17. kapitola
7. 7. 2012
„Jak jako nejedeš?“vypálila na něj Hermiona.
„No, že nenastoupím do školy. Musím zařídit spoustu věcí.“
„Tak mi ti s tím pomůžeme.“
„Ne, tohle si musím zařídit sám a vy půjdete do školy. Nechci se o vás bát a k tomu budete ohlížet na Amy.“
„Já se o sebe umím postarat sama“ ozvala se pobouřeně jmenovaná.
„To vím, ale jen pro jistotu. Jsou tam zmijozeláci a ti se s nikým nepářou.“
„Tak to jo“ usmála se na něj a dala mu pusu. Pak se znova otočil na své kamarády.
„Ať se vám to líbí nebo ne, tak vás nevezmu sebou. Budu převážně u sebe doma, ale slibuji, že vám budu psát.“
Hermi a Ron ač neochotně se zvedli se šli obejmout s Harrym. Nevěděli, kdy se zase setkají, ale doufali, že to bude brzo. Když se už konečně od sebe oddělily, tak Harry přivolal všem kufry. Popadl kufr Amy a spolu s ní se přemístil do tmavé uličky nedaleko nádraží. Odtud se ruku v ruce vydali na nástupiště 9 ¾. Prošli přepážku, kde si našli klidné místo, ke by si mohli nerušeně povídat. Už ze byli deset minut, když se zde objevili jeho kamarádi s Ginny a pan a paní Weasleyovi. Jak se zdálo, tak je hledali a tak se rozhodli jim to usnadnit a vydali se za nima.
„Proboha Harry, měli jsme o vás strach“ začala paní Weasleyovi.
„Nic se nám nestalo. Jen jsme se sem přemístili. Ale myslím, že by už měli nastoupit, jelikož za chvíli odjíždí vlak“ řekl a ještě jednou se rozloučil se Ronem, Miou a Ginny. Nakonec se otočil ke své dívce a políbil ji. Když ukončil jejich polibek, tak se na něj usmála. Popadla své zavazadla a všichni se vydali do vlaky. Jakmile si našli nějaké volné kupé, tak zašli na chodbu a z otevřeného okna ještě naposledy zamávali jejich blízkým.