44.past
9. 9. 2012
Tak, užíte si další kapitolku. Je to jedna z těch, kde jse spousty důležitých věcí. Vím, že mě po této kapitole dobrá polovina bude nenávidět, ale zkuste prosím mírnit emoce. Komentáře jsou povinné, ráda bych věděla, jak se vám kapča líbila a nelíbila. Klidně plačte, smějte se nebo tlučte hlavou do monitoru, ale hlavně nepřestávejte naplno žít...
Vaše Fion
Za pomoc moc děkuji Morzánkovi=))))
…Mark se pokusil na poslední chvíli pokusil udělat clonu, kterou by normální mlha nikdy neprošla. Toto ale nebyla obyčejná mlha, což dokazovalo i to, že přes hustou clonu hravě prošla.
Nejdříve mlha dorazila k Ronovi a Hermioně, kteří byli tak oněmělí strachem, že necouvli až ke kráteru, který byl asi metr za nimi. Všichni ostatní si byli možná ještě více vědomi nebezpečí, jež může mlha představovat, a tak stáli na okraji kráteru tak těsně, že jim nohy sklouzávali dolů.
Falco si povšimnul, že jeho přátelé jsou už téměř v mlze. Skočil dopředu a strhl je zpět, naneštěstí přímo do kráteru.
Vše se seběhlo ve zlomku vteřiny. Zatímco padali, Falco si uvědomil, že v kráteru bude nebezpečí ještě horší. Stěny okolo jsou moc strmé na to, aby se po nich dalo vyšplhat zpět nahoru.
"Kéž bych tak uměl létat," pomyslel si Falco. Ihned se ale v mysli napomenul: "Vždyť ty umíš létat!"
Ještě ve vzduchu se stačil proměnit a popadnout do svých silných pařátů Rona a Hermionu. Nato se vznesl do vzduchu a vítězně zařval.
Tím na sebe upoutal pozornost onoho krutého neznámého tvora. Dobré na tom bylo, že se přestal soustředit na mlhu, která zmizela, ale horší bylo, že svou pozornost přesunul přímo na trojici, která po nabrání výšky začala klesat. Falco zjistil, že Ron a Hermiona jsou mnohem těžší než Lupus proměněný ve vlka a že jsou oba nad jeho síly.
Když po nich ještě začal tvor házet blesky, Falco to nevydržel, a začal klesat k zemi. Snažil se to "ukormidlovat" co nejdále od smrtijedů. To se mu ale moc dobře nepodařilo, protože z neznámých důvodů začal velice silný vítr foukat ze špatné strany.
Dopad nebyl zrovna nejměkčí. Dokonce bylo slyšet i pár zapraskání kostí a následné tiché zasténání. Falco se přeměnil zpět.
S námahou se vyškrábal zpět na nohy a nenávistně se zamračil na to stvoření, které nyní obrátilo veškerou pozornost jen na vystrašené bradavické trio. Kotkem oka si Falco všiml, že ostatní jsou nyní obklíčeni smrtijedy, kteří se pomalu ale jistě chystají na jejich oblíbené kruté hrátky.
"Musím něco rychle vymyslet," pomyslel si Falco a rozhlížel se, jako by se mělo řešení přikodrcat po cestě. "Vypadá to ale, že teď na to nebude čas," zašeptal si pro sebe a uskočil z cesty před bleskem, který vyšel z rukou malého netvora. Na místě, kde ještě před chvilinkou stál, se vyhloubil v průměru dvoumetrový kráter.
Falco se černovlasý mladík se udiveně postavil. Za ním se objevili Ron s Hermionou, kteří už se jakž takž stačili vzpamatovat z prvního úleku.
Hermiona už dokonce vypadala, že je schopna racionálně přemýšlet.
"Harry, co budeme dělat?" zašeptala.
"Hermi, myslel jsem, že ty jsi vždycky sloužila jako hlavní mozek. Myslím, že ten roztomilý tvoreček se naštval nejvíc na mě, a já se rozhodl zdrhat před ním co nejdéle to půjde. Takže být vámi, držím se co nejdále ode mě. Ještě lepší bude, když vám poradím, aby jste utekli, dokud si vás nikdo nevšímá," zasyčel potichu za sebe.
Ron a Hermiona si nejspíše vzali jeho slova k srdci, a začali nenápadně odstupovat od Falca směrem k lesu.
Netušili, že nyní udělali tu největší chybu svého života.
Tvor zničehonic nechal bezúspěšného útočení na Falca a svou pozornost plně zaměřil na prchající dvojici.
Když si toho Falco všiml, stačil akorát zařvat: "Pozor!"
Ron a Hermiona se bleskově otočili, ale tomu, co přišlo už nedokázali zabránit.
Narazila do nich tlaková vlna, která je odhodila o dobré dva metry dále do lesa. Ještě než dopadli než dopadli, začali ze sebe vydávat nelidský uširvoucí jekot.
V tento okamžik Falco zaslechl sborové přemístění, a když se otočil, spatřil na mýtině snad celý Fénixův řád. Ten se hned pustil do boje proti Smrtijedům.
Falco se ale vrhnul ke svým dvěma kamarádům, kteří se váleli s bolestivými výkřiky v trávě.
Oči měli vytřeštěné a ruce zatínali do tvrdé hlíny a vytrhávali z ní celé drny trávy.
Falco se na ně snažil používat všechna léčebná kouzla, která znal, dokonce i ty z Nebelvírovy knihy, ale žádné z nich ne ubohou dvojici nefungovalo.
Křik pomalu slábl, protože hlasivky jim vypovídaly funkci. Ron s Hermionou se ale stále zmítali.
Falco už opravdu netušil, co má dělat, tak alespoň své dva kamarády uklidňoval slovy, že vše bude zase v pořádku. Pevně držel oba za ruku a vypravoval, kam ještě tento rok všude půjdou, případně, co ještě budou dělat.
Byl si vědom, že se svým přátelům od začátku prázdnin moc nevěnoval a teď mu to bylo strašně moc líto. Kdyby byl s nimi, třeba by se ani toto nestalo.
Stisk pomalu slábl.
<<<<<<<<<<
Lupus sledoval, jak se bratr vrhá dopředu pro své přátele, a strhává je dozadu. Až o něco později si uvědomil, že za nimi se nachází ta neblaze proslulá díra. Než ale stačil něco udělat, z díry se s vítězným křikem vynořil obrovský sokol s dvěma postavami v pařátech. V duchu svému dvojčeti gratuloval.
Pár okamžiků všichni napjatě pozorovali Falcův boj s výškou, něž spatřili neznámého tvora, jež se chystá útok na "vzdušnou" trojku.
Mark by byl velmi rád zakročil, aby ochránil svého syna a jeho dva kamarády, ale do cesty mu vstoupilo plno zakuklenců, kteří hůlkou v bojové pozici dávali jasně najevo, že jediní, s kým si může něco začít, jsou oni.
Mark se opatrně stáhnul zpět. Bylo vidět i přes masky, že se všichni Smrtijedi hromadně ušklíbli.
Sledovali, jak Falco s Ronem a Hermionou tvrdě přistáli. Zanedlouho také spatřili, jak na ně začíná onen tvor útočit.
To vše netrvalo více než několik vteřin.
Smrtijedům ta chvíle stačila k tomu, aby se kolem zbývajících účastníků "denní zábavy" rozmístili do kruhu. Kruté škleby pod maskami naznačovali, že se chystají k boji.
Brumbál, Lupus a Mark se postavili kolem Aleshy, která jako jediná z přítomných měla s bojem malé zkušenosti. Nanejvýš s jeho následky.
Z okraje lesa je náhle vylekat dvojitý bolestný křik, toho si ale už nadále nemohli všímat, neboť Smrtijedi zaútočili. Po pár vteřinách boje se ozval zvuk přemístění. To se konečně přemístily posily.
Ti se ihned, co se rozkoukali, zapojili do zuřivého boje.
Nikdo si nevšiml, že Brumbál, jež se vytrhl Smrtijedům, zamířil k neznámému stvoření.
To se na něj opovržlivě podívalo a prsklo. Brumbál mhouřil oči a snažil se uhodnout, čemu se toto stvoření podobá nejvíce. Mezi všemi stvořeními existuje jistá příčka, která spojuje všechny druhy do jednoho kmene.
Podrobnosti, díky kterým mohl tento tvor vzniknout, můžou vést i k jeho zániku.
Brumbál napřáhl hůlku a zamumlal několik vět v cizím jazyce.
K tvorovi vyrazil proud šedozeleného světla. Ještě předtím, než se do něj vpil, vydal paprsek kvílivý zvuk, ne nepodobný škrábání nehty po tabuli.
Netvor zavrávoral, ale hned nabyl ztracenou rovnováhu. Jeho nenávistný pohled skončil na Brumbálovi.
Brumbálovi se v očích zjevilo poznání. Začal mumlat celou řadu slov pronesených v teď už téměř zapomenutém jazyce. Slova byla drsná a krutá, ale jediná, která dokázala tohoto tvora zastavit. Kdo by si taky myslel, že se objeví po tolika letech, ten strašný tvor, kterého se v dobách dávno minulých báli i ti největší čarodějové.
Ve stejnou chvíli, co Brumbál dořekl poslední slovo formule, vyrazil z netvorových rukou černočerný paprsek, který se nezadržitelně blížil ke starcovu srdci. Když černý paprsek míjel ten bílý, vypadalo to, že se mu vysmívá.
Ve stejnou chvíli, co poslední strašný tvor svého druhu dopadl mrtev k zemi, dopadlo k zemi i neživé tělo největšího kouzelníka dvacátého století.
Albus Brumbál zemřel ve stejné vteřině a stejně rychlou kletbou, co na něho vyslal jeho protivník.
Jeho smrt viděli všichni přítomní. Dokonce i ptáci v korunách stromu v tu chvíli přestali švitořit a létat, a uctili tím jeho smrt i jeho život.
<<<<<<<<<<<
Falco se skláněl nad dvěma chladnými těly. Ještě před pár hodinami plné životem, nyní však studené a bez života. Nyní se už ani jeden nepohnul a Falco v koutku duše věděl, že už se nikdy nepohnou.
Další dvě duše opustili svět. Další dva, kteří měli prostě jen moc rádi. Další, kteří už nikdy nespatří vycházející slunce odrážející se v hladině bradavického jezera.
Falco plakal, a nic nemohlo ukojit jeho smutek.
Další rána, co zasáhla do jeho života.
Stojí vůbec za to žít??