11. kapitola
Koukali na něj jako na zjevení, pak se ale vzpamatoval Remus, který obešel stůl a zastavil se před ním. Podíval se mu do očí a viděl v nich, že už to není dítě. Přestoho objal.
„ Jsem rád, že jsi se vrátil a taky, že se ti nic nestalo."
„A co by se mi jako mělo stát?" zeptal se ironicky.
„Mohl tě chytit Voldemort a....moment. Ty-ty mluvíš! Jak je to ale možné???"
„ Já jsem věděl, že se mi vrátí hlas, ale neměl jsem to nikomu říkat. Tak a teď, proč jsem tady. Chci se stát členem."
„ Tak to ani náhodou, jsi...." V tom mu ale skočil Harry do řeči.
„ Co. Co jsem? Dítě? Nebo snad ještě moc mladý?"
„Jo jsi ještě moc mladý na to se k nám přidat."
„Na to jsem byl už v jedenácti, dvanácti...a tak bych mohl pokračovat. Byla už na mě seslaná kletba smrti už počkej.....už minimálně třikrát a vžycky jsem přežil. S Volemortem jsem se setkal pětkrát, což je určitě víckrát, než vy. Tak mi neříkej, že jsem nato příliš mladý. A jestli vám to nestačí, tak klidně projdu nějakou zkouškou. Je mi to fuk." Po jeho proslovu nastalo takové ticho, že by člověk slyšel i spadnutí špendlíku na zem.
„Dobrá Harry. Projdeš tedy zkouškou, kterou podstupují bystrozorové po ukončení studia. Jestli projdeš seš přijat a jestli ne,...."mluvila jeho babička
„...tak budu dál bojovat na vlastní pěst. Je mi to naprosto jasné. Teď vám ještě něco řeknu. Jestli se stanu členem, tak vám řeknu znění věštby" usmál se. Věděl, že budou zvědaví a obzvlášť Moody.
„Sakra. Tak nám ji už řekněte"vykřikl Moody.
„A kdy bude ta zkouška? Ne, abych se na ni připravil, ale proto, abych věděl, jestli má cenu se vrátit do svého domu" zase se usmál. Věděl, jak jsou zvědaví, ale nic neřekne. Ale jestli se zeptaj nato, co si myslí,tak jejich zvědavost stoupne na nejvyšší možnou míru.
„Jakej dům? Vždyť dům v Gorikově dole byl zničen a žádnej jinej nemáš" řekl Moony.
„ Tak to se pleteš, protože mám v Británii tři domy." S tím vstal a vydal se ke dveřím, kde byl zastavem Moodym.
„Tak si to nechte, ale zkoušku budete vykonávat okamžitě" řekl a usmál se. Čekal. že ho tím vyleká, ale spletl se.
„Tak na co čekáme. Můžeme vyrazit." S úsměvěm se přemístil do hlavní budovy výcviku bystozorů. Na stěnách haly byly vyvěšeny fotografie všech známých i neznámých hledaných zločinců a celá místnost působila zastrašujícím dojmem. Už čekal asi deset minut a nikdo se stále neobjevoval. Proto si zavolal Fawkese a předal stručně napsaný dopis. Fawkese hned nato zmizel a Hary zůstal sám.
****
„Asi nikdo z vás neví kam se přemístil že?"zeptala se Tonksová.
„ Asi se lekl a tak se radši zase vypařil. Jinak si to totiž nedokážu představit." usmál se Moody, i když na jeho tváři to vypadalo jako škleb.
Pak se tam ovšem zjevil fénix s dopisem, který předal Minervě. Když si jej přečetla, tak se zahleděla Moodymu do očí.
„Myslím, že se mýlite. Podle tohoto dopisu se Harry nachází v hlavní budově pro výcvik bystozorů. A taky vám vzkazuje, že vám tam na stěně chybí největší zločinec a vrah"
„Jak- jak se tam dostal? Polohu budovy znají jen studenti a bystrozorové. Nikdo jiný ji nezná, samozřejmě ještě ministr, ale to je tak všechno" vydechla překvapená Tonksová.
„ Myslím, že vám to jen tak neřekne. Poslední dobou je samé překvapení a mám takový pocit, že tomu není konec" řekla Minerva.
„Dobře, tak jdeme, ať tam ještě něco nevyvede. Musím ještě požádat pár lidí, aby nám s tím pomohly. Takže se mnou jde určitě Tonksová a vy zajisté také že Minervo?" zeptal se Moody.
„ Samozřejmě, že jdu a Remus také. Musí konečně pochopit, že to není malé dítě."
Moody tedy vykouzlil přenášedlo a všichni čtyři se chytili, protože se zapomněli také zmínit o tom, že se tam nikdo nemůže přemisťovat jako do Bradavic.