14. kapitola
7. 7. 2012
Harry se přemístil do svého nádherného domu. Jak ho spatřila Doly, tak se k němu přiřítila a začala mu nabízet různé věci k jídlu. V tom si však vzpomněl, že na Grimauldově náměstí nechal Amy.
„Jsem ji brát ale nechci prozatím. Bude to moje útočiště. Ale kam ji vezmu?“ pomyslel si. „Jasně, vezmu ji do domu, kde sem ji léčil a Doly vezmu sebou.“
„Doly.“ Před ním se objevila skřítka. „ Teď nějaký ten čas budeme bydlet v jiném domě. Bude tam se mnou bydlet jedna osoba a nechci, abys ji řekla cokoliv o tomto domě a ani čí to byl dům. Ano?“
„Jistě pane. Doly nic nikomu neřekne.“
„Tak dobře, nejdříve se spolu přemístíme do toho domu a pak zajdu pro ni“ řekl a spolu se skřítkou se přemístil. Když jí celý dům ukázal, tak si šel pro Amy.
***************
„Tak teď se mu už nedivím, proč nám to neřekl. Musí tím hodně trpět obzvlášť on, který nenávidí vraždy musí jednu vykonat“ řekla Meg.
„ Kdybyste ale viděli, jak zvládal tu zkoušku, tak byste si řekli, že to zvládne a jisté není nic“ ozval se Pastorek.
„Jo. Zvládnul to skvěle. Dokonce i Franclin ho pochválil a řekl mu, že ji zvládnul na vynikající a že i Alastor to nezvládl tak hladce jako on a navíc, že ji měl lehčí“ ozvala se Tonková.
„ Je to pravda Alastore, že ten chlapec byl lepší než ty?“ ozval se jeden z členů překvapeně, ale i zároveň posměvačně.
„ Tak to teda nebyl“ prskl Moody.
„ Ale byl“ přitakala Minerva.
„ Nebyl.“
„Byl.“
„Říkám, že nebyl.“
„Jo? A jakože používal kouzla, která nezná ani Franclin a nebo ty? No? Já čekám!“
Místo odpovědi si sebral svoje věci a odešel z místnosti. Tam se jako nepovel ozvala salva smíchu, která přivolala jednu obyvatelku, která na schůzi nesměla.
„ Čemu se tady tak smějete?“zeptala se Amy. Pak si ale všimla toho, že se zde nenachází Harry. „A ke je vůbec Harry?“
„ No, on se před chvílí přemístil do svého domu“ozvala se Meg.
„Ale on už nemusí nic zařizovat. Nenechal by mě tady samotnou. Slíbil mi to“ křičela na ně a po tvářích ji začali téct slzy. Pak se ale ozvalo prásknutí. To se tam zrovna přemístil Harry. Jak si toho Amy všimla, tak se mu vrhla kolem krku. Ten to ale nečekal a tak spolu spadli na zem.
„Co se stalo?“ zeptal se a pak si všimnul jejích uslzených očí. „Tys-tys brečela?“
„Jo. Myslela jsem, že si mě tady nechal.“
„Ještě jsem musel něco zařídit a pak sem si chtěl pro tebe zajít.“
„Dobře, takže jdeme?“Přikývl. Pak si všimnul se uculujících se lidí, mezi nimiž nesměl chybět Remus, Meg a samozřejmě jeho babička. Postavil se a pak ještě pomohl Amy.
„Tak mi teda jdeme“ řekl a přitulil si k sobě Amy a přemístili se do domu.