1.Harry a Krátura
Seděl u okna a hleděl na liduprázdné náměstí před domem. Zítra je den jeho devatenáctých narozenin a on neplánuje žádnou oslavu ani žádnou nečeká. Jeho přátelé jsou zaměstnání svojí prací a na něj už nemají tolik času, jako tomu bylo za školních let. Jasně bílá sova se mu mihla přes zorné pole a směřovala do horních pater jeho domu. Vyběhl tedy po schodech do pátého patra domu, které sloužilo jako sovinec nebo pozorovatelna hvězdné oblohy.
Vstoupil do místnosti a Hedvika k němu sletěla bez jakéhokoliv pobízení. Vzal si od ní dopis a několikrát ji pohladil a podrbal na hlavičce. Podíval se na písmo, kterým bylo napsáno jeho jméno a poznal Hagridovo písmo. Hedvika odletěla k misce se zobem a dala se do jídla. Ještě se podíval na noční oblohu a odešel ze sovince. Jenže v zápětí se tam vracel, protože se objevilo několik dalších sov. Všechny mu nesly dopisy od přátel, ale jedna byla z Ministerstva kouzel. Zarazilo ho to, ale také ho už nějakou dobu očekával. Když všechny sovy zase odletěly, odešel z sovince a zamířil do kuchyně, která byla úplně v nejnižším patře domu, kde byla i vstupní místnost.
V kuchyni si nevědomě kouzlem odsunul židli a to bez použití hůlky. Sedl si ke stolu a hned se vedle něj zjevil domácí skřítek Krátura.
„Přeje si pán něco k jídlu nebo pití?“ optal se skřítek v náležitou úctou. Harry se na něho podíval a s úsměvem mu odpověděl, „Když se napiješ se mnou, tak můžeš donést Máslový ležák nebo Skřítkovské víno.“ Krátura na něj nejprve zaraženě civěl, ale po chvíli se vzpamatoval. Za poslední dva roky se k němu Harry nechoval jinak a stále s ním zacházel jako s přítelem na své úrovni. To bylo pro něj hodně nezvyklé, protože se skřítky se odjakživa zacházelo jako s otroky a s ním se taky tak vždy zacházelo, ale jeho nynější pán odmítal a zavrhoval takovéhle zacházení.
„Jistě pane, hned to bude.“ Krátura odkráčel do komory a vytáhnul z tama láhev máslového ležáku a pak z kredence donesl dvě sklenice. Do obou nalil obsah láhve a usadil se na židli vedle Harryho.
„Vidím, že pán dostal dopis z Ministerstva. Mohu se ptát co pánovi píšou?“ optal se Krátura, kterému bylo dovoleno vyřizovat poštu, když Harry nebyl doma.
„Jistě, ale myslím, že vím co mi píšou. Nevím proč, ale nechtějí mě pustit ke zkouškám na bystrozora. Prý jsem pro svět udělal dost, že jsem zabil lorda Voldemorta a víc nic dělat nemusím. Jak mě tohle jejich chování irituje,“ postěžoval si Harry Kráturovi a napil se ležáku.
„Pán má pravdu, tady se to píšou,“ pronesl skřítek a začal číst dopis.
Vážený Pane Pottere,
s lítostí Vám musíme oznámit, že jste nebyl vybrán mezi uchazeče na zkoušky Bystrozorů. Ministr kouzel Percy Weasley stanovil daný počet uchazečů a Vy jste se do něj nevešel. Mohli bychom Vám zde vypisovat plno dalších podrobností, ale není na to čas a tak přidáváme konstatování pana Ministra:
„Harry, zažil sis v životě hodně problémů spojené se zlem a zbavil jsi nás toho největšího zla. Teďka nech na nás ostatních, ať se vypořádáme se zbývajícím zlem. Užívej života do sytosti a nezabývej se problémy, kterých jsi měl víc než dost.“
S pozdravem a přáním všeho nejlepšího k Vašim devatenáctým narozeninám,
Milada Hudsonová
Sekretářka Ministra kouzel
Ministerstvo kouzel.
Harry ještě chvilku přemýšlel nad obsahem dopisu a Krátura se napil máslového ležáku. Pak dočetl vzkazy od svých přátel. Ron ho zval do Doupěte, kde se měla pořádat oslava jeho narozenin, ale vůbec se mu tam nechtělo. Ne že by nechtěl vidět své přátele, ale byla tam osoba, kterou měl nadevše rád. Byla to Ginny, se kterou strávil svůj poslední ročník v Bradavicích, ale nějak se nepohodly a vztah najednou skončil. Harry to nesl velmi těžce, po čase na to přestal myslet, ale teďka se mu staré vzpomínky vrátily.
„Co vás tíží pane?“ ptal se Krátura. „Pokud bych mohl pomoci, bude mi ctí to pro vás udělat.“
„Děkuji ti Kráturo, ale zde by mi pomohlo jen několik lidí a všichni z nich jsou mrtví. Všichni blízcí přátelé mého otce, Brumbál, který mi byl dědou i Severus Snape mi jistým způsobem schází,“ odpověděl Harry a dočetl si i poslední vzkaz, který mu přišel z Bradavic.
Milý Pottere,
chtěla jsem Vám říci, že učitele na Obranu proti černé magii už máme a tudíž Vám nemohu vyhovět a dát Vám místo v učitelském sboru. I přesto se těším na jakoukoliv naši budoucí spolupráci a kdyby se místo učitele Obrany proti černé magii uvolnilo, dám Vám vědět jako prvnímu. Mezitím dále studujte obory magie. Bradavice jsou Vám stále otevřeny.
S pozdravem,
ředitelka školy Čar a kouzel v Bradavicích
Minerva McGonagallová.
To je hrozné, nikde ho nechtějí. Záměrně mu nedovolují stát se bystrozorem, když se pak zajímá o místo učitele, tak už mají někoho jiného. Dopil sklenku s ležákem a nalil si další. Krátura popíjel po troškách, protože to pro něj byl tvrdý alkohol a nechtěl, aby ho zase bolela hlava.
„Možná,“ začal Harry a podíval se na Kráturu. „možná by jsi mi mohl pomoci. Potřeboval bych rychle odnést odpovědi na jeden dopis a Hedvika odpočívá po dlouhé cestě. Mohl bys doručit jeden dopis do Doupěte?“
„Jistě pane. Tohle je maličkost a rád ji pro vás udělám.“ Krátura se uklonil a s odpovědí na dopis zmizel v nepatrném zavlnění vzduchu. Harry šel do své ložnice a uložil se ke spánku. Ani ho nepřekvapilo, že jsou už dvě hodiny ráno. Poslední dobou měl ve zvyku být vzhůru dlouho do noci a přemýšlet nad svojí budoucností.
Ráno ho vzbudil Krátura, který ho budil vždy o půl osmé. Harry jako vždy nahmatal na nočním stolku své brýle a nestačil se divit. Krátura stál s podnosem se snídaní, čajem a novinami u jeho postele a usmíval se.
„Krátura si Vám dovolil připravit snídani do postele, když má pán dneska narozeniny,“ řekl skřítek, položil mu tác na stehna a odcupital pryč. Harry nestačil ani poděkovat, jak byl překvapen. Nad ničím nepřemýšlel, v břiše mu kručelo a Bůh je mu svědkem, že narušení pravidelného stravování by jeho tělo neslo hůře než nedostatek spánku. Snědl vše, co Krátura připravil a rozbalil ranní vydání Denního věštce. Na titulní straně byl rozhovor s Percym o nových zákonech a ustanoveních Ministerstva kouzel. Listoval dál a našel menší rubriku, kde v titulku bylo jeho jméno. Začetl se a zjistil, že Denní věštec se dostal k rozhodnutí ředitelky Bradavic a Odboru Bystrozorů. Obě zamítnutí k budoucímu povolání Harryho Pottera, zde rozvedli do nepodložených diskusí a nepodložených faktů, které byly zhola nesmyslné. V tu chvíli si Harry pomyslel, že by spíše měli vydat nějaký zákon o pravdivosti článků v novinách.
Odsunul tác po jídle a vyskočil z postele. Oblékl se do slušných věcí, hodil na ně jeden ze svých nejlepších hábitů a s tácem se vydal dolů do kuchyně. Měl ložnici v prvním patře, takže se po ránu nemusel tolik namáhat se sestupem tolika schodů. Vešel do kuchyně a našel Kráturu, jak utírá stůl ještě ze včerejšího večera.
„Nestihl jsem ti poděkovat za tu snídani, takže ti děkuji. Také se chytám jít nakupovat, nechceš jít se mnou a koupit si něco?“ optal se Harry, když kouzlem umyl nádobí a poskládal jej na svá místa.
„Krátura s vámi rád půjde. Kam má pán přesněji namířeno?“
„Chtěl jsem v Příčné ulici koupit něco malého pro Weasleyovi a Hermionu. Vždy jsem od nich dostal plno věcí a nikdy po mě nic nechtěli, tak jim to chci vrátit aspoň tahle. Když se tak dívám na to staré oblečení co nosíš, stavíme se v obchodu s oblečením a vystrojíme tě,“ řekl Harry, ale neuvědomil si, že jeho poslední věta bude pochopena jinak než to myslel.
„Pán není spokojen s mými službami, že mi chce darovat oblečení a propustit ho tak z práce?“ začav vřískat Krátura a Harry pochopil.
„Tak to není Kráturo. Já ti oblečení nedám ve smyslu, že tě propouštím. Bude to koupeno, za část tvých úspor a část mých. Navíc jsi svobodný skřítek a ti mohou od svého pána kdykoliv odejít. Doufal jsem, že si na to zvykneš rychleji, ale staré zvyky se odnaučují velice pomalu, co?“ Harry mu všechno vysvětlil a Krátura si uvědomil svoji chybu, za kterou se následně omluvil. Harry si vzal hrstku letaxu, prášek hodil do krbu, který vzplál zelenými plameny.
„Příčná ulice,“ pronesl zřetelně. Jako vždy viděl jen rozmazaně další domácnosti, které byly připojeny na Letaxovou síť. Harry vystoupil z krbu na Příčné ulici. Popošel ještě pár kroků a vedle něj se objevil Krátura.
„Tak pojďme, nejdříve zajdeme do obchodu s oblečením,“ řekl Harry a i s Kráturou zamířili k obchodu madame Pacinkové. Harry otevřel dveře za cinkotu zvonečku, madame Pacinková se objevila za pultem a vyhlížela příchozí zákazníky.
„Co si račte přát?“ optala se přívětivě.
„Přišel jsem se optat, jestli byste pro Kráturu neušila slušné oblečení a hábit,“ pronesl Harry své přání a madame Pacinková se něj podivně podívala a pohledem si měřila Kráturu. „Domácí skřítkové jsou živé bytosti jako my lidé, tak si zaslouží ošacení na naší úrovni,“ dodal ještě Harry a zpražil jí pohledem. Oběhla pult a začala vybírat látku pro nové oblečení. Kouzelný metr mezitím změřil všechny skřítkovi potřebné míry a kouzelný brk čmáral nákresy na pergamen, kde psal i míry a plno dalších věcí. Harry se omluvil, že si musí ještě něco rychle zařídit a odešel z krámku. Krátura tam zůstal a čekal na svého pána, než se vrátí.
Harry se prodíral ulicí mezi lidmi a mířil k bance, kde měl uschovány všechny peníze. Netrvalo to dlouho a měl měšec zase plný zlatých mincí. Cestou zpátky se ještě rozhlížel po dalších věcech, ale pospíchal za Kráturou. Otevřel dveře s cinknutím a s dalším cinknutím je zase zavřel. Krátura měl na obličeji úsměv, když Harryho spatřil, ale možná to bylo i tím, že na sobě měl bílou košilku, malé černé kalhoty a miniaturní hábit, jako mají kouzelníci.
„Kolik jsem dlužen?“ optal se Harry a vytahoval měšec s penězi.
„Dva zlaté,“ vyhrkla madame Pacinková a vypadalo to, že by se jich co nejraději zbavila.
„Děkujeme a nashledanou,“ řekl ještě Harry, když byli oba zase u dveří a vycházeli na rušnou ulici. Odpovědi se jim nedostalo, protože madame Pacinková dělala, že je neslyší. Harry si pomyslel, že je určitě zastáncem starých pravidel a má domácí skřítky stále za otroky sloužící kouzelníkům. Krátura nedokázal skrývat své štěstí a celou dobu si pískal chytlavou melodii. Harry během dvou hodin našel vše co hledal a pak se společně s Kráturou přemístili nedaleko Doupěte.