pozornosti.
„Teďka vy dva, ale tentokrát to provedu u vás dvou zároveň, dost to vyčerpává,“ hlesl Harry a jeho hlas zněl dost nakřáple, jako by uběhl pár kilometrů.
Severus s Luciusem vyhrnuli rukávy od košilí a ukázali světu, to čím se nedalo nikde hrdě chlubit. Harry zopakoval celou proceduru. Lucius si u jeho nohou poslušně kleknul a poklonil se mu.
„Pane Malfoy, nedělal jsem to proto, abyste přede mnou klečel a klaněl se mi. Nikdy jsem to nežádal, nežádám to ani teď a žádat to ani nebudu. Zvykněte si, že já se snažím obnovit společnost a navrátit ji hodnoty, kde si je kouzelník rovný s domácím skřítkem, kentaurem nebo obrem. Každý z nás se narodil s něčím, co ostatní nemají, ale ne z důvodu, abychom soupeřili, kdo má nejlepší dar, ale abychom svůj dar rozdělili mezi ostatní a oni se mohli zase o ten svůj rozdělit s námi. A abych dostál svým slovům, Kráturo, pojď sem prosím tě,“ řekl Harry. Trojice bývalých Smrtijedů se posadila na svá místa a místo nich se ve středu stolů objevil Krátura.
„Kráturo, jsi svobodný domácí skřítek. Můžeš si kupovat oblečení jako každý kouzelník. Můžeš používat kouzla jako my a někdy jsou dokonce i mocnější než ty naše. Proto jsem ti chtěl dát tohle,“ řekl Harry a podal mu malou obálku. Krátura ji přijal a opatrně otevřel. Nastavil malou ručku a obsah obálky na ní vysypal. Všichni udiveně hleděli, když mu do ručky spadl malý zlatý klíček.
„Pán Harry dal Kráturovi klíč od trezoru v bance?“ optal se Krátura trochu nechápavě.
„Ano, je to klíč od tvého osobního trezoru, kde budeš mít schovány peníze, které si vyděláš službou pro mě, Eleonoru nebo jakéhokoliv hosta našeho domu,“ odpověděl mu Harry. Krátura neměl daleko do slz a Harry si kleknul. Krátura ho objal a Harry zase syknul bolestí, když se ho Krátura dotknul levého předloktí.
„Nyní pánové, je váš čas, vyzvat dámy k tanci,“ řekl Harry a mávnul rukou. Gramofon začal hrát z jiného soudku a několik párů se hned vydalo tančit. Protože Eleonoru vyzval k tanci Draco, Harry si sednul na své místo a sledoval jak se všichni dobře baví.
„Vždy jsi sledoval ostatní jak se baví a sám jsi stál opodál, není tomu tak?“ optala se ho Ginny, která se objevila za jeho zády a následně se posadila na židli vedle něj.
„Já jsem šťastný, když jsou šťastní mí přátelé,“ odpověděl ji Harry.
„Takže jsi i smutný, když jsem já smutná?“ optala se Ginny.
„Popravdě nevím jak se mám cítit. Jsem dost unavený, abych se cítil naprosto šťastný, ale ne natolik, abych se neradoval. Je to složité,“ řekl Harry. Ginny se ho dotkla na levém předloktí a Harry ucuknul.
„Lhal jsi, když jsi řekl, že jsi to kouzlo zcela analyzoval. Jen jsi ty tři znamení přenesl na sebe. Chceš mít zase co dočinění s černou magií, nebo to byl tah, jak se stát plnohodnotným Smrtijedem? Nebo je to jen další část tvého mučednického já, které musí být neustále vystavováno bolesti a utrpení, jen aby ostatní mohli žít bez bolesti a problémů?“ vyprskla na něj Ginny. Harry jen zakroutil hlavou a řekl něco v tom smyslu, že ona to nechápe a odhrnul si rukáv. Znamení tam ještě bylo, ale už jen sotva viditelné.
„Já to kouzlo pochopil, tak jak jsem řekl. Za pár minut po něm nezbude ani kousek černé magie. Když jsem tě ve druhém ročníku šel zachránit, byl jsem sám zachráněn a to slzy fénixe. Látka obsažená v těch slzách mi stále koluje v krvi a já jsem ji dokázal vědomě využít a rozmnožit do takové velikosti, že si se znamením snadno poradí,“ a jak Harry řekl, znamení zmizelo úplně. Aby ji dokázal, že mluvil pravdu poklepal si hůlkou na levé předloktí a nahlas pronesl kouzla, na zjištění černé magie, které i ona znala. Nic se nestalo a to bylo znamení, že černá magie je úplně pryč.
„Promiň,“ hlesla Ginny.
„Neomlouvej se. Prostě si o mě měla jen starost a nechtěla jsi, abych znovu podlehnul černé magii,“ řekl Harry, usmál se na ni a napil se vína.
„Asi to tak bude,“ odpověděla a odešla na taneční parket.
„Už to nikdy nedělej. Možná si tomu kouzlu přišel na kloub, ale už nikdy ho nepřebírej na sebe, rozumíš?“ optal se ho Severus.
„Doufal jsem, že budeš veselejší, když ti ta věc nebude dělat bolesti. Možná jsi si na to zvyknul a využíval to na odhadnutí situace u Smrtijedů, kteří znamení stále používají ke svolávání, ale nechtěl jsem, aby si to nadále měl na ruce,“ pronesl Harry, dopil víno a odešel do své ložnice.

Harry klidně spal, když se mu zdál sen, který se mu vůbec neměl co zdát.
„Moje paní, Malfoyovi se nejspíše přidali k Fénixovu řádu, ztratili jsme je při vstupu do toho domu na Grimmauldově náměstí,“ řekl nějaký zakuklený Smrtijed, ale v dalším okamžiku se válel na zemi v křečích.
„Takovou neschopnost nebudu nadále tolerovat. Nicméně se pleteš, protože oni nešli k Fénixovu řádu, ale navštívit Harryho Pottera. Můj informátor mi sdělil, že se dnes ráno vrátil a já se to od svých lidí nedozvím, když tam celou dobu hlídají,“ syčela na něj a nechala ho znovu okusit kletbu Cruciatus.
„Má paní, mohu vědět kdo je tím informátorem?“ optal se jiný Smrtijed.
„Ráda bych řekla, že jím je někdo přímo z blízkosti Pottera, ale jím můj manžel,“ odpověděla Paní zla.
„Náš Pán žije?“ podivil se Smrtijed.
„Ne, dal mi vědět skrze sny ze Ztraceného města, kde právě je,“ odpověděla Paní zla.
„Sláva, náš Pán Lord Voldemort na nás dohlíží ikdyž tu dočasně není,“ zaradovali se Smrtijedi.
„Ano, máte pravdu. Zatím tu není, ale nebude tomu trvat dlouho a najdeme nějakou jeho stále žijící rodinu a vrátíme mému manželovi život,“ pronesla nahlas Paní zla a z hlavy ji spadla kapuce. Měla krvavě rudé vlasy, světlý obličej a stejné oči jako měl Voldemort.
Harry se leknul a probudil se.
„To snad není možné,“ řekl si sám pro sebe a rozhlédnul se kolem sebe. U dveří uviděl vcházejícího Kráturu.
„Pane Harry, všichni se ptají, proč nemohou opustit dům,“ řekl Krátura a Harry si vzpomněl na kouzlo, které na dům seslal ještě před tím, než šel spát.
„Kolik je prosím tě hodin?“ optal se Harry.
„Za deset minut budou dvě ráno, pane,“ odpověděl Krátura.
„Tak jim řekni, že jsem pro všechny připravil pokoje v druhém a třetím patře. Domů mohou odejít po snídani, kde jim vysvětlím aktuální situaci. Teďka mě už nech prosím spát, měl jsem špatné sny a kéž by to zůstalo jen sny,“ pronesl Harry, lehnul si a zabalil se do peřiny. Eleonora přišla do pokoje, když Harry spal, nebo si to aspoň myslela a lehla si vedle něj. Nechtěla ho vzbudil, ale i tak se k němu přitulila. Harry to cítil, ale dělal, že spí a tak nijak nereagoval. Byl až moc zamyšlený, než aby mohl klidně spát, ale i tak po chvilce usnul.