2. kapitola
Zatímco Harry nakupoval se do Kvikálkova přemístilo dvacet smrtijedů, vydali se k domu č.4 s jediným cílem - odvést Harryho Pottera ke svému pánu. Když už byli u domu,tak se tam přemístili jimi nenávidění členové Fénixova řádu. Začali po sobě metat jednu kletbu za druhou. Členové řádu si ovšem nevšimli tří postav v černém, které se dostali do domu. V domě našli jen tři mudly. Od nich se nakonec dozvěděli, že Potter odešel již dnes z rána. Ovšem nechápali, proč tady jsou jeho ochránci, když tady není. Nakonec obyvatele zabili smrtící kletbou. Vyšli ven a dům srovnali se zemí a nad ním vykouzlili znamení zla. Všichni smrtijedi se přemístili. Lidé z řádu nebyli schopni slova. Některým se dokonce v očích zaleskly slzy. Všem se honila slova: Proč jsme ho nedokázali ochránit?. Se srdcem plném smutku se vrátili zpět na řád.
Potom, co dorazili na hlavní štáb svolali radu. Vše jim řekli- o boji i o výbuchu domu. V kuchyni nastali ticho. Nikdo nebyl schopen slova. Po chvilce ticha se většina osazenstva vrátila zpět ke svým povinostem. Ovšem našlo se i pár lidí, kteří v kuchyni zůstali.
***
Harry čekal u domu, než někdo přijde. Jaké ho však čekalo překvapení, když se z domu začali trousit skupinky kouzelníků v podivně smutné náladě. Jakmile zjistil, že už tam je poslední skupinka, tak se kolem nich protáhl dříve než stačili zavřít za sebou dveře.
„Je tady nějaké podezřelé ticho" pomyslel si. V hale si sundal nev. plášť a vydal se do kuchyně. Ve dveřích ztuhl. Byla tam Tonksová, Lupin, Kingsley a ještě jedna žena, kterou nikdy neviděl. Všichni brečeli. Ta smutná atmosféra se dala naprosto krájet. Nakonec se vydal k Removi. Zastavil se u něj.
„Remusi, co se stalo?" zeptal se co nejjemněji, protože to vypadalo dost vážně.
„ Harry je mrtvý a já ho..." pak se vpůlce věty zastavil a otočil se na osobu, která mu položila otázku.
„Ha- Harry?"
„ Jo, jsem to já, proč si myslíte, že jsem mrtvý, vždyť...."dál to nedopověděl, jelikož ho obejmul Remus, že by se vyrovnal paní Weaslyové. Když se od něj odtáhl, tak mohl chlapec vidět v jeho obličeji úlevu a neskonalou radost.
„Jak si se dostal z toho domu?"
„ Normálně jsem ráno odešel dveřmi" odpověděl a přitom nechápal na co Rem naráží.
„ To mi jako hceš říct, že si odešel už ráno?"
„ No... Ano"
„ A kde ses prosímtě toulal? Ještě mi řekni, žes byl na Příčný". Jediný pohled na chlapce mu stačil, aby věděl, že se strefil do černého. „SI ZE MĚ DĚLÁŠ SRANDU NE? PROMENÁDOVAT SE TAM, ABY TĚ MOHLI CHYTIT SMRTIJEDI! MOHLO SE TI NĚCO STÁT,COPAK SI TO NEUVĚDOMUJEŠ?"řval na něj vlkodlak jako smyslů zbavený.
„NEŘVI NA MĚ. NIKDO MĚ NEPOZNAL. ANI TOBOLKA A DUNG MĚ NEPOZNALI, KDYŽ SEM KOLEM NICH PROCHÁZEL". To evidentně stačilo, protože Remus nevěděl co na to říct. „Teď mi ale můžete říct, proč jste si mysleli, že jsem mrtvý." Opovědí mu bylo ticho. Nakonec se toho ujala Tonksová, která byla do této doby zticha.
„Jak bych začala. Jde o to,že....."