30. kapitola
7. 7. 2012
Zrovna si hrál se svým synem, když v tom na něj volala jeho manželka.
„Harry?! Za pět minut je porada a mají tam být všichni!“
„Dobře. Jestli tam máme být ale všichni, tak to bude asi něco moc vážného, takže chci, abys mi slíbila, že neopustíš pozemky k tomuto domu náležící do doby, než za tebou přiletí Fawkes.“
„Děsíš mě Harry“ řekla mu potichu.
„Slib mi to. Prosím“ požádal ji už zoufale Harry.
„T-Tak dobře. Ty mi ale slib, že budeš na sebe dávat pozor“ vzlykla Amy.
„Slibuji ti, že se pokusím na sebe dávat pozor“řekl jí, ale bylo jasně poznat, že kdyby ještě po něm chtěla nějaký slib, tak by to nevydržel a nikam by nešel, což on nemohl. Radši se obrátil na svého syna, který se spokojeně usmíval, a dal mu pusu na čelíčko. Pak se ještě otočil na Amy a políbil ji. V tom polibku bylo jasně cítit všechny jeho pocity. Láska, touha, smutek, bolest a také odhodlanost. „Miluji tě“ zašeptal jí do ucha a pak se rychle přemístil, protože by to jinak nezvládnul. Kdyby tam ale ještě zůstal, tak by viděl svou zoufalou manželku, která k sobě tiskla plačící dítě. A následně i příchod Severuse, který se ujal role utěšovatele.
**********
Přemístil se přímo do místnosti, kde se konala porada. Bylo mu naprosto jedno, že má zpoždění, nebo že se na něj ostatní dívají. Jediné, na co teď myslel bylo loučení s jeho rodinou. Jako ve snách došel na své místo vedle babi a Rema, kteří se na něj starostlivě koukali. Po chvilce tedy nakonec současná velitelka povstala, aby mohla říci to, co měla na srdci.
„Jelikož jsme tady, tak můžeme začít. Dnešní schůze se účastní všichni, protože před asi tak hodinou jsem se dozvěděla, že se dnes uskuteční bitva o Bradavice“ po tomto sdělení na ní koukali všichni, jako kdyby spadla z nebe. „Bohužel se neví, v kolik bitva začne, proto by bylo lepší, kdybychom se všichni už teď přemístili rovnou do Bradavic.“
„Bitva bude až po druhé hodině“ ozval se Harry.
„Jak to víš?“ zeptala se ho Sam.
„Nevím. Myslím si to. Kterému smrtijedovi, teda hlavně takovému Grebovi by se chtělo bojovat na lačno, když to může být jeho poslední jídlo v životě?“ mluvil potichu.
„Na tom něco bude, ale asi by bylo lepší, kdybychom si připravili půdu pro bitvu co nejdříve.“
„Místo toho, aby jste si připravovali půdu, tak by jste měli spíš kontaktovat ministerstvo a spojence“ řekl Harry.
„A to jako proč? To zvládneme“ ozval se sebejistě Moody.
„Jestli jste to do teďka Moody nepochopil, tak to není JENOM bitva o Bradavice. Tohle je poslední bitva. Bitva, která rozhodne o celém kouzelnickém společenství. O tom, zda bude v této zemi klid a mír nebo utrpení a bolest. Dnes se utkám v souboji s Voldemortem“ křičel na něj. Ostatní zaraženě seděli a poslouchali.
„Jak dlouho víte, že je to poslední bitva?!“ zeptal se Moody.
„Tak tohle byla teda podpásovka.“ Vím to od začátku roku“ řekl mu Harry.
„A proč si nám to neřekl?!“ zařval na něj nějaký člen.
„Nemohl jsem to říci. Slíbil jsem to. Myslíte si, že kdybych vám to mohl říci, že bych si to nechal pro sebe? To si myslíte, že jsem taková svině, že by nechala lidi jít do války, aniž by mohli říkat svým blízkým, jak je mají rádi?! Já nejsem jako VY Moody. To si pamatujte. Tady už nebudu. Objevím se až bude bitva“ říkal Moodymu, ale poslední věty byli pro řád. Přemístil se do Prasinek, přesněji by bylo k jeskyni, ve které se skrýval jeho kmotr. Sedl si tam do rohu a začal vzpomínat na ty, o které přišel. Pak si vykouzlil pergameny a brk a začal psát dopisy pro své přátelé, babi a taky pro Remuse a Sam. Pro Severuse a Amy už dopis měl napsaný, takže tu nejtěžší část měl už za sebou. Poté se přemístil do Zapovězeného lesa, kde bloudil.
„Sakra, kde jsou? Když je člověk nepotřebuje, tak jsou mu hnedka v patách, a když je potřebuji, tak se nikde neukážou.“ V tom se ale do země před Harryho zapíchl šíp, který na něj vystřelil šedý kentaur s černým flekem na zádech.
„Než začnete něco říkat, tak bych vám chtěl říci, že jsem přišel v míru. Přišel jsem vám říci, že dnes se u Bradavic svede bitva, která rozhodne o všem. Jestli se připojíte nebo ne, tak to je zcela vaše věc, ale byl bych neskonale rád, kdyby jste přišli bojovat za stranu světla. Ať se bitvy zúčastníte nebo ne, tak vás Voldemort nenechá na pokoji. To je vše, co jsem chtěl říci, takže sbohem“ rozloučil se s kentaurem, který nestačil říci ani ň a přemístil se k jezeru, odkud se vydal do hradu a přitom si rozhlížel okolí, aby si ho více vryl do paměti. Před bránou už čekali všichni čarodějové, kteří se měli účastnit poslední bitvy.
„Sakra, kolik je hodin? Ježíš! Vždyť už je po třetí hodině. To jsem ty dopisy psal tak dlouho?-Nebo to bylo to bloudění v lese.- Jo, to bylo nejspíš ono.“ Dále kromě čarodějů tu bylo pět obrů a Dráp a nesměl chybět ani Hagrid. Dokonce zde byli i víly.
Pak se otočil směrem k bradavické bráně, odkud se ozvala armáda zla. V čele armády šel Voldemort a za ním jeho věrní smrtijedi, mozkomorové, obři, démoni a další temná stvoření. Když byli od armády dobra na dvacet metrů, tak zastavili.
Zase se vidíme Harry Pottere“ zasyčel Voldy.
„Byla to dlouhá dobo, co jsme se neviděli, jen co je pravda Tome Radle“ řekl mu Harry.
„Neříkej mi tak ty šmejde. Radši začneme“
„Fajn! Vážení kouzelníci, smrtijedi, obři a vy ostatní. Sešli jsme se tady dneska, abychom rozhodli o tom, kdo bude vládnout této zemi. Tak nějak jsi to chtěl zahájit Voldy? Nebo to chceš jinak? Počkej, já už vím jak. Myslím, že by bylo dobré to zahájit tím, pročpak se dneska střetneme zrovna my dva. Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla se blíží…narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili na samém sklonku sedmého měsíce roku….a Pán zla ho poznamená, jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou pán zla sám nemá…proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu…Tak, konečně znáš celou věštbu. Víš, přemýšlel jsem nad tím. Kdybys nedával na věštby, tak by jsi už mohl vládnout světu, teda né že bych ti to přál. No to je jedno, ale co takhle budeme pokračovat dál“ Harry stále mluvil a obě armády ho poslouchali, ale hlavně Voldemort. Když chtěl něco říci, tak ten spratek zase začal mlet. Už na něj chtěl seslat kouzlo, když v tom zvuk prořízla dvě slova. Avada Kedavra. Věděl, že to vyšlo od armády dobra, ale od koho? Porozhlédnul se a uviděl Pottera, jak stále míří do jeho armády. Kouknul se po směru hůlky a uviděl Naginy, jak bezvládně leží na zemi.
„Néééééé“ zařval Voldemort.
„Myslel jsi si, že na tvoje tajemství nepřijdeme? Abych řekl pravdu, tak na to přišel Brumbál a já dokončoval to, co on našel. Mimochodem, můžeš my vysvětlit to stou horou? Nejdřív jak blb musím nahoru, pak dolů a když zničím tvůj viteál, tak spadne celá hora a já musím dělat iluzi pro mudly. Necháme to na jindy. Myslím, že je už na čase začít bojovat“ řekl mu a pak zvolal Expecto Patronus Maxima a z jeho hůlky vylétl gryfin, jezevec, orel a jelen, ale byli dvakrát tak velcí, než by měli být. Rozeběhli se směrem k mozkomorův, kterých se zbavil během pěti minut. Toho si ale Harry nevšimnul, protože už bojoval s Voldemortem. Ze začátku to vypadalo jako souboj ve škole, kdy se soupeři tak trošku oťukávali, ale během chvilky se všechno změnilo a vrhli se do kouzel vyšší kategorie. Voldemort, ať nechtěl, tak si musel přiznat, že se zlepšil. A to o dost zlepšil. Bojovali takhle už asi hodinu, když se na nich dala spatřit únava. Jak byli ponoření do souboje na život a na smrt, tak ani nevěděli, který strana je na tom lépe. Pak ale z ničeho nic na Voldemorta Harry vyslal kouzlo smrti, které zasáhlo cíl, ale na Harryho vkus se zdál Voldy až příliš živý.
„Mě nemůžeš zabít Harry“ posmíval se mu.
„Jak je to možné? Vždyť všechny viteály jsou zničené?!“ ptal se sám sebe nechápavě.
„Můžu tě ujistit, že ještě jeden existuje. Ač byl neplánovaný, tak je. Jsi to TY!“ posmíval se mu syčivě. „Přidej se ke mně Harry Pottere“ ozval se, když si všiml, jak Harry přemýšlí. Jestli ho nedostane na svojí stranu dneska, tak už nikdy.
„REMUSI!!!“ volal do bitvy Harry a když si všimnul, že se na něj otočil, tak pokračoval. „ŘEKNI JIM, ŽE JE OBA MILUJU A VŽDYCKY BUDU S NIMA“ zakřičel a otočil se na Voldemorta. Kdyby se kouknul zpátky, tak by viděl Remuse, jak se zoufale snaží dostat co nejdříve k němu. „Nikdy se k tobě nepřidám“ zavrčel a odplivnul si. To už ale na něj Voldemort seslal Avadu, ale ani Harry nezahálel a vyslal ji na Voldyho. Ikdyž bylo kouzlo od Voldemorta dříve vyslané, tak obě kouzla zasáhla své cíle ve stejnou chvíli. Kouzla pod silou odlétla o dva metry dozadu. Všichni, kteří ještě bojovali, tak se zastavili a koukali se na dva největší kouzelníky poslední doby. Přeživší smrtijedi, když si uvědomili, že už nemají za koho bojovat, tak se snažili utéci, ale marně. Kouzelníci dobra a kentauři, kteří se připojili později je všechny pochytali.
„Néééééé“ zařval Remus, když viděl, jak do Harryho narazila kletba smrti. Když k němu dorazil, tak se rozplakal, Byl celý zoufalý z toho, že zemřel syn jeho nejlepší kamaráda. Vždyť on ho neohlídal, jak slíbil Siriusovi. Selhal. Když se kouknul, tak vedle něj už byla Sam a Minerva. Kolem nich se seskupili ostatní. „Ještě štěstí, že jsme poslali ty dva na výměnný pobyt do Ameriky. Ale chudák Amy. Teďkom zůstane s malým sama. No jo, ale jak se dostanou z domu?“ Přemýšlel dál Moony, ale v tom se zvednul vítr a seskupil se okolo Harryho. Sledoval jeho mrtvé tělo a viděl, jak vítr jakoby “odvál“ tělo. Zmateně se koukal, kam zmizelo, ale nikde ho nikdo neviděl. Všichni z toho byli zmatení. Jedno jim bylo a jasné. Nebudou mu moci prokázat službu a pohřbít ho.
Co se ale stalo s tělem? Je opravdu Harry mrtvý? Objeví se někdo, koho by neočekávali?? Ale kdo se objeví??
Jestli chcete znát odpovědi na tyto otázky (na jejichž většinu ale odpověď znáte), tak si budete muset počkat na další kapitolku.