17. Večer
Harry vstoupil dveřmi do svého domu a v přijímacím pokoji se mu do cesty postavil Severus.
„Chceš mě poslat zpátky mezi mrtvé, Severusi?“ optal se ho Harry a sundal si kapuci.
„Jsi to ty Harry?“ optal se Severus, ale hůlku nesklonil úplně. Byl stále připraven, kdyby se před ním náhodou objevil nějaký Smrtijed.
„Když jsi mě v pátém ročníku učil Nitrobranu, vstoupil jsem do tvé myslánky a viděl, jak na tebe můj otec použil kouzlo, které jsi ty sám vytvořil a zapsal do své učebnice lektvarů. Byl jsi v ní podepsán jako Princ dvojí krve,“ odpověděl mu Harry a Severus hůlku schoval.
„Harry, zatraceně jsem se o tebe bál,“ hlesl Severus a sevřel ho v obětí, které věnuje otec svému synovi, když ho po několika letech zase vidí.
„Omlouvám se, ale bylo jich tolik a já to sám nezvládnul. Muselo se stát, to co se stalo,“ odpověděl Harry a Severus jej pustil.
„Kde je Eleonora?“ optal se Harry, ale Severus mu nemusel odpovídat. Na schodech se ozvaly rychlé kroky a když se tím směrem podíval, už ji měl v náruči.
„Chyběl jsi mi, tak moc jsi mi chyběl,“ zašeptala mu do ucha a dlouze ho políbila.
„Ty mě taky,“ řekl, když se od sebe odlepili. Eleonora ho chytila za ruku a táhla ho po schodech pryč.
„Severusi, mohl bys prosím říci všem Weasleyům, že je zvu na dnešní večeři? Také pošli zprávu Dracovi a jeho rodičům,“ stačil křiknout Harry, než byl zatažen do své ložnice, kde s Eleonorou zůstali až do šesté večerní. Harry byl rád, že hned z jeho ložnice vedli dveře do koupelny, kde se osprchoval společně s Eleonorou.
Severus je nerušil a poslušně splnil jeho přání. Četl si vzkazy od Luciuse, kde bylo potvrzení příchodu na večeři. Artur také poslal odpověď a ještě k tomu přiložil celý seznam lidí, kteří se k nim ještě připojí. Severus mu chtěl odepsat, že může přijít jen jeho rodina, ale na stole se objevil další kus pergamenu. Harryho písmem na něm bylo napsáno, že je jedno kolik lidí přijde.
„Jak moc jsi ještě zesílil?“ optal se potichu Severus a na papíře se objevila odpověď. Severus se musel zasmát.
„Jen doufám, že když víš o všem co se v domě děje, zachováš ostatním i nějaké to soukromí,“ pronesl už nahlas Severus.
„Zajisté, nebo sis myslel, že jsem nějaký šmírák?“ optal se Harry, když vstoupil dveřmi do kuchyně.
„Kam chceš usadit tolik lidí? Vždyť přijde skoro celý Fénixův řád,“ pronesl starostlivě Severus.
„Už jsem o tom přemýšlel. V prvním patře mám dva pokoje, které jsou nevyužívané. Sice dneska je asi případ, kdy by se plně hodily, ale malé kouzlo si s tím poradí,“ řekl Harry a odešel z kuchyně následován Severusem.
Harry vešel do pokoje, ve kterém on i Ron kdysi spali a mávnul rukou. Všechno vybavení pokoje se poskládalo ke stěně. Severus uslyšel podobný zvuk skládaní nábytku i z vedlejšího pokoje a když se tak skočil podívat, naleznul jej poskládaný stejně jako v předešlém pokoji.
„Co plánuješ dělat?“ optal se Severus, ale odpovědi se mu nedostalo. Harry dělal zápěstím a dlaní nejrůznější křivky a pohyby až se před nábytkem objevila stejná stěna, která byla za ním.
„Takže jsi zmenšil prostor obou pokojů, ale ……,“ řekl Severus, když se zarazil u zmizení stěny, která dělila sousední pokoje.
„Aha, takže tohle jsi měl na mysli,“ řekl Severus. Všechny zeleno stříbrné tapety zmizely. Zmizelo i všechno, co by bylo jakkoliv spojeno se Zmijozelem. Harry odstranil koberec a podlahu pokryl světle hnědými parkety. Rozhlédl se kolem sebe.
„I tak mám málo místa,“ hlesl. Vytáhnul svoji hůlku a mocně s ní mávnul. Celá místnost byla zaplavena jeho magií, která posunula stěny, kde byl umístěn nábytek a to minimálně o pět metrů.
„Sakra, ty teda máš silnou magii. Já myslel, že se vrátíš bez magie, jak nám říkal Draco,“ pronesl Severus a tentokrát se na něj Harry podíval s neutrálním výrazem ve tváři.
„Já se ani vrátit nechtěl,“ odpověděl mu a Severus zalapal po dechu.
„Jak nechtěl? To jsi nechtěl vidět své přátelé, Eleonoru a ostatní lidi? Nechal bys nás tu na pospas Smrtijedům a jejich pánovi?“ optal se Severus vyvedený z míry. Zdálo se, že nemá daleko k tomu, aby na Harryho nezačal řvát.
„Podívej se na to z mého pohledu. Nevíš co bych musel zaplatit za to, abych se mohl vrátit. Chtěli po mě, abych obětoval své dítě i budoucí ženu a také tři své přátele. Myslíš si, že bych měl pak pro co žít, kdybych se vrátil? Přál jsem si proto radši pokračovat dál, než abych obětoval své nejbližší. Navíc by jste Smrtijedy porazili i beze mne. Draco je na to silný dost, jen o tom neví a Eleonora má v sobě moc fénixů, kterou jsem ji dal, když mě Draco vyzval na souboj před celou školou,“ odpověděl mu Harry a pokud minule Severus nemohl popadnout dech, teďka ho už asi nenajde. Harry se od něj otočil a dál čaroval. Severus ho nechal o samotě a zavřel za sebou dveře. Rozhlédl se a uviděl Eleonoru, jak je zády opřená o stěnu hned vedle dveří.
„Nezměnil se, stále dává přednost životu ostatních před tím vlastním. On nemiluje jen jednu osobu, jeho srdce je tak velké, že miluje všechny své přátele a ve všech vidí to nejlepší. V tomhle se Albusova výchova nezapře,“ pronesl potichu Severus a odešel do kuchyně. Eleonora se sesunula, seděla tam na chodbě opřená zády o stěnu, hlavu mezi koleny a přemýšlela nad tím, co právě slyšela.
Blížila se sedmá hodina a Harry byl spokojený se vším, co udělal. Věděl, že celou dobu sedí Eleonora za dveřmi, ale nechal ji přemýšlet. Někdy je prostě lepší, když si člověk uspořádá myšlenky nikým nerušen, než být stále někým pozorován. Harrymu zazvonil zvonek v hlavě a věděl, že se na Grimmauldovo náměstí přemístily tři osoby.
„El, pojď prosím ještě do pokoje. Sice jsou tu první hosté, ale rád bych si s tebou prvně promluvil,“ řekl Harry, sklonil se, vzal ji do náruče a stoupal po schodišti až k jejich ložnici.
„Proč jsi se nechtěl vrátit ani za cenu našich životů?“ optala se, když pohybem prstu zavřel dveře.
„Nesnesl bych pomyšlení, že kvůli tomu abych žil, by musel někdo z mých přátel zemřít. Musíš pochopit, že jsem ztratil rodiče, abych mohl žít. Díky mé chybě jsem ztratil i kmotra, který mě šel zachránit. Svůj život ztratil i Albus Brumbál, když místo vlastní obrany, mě odklidil z cesty a on ztratil hůlku, pomocí které by se mohl zachránit. A to nemluvím o padlých v Bradavicích, když na ně Voldemort zaútočil. Omlouvám se, ale nechci vidět další lidi, jak za mě pokládají život, jen proto, abych žil a stál proti zlu. Lidé prostě potřebují víru v sama sebe, pak nebudou potřebovat silné jedince, kteří rychle padnou. Lidé se musí vzchopit a až budou všichni bojovat jako jeden, dokáží vymítit zlo ze světa i z vlastních duší,“ vysvětlil ji Harry. Oba leželi vedle sebe na posteli a Eleonora se na něj smutně dívala.
„Musel jsi mít hodně těžký život. Vždy se o tobě mluvilo jako o hrdinovi, který se postaví všemu kdykoliv a kdekoliv, ale nikdy se nikdo nezajímal o to jak se cítíš. Nemusíš se omlouvat, to já bych se měla omluvit, že jsem pochybila o tvých hodnotách,“ řekla Eleonora a jemně ho políbila.
„Netrap se něčím, co je již minulostí. Teďka je slavnostní den a hosté na nás čekají,“ řekl Harry, mávnutím ruky na sobě měl narůžovělou košili, bílé kalhoty, bílé sako a kravata měla barvu měsíčního svitu.
„Vypadáš nádherně, úplně k sežrání,“ řekla Eleonora a prohlížela si ho.
„Co chceš mít na sobě ty?“ optal se Harry a díval se ji do očí. Než stačila odpovědět, měla na sobě nebesky modré šaty.
„Jak jsi věděl, že chci jít v tomhle?“ optala se ho udiveně.
„Četl jsem ti to v očích,“ zašeptal ji do ucha, nabídl ji ruku a ona přijala. Vyšli z pokoje a tvořili dokonalou dvojici.
Severus stál v přijímacím salónku a bavil se s Malfoyovými.
„Severusi, jak dlouho si myslíš, že vydrží tahle situace? Ministerstvo už nemá dostatek prostředků a nynější Pán Zla postupuje stejně jako Voldemort, ale s tím, že neopakuje jeho chyby,“ pronesl Lucius a konečně si uvědomil, že se tak dlouho bál vyslovit Voldemortovo jméno, ale teďka to bylo za ním. Nebál se ho a nebál se ani Smrtijedů a jejich nového pána. Uvědomil si, že strach je dobrá věc, ale jen v určitých věcech. Draco mu ukázal, jak bylo špatné pokračovat v ideologii čistokrevných rodů a vše kolem. Jeho pohled na svět se změnil a jeho myšlení také. Neodsuzoval mudly, teďka je někdy litoval, protože proti Smrtijedům neměl žádný mudla šanci obstát a proto bylo potřeba zase kouzelníků, kteří by je chránili.
„Rád vás po dlouhé době vidím,“ ozval se Harry a sestoupil i s Eleonorou ze schodů. Lucius se zarazil a kdyby neměl dobré vychování, jeho čelist by poklesla až na zem. Stejně na tom byla i Narcisa a Draco.
„Paní Malfoyová, dneska vám to sluší,“ řekl Harry a políbil ji ruku. Luciusovi potřásl pravačkou a pak se zastavil před Dracem. Draco nevěděl jak se má zachovat a tak se mu jen díval do očí. Když Harry odmítl udělat první krok, Draco se sebral a objal ho.
„Pottere, zatraceně si nám tu scházel,“ řekl a Harry se usmál.
„Věř mi, že jste mi také chyběli,“ pronesl Harry a vrátil se zase k Eleonoře.
„Dovolte, abych vám představil moji snoubenku Eleonoru Gernerovou,“ pronesl Harry. Lucius uchopil její ručku a políbil ji na ni.
„Je mi ctí vás poznat osobně, slečno. Jsem rád, když vedle rytíře světla vidím tak úžasnou ženu, jako jste vy,“ pronesl a Eleonora se mírně začervenala.
„Dovolte, abych vás zavedl do místnosti, kde budeme večeřet i tančit,“ pronesl Harry. Mávnul rukou. Severus trochu nadskočil, protože se na něm objevilo úplně nový společenský oblek a nešlo by to jinak, kdyby nebyl černý.
Harry nastavil ruku Eleonoře a vydali se po schodech do prvního patra. Všichni kromě Harryho ohromeně koukali na výzdobu i vybavení místnosti. Malfoyovi se vzpamatovali docela rychle, protože pro ně něco takového nebylo nic nového, ale i tak je překvapila kombinace drahých doplňků s levnými, ale zato krásnými věcmi.
„Je to tu nádherné, ale nikdo to tu nebylo. Kdy to bylo přebudováno?“ optal se Draco.
„Dneska jsem to tu vytvořil. Trvalo mi to sice hodinu pilné práce s hůlkou, ale líbí se mi to. Doufám, že se vám tu bude líbit také, rád bych prožil Vánoční večeři v klidu a pohodlí,“ řekl Harry. Pokynul všem, aby si sedli a sám odsunul židli pro Eleonoru. Stůl nebyl hranatý, ale dokonale kulatý. Uvnitř měl prostor pro chození a část stolu i chyběla, aby se dovnitř dalo vejít. Severus se až podivil, jak je stůl obrovský a přitom místnost, která bývala pokojem, byla ještě větší. Byl zde i taneční parket s mramorovou podlahou, která měla barvu vínové červeně.
„Je to tu nádherné. Barvy, nábytek i umístění světel, všechno do sebe zapadá a vytváří to tu mírumilovnou atmosféru,“ řekla Narcisa, ale nikoliv svým povýšeným, ale normálním, příjemným a hlavně přátelským hlasem.
„Máš pravdu, matko. Je to tu nádherné, už vím jak bude vypadat můj dům, až si nějaký teda postavím,“ řekl Draco a mírně se zasmál. Harrymu zase zazvonilo v hlavě a napočítal asi dvacet lidí.
„Omluvte mě, právě se před dům přemístili další hosté a je mojí povinností je jít přivítat,“ pronesl Harry a opustil místnost.
Otevřel hlavní vchodové dveře a rozhlédl se po všech přítomných. Několik lidí si dlaněmi promnulo oči, aby se ujistili, že dobře vidí.
„Všechny vás tu vítám. Prosím následujte mě do první patra, kde je přichystaná místnost s velkým stolem. Jsem si jistý, že máte hlad a slavností večeře čeká, až se do ní pustíte,“ pronesl Harry, ustoupil ze dveří a vešel do domu.
„Je to Harry?“ optal se Ron Hermiony a ta jen překvapeně přikývla. Harry na ně dlouho nečekal a vydal se po schodech do prvního patra, kde na ně čekal zbytek hostů. Bez velkých řečí kolem všeho, vešli dovnitř a znovu zažili šok. Dnešní večer bylo jedno překvapení za druhým a Harry se jen usmíval.
„Harry, chyběl si mi,“ řekla Ginny a vrhla se mu kolem krku.
„Bylo by neslušné říci, že jsi mi také chyběla, protože jste mi chyběli všichni. Ještě než se všichni pustíme do Vánoční večeře a pití lahodného vína, rád bych vám něco oznámil. Dneska jsme se já a Eleonora Gernerová zasnoubili a na Nový rok se chceme vzít,“ řekl Harry, když se vedle něj objevila Eleonora a objala ho kolem pasu. Místností se nesl potlesk a také plno gratulací.
„Také vím, že na mě máte plno otázek, ale musíte ještě chvíli počkat. Usaďte se zatím ke stolu a já budu za chvíli zpátky,“ řekl Harry, políbil Eleonoru a v bílém záblesku zmizel.
Harry se objevil v jídelně v přízemí a rozhlížel se kolem sebe.
„Kráturo, rád bych tě osobně pozval k nám na večeři,“ řekl Harry a z koutu za krbem se vypotácel utrápený Krátura.
„Pán Harry se vrátil,“ křikl radostně a objal mu nohy.
„Ano, už jsem zpátky. Dovolíš mi, abych ti upravil oblečení a pak se k nám přidal u večeře?“ optal se Harry a Krátura na něj překvapeně koukal.
„To si Krátura ani nezaslouží,“ řekl smutně a odstoupil od Harryho. Harry si kleknul a položil mu ruku na rameno.
„Kráturo, zasloužíš si stejné zacházení jako každý kouzelník nebo jiná bytost na tomhle světě. Ty jsi se navíc staral o mojí budoucí ženu a náš dům, proto si to zasloužíš více než ostatní. Pojď tedy se mnou a připoj se k nám u večeře,“ řekl Harry a na Kráturovi se objevil bílý společenský oblek. Krátura si prohlédnul sám sebe a šťastně se usmál.
„Pán Harry je ke Kráturovi hodný, jako nikdo před ním. Krátura je nejšťastnější domácí skřítek, protože může sloužit kouzelníkovi, jako jste vy, pane Harry,“ řekl Krátura.
„Jsem rád, že jsi šťastný, ale mám pro tebe ještě jedno překvapení, ale to ti řeknu až později. Teďka pojďme nahoru, protože bych nerad nechal hosty čekat,“ řekl Harry, chytil Kráturu za ruku a oba je přenesl do prvního patra.
Všichni se na něj od stolu podívali a pak sklouzli pohledem i na Kráturu.
„Rád bych vám představil svobodného domácího skřítka Kráturu, který se vyznamenal v boji proti Voldemortovi, tak jako jen málo z domácích skřítků,“ pronesl Harry, mávnul rukou a vedle jeho místa u stolu se stůl ještě o něco málo rozšířil. Objevila se u něj vyšší židle, než ostatní a všichni pochopili, pro koho to je. Harry i Krátura se usadili na svá místa. Všechny pohledy nyní směřovali k Harrymu, který si musel zase stoupnout.
„Všem vám přeji Veselé Vánoce a také dobrou chuť,“ pronesl, pozvednul číši červeného vína a v tu chvíli si i ostatní všimli, že je před nimi porce pečené kachny se zelím a houskovým knedlíkem, k tomu číše červeného nebo bílého vína. Lucius se také postavil, uchopil svoji číši a řekl: „Připíjím na poctu Harryho Pottera, rytíře světla, který se už podruhé vrátil, aby tento svět zbavil největšího zla.“ K Luciusovi se přidali i ostatní a všichni připili na Harryho. Pak se posadili a pustili se do kachny se zelím.