26. kapitola
7. 7. 2012
„A jaký pak plán má náš budoucí otec?“ zeptal se Remus.
„To bys rád věděl že?“
„Si piš“
„Tak to si budeš muset Reme počkat, protože tohle bude ještě nějaký ten čas potřebovat pro posbírání několika informací“ usmál se škodoradostně.
„Tenhle úsměv jsem viděl u Jamese a vždy, když něco vymyslel, tak to stálo za to, takže se na to moc těším.“
„Myslím, že nejsi jediný“ řekl mu Harry a s tím se juknul po ostatních.
„Dobrá, tak změňme téma“navrhla Sam.
„Teď mě tak napadá, že jsem ti Amy chtěl říct, že v pololetí opustíš Bradavice“ řekl Harry.
„A to jako proč?“obořila se na něj.
„Za chvilku na tobě bude vidět, že čekáš dítě a já nechci, aby vám dvěma někdo ublížil.“
„A proč by na mě měl někdo jako ublížit?“
„Zlato. Zmijozeláci jsou nevypočitatelní.“
„Ehm, ehm..“ ozvalo se odkašlání. Harry se ani nemusel koukat odkud to pocházelo. „Severusi nechci urážet, ale ty patříš k těm, kteří jsou nepředvídatelní a tvé činy v minulosti to jenom potvrzují.“
„Že ty máš Harry co říkat že?“ podpichovala ho Amy.
„Vždyť moji minulost neznáš.“
„Vážně si to myslíš?“
„Jo myslím.“
„Ale zlatko tebe znají všichni. Byla totiž o tobě napsaná kniha.“
„Co-cože byla?“
„No přeci napsaná kniha. Tys o tom nevěděl?“ zeptala se překvapeně.
„No tak to sem fakticky nevěděl. Proč jste mi to vlastně nikdo neřekl, že o mě byla napsaná kniha?“
„Já myslela, že jsi to věděl“ozvala se Hermiona.
„A ty si myslíš, že kdybych věděl že o mě byla napsaná kniha, že bych to nechal jen tak? Nikdo přeci nemá právo o mě psát knihu. Je to moje soukromí a nikdo mi nebude lézt do soukromí“ mluvil Harry, ale postupně svůj hlas zvyšoval.
„Harry uklidni se“ promluvila na něj Sam.
„Jo už jsem klidný. Kdo to napsal?“
„Když to tak chcete vědět, tak se běžte kouknout do vaší rozlehlé knihovny“ozval se Sev.
„Počkat to mi chcete říct, že tam je?“
„Ano“ NA nic tedy nečekal a vydal se o knihovny. Aby nemusel prohledávat celou knihovnu tak pomyslel na tu knihu a ona mu z regálu vlétla přímo do rukou. Stále tomu nemohl uvěřit. Ona vážně existuje. Přečetl si její nápis. ŽIVOT HARRYHO POTTERA a pak zalétl očima k autorovi. Nebyl to nikdo jiný než Rita Holoubková. Jakmile si to jméno přečetl, tak se opět rozčílil. Otevřel knihu a začal v ní zběžně listovat. Jediné co bylo pravdivé tak byla smrt jeho rodičů a nějaké okamžiky ze školy. Ale když se dostal ke svému pátému ročníku, tak tam bylo spousta zkreslených jeho zážitků. Jak o nich ale věděla? No jasně! Vždyť to je zvěromág a celý ten rok nás šmírovala a Malfoy jí ochotně pomáhal. Celý naštvaný se vrátil do obýváku, kde na něj čekali ostatní. Jakmile si všimli jeho výrazu, tak jim bylo jasné, že je naštvaný, ne naštvaný je slabé slovo. Byl přímo rozzuřený. Chodil po pokoji sem a tam. Pak se zastavil a kouknul se na Amy.
„jak jsem říkal, tak o pololetí odcházíš z Bradavic“, když viděl, jak se nadechuje, tak ji zastavil rukou a pokračoval. „Budeš bydlet tady a Severus tě bude učit. Stejně se tady většinu dne nudí a tak to bude prospěšné. Jestli chcete, tak se tady zatím rozhlédněte, ale do mého pokoje nechoďte. Já si musím ještě něco zařídit.“ Jakmile to dořekl, tak si přivolal černý plášť na cestování, který si oblékl a pak už jen PUK a už ho nebylo.
„Teda doufám, že až se vrátí, tak bude klidnější“ ozvala se Sam.
„Znám Harryho už skoro šest let a myslím, že dneska určitě ne“ řekla Hermiona a Ron na souhlas přikyvoval.
Harry se objevil v jedné špinavé uličce. Tady by se opravdu žádný mudla neukázal pomyslel si. A tak se tedy vydal na její úplný konec, kde byla zeď. Hůlkou se jí dotknul a zeď zprůsvitněla. Na nic nečekal a prošel. Na druhé straně se nacházela budova, která nesla nápis Denní věštec. Vzal za kliku u dveří a vstoupil. Na informační desce si našel příslušné patro novinářské rubriky, kterou hledal. Výtah nemohl použít, protože jak se zvěděl, tak byl rozbitý. Hned ho napadlo, proč si ho nespraví, když to jsou vyučení kouzelníci, ale dál se tím nezabýval. Mohl ho spravit sice sám, ale proč jim udělat službu, když oni z něho dělali blázna? Ne, za to jim nikdy nebude pomáhat. Stanul před dveřmi, které potřeboval. Nadýchnul se a rozrazil dveře. Hluk, který do té doby byl v místnosti přestal. Všichni na něj koukali jako na ducha.
„Kde je Holoubková“zavrčel na ně Harry. První se vzpamatoval mladík, který zde byl nejspíše na praxi.
„je u šéfa. Každou chvilku by tu měla být“ a jakmile to dořekl, tak vstoupila Holoubková v celé své kráse. Na sobě měla nevkusné žluté šaty.
„Ale, podívejme, to je ale pohledný mladý muž. Co pro vás mohu udělat? „(Asi jsem vám zapomněla říct, že tím, že Harry získal dědičné kameny, tak se mu trošku změnil vzhled. Má dlouhé vlasy, takže mu není vidět jizva. Nemusí nosit brýle a je vyšší a má svaly. To asi vše) zeptala se “sladce“ Rita.
„Nehrajte si tady se mnou. Na to vážně nemám náladu.“
„Tak co pro vás mohu udělat pane…“ nedořekla, protože nevěděla, kdo to před ní stojí.
„Ale Rito, že bys mě opravdu nepoznala? Jaká to čest pro mě.“
„Tak kdo jste?“prskla na něj.
„No, no, kdepak máme slušné vychování? Jé promiň, já zapomněl, že žádné nemáš“ řekl naoko lítostivě Harry.
„Co si to dovolujete vy, vy..“
„Teď přejdu k tomu, proč jsem tady“ začal Harry a k tomu na ní začal křičet. „ Jak si dovolujete psát o mě bez mého svolení a ještě k tomu samé lži? Hrabete se mi v mém soukromí a na to nemá nikdo právo. Opakuji nikdo. Na to má právo jenom hrstka těch nejbližších a vy to nejste. Před dvěma roky jste ze mě a Brumbála udělala naprostého blázna a teď na mě chcete zbohatnout? To nedopustím a proto vás poženu před soud za nedovolené psaní o člověku, který to nechce. Dělám všechno abych zachránil ty vaše zadky, ale jediné co jste vy dělali bylo to, že jste mě znemožňovali, ale více si to už nenechám líbit a proto pomsta bude sladká“ když skončil tak na něj celá redakce koukala naprosto zaskočeně. Pak se ale Rita trošku vzpamatovala.
„Potter“ vyhrkla. Na to se Harry pouze usmál. „Mám právo psát o kom chci a vy mi v tom nemůžete zabránit.“
„Ale můžu. Protože to právo, kterým se tady oháníte platí pouze pro ty vaše noviny, ve kterých je jenom jedno procento pravdy. A to jenom v inzerátech. Takže naschle u soudu“zavrčel na ni Harry. Hodil po ní ještě jeden zhnusený pohled a přemístil se na ministerstvo. Přímo před dveře na oddělení soudu. Zaklepal a vešel. Byl tam pouze jeden člověk. Kdo by se taky divil že?, když jsou zítra Vánoce.
„Co potřebujete?“zeptal se.
„Chci podat trestné oznámení na Ritu Holoubkovou.“
„Ano jistě a v ohledu jaké věci?“
„Za napsaní knihy, bez mého svolení. Na to, že v tom navíc je pravdivých pouze nějakých dvacet stránek. Za pomluvu mé osoby před dvěma roky v novinách a za narušení mého soukromí též před dvěma roky. To by myslím mělo stačit ne?“
„A-ano. Dovolte mi, abych vám řekl, že jste jeden z mála, kdo na ni podal trestné oznámení. A navíc to nikdo ještě ani s ní nevyhrál.“
„Já vyhraji.“
„Budu vám držet palce. Takže soud se uskuteční za pět dní tedy 29. prosince tohoto roku. V soudní síni č.9. Soud bude veřejný.“
„Dobře. S tím nemám problémy.“
„Dobře, takže za pět dní naschle pane..“ než se ale stačil zeptat na jméno, tak se Harry přemísti zpátky do svého domu. Sundal si plášť a svalil se do pohodlné sedačky a ani si nevšiml, že ho sledují dva páry očí z křesla a protější sedačky. Když už ale cítil docela dlouho na sobě upřený pohled, tak zvedl hlavu a uviděl Severuse a Amy.
„Kuk“
„Harry! Kde jsi sakra byl?! Měla jsem o tebe strach“ vyčetla mu Amy.
„Měla sis jít lehnout. Já jsem nebyl na žádné akci…“
„Ne? A kde si teda byl?“
„Noo…nejdřív jsem byl v novinách a pak na ministerstvu.“
„Kdeže jsi byl?“ zeptal se šokovaný Severus.
„Slyšel jsi ne? A podrobnosti se dozvíte za pět dní“řekl. Pak se postavil. „Pojď Amy, půjdeme si lehnout“ s tím ji podal ruku a oba se vydali nahoru do harryho pokoje.