30.kapitola
Severus se s širokým úsměvem na rtech vynořil z myslánky. Políbil Lily na tvář a Jamese na rty. „Jen kdybych mohl být při tom.“
„Byl jsi,“ ujistila ho Lily měkce. „Byl jsi tam s námi.“
Bralo to za srdce, pozorovat všechny poberty vzorně seřazené po Jamesově boku, oděné v temně zlatých slavnostních hábitech, a Albuse Brumbála řídícího obřad. Obléknout hlouček pobertů do zlatohávu bylo dobrým vtipem, protože dotyční měli ke svatosti skutečně daleko. Alice Longbottomová, Beatrice Collinsová a Yvonne Diggoryová, všechny v karmínu, stály po boku Lily. Jednalo se o téměř výhradně nebelvírskou událost, přítomni byli všichni nebelvíři z ročníku snoubenců, jen jedna ze spolužaček byla doprovázena svým havraspárským chotěm. Jedinými mudly byla Lilyina rodina, včetně rozladěně působící sestry Petúnie. Na malířských stojanech umístěné portréty Jamesových rodičů, kteří zahynuli v době synova bystrozorského učení, se široce usmívaly ze svých rámů.
„Připraven, Seve?“ zeptal se James s očima upřenýma do Severusových a lehce se kousl do rtu.
Severus pohladil dlaní Jamesovu tvář a palcem mu něžně přejel přes rty. „Připraven.“
Postavili se tváří k sobě a chytili se za ruce. James s Lily se právě vrátili z líbánek, ačkoliv všichni jejich přátelé a známí žili v domnění, že na nich stráví ještě jeden týden. Mladá trojice teď stála v zřídkakdy užívané chatce na skotské Vysočině, toto stavení patřilo k majetku rodu Potterů. Jen málo lidí vědělo o jeho existenci, a pokud nebude Severus odvolán Pánem zla, neměli by být nikým vyrušováni. Však právě zde se scházívali James se Severusem, dokud ještě žili rodiče jednoho a strýc druhého.
Lily začala pronášet zaklínadlo a kroužit hůlkou dle složitého vzoru, který Severus sice znal, ale jehož použití dosud na vlastní oči neviděl. Slova, jež zdánlivě už dávno ztratila význam, roztančila vlny magie a kázala jim obemknout oba muže. Jednalo se o stejný ceremoniál, jaký použil Brumbál v případě Lily a Jamese; vybrali si ho pro jeho stálost a širokou použitelnost. Většina snubních rituálů vylučovala, aby byl jeden z partnerů svázán ještě s kýmkoliv jiným. Tento konkrétní umožňoval, aby byli spojeni navíc i James se Severusem, ovšem pouze za podmínky, že jejich oddávajícím bude právě Lily... a jako bonus nekolidoval se znamením zla.
Při upřeném pohledu do Jamesových očí se Severuse zmocňoval pocit, že se utápí, že ho ty oříškové hlubiny vtahují. V patřičných chvílích napůl podvědomě opakoval slova požadovaná rituálem, jistá část jeho samého si zřejmě ještě udržovala spojení s okolním světem. Jamesův tenor se prolínal se Severusovým barytonem, Severusův sytý melodický hlas příjemně podbarvoval veselou zářivost hlasu Jamesova. Lilyin něžný alt je vedl a její magie tančila okolo nich. V Jamesových tmavých očích problesklo překvapení, když prvně rozpoznal pocit, který kolem sebe šířilo znamení zla, a když si uvědomil, že prostřednictvím vazby s Lily je ono poznání přístupné i jí.
Všichni tři zůstali pohrouženi do mlčenlivého ticha, zatímco se rozbouřené vlny magie pozvolna uklidňovaly. Severus postoupil vpřed a vnořil se do Jamesovy náruče, pocítil na rameni Lilyinu souhlasící dlaň. James nepatrně ucouvl a s rozpustilým výrazem na rtech odvedl Severuse od své ženy, mířili vzhůru do jedné z ložnic v patře. Lily je s úsměvem na rtech ještě chvilku vyprovázela pohledem a pak se s hlasitým prásknutím odmístila ze stavení.
-oOo-
Po Severusově čele sklouzl chladivý navlhčený ručník. Povzdechl si, otevřel oči a uviděl Albuse Brumbála, který se nad ním skláněl. Znovu sklopil víčka a pokusil se potlačit narůstající bolest hlavy... a pozdržet mizející sen. Prohmatal si kapsy, vylovil lék proti bolesti, kopl ho do sebe jako panáka režné a vychutnával si požehnané účinky kouzelného lektvaru zahánějícího bolehlav hned v zárodku.
„Jak je na tom?“ zeptal se a znovu otevřel oči. Místnost vypadala v pořádku. Rychle prozkoumal ochranná kouzla na ni uvalená a shledal, že clona pohlcující následky prudkých magických výronů byla aktivována... a téměř překonána. Ke slovu se dostaly i některé z impregnací seslaných Charliem.
„Dobře, když už ses vzbudil,“ podotkl Brumbál s úsměvem.
K Severusovi se přihnala rozmazaná šmouha a náhle měl náruč plnou slzy ronícího mladíka. Pevně ho k sobě přimáčkl a popleteně vzhlédl k Albusovi a Charliemu, kteří se na něho culili.
„Byl jste bez sebe dobře hodinu,“ vysvětlil Charlie. „My jsme byli proti tomu výbuchu jakžtakž chráněni, ale vy jste byl v samém epicentru. Harry celou tu dobu může vyletět z kůže a naprosto neposlouchá, ať mu říkáme, co chceme.“
„Jsem v pořádku, Harry,“ zašeptal Severus do chumlu černých vlasů. Vtiskl polibek na vršek synovy hlavy. „Slíbil jsem přeci, že tě neopustím.“
Harryho hlava na jeho prsou přikývla, ale nahlas chlapec nepromluvil. Smotal se do klubíčka a Severus jen žasnul, jak malým se to děcko dokáže udělat. Štkaní se zvolna zmírnilo, až přešlo do pravidelného hlubokého oddychování.
„Bude spát dlouho,“ řekl Brumbál, který mladého nebelvíra sledoval pohledem přímo láskyplným. „Chápu dobře, že jste byli úspěšní? Harry nám nic neprozradil, ale změna, jež se s ním udála, je nepřehlédnutelná.“
Severus přitakal a pokusil se vstát. Harry bude mít přeležený krk, pokud nebude uložen řádně na pohovku.
„Ne,“ zarazil ho Charlie okamžitě. „Spí se mu lépe, když ho někdo drží. A vyspat se potřebuje. Minulá noc nestála za nic.“
Albus pobaveně pozvedl obočí a Charlie se začervenal. Severus se na mladého Weasleyho zachmuřeně podíval: „Měl jsem dojem, že Harry sdílí pokoj s vaším bratrem.“
„Přišel chvilku po tom, co jsem usnul,“ vysvětloval Charlie, nachová barva jeho tváře kvapně opouštěla a oči mu ztvrdly. „A ujišťuji vás, že ho ta hlava bolela tak, že jsme stejně nemohli provozovat nic, co by se vám snad nelíbilo. Dělal jsem co se dalo, ale stejně se celou noc co chvíli budil.“
„A ty ses dokázal vyspat dostatečně?“ hbitě se otázal Brumbál s nelíčeným zájmem.
Charlie pokrčil rameny. „V Rumunsku míváme zvláštní služby. S nemocnými draky nám občas nezbývá než zůstat vzhůru třeba dvě noci za sebou. Už jsem si na to zvykl.“
Severus se neubránil uchechtnutí, čímž mladého ošetřovatele divé zvěře naprosto zmátl. Ať si Harry tvrdí co chce, Severus by se vsadil, že Charlie není duševně připraven setkat se se Sevem. „Tak nevím, jestli nadělá víc potíží Harry nebo nemocný drak.“
Charlie nejprve rychle zamrkal, pak se ale usmál. „No, jak se to vezme. Harry člověku nepodpálí oblečení a vlasy kýchnutím.“
„Zatím,“ uculil se Albus. „Musím se vrátit na večeři do Bradavic a ty bys měl jít se mnou, Severusi. Pár studentů nám tam na svátky zůstalo, bylo by lépe, kdyby tě nepostrádali.“
Severus se zachmuřil. Letos se do soupisu pobývajících přes prázdniny ve škole zapsalo i několik zmijozelských, ačkoliv ti až na naprosté výjimky na Vánoce vždy odjížděli do svých domovů. Ti, kteří letos zůstali, měli rodiče či sourozence u smrtijedů a Severus by se klidně vsadil, že měli za úkol pozorovat dění v Bradavicích. Každé narušení zavedených pořádků, například když u denního jídla chybí Albus i Severus, je jistě bez prodlení hlášeno domů a následně Pánovi zla.
Albus začal odstraňovat ochranná kouzla uvalená na místnost a Charlie se shýbl, aby zvedl Harryho ze Severusova klína. Provedl to s pozoruhodnou lehkostí. Harry proti přesunu neprotestoval, ale Severuse se okamžitě zmocnil pocit prázdnoty a chladu.
„Kvůli večeři ho nebuďte, pokud bude stále spát,“ nařizoval Severus, než vstoupil do krbu. „Jsem si jist, že vaše matka bude více než ochotna mu odložit porci stranou, případně mu uvařit čerstvý pokrm, až se vzbudí.“
Charlie se lehce zasmál: „Od toho ji nikdo neodradí.“
Harryho obklopilo příjemné teplo. Zachumlal se do něho a usmál se. Takové teploučko mu nebylo už... už... no, vlastně si nedokázal vzpomenout, kdy naposledy se cítil tak příjemně a šťastně. Tupá bolest, která se bez ustání šířila z jizvy na čele, stále přetrvávala, ale byla zcela přehlušena vlnou euforie a odsunuta z reálného vnímání kamsi na pokraj vědomí.
„Hej-ej, Harry, ztlum to,“ ozvala se hřejivá masa za jeho zády, „nebo z toho budu taky v rauši.“
Harry se zasmál a otevřel oči. Překulil se a pohlédl na Charlieho. „Jednou jsem si zlomil kotník a v mudlovské nemocnici mi do něho dali kovový šroub. Po těch jejich oblbovácích jsem se cítil taky takhle. Mám hlad.“
„Tak vzhůru dolů,“ usmál se Charlie. „Večeře se sice podávala před několika hodinami, ale v kuchyni určitě něco najdem‘.“
„Umím vařit!“ vyjekl Harry a převalil se na záda. „U Dursleyů jsem vařil v jednom kuse!“
„Nečekám, že by ses dokázal i jen postavit, natož sám jít.“ Charlie se vyštrachal z lůžka a postavil se vedle Harryho. „A k ohni tě rozhodně nepustím ani na dva metry, ty ohniváči.“ Harry se v odpověď jen zahihňal a Charlie ho popadl za ruku: „Tak pojď.“
Harry se posadil a počkal, dokud se svět okolo nepřestal točit po způsobu nevyváženého gyroskopu. Cítil se tak báječně lehce a vše působilo vzdáleným a mírně rozostřeným dojmem. To poslední se napravilo, když mu Charlie nasadil na nos brýle. Nebylo vůbec od věci, že byli s Charliem téměř totožného tělesného vzrůstu, alespoň cestou po schodech do kuchyně nenastal žádný karambol. V cíli byl Harry usazen na lavici. Jejich hlasitý hovor o mudlovských drogách a rozdílech mezi Ogdenskou starorežnou, obyčejnou mudlovskou whisky a zahraničními koňaky jakož i jinými lihovinami přilákal do kuchyně Remuse, Hermionu a ostatek Weasleyů.
„Charlie Weasley!“ rozohnila se Molly. „Jak může Harry vědět, jak chutná whisky a ta ostatní pití? Snad není opilý!?“
Harry se zachechtal a zavrtěl hlavou. Pohledy, jež mu ostatní věnovali, ho rozesmály ještě víc. „Vsadil bych se, že zkusit teď patrona, stál by vážně za to.“
„Nic nepil, mami,“ zubil se Charlie zářivě. Harrymu bylo jasné, že euforie, kterou vyzařuje, má na Charlieho nezanedbatelný vliv. Snažil se držet své pocity na uzdě, ale nedokázal se pořádně soustředit, a tak mu pořád proklouzávaly zpod kontroly. „Je přesycený magií. Žádné kouzlení, Harry! No, stejně máš hůlku nahoře.“
Jenže Harry ho vůbec neposlouchal. Otočil se totiž k Fredovi s Georgem: „Jak ‘ste narvali ta uř‑knutí do zákusků, tak ‘sem si řikal, že bych zkusil nalah‑vovat patrona pro ty, co ho neuměj‘ vyčarovat sami, aby nepřišli o duše, páč to vážně stojí za prd,“ Harry se zasmál vlastnímu vtipu, zatímco Fred s Georgem na něho pouze tupě zírali, „‘šak mi to taky skoro udělali – a že to bylo vážně hnusný a studený a vůbec, ‘sou to vošklivý potvory. Viděli ‘ste, jak vypadají pod těma kápěma? Se nedivim, že je nosej. No prostě, jako váš partner a tak, ‘sem si řikal, že bych ho moh‘ vykouzlit a vy byste přišli na to, jak ho usk‑ladnit.“
Ale Fred s Georgem se tou dobou už nedívali na něho, nýbrž na svou do ruda rozžhavenou matku nadechující se k jednomu ze svých pověstných kázání. Dvojčata se po sobě koukla a s jediným prásknutím zmizela z místnosti.
Paní Weasleyová vyběhla ze dveří a ještě ze schodiště se nesl její mocný hlas: „Frede a Georgi Weasley! Teď mi něco vysvětlíte!“
„Jdu na pomoc,“ vyskočil pan Weasley a odchvátal za ženou, pravděpodobně bránit své potomky.
Ginny, snad jediná duše v kuchyni, která na Harryho nečuměla s pusou dokořán, nandala na talíř něco ze zbytků večeře a Harry se do krmě pustil o poznání razantněji, než měl běžně ve zvyku, až si sám začal připadat jako Ron. Charlie upustil do ohně špetku letaxu a zavolal Brumbálovi.
„Je ti dobře, Harry?“ zeptal se Remus vklouzávaje na místo po boku tázaného.
„Ouplně nejlíp, -měsíčníku,“ odpověděl Harry s pusou plnou brambor.
„No paráda, Rone,“ odtušila Ginny jízlivě. „Už jí jako ty.“
„Za to nemůžu!“ bránil se Ron, který si mezitím zvládl posloužit druhou večeří.
„Jak ti mohu být nápomocen, Charlie?“ otázala se Brumbálova hlava z ohniště.
„No, vzbudil se Harry, Albusi,“ odpověděl Charlie se špatně skrývaným smíchem.
„Výtečně. Jak mu je?“ usmála se Brumbálova hlava.
Charlie si povzdechl a Hermiona si slyšitelně odfrkla.
„Poletuje nám tu jako pouťový balónek!“ pronesla dostatečně nahlas, aby ji slyšel i ředitel.
„Ach, moji milí, tušil jsem, že to nastane. Pošlu za vámi Severuse, aby zkontroloval jeho nitrobranu. Také by mohl dát Harrymu něco na srovnání.“ Ozvalo se pufnutí a ředitelova hlava zmizela.
„Jaký srovnání?“ zeptal se Ron.
Remus se dotkl vnitřní stranou zápěstí Harryho čela, ten jeho ruku okamžitě odstrčil. „Jsem v pohodě!“ Tváře přítomných nevypadaly dvakrát přesvědčeně; jenom Charlie se smál. Harry se zase rozkecal: „Blokoval ‘sem část svý magie, a teď ‘sme ji odblokovali a vona je ouplně všude a já ‘sem vážně v poho a šťastnej jak nikdy a mám děsnej hlad a kam všichni zmizli?“
Harry vyrazil pátrat po nášupu, podařilo se mu objevit chléb a sýr, o něž se vzápětí podělil s Ronem. Pak se podíval vyčkávavě na Remuse: „No tak, kam se všichni poděli?“
„Zbývají dva dny do Vánoc, Harry, a každý chce být se svou rodinou. V domě jsme jen ty, Hermiona, Weasleyové a já... a nejspíš je to jen dobře,“ dodal Remus pomalu a opatrně si Harryho prohlížel. „Nikdy jsem neviděl, že by ses tak ládoval.“
„Nápodobně,“ odtušila Hermiona. Podařilo se jí dostat se ke krajíčku chleba a kousku sýra, než padly za oběť chlapecké nenasytnosti.
Plameny zezelenaly a do kuchyně vstoupil Snape. Harry vyskočil, oběhl stůl a vrhl se svému otci kolem krku. „Promiň mi to! Myslel ‘sem, že ‘sem ti ublížil, ale ty ‘seš v pořádku, ale já se fakt bál a pak ‘sem us‘ a nemoh‘ ti říct, že se omlouvám, ale teď už můžu, a tak teda promiň.“
Snape jen nevěřícně zamrkal. „Již chápu, co se mi snažil Albus naznačit. Toto vypij.“
Harry do sebe bez sebemenšího zaváhání kopl obsah flakónku. Zavřel oči, jak se euforie zvolna vytrácela. Stále bublala nehluboko pod povrchem, ale už ji dokázal udržet, aby ho neovládala. Leč spolu se znovunalezenou citovou rovnováhou se dostavila rozpačitost; Harry cítil, jak mu rudnou tváře. Sedl si ke stolu, složil hlavu na desku a zakryl si ji rukama.
„Nemáte náhodou někdo obraceč času?“ zeptal se s hlasem prosyceným beznadějí.
„Co provedl?“ zeptal se Snape a po chvíli ticha dodal, „... a co je to pouťový balónek, slečno Grangerová?“
„Mudlovská hračka, která létá,“ vysvětlila Hermiona vesele. „Jak je, Harry?“
„Jedinečně, Hermiono,“ zamumlal Harry s hlavou na stole. „Dvojčata dostávají kázání, mě čeká vzápětí a vyjedl jsem půl kuchyně. A to nemluvím o tom, co jsem žvanil. Co všechno jsem vlastně vykecal?“
„Moc ne,“ uklidňoval ho Bill ležérně opřený o stěnu a pobaveně přihlížející. „Charlie půjde na kázání s tebou – připravte se na přednášku o démonu alkoholu a jeho vlivu na nedospělé jedince. Čeká na vás ještě dneska. A s jídlem si hlavu nelam, nebude na škodu, když trochu přibereš.“
„Víc už slyšet nechci,“ zabručel Snape a rozkázal: „Ber si dávku každé ráno, až dokud se nebudeš znovu bezpečně ovládat. Během užívání lektvaru máš alkohol přísně zakázaný, tedy ne že bys ho měl ve svém věku vůbec někdy pít, a to včetně máslového ležáku. Štíty pracují, nebo je mám překontrolovat?“
Harry zvedl hlavu, tváře mu stále hořely studem. „Myslím, že jsou na tom dobře, ale asi nebude od věci, když se na ně koukneš.“
Snape pokynul očima ke dveřím, ale Harry zavrtěl hlavou. Už jim udělal takové divadýlko, že na další scénce navíc naprosto nesejde. Otec přikývl a namířil na něho hůlku. Legilimens. Harry nejprve vzdoroval, ale pak se neubránil sérii obrazů, jež mu prolétly před očima. Zařazování do koleje, návštěva společenské místnosti Zmijozelu ve druhém ročníku, vtažení do Raddleovy vzpomínky, Raddle osobně v Tajemné komnatě, druhý rozhovor s Moudrým kloboukem... a konec.
Snape si držel můstek nosu a Harry úplně cítil, jak ten muž bojuje s potřebou uštědřit mu dlouhé a najmě peprné kázání. „Pravidelně si pročišťuj mysl, hlavně před spaním. Už víš jak na to, tudíž bys měl být schopen záhy obnovit plnou funkčnost štítů. Za pár dní je znovu prověřím. Jednou mi prozradíš, jak to přišlo, že znáš podobu zmijozelské společenské místnosti; očekávám, že se při onom vysvětlování k nám připojí i Grangerová s Weasleym.“
Snape zmizel v krbu a Harry se otočil k Ronovi s Hermionou: „Omlouvám se. Stačí?“
Hermiona bryskně zacpala Ronovi pusu. „To je v pořádku, Harry. Nemůžeme mít průšvih z toho, co jsme udělali před čtyřmi lety.“
„Nemůžeme?“ zeptal se Ron nadějeplně, jakmile ho pustila.
„Ne,“ trvala Hermiona na svém, „nemůžeme. A navíc bych odhadovala, že je spíš zvědavý než naštvaný.“
Bill si k nim přisedl. „Tak co jste vyvedli?“
„Mnoholičný lektvar,“ odpověděl Harry a střelil provinilým pohledem po Ginny. „Mysleli jsme, že by Malfoy mohl vědět, kdo je Zmijozelovým dědicem.“
Ginny se zachvěla a Bill jí objal ramena. Hermiona s Ronem se na dívku omluvně podívali.
Harry zaúpěl: „Měl bych raději jít trénovat. Až vaše máti skončí se zpracováváním Freda s Georgem, tak jí řekněte, že jsem v knihovně.“
Charlie vyšel za Harrym do haly a u paty schodiště ho oslovil: „Můžeš si vzít můj pokoj, Harry. Přestěhuju se na přistýlku k Ronovi. Budeš tam mít klid.“
„Díky, Charlie, ale není třeba,“ vzdoroval Harry nejistě. Cítil se jako malý klučina, že se za nocí plíží k Charliemu do postele s vidinou teplé ochranitelské náruče.
„To neřeš, Harry,“ uchechtl se Charlie. „Je to s Ronem vážně tak těžký?“
Harry se nervózně pousmál a sklopil zrak. Hluboko v něm se hromadila ta podivná síla a snažila se vyrazit ven. „Ani né. Jenže... stejně nakonec nejspíš skončím u tebe.“
Charlie mu přejel dlaní od lokte dolů a chytil Harryho za ruku. Druhou rukou mu shrábl ofinu z čela a palcem přejel po linii jizvy. Ten dotyk způsobil, že Harrymu přeběhl po zádech mráz. Charlie byl jediným, kdo se kdy dotýkal jeho jizvy takovýmto způsobem. „Budí tě každou noc?“
Harry vzhlédl a přitakal. „Nebývá to tak zlý jako minulou noc a ani tak brzy zvečera. Většinou se docela i vyspím.“
„Slib mi, že mi řekneš, kdyby se to zhoršilo.“
Harry kývl.
Charlie ho rychle políbil. „Jdi cvičit. Za chvilku přijdu.“
Harry se usadil na Charlieho postel a pokoušel se vzpomenout si, jaké to je mít mysl čistou a zaštítěnou. Jenže pokaždé, když se užuž zdálo, že na to přišel, mu hlavou zas a znovu začaly kroužit tisíce představ a myšlenek. Zavrčel a naštvaně praštil pěstí do polštáře.
„Copak nikdy nic nemůže být tak, jak má?“ zeptal se frustrovaně nikoho a všech.