12. Pán Zla
Ráno studenti z Krásnohůlek i Kruválu vycházeli z nových ložnic, které Harry vybudoval za pomoci Draca, Nevilla a Lenky. Všichni čtyři seděli u soukromého stolu v jednom z výklenků ve Velké síni, který tam Harry také přičaroval.
„Co bude dál?“ optal se Neville.
„S řediteli škol se dohodne, kdy a kde se bude Obrana proti černé magii učit a do té doby bude nutné svolat co nejvíce členů Brumbálovi armády. Mezitím Draco vyslídí od Smrtijedů co nejvíce dalších informací,“ odpověděl mu Harry a strčil si do úst vidličku s kusem palačinky.
„Od kdy tu dělají na snídani palačinky? Vždy to byly vajíčka a podobná jídla,“ optala se Lenka.
„Od chvíle, co si Harry přál na snídani palačinky a domácí skřítkové neměli nic jiného na práci, než mu jeho přání splnit,“ ozval se jízlivě Draco.
„Co ta jízlivost v hlase?“ optal se Harry, který byl u Draca zvyklí už na plno věcí, ale rád ho popichoval kvůli starým časem, stejně jako Draco popichoval ho.
„No napadá mě hned pár věcí, kvůli kterým bych tak mohl mluvit. Třeba ta tvoje sebejistota, že splním všechno co po mě budeš chtít. Zase mám nasazovat krk mezi Smrtijedy, když jsi jich celou hromadu nechal žít a to byly svědky mého počínání proti nim!“
„Tak tohle tě trápí? Nic co by jsi nedokázal vysvětlit, aby to Pán Zla nepřijal jako omluvu,“ řekl Harry před dalším soustem a vyprovokoval Draca ještě více. Už skoro sršel vzteky, když na něj Harry mrknul. Draco nechápal, tak se rozhlédnul kolem sebe a zjisti, že se na ně všichni dívají, protože Draco ve své zlosti řval na celou Velkou síň.
„Vyzvi mě na souboj. Bude to ukázka, jak to chodí ve skutečnosti, co ty na to?“ navrhnul Harry a Draco se tvářil neutrálně.
„Vyzívám tě na souboj a ať jsou mi všichni studenti i učitelé svědky, že když vyhraju, už mě nepošleš mezi Smrtijedy!“ křikl na něj Draco a hrál naštvaného. Harry chvíli přemýšlel a pak je řekl, „Souhlasím! Za pět minut před hradem.“ Pak se zase pustil v klidu do jídla. Draco odešel pryč a šel čekat před školu, také si cestou vymýšlel strategii, protože se mezi ty bastardy nechtěl vrátit a on vyhraje za každou cenu.
Hned po něm se před školu začali hrnout všichni studenti a když už ve Velké síni nezbyl nikdo kromě Harryho, odebrali se tam i učitelé. Harry dojedl poslední palačinku a když všichni před hradem utichli, přemístil se tam.
„Rád bych, aby všichni studenti viděli, proto kolem nás utvořte velký kruh. Tenhle souboj bude podobný tomu v soubojnickém klubu, ale zde to nebude jako. Zde jde tady příteli o nasazení krku v další misi, takže půjde do tuhého. Ručím svým životem, že žádnému studentovi se nic nestane, ale jakékoliv zasahování do souboje nebudu tolerovat,“ pronesl Harry k celému davu a počkal až se kolem nich vytvoří kruh o velikosti sto metrů.
Harry pozvednul hůlku a kolem celého kruhu vytvořil bariéru, která zastaví všechna kouzla, která po sobě oba budou metat.
Harry i Draco se vzpřímili a postavili se naproti sobě.
„Začneme na tři,“ pronesl Harry a začal počítat. Když byl u dvou, Draco po něm vypálil odzbrojující kouzlo. Davem přihlížejících to zavrčelo a sem tam se ozvalo „Podvodníku!“, ale jinak se nic nestalo. Harry kouzlu rychle uhnul a sám vyslal na Draca omračovací kouzlo. Byl tak rychlý, že hned ve stínu omračovacího kouzla vyslal odzbrojovací.
Draco vykryl jedno kouzlo, ale druhé už nestihnul a hůlka mu vyletěla z rukou. V zápalu boje si toho asi nevšimnul a vykouzlil tři desetimetrové hady. Davem to zase zašumělo, protože Draco kouzlil bez hůlky a o tom nikdo nevěděl.
„Vidím, že vše sázíš na své vítězství, protože to byla jediná tvoje tajná zbraň proti Smrtijedům,“ pronesl Harry a hadi zmizeli ve zlatých plamenech, které na ně Harry vrhnul.
„Už se k nim nevrátím,“ zasyčel Draco a z rukou mu vyletěl obrovský had, který byl tvořen modrými plameny. Ohnivý had rozevřel tlamu a vrhnul se přímo na Harryho. Harry se přemístil kousek bokem a už v ruce neměl hůlku, protože když to Draco bral vážně, on bude muset využít všech svých schopností.
Neměl moc času, protože modré plameny, které vyletěly hadovi z tlamy, mu olízly lem hábitu a ten na chvíli vzplanul. Harry začal odříkávat nějakou kouzelnou formuli a pak z dlaní vrhl na hada čistou magii. Had se zastavil, chvíli se nic nedělo a pak had explodoval. Z dýmu prachu se ozval výkřik a všem se ukázal fénix se zlatými pery.
„Dlouho jsem tě neviděl, Fawkesi,“ pronesl Harry, když mu fénix usednul na rameno.
„Co to bylo?“ podivil se Draco a přestal dávat pozor. Harry po něm střelil znehybňujícím kouzlem, ale Draco v poslední chvíli zmizel. Harry se rozhlížel kolem sebe a pak uviděl Draca, jak stojí pár metrů od něj a hůlkou míří na tepnu jedné studentce, kterou do bariéry přenesl.
„Vzdej se, nebo se jí něco stane,“ zavrčel Draco.
„Řekl jsem, že se nikomu nic nestane, chceš to snad porušit?“ zeptal se Harry a vymýšlel plán. Pomalu šel k Dracovi, který držel dívku sedmého ročníku.
„Taky už ani o krok více. Jediný pohyb, který by ukazoval, že chceš provést nějaké kouzlo a sejmu ji,“ zavrčel Draco.
„Takže doopravdy nechceš k Smrtijedům, ale abys toho dosáhnul, jsi ochotný používat jejich způsoby a stát se jedním z nich?“
„Nech si ty svoje kecy, vzdej se a nic se jí nestane,“ zavrčel zase Draco a přitlačil ji hůlku na krční tepnu. Dívce se začal pomalu zastavovat tok krve do mozku a šly na ni mdloby.
„Jak se jmenuješ?“ optal se Harry dívky. Měla nádherně modré oči a dlouhé tmavě hnědé až černé vlasy.
„E.. Eleonora Gernerová,“ zachraptěla a omdlela. Draco trochu zbledl a odtáhl od ní hůlku. Harry toho využil a nepatrně kývnul hlavou, což byl povel pro Fawkese. Ozvala se rána jako když udeří hrom a Eleonora zmizela se zlatým zábleskem. Nebyla jediná kdo zmizel, protože ve stejný okamžik zmizel i Fawkes.
„Kde je?“ podivil se Draco a pak se podíval na usmívajícího se Harryho. Ten natáhnul ruce před sebe a s dalším zábleskem držel Eleonoru ve svém náručí.
„Prohrál jsi,“ pronesl k Dracovi a otočil se k němu zády.
„Avada Kedavra!“ křikl Draco a zelený paprsek narazil Harrymu do zad. Všichni studenti i učitelé vykřikli strachy. Harry tam chvíli nehybně stál a pak se k němu otočil čelem.
„Dobře víš, že tohle na mě nepůsobí, ale jestli chceš, půjdu na tebe tím nejsilnějším kouzlem co mám a vysaju z tebe všechnu magii, stejně jak jsem to udělal Smrtijedům,“ zavrčel na něj Harry a Dracovi se zablesklo v očích.
„Boj ještě neskončil!“ křikl na něj Draco a metal po něm jedno kouzlo za druhým. Harry by se rád bránil, ale stále měl Eleonoru v náručí a to mu znemožňovalo pohotově kouzlit. Harry se zeleným zábleskem zmizel a o pár sekund se zase objevil.
„Eleonora je na ošetřovně, mohl by se na ní jít někdo podívat?“ optal se Harry směrem k vedoucí ošetřovny. Ta jen kývnula a zmizela v davu lidí.
„Tak to pojďme skončit,“ pronesl Harry, prásknul o sebe dlaněmi a pak je pomalu začal od sebe odtahovat. Mezi dlaněmi mu létaly paprsky všech barev. Když měl dlaně od sebe, jak nejvíce mohl, zhmotnila se mezi nimi velká bojová hůl. Uchopil ji, zabořil jeden konec do země a nechal ji zvětšit se ještě o několik desítek centimetrů, až mu dosahovala do výšky prsou.
Dracovi se na obličeji objevil úšklebek, protože tohle už jednou viděl a mnohé o tom slyšel, nebo spíše četl.
„Takže chceš na mě použít magii starší než je tenhle hrad?“ optal se Draco.
„Víš, nikdy tu nešlo o mě nebo o tebe, vždy mi šlo o to, aby byli v bezpečí mí přátelé i všichni lidé, ať kouzelníci nebo mudlové. Doufal jsem, že to pochopíš a proto budeš mezi Smrtijedy hrát svoji úlohu, jak to dělal Severus, ale ty jsi přece jen jiný,“ odpověděl mu Harry a postavil se do podivného postoje, jako kdyby neměl bojovat kouzly, ale jen tou holí, kterou vykouzlil.
„Chápu, když mě nedokážeš do minuty porazit, nevrátím se tam a já vyhrál. Přijímáš?“ navrhnul Draco. Harry jen kývnul a protočil se kolem své osy a hůl si protočil přes záda, prohodil si ji v rukách a při každém pohybu z ní vyletěl paprsek magie.
„Tohle jsem kdysi viděl. Tuhlo kouzlo použil Nebelvír proti Zmijozelovi, když chtěl ovládnout školu. Nebelvír s tím porazil padesát nepřátel během pár sekund,“ ozval se duch Krvavého Barona. Ti co ho slyšeli, si jen obdivně pískly.
„Je konec,“ hlesl Harry a protočil se tak rychle, že na chvíli nebylo vidět, kde je jeho obličej. Bariéra se otřásla a vše uvnitř ní bylo zaplaveno zlatými paprsky. Draco neměl nejmenší šanci vyhnout se kouzlům, protože se nedokázal ani přemístit. Harry si povzdychnul, zabořil hůl do země a přešel k Dracovu tělu, které leželo nedaleko něj.
„Budu potřebovat další lůžko na ošetřovně. Sice mu nic vážného není, ale než se dá plně do pořádku, bude nějakou tu péči potřebovat,“ pronesl Harry a zrušil bariéru, která je dělila od studentů a učitelů. Nikdo ze studentů nejásal ani se nebavil, všichni jen hleděli na neuvěřitelné schopnosti dvou kouzelníků, kteří kdysi byli nepřáteli a dneska jsou dobří přátelé.
„Při obraně proti černé magii nejde o to kolik kouzel umíte, nebo jak mocná ta kouzla jsou. Jde tu o váš důvtip, rychlost myšlení a dokonalou dedukci nepřítelova dalšího kroku. Jak kdysi jeden dobrý učitel Obrany proti černé magii řekl, černá magie je jako několikati hlavá bestie. Odrazíte jedno kouzlo, které představuje její hlavu a místo té jedné hlavy jsou tam dvě další a tak dále. V boji se Smrtijedy nebo kouzelníky, kteří užívají černou magii, je hlavním krokem rychlost. Když budete rychlí, dokážete Smrtijeda porazit a to bez utržení jediného škrábance. Háček je v tom, že Smrtijedi jsou vycvičení v zabíjení jediným mávnutím hůlky, přičemž vy všichni máte stále morální čistotu a jen tak lehce někoho zabít nedokážete,“ pronesl Harry k davu. Mezitím co mluvil, odnesla ošetřovatelka na nosítkách Draca na ošetřovnu.
„Už jsi někoho zabil?“ ozval se z davu dívčí hlas, nejspíše nějaká dívka z Krásnohůlek, podle toho přízvuku.
„Ano a pokud bych měl říci kolik těch Smrtijedů bylo, tak nedokážu odpovědět,“ odpověděl Harry a davem to zase zašustilo.
„Nyní se prosím odeberte na své vyučovací hodiny. Výuka Obrany proti černé magii začne pro všechny studenty zítra, nejpozději pozítří,“ pronesl Harry a přemístil se pryč.
Harry se objevil před dveřmi na ošetřovnu, které byly dokořán.
„Madame, jak je Eleonoře?“ optal se Harry, když přistoupil k jejímu lehátku.
„Je v pořádku, jen utrpěla malý psychický šok, když ji támhle ten, kývnula hlavou směrem k Dracovu lůžku, zatáhnul do vašeho souboje,“ dostala se mu odpověď.
„Moc se omlouvám, podcenil jsem jeho odhodlání nevrátit se vyzvídat mezi Smrtijedy,“ pronesl Harry. Natáhnul ruku a položil pravou dlaň na její čelo.
„Co to děláte?“ optala se ošetřovatelka.
„Jen uklidním její rozbouřenou mysl,“ odpověděl Harry a od jeho dlaně se nesla zlatá záře, která po pár vteřinách zanikla. Harry ji na stůl položil ještě dopis s omluvou a přešel k Dracovi.
„Když tam nechceš jít ty, budu tam muset jít já,“ zašeptal a změnil si postavu, tvář, vlasy i hlas. Podíval se na překvapenou ošetřovatelku, položil Dracovi kus pergamenu na stolek a zmizel.
Smrtijedi se sešli ve svém doupěti v Albánii a čekali na příchod Pána Zla, který měl údajně pobývat mezi nimi, aby zjistil vše o jejich loajalitě. Nikdo nevěděl, kdo to je a ani jak vypadá.
Harry v Dracově podobě vstoupil do hlavní síně, kde byli už všichni Smrtijedi. Všichni vypadali překvapeně a Harry nevěděl proč.
„Přivítejte našeho Pána Zla,“ křikl nejvýše postavený Smrtijed, který poslouchal jen rozkazy Pána Zla.
„Co se to tu sakra děje? Draco je Pán Zla? Vždyť Smrtijedi se zformovali v dobách, kdy jsem měl Draca vždy po svém boku a ani na okamžik jsem ho nezpustil z očí,“ řekl si Harry v duchu.
„Já Pánem Zla nejsem, nicméně pokud by náš všemocný Pán Zla padl, byla by to pocta nastoupit na jeho místo, ale nijak o něj neusiluji,“ pronesl Harry nahlas, aby jej všichni slyšeli.
„Máš pravdu, Draco Malfoy nikdy Pánem Zla nebyl a ani nebude, jenže vy nejste Draco, jen se za něj vydáváte pane Pottere. Náš plán byl dokonale naplánovaný a my vás teďka máme na místě, na kterém jsme chtěli. Podle našich zákonů se novým Pánem Zla stává kouzelník, který porazil toho předchozího Pána Zla. Zaútočili jsem na všechny velké školy, aby se stáhly do Bradavic, kde jste jim vybudoval zázemí.
Budete vyučovat všechny studenty Obranu proti černé magii a budete mít i značný vliv na jejich chápání dobra. Už teďka někteří schvalují zabíjení a možná toho budou i schopni, protože vy jste toho schopen. Čekáme na vaši pochvalu, nebo pokárání i nové rozkazy. Jsme vaše věrná armáda, která je připravena ovládnout svět,“ pronesl ten samí Smrtijed a poklekl před Harrym.
Jeho příkladu následovali i všichni ostatní Smrtijedi, až celá síň klečela u jeho nohou.
Harry byl zděšen, překvapen, ale hlavně zaskočen. Nevěděl co má dělat, nevěděl co říci a ano co si o tom myslet. Byl v koncích. Plánoval se bránit, zabíjet další Smrtijedy, bojovat o svůj holý život a oni místo toho tady klečí, přísahají mu věrnost a prohlašují ho Pánem Zla.
Nevěděl co dělat, ale věděl jedno, musel z tama zmizet, jinak ho ta tíha rozpolcených myšlenek zničí.
Eleonora stále ležela na lůžku na ošetřovně, když se tam Harry přemístil. Draco tam už nebyl a Harry se pousmál. Podíval se ještě na Eleonoru a hleděl na její vlasy, které se nádherně leskly v měsíčním svitu. Zahleděl se ji do tváře a všiml si, že se ji dívá do těch hlubokých, modrých očí. Ona hleděla to těch jeho. Takto na sebe koukali několik minut, než se Eleonora usmála.
„Proč jsi přišel?“ optala se ho jemným hlasem, který mu zněl jako rajská hudba.
„Podívat se, jestli jsi v pořádku,“ odpověděl ji a posadil se na lůžku za svými zády.
„To je jen část pravdy, proč jsi doopravdy tady?“ optala se ho vážněji.
„Abych se ujistil, že jsem udělal dobře, když jsem tě osvobodil způsobem, kterým jsem to udělal,“ odpověděl a hleděl ji do očí, kde zahlédl slabé zlaté plamínky.
„Vložil jsi do mě mocnou magii. Čí byla?“ optala se Eleonora, ale hned na to se zarazila, protože si vzpomněla na fénixe, který mu seděl na rameně, než omdlela.
„Tys, … tys do mě vložil magii toho fénixe?“ optala se jej překvapeně a on jen mírně přikývnul. Eleonora na něj udiveně hleděla. Pak vstala, přistoupila k němu a políbila jej na tvář. „Děkuji ti,“ pošeptala mu do ucha a zase si lehla na lůžko.
„Ještě jsem tě přišel požádat o pomoc. Jsi jediná, kdo mi může pomoci, protože jsem si tě vybral a to v okamžiku, kdy jsem na tebe přenesl fénixovu magii,“ pronesl Harry a dal se do vysvětlování.