Když se na druhý den Harry probudil s vědomím, že našel jednu čtvrtinu toho, co hledal, tak byl nesmírně rád. Vyčaroval si snídani a sbalil si pár svých krámů. Přemístil se o Skotska. Jelikož měl ještě na hledání třináct dnů, tak se rozhodl kouknout po Skotsku. Procházel se po okolí a nahlížel do různých obchodů. Navečír si šel sednout do parku na lavičku si vzpomenout na Weasleyovi a Hermionu, jak se jim líbí na dovolené. Byla už tma, když uviděl na konci parku hořet dům. Rozeběhl se tam a uviděl smrtijedy, jak mučí dívku přibližně jeho věku. Nevěděl co má dělat, když nemůže mluvit. Jedna možnost tady však byla. Neverbální kouzlení. Vytáhl hůlku a namířil na smrtijeda, která mučil onu dívku. Mdloby na tebe. K jeho údivu se mu to povedlo. Ostatních se zbavil během chvilky. Přistoupil k dívce, která byla v dost žalostném stavu(kdoby taky po cruciatu nebyl že?). Vzal ji do náručí a přemístil se s ní do Godrikova domu. Položil ji na postel a zavol Fawkese. Napsal dopis, ve kterém žádá madam Pomfreyovou o několik lahviček s posilňujícím lektvarem. Fawkese na nic nečekal a zmizel. Během chvilky mu přinesl to, o co žádal. Vzal lektvar a nalil jej oné dívce do krku. Sedl si do křesla a pozoroval. Dívka,která byla o něco menší než on měla nádherné hnědé vlasy,jemnou a přátelskou tvář ho okouzlila. Jeho srdce zaplavil takový pocit, když se na ni podíval, že to nedokázal popsat. Věděl, že jediný cit, který nelze popsat je láska. Ano uvědomil si, že se zamiloval na první pohled, stejně jako jeho otec.
Druhý den ráno ho vzbudil výkřik. Uvědomil si, kdo jej vydává a tak přistoupil k dívce a začal ji. Chvilku na to se probudila a vrhla se mu kolem krku, když nevěděla, kdo to je. Pak si to uvědomila a chtěla vstát, ale její tělo ji zradilo. Harry ji pozoroval a potom ji podal posilňující lektvar. Odmítal si ho vzít a proto ji napsal, co to je za lektvar. Vzali se jej a vypila.
„ Kdo-kdo jsi?“zeptala se se strachem.
„ Já jsem Harry Potter a jak se jmenuješ ty?“
„ Já jsem Amélie Woodová. Ty seš ten Potter? A proč nemluvíš?“
„ Ano vážně jsem on a proč nemluvím by bylo na dlouho, ale jednou ti to řeknu.“
„Řekneš? Jak? Vždyť ….“
„ Já jsem přišel o hlas před třemi dny, ale zase se mi vrátí. Já, se chci taky na něco zeptat.“
„A co bys chtěl vědět?“
„ Co se tam včera stalo?“
„ Byla jsem se jako vždy projít po okolí a když jsem se vracela, tak sem je zahlídla, jak….“rozbrečela se„..jak mučí mojí mamku. Když sem se k ní rozeběhla, tak ji zabili. Vzali mi moji hůlku a začali na mě sesílat cruciatus. Nakonec sem ztratila vědomí a probrala se až tady.“ Když se rozeštkala ještě víc, tak to Harry nevydržela vzal ji do náručí. Jak po chvilce poznal, tak to pomohlo.
„Děkuji“ řekla a usnula.
Po pár hodinách se vzbudila a tak ji dal napít a najíst. Povídali si o všem možném i nemožném. Dozvěděl se, že její otec zemřel před třemi roky a že do školy nechodila. Mezitím si ale Hary všimnul těch jejích nádherných modrých očí, ve kterých se ztrácel jako v hlubinách moře. On ji naoplátku povídal zase o svých kamarádech a o Bradavicích. Tématům o smrti se vyhýbali.
Od doby, co ji zachránil uběhlo pět dní a on si začínal uvědomovat, že má ještě něco na práci.
„ Amy, já ještě musím něco zařídit a nechci, abys tady zůstala sama. Proto tě přemístím na jedno místo. Musíš mi ale slíbit, že nikomu neřekneš, žes byla v tomhle domě v Anglii a ani o tom, ke jsem tě zachránil. Můžeš mi to slíbit?"
„Zachránil si mi život. Ano slibuji ti to."
„Tak fajn, až se tam dostaneme, tak já jim pošlu vzkaz po Fawkesovi a pak zmizím jasný?" Odpovědí mu bylo přkývnutí. Chytnul ji za ruku a spolu s ní se přemístil do jeho pokoje na Grimauldově náměstí. Jak slíbil, tak napsal dopis a zmizel.
*****
Remus s Meg seděli v kuchyni a povídali si o časech, kdy ještě byli na škole. Pak přišla řeč i na Harryho. Když se dostali k tomu teď asi dělá, tak se před nima objevil fénix s dopisem. Rem na nic nečekal a okamžitě si jej začal číst.
Ahoj všichni,
Mám se dobře. U mě v pokoji najdete Amélii. Dávejte na ni pozor a když vám na něco nebude chtít odpovědět, tak na ni nenáléhejte.
Harry
Na nic nečekali a vydali se do jeho pokoje, kde v jednom křesle seděla mladá dívka. Jakmile si všimla nově příchozích, tak nejistě vstala a šla pomalu k nim.
„Ahoj, já jsem Amélie Woodová" usmála se a podala jim ruku.