Propadal se bílou mlhou stále hlouběji. Raději zavřel oči, protože ho z té bílé začínala bolet hlava. Dopadl. Otevřel oči a rozhlédnul se. Připadalo mu to známé, ale nevěděl odkud. Pak mu to docvaklo. Tady se kdysi potkal s Godrikem.
„Takže jsem měl pravdu, že to je ráj, protože jsem mrtvý“
„Nejsi mrtvý Harry“ ozval se za ním milý ženský hlas. „Jsi pouze na hranici života a smrti, jako tehdy. Jmenuji se Rowena,“ představila se mu.
„Ale vždyť mě zasáhla kletba smrti“ namítal.
„To ano, ale ty jsi nezemřel. Zemřela v tobě pouze Voldemortova část, která se přichytila na tvé srdce, když ti byl rok. Až se probudíš, tak se objevíš v jedné tajné místnosti v mém domě. Jakmile se vzbudíš, tak běž za svojí manželkou, protože se velmi trápí. Nyní si tady nejspíše naposledy. Na začátku tvého úkolu si se potkal s Godrikem, který ti řekl o tom, co máš na krku. Já uzavírám tvůj úkol. Ale ještě jeden ti dám…“
„Já už chci žít v klidu“ ozval se Harry.
„Budeš Harry. Tento úkol splníš moc rád. V knize najdeš lektvary a kouzla, která musíš udělat. Navrátíš život Siriusi Blackovi a Albusi Brumbálovi a pomůžeš i Longbottomovým. Nejen těmto, ale i jiným. Jak už jsem řekla, tak vše najdeš v knize. Zatímco mi si tady povídáme, tak dole na Zemi už uplynul měsíc. Přesněji dneska je konec školy. Nyní ti řeknu poslední věc. Užívej si poklidného života s rodinou a přáteli Harry“ řekla mu. Pak zmizela a on se propadal zase tou bílou mlhou, která ho oslepovala.
Když se probudil, tak ležel na posteli, která byla v nezařízené místnosti. Vzpomněl si na to, co mu řekla Rowena, a tak se vydal ke dveřím. Právě se nacházel v podzemí, kde byla věznice a v ní stále smrtijedi.
„Nazdárek. Mám pro vás dobrou zprávu“ ušklíbl se Harry. Sledoval ty jejich dychtivé výrazy. „Za nějakou dobu tu už nebudete“ řekl jim a pozoroval, jak si oddechli, ale to nevěděli, že se za chvíli budou klepat jak ratlíci. „Půjdete totiž do Azkabanu“ všichni zbledli a rozklepali se. „Zabil jsem ho“ řekl naposled a vydal se nahoru. Za sebou jenom slyšel nadávky na jeho osobu. Vyběhl schody do patra, protože dole nikdo nebyl. Potichu vešel do pokoje, kde na posteli spala Amy a u okna v křesle seděl Severus a choval jeho syna. Usmál se nad tím. Severus choval svého vnuka a přitom to ani nevěděl. Přistoupil k němu tak, aby se neleknul. Když ho Severus uviděl, tak se mu v očích zračilo překvapení.
„Ahoj“ zašeptal Harry a převzal si svého syna. „Půjdeme k tobě do pokoje?“ navrhl, když si všimnul Seva, jak se chce na něco zeptat.
„Tak, co chceš vědět?“ zeptal se, jakmile opustili pokoj.
„Jak to, že žiješ? Psal nám Remus, že si mrtvý a tvoje tělo odnesl vítr nebo něco takového.
„Zasáhla mě Avada, ale zničila ten viteál, co ve mně byl. Neřeš to, prostě jsem živý a jsem zpátky.“ Pak se spolu ještě bavili, když si harry všimnul, že Chris usnul. Už chtěl otevřít dveře, když se otevřeli a v nich stála Amy. Jakmile ho uviděla, tak se odporoučela dolů. Sklonil se k ní a lehce ji proplesknul. Když se probrala, tak ho pozorovala.
„Miluji tě“ zašeptal Harry a políbil ji. Ta mu s radostí polibek oplatila, když se od sebe oddělili, tak jí pomohl vstát a uložil malého do postýlky.
Amy byla tak ráda, že je na živu, že se neptala ani události před měsícem. Povídali si spolu do noci a usnuli vedle sebe.
Harry si užival dny doma, ikdyž mu bylo hrozně ze sebe sama. On si užíval a Rem, Sam, babi a ostatní po něm truchlí. KOkonce požádal Severuse, aby napsal dopis bavi, kdo všechno známí při poslední bitvě zemřel. Když přišel seznam, tak na něm byli všechny oběti poslední bitvy. Jak strany dobra, tak zla. Z těch které poznal ze strany dobra to byl Pastorek, Johnsonová, Whitová, Williams, ale co ho hodně zasáhlo byla smrt Hagrida. Na straně zla byli větší ztráty, Malfoyovi, manželé Lestrangovi a také Ginny Weaslyová a spousta dalších.
Vzpomněl si na jeho poslední úkol. Sklusnul do knihovny pro DK a s ní do laboratoře. Nekompromisně vykopal Severuse z laborky a zamknul dveře na heslo.
Jako první byl napsaný lektvar pro navrácení člověka z oblouku. Kouknul se na přísady, zda-li má všechny. Chyběla mu pouze jedna jediná. Chyběl mu vlas nebo kapka krve osoby, kterou chce vrátit zpět.
Tak to bude dost velký problém. Sakra, kde to mám vzít?-Co třeba tam, kde se vyskytoval?-Grimauldovo náměstí bylo ale zničeno.-To vím taky. Myslíš, že by tam Remus nechal věci po svém kamarádovi?- Nemyslím.-Já taky ne, takže budou nejspíš na novém ústředí-Máš recht. Ale tam bude moc lidí.-A co takhle použít neviditelný plášť?-No jo. Jseš geniální.- Já vím, ale říkat mi to můžeš přeci jenom častěji.
Pár minut po rozhovoru se svým já se pod neviditelným pláštěm přemístil na ústředí. Prohlédl všechny místnosti a nikde nic. Pak se dostal na půdu, kde byli tři krabice na kterých bylo napsáno SIRIUS BLACK. Harry se zaradoval a začal prohledávat věci jeho kmotra. Nakonec našel kartáč, na kterém byl dlouhý černý vlas. Nebyl si jistý, jestli je jeho kmotra, ale doufal, že bude.
***********
Za posledních čtrnáct dní Harry trávil většinu času v laboratoři k velké nelibosti Severuse Snape. Neustále se ho ptal, co tam kutí, ale neřekl mu nic. Po oněch čtrnácti dnech vyšel ven z laboratoře naprosto spokojený.
„Už tam budeš moci jít“ řekl mu Harry při večeři.
„Super“ řekl a už si to šinul směr laborka.
„Ale pod jednou podmínkou. Chci pár kapek tvé krve, plus abys napsal babi, aby ti poslala pár kapek její krve.“
„Tak to ani náhodou. Nedám ti svoji krev, dokud mi neřekneš k čemu to potřebuješ“ zavrčel Sev.
„Fajn. Laborka je zavřená, dokud nesplníš podmínku“
Severus si tedy sednul do obýváku a začal si číst knížku, kterou měl rozečtenou. Po dvou dnech to ale nevydržel, a tak napsal onen dopis a dal Harrymu krev.
***************
Přemístil se na odbor záhad na ministerstvu. Procházel se kolem a vzpomínal na to, co se tady tehdy stalo. Teprve, když odešel poslední zaměstnanec odboru záhad vstoupil do místnosti, kde se nacházel oblouk smrti. Přistoupil blíže a jako tehdy i teď slyšel hlasy vycházející z něho. Uvězněné duše.
„Takže, jak to tam bylo? Jo, už vím, takže musíme mít lektvar.- Ten máme.- Pak musíme být u oblouku, kde onen člověk propadl obloukem.-Na správném místě jsme taky.- Pak hodit lektvar do oblouku a vykřiknout jméno.- Tak na co sakra ještě čekáš?-Na nic.- Tak proč jseš pořád na tom stejném místě?-No jo pořád.“
Přišel ještě blíže, hodil lektvar a vykřiknul jméno svého kmotra. Nic. Čekal kolem dvou hodin, když si řeknul, že to nebyl jeho vlas a tak se zvednul ze země s tím, že se přemístí. Jenže než se přemístil, tak se po celé místnosti objevila bílá záře. Musel si před ní zakrýt oči, protože měl pocit, že by snad oslepnul. Když záře ustala, tak se kouknul po místnosti. Pět metrů před ním ležel na zemi jeho kmotr. Chtěl ho probrat z bezvědomí, ale rozhodnul se, že ho raději přenese domů a ošetří mu rány.
Vzal ho do pokoje pro hosty, kde ho položil na postel. Přivolal si lektvary a ošetřil jej. Jelikož už byla hluboká noc, tak se potichu zašel kouknout na svého synka. Jak si všimnul, tak se zrovna probíral, takže to znamenalo, že bude mít hlad. Jelikož ale nechtěl, aby vzbudil Amy, tak ho vzal sebou k Siriusovi a požádal Dolly, aby ohřála láhev mléka.
Chris už měl v sobě skoro celou láhev, když se Sirius probral. Rozkoukával se kolem sebe. Nejdříve mu padl zrak na Harryho a pak na dítě v jeho náručí. To je teda sen.
„Můžu tě ujistit, že to sen není Siriusi“ řekl mu Harry. Překvapením se posadil, jakmile zpracoval onu větu.
„Kde to jsem? A jak jsem se odtamtud dostal? A čí je to mimino?“
„Pomalu Siriusi. Takže jsi v mém domě. Z oblouku jsem tě dneska dostal pomocí jednoho lektvaru. A tohle je můj syn Christopher.“
„Syn? Ty máš syna? Jak dlouho jsem tam byl? A co se všechno stalo?“ chrlil jednu otázku za druhou.
„Jo syn. Byl jsi tam dva roky a nějaké ty dny“ řekl mu a pak mu pověděl všechno, co se za tu dobu stalo. O smrti Brumbála, o Severusovi a o jeho rodině. Čím déle mluvil, tak Siriusovi se rozšiřovali oči. Když skončil, tak ho Sirius objal a řekl mu, jak je na něj pyšný. Během vyprávění Sirius choval malého. Na konci si teprve všimli, že usnul, a tak ho zanesl do ložnice. Jelikož už bylo docela dost pozdě, tak si lehnul a během chvilky usnul.
Druhý den, když všichni zasedli ke stolu, tak Siriovi představil svou manželku. Poté přišel Severus. Když spatřil Siria, tak to s ním málem seklo. Nadhodil takový výraz, že se začal Harry smát, jako už dlouho ne.
„Takže jsem měl pravdu, že to je ráj, protože jsem mrtvý“
„Nejsi mrtvý Harry“ ozval se za ním milý ženský hlas. „Jsi pouze na hranici života a smrti, jako tehdy. Jmenuji se Rowena,“ představila se mu.
„Ale vždyť mě zasáhla kletba smrti“ namítal.
„To ano, ale ty jsi nezemřel. Zemřela v tobě pouze Voldemortova část, která se přichytila na tvé srdce, když ti byl rok. Až se probudíš, tak se objevíš v jedné tajné místnosti v mém domě. Jakmile se vzbudíš, tak běž za svojí manželkou, protože se velmi trápí. Nyní si tady nejspíše naposledy. Na začátku tvého úkolu si se potkal s Godrikem, který ti řekl o tom, co máš na krku. Já uzavírám tvůj úkol. Ale ještě jeden ti dám…“
„Já už chci žít v klidu“ ozval se Harry.
„Budeš Harry. Tento úkol splníš moc rád. V knize najdeš lektvary a kouzla, která musíš udělat. Navrátíš život Siriusi Blackovi a Albusi Brumbálovi a pomůžeš i Longbottomovým. Nejen těmto, ale i jiným. Jak už jsem řekla, tak vše najdeš v knize. Zatímco mi si tady povídáme, tak dole na Zemi už uplynul měsíc. Přesněji dneska je konec školy. Nyní ti řeknu poslední věc. Užívej si poklidného života s rodinou a přáteli Harry“ řekla mu. Pak zmizela a on se propadal zase tou bílou mlhou, která ho oslepovala.
Když se probudil, tak ležel na posteli, která byla v nezařízené místnosti. Vzpomněl si na to, co mu řekla Rowena, a tak se vydal ke dveřím. Právě se nacházel v podzemí, kde byla věznice a v ní stále smrtijedi.
„Nazdárek. Mám pro vás dobrou zprávu“ ušklíbl se Harry. Sledoval ty jejich dychtivé výrazy. „Za nějakou dobu tu už nebudete“ řekl jim a pozoroval, jak si oddechli, ale to nevěděli, že se za chvíli budou klepat jak ratlíci. „Půjdete totiž do Azkabanu“ všichni zbledli a rozklepali se. „Zabil jsem ho“ řekl naposled a vydal se nahoru. Za sebou jenom slyšel nadávky na jeho osobu. Vyběhl schody do patra, protože dole nikdo nebyl. Potichu vešel do pokoje, kde na posteli spala Amy a u okna v křesle seděl Severus a choval jeho syna. Usmál se nad tím. Severus choval svého vnuka a přitom to ani nevěděl. Přistoupil k němu tak, aby se neleknul. Když ho Severus uviděl, tak se mu v očích zračilo překvapení.
„Ahoj“ zašeptal Harry a převzal si svého syna. „Půjdeme k tobě do pokoje?“ navrhl, když si všimnul Seva, jak se chce na něco zeptat.
„Tak, co chceš vědět?“ zeptal se, jakmile opustili pokoj.
„Jak to, že žiješ? Psal nám Remus, že si mrtvý a tvoje tělo odnesl vítr nebo něco takového.
„Zasáhla mě Avada, ale zničila ten viteál, co ve mně byl. Neřeš to, prostě jsem živý a jsem zpátky.“ Pak se spolu ještě bavili, když si harry všimnul, že Chris usnul. Už chtěl otevřít dveře, když se otevřeli a v nich stála Amy. Jakmile ho uviděla, tak se odporoučela dolů. Sklonil se k ní a lehce ji proplesknul. Když se probrala, tak ho pozorovala.
„Miluji tě“ zašeptal Harry a políbil ji. Ta mu s radostí polibek oplatila, když se od sebe oddělili, tak jí pomohl vstát a uložil malého do postýlky.
Amy byla tak ráda, že je na živu, že se neptala ani události před měsícem. Povídali si spolu do noci a usnuli vedle sebe.
Harry si užival dny doma, ikdyž mu bylo hrozně ze sebe sama. On si užíval a Rem, Sam, babi a ostatní po něm truchlí. KOkonce požádal Severuse, aby napsal dopis bavi, kdo všechno známí při poslední bitvě zemřel. Když přišel seznam, tak na něm byli všechny oběti poslední bitvy. Jak strany dobra, tak zla. Z těch které poznal ze strany dobra to byl Pastorek, Johnsonová, Whitová, Williams, ale co ho hodně zasáhlo byla smrt Hagrida. Na straně zla byli větší ztráty, Malfoyovi, manželé Lestrangovi a také Ginny Weaslyová a spousta dalších.
Vzpomněl si na jeho poslední úkol. Sklusnul do knihovny pro DK a s ní do laboratoře. Nekompromisně vykopal Severuse z laborky a zamknul dveře na heslo.
Jako první byl napsaný lektvar pro navrácení člověka z oblouku. Kouknul se na přísady, zda-li má všechny. Chyběla mu pouze jedna jediná. Chyběl mu vlas nebo kapka krve osoby, kterou chce vrátit zpět.
Tak to bude dost velký problém. Sakra, kde to mám vzít?-Co třeba tam, kde se vyskytoval?-Grimauldovo náměstí bylo ale zničeno.-To vím taky. Myslíš, že by tam Remus nechal věci po svém kamarádovi?- Nemyslím.-Já taky ne, takže budou nejspíš na novém ústředí-Máš recht. Ale tam bude moc lidí.-A co takhle použít neviditelný plášť?-No jo. Jseš geniální.- Já vím, ale říkat mi to můžeš přeci jenom častěji.
Pár minut po rozhovoru se svým já se pod neviditelným pláštěm přemístil na ústředí. Prohlédl všechny místnosti a nikde nic. Pak se dostal na půdu, kde byli tři krabice na kterých bylo napsáno SIRIUS BLACK. Harry se zaradoval a začal prohledávat věci jeho kmotra. Nakonec našel kartáč, na kterém byl dlouhý černý vlas. Nebyl si jistý, jestli je jeho kmotra, ale doufal, že bude.
***********
Za posledních čtrnáct dní Harry trávil většinu času v laboratoři k velké nelibosti Severuse Snape. Neustále se ho ptal, co tam kutí, ale neřekl mu nic. Po oněch čtrnácti dnech vyšel ven z laboratoře naprosto spokojený.
„Už tam budeš moci jít“ řekl mu Harry při večeři.
„Super“ řekl a už si to šinul směr laborka.
„Ale pod jednou podmínkou. Chci pár kapek tvé krve, plus abys napsal babi, aby ti poslala pár kapek její krve.“
„Tak to ani náhodou. Nedám ti svoji krev, dokud mi neřekneš k čemu to potřebuješ“ zavrčel Sev.
„Fajn. Laborka je zavřená, dokud nesplníš podmínku“
Severus si tedy sednul do obýváku a začal si číst knížku, kterou měl rozečtenou. Po dvou dnech to ale nevydržel, a tak napsal onen dopis a dal Harrymu krev.
***************
Přemístil se na odbor záhad na ministerstvu. Procházel se kolem a vzpomínal na to, co se tady tehdy stalo. Teprve, když odešel poslední zaměstnanec odboru záhad vstoupil do místnosti, kde se nacházel oblouk smrti. Přistoupil blíže a jako tehdy i teď slyšel hlasy vycházející z něho. Uvězněné duše.
„Takže, jak to tam bylo? Jo, už vím, takže musíme mít lektvar.- Ten máme.- Pak musíme být u oblouku, kde onen člověk propadl obloukem.-Na správném místě jsme taky.- Pak hodit lektvar do oblouku a vykřiknout jméno.- Tak na co sakra ještě čekáš?-Na nic.- Tak proč jseš pořád na tom stejném místě?-No jo pořád.“
Přišel ještě blíže, hodil lektvar a vykřiknul jméno svého kmotra. Nic. Čekal kolem dvou hodin, když si řeknul, že to nebyl jeho vlas a tak se zvednul ze země s tím, že se přemístí. Jenže než se přemístil, tak se po celé místnosti objevila bílá záře. Musel si před ní zakrýt oči, protože měl pocit, že by snad oslepnul. Když záře ustala, tak se kouknul po místnosti. Pět metrů před ním ležel na zemi jeho kmotr. Chtěl ho probrat z bezvědomí, ale rozhodnul se, že ho raději přenese domů a ošetří mu rány.
Vzal ho do pokoje pro hosty, kde ho položil na postel. Přivolal si lektvary a ošetřil jej. Jelikož už byla hluboká noc, tak se potichu zašel kouknout na svého synka. Jak si všimnul, tak se zrovna probíral, takže to znamenalo, že bude mít hlad. Jelikož ale nechtěl, aby vzbudil Amy, tak ho vzal sebou k Siriusovi a požádal Dolly, aby ohřála láhev mléka.
Chris už měl v sobě skoro celou láhev, když se Sirius probral. Rozkoukával se kolem sebe. Nejdříve mu padl zrak na Harryho a pak na dítě v jeho náručí. To je teda sen.
„Můžu tě ujistit, že to sen není Siriusi“ řekl mu Harry. Překvapením se posadil, jakmile zpracoval onu větu.
„Kde to jsem? A jak jsem se odtamtud dostal? A čí je to mimino?“
„Pomalu Siriusi. Takže jsi v mém domě. Z oblouku jsem tě dneska dostal pomocí jednoho lektvaru. A tohle je můj syn Christopher.“
„Syn? Ty máš syna? Jak dlouho jsem tam byl? A co se všechno stalo?“ chrlil jednu otázku za druhou.
„Jo syn. Byl jsi tam dva roky a nějaké ty dny“ řekl mu a pak mu pověděl všechno, co se za tu dobu stalo. O smrti Brumbála, o Severusovi a o jeho rodině. Čím déle mluvil, tak Siriusovi se rozšiřovali oči. Když skončil, tak ho Sirius objal a řekl mu, jak je na něj pyšný. Během vyprávění Sirius choval malého. Na konci si teprve všimli, že usnul, a tak ho zanesl do ložnice. Jelikož už bylo docela dost pozdě, tak si lehnul a během chvilky usnul.
Druhý den, když všichni zasedli ke stolu, tak Siriovi představil svou manželku. Poté přišel Severus. Když spatřil Siria, tak to s ním málem seklo. Nadhodil takový výraz, že se začal Harry smát, jako už dlouho ne.