4. kapitola
...vyslal na něj odzbrojovací kletbu.Hůlka mu vletěla do ruky a spolu s tou jeho položil na stůl. Věděl, že kdyby ho naštval, tak by na něj něco seslal a zrovna dnes na nějaký ten souboj neměl nálau.
„ Jestli sem to dobře pochopil, tak jeden život je pro vás víc než tři?" ptal se nevěřícně Harry.
„ Ano to je. Byli to jen mudlové..." začal se obhajovat Moody.
„ A co, že to byli mudlové. To nic nemění na situaci."
„ Jistěže mění. Jste jediný, kdo přežil smrtící kletbu a..."
„ Jenže přežil díky své matce, která se obětovala. MOHLA ŽÍT, ALE JEJÍ LÁSKA KE MNĚ JI ZABILA" křičel Harry na celou kuchyň.
„ To není pravdaů vložil se do toho Remus.
„ JE. ON JI NECHTĚL ZABÍT. cHTĚL ZABÍT MĚ."
„ Byla to její volba" zkusil to znova. „ Ctěla abys žil, jelikož si měl a máš život před sebou."
„ Raději bych zemřel, než vyrůstal u Dursleyových. A stejně ani teď nemám nejlepší vyhlídky na budoucnost" dodal tiše.
„ Co tím myslíš?" zeptala se Nym. Zbytek jen přihlížel rozhovoru neschopen slova.
„ Tu pitomou veštbu".
„ Moment. Chcete říct, že znáte její znění?" optala se překvapená Minerva.
„ Vy ne? Odpovědí mu bylo záporné zakroucení hlavou.
„ Jak tak koukám, tak sem nebyl jediný, komu Brumbál nic neříkal" neodpustil si.
„ Řekněte ji Pottere" zavrčel rozmrzrlý Moody.
„ Nemám k tomu žádný důvod".
„ Musíte nám to říct. Je to pro vaše dobro."
„ O to se snažil Brumbál celý můj život a způsobovalo to ještě větší škody."
„ Proč nám to nechceš říct" zeptala se mile Tonksová. „ Albus nám jenom řekl, že se jí nesmí zmocnit Pán zla."
„ Neřeknu, protože se to týká jenom mě a jeho. Tím sem tuto debatu skončil." Otočil se ke stolu s tím, že si vezme hůlku, ale už tam neležela. Rozhlédl se a uviěl ji v ruce Alastora Moodyho. Došel k němu a prudce mu ji vytrhl z ruky. Jakmile se jí dotýkal sám, tak se kolem něho opět udělala záře se stíny.
„Wow" ozývalo se okolo něho.
„ Musíte nám ji říct" ozvalo se z davu.
„ Tak to teda nemusím" odsekl. Kvůli té věštbě vypadá takhle můj život. Plný ztrát milujících osob, smutku, bolesti a beznaděje. Vy jste si boj proti němu zvolili. Já narozdíl od vás nemám na výběr. Je mi teprve sedmnáct a už jsem se setkal s nejobávanějším čarodějem poslední doby již pětkrát. Všichni ode mě očekávají, že v rozhodujíím souboji nad ním zvítězím. Nikdo si však nechce připustit, že prohraju a Voldemort získá vládu. Je toho už takhle moc a vy mě chcete donutit vám říct její znění. Promiňte, ale necítím se na to, ale do konce prázdnin vás s ní určitě seznámím. Teď mě ale omluvte." Mluvil tiše,ale přes ticho, které v místnosti panovalo to bylo slyšet několikrát hlasitěji. Odešel do haly, kde si vzal svoje zavazadlo a vydal se nahoru do patra. Otevřel první dveře a okamžitě zalehl dopostele a usnul.